Česká Třebová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Česká Třebová
Centrum města

Centrum města

znak obce Česká Třebovávlajka obce Česká Třebováznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0534 580031
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (LAU 1): Ústí nad Orlicí (CZ0534)
obec s rozšířenou působností: Česká Třebová
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 41,00 km²
počet obyvatel: 15 771 (1. 1. 2015[1])
nadmořská výška: 375 m n. m.
PSČ: 560 02
zákl. sídelní jednotky: 23
části obce: 6
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Městský úřad Česká Třebová
Staré náměstí 78
560 02 Česká Třebová
starosta / starostka: Jaroslav Zedník
Oficiální web: www.ceska-trebova.cz

Česká Třebová
Red pog.svg
Česká Třebová
Zdroje k infoboxu a částem obce
Pečeť

Česká Třebová (německy: Böhmisch Trübau) je město na východě Čech v okrese Ústí nad Orlicí, podle počtu obyvatel čtvrté a podle rozlohy druhé největší město Pardubického kraje. Česká Třebová má rozlohu 41 km² a v roce 2011 zde žilo 16 tisíc obyvatel. Nachází se v přibližně severo-jižně orientované kotlině řeky Třebovky, která je ze západní a východní strany ohraničena zalesněnými hřebeny s nejvyššími kopci v okolí: Kozlovský kopec (601 m n. m.) a Palice (613 m n. m.). Město a okolí se někdy nazývá Českotřebovsko, okolní krajina bývá označována jako Českotřebovské mezihoří. Do České Třebové byla v roce 1845 přivedena železnice a brzy na to se stala významným železničním uzlem. V roce 1995 byl střed města vyhlášen městskou památkovou zónou.

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Město se člení na 6 katastrálních území (zároveň místní části):

Do roku 1990 byla součástí města obec Rybník a do roku 1997 i vesnice Semanín[2].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve městě a okolí se dá najít řada různých fosílií – důkaz existence pravěkého moře.

První písemná zmínka o České Třebové je z roku 1278. Předchůdcem města byla osada na pravém břehu řeky Třebovky s románskou rotundou sv. Kateřiny postavenou v 1. polovině 13. století (první zmínka o ní je však až z roku 1335). Jako město je osada poprvé jmenována roku 1292. V těch dobách patřilo k lanšperskému panství. V darovací listině Václava II. bylo město dáno roku 1304 Zbraslavskému klášteru. V těchto dobách se v České Třebové rozvíjí cechy tkalcovský, hrnčířský a další. V předhusitských dobách patřilo město biskupům litomyšlským, ale v husitských dobách se město přiklonilo k Husovu učení.

Po husitské době město patřilo několika majitelům: Kostkové z Postupic, Vilém z Pernštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova. Poslední jmenovaný nechal vystavět na náměstí renesanční radnici, na které je jeho erb. Za vlády Jiřího z Poděbrad pobili českotřebovští občané v roce 1469 zbloudilý oddíl vojska Matyáše Korvína nedaleko města. V Třebové měla sbor jednota bratrská.

V době pobělohorské se stal pánem města rod Lichtenštejnů. V této době byla městu odňata většina práv a město postupně chudlo. Dalšími ranami byly třicetiletá válka, hladomory a požáry. Při požáru v roce 1636 bylo celé město téměř zničeno. Přes všechny překážky ve městě kvetlo lidové umění. Dochovaly se např. malby na skle, řezbářské výtvory a hlavně vyřezávané, malované betlémy. V roce 1848 město získává samostatnost a prvním starostou se stává František Rybička. Z města například pocházeli významní národní buditelé Jan Hýbl a František Matouš Klácel.

Nejbouřlivější rozvoj prodělalo město po roce 1845, když zde Jan Perner vybudoval železnici Olomouc – Česká Třebová – Praha a v roce 1849 trať Brno – Česká Třebová. Od této doby město začíná rapidně růst.

Za 2. světové války byla Česká Třebová hraničním městem: ležela na hranicích Protektorátu. Vesnice Rybník, která leží hned vedle města, byla už v Sudetech. Za války bylo málem místní nádraží a část města vyhozena do povětří: na nádraží zastavil německý vlak plný nepoužitého střeliva a výbušnin z východní fronty. Na druhé koleji stál vlak s německým lazaretem. Velitel vlaku se střelivem chtěl svůj vlak vyhodit do povětří, aby nepadl do rukou Rusů. Velitel lazaretního vlaku ho však zastřelil, aby zachránil zraněné vojáky ve svém vlaku.

Po roce 1945 se rozhořel dávný boj České Třebové, Ústí nad Orlicí a Lanškrouna o nové okresní město. Díky protekci u předsedy vlády Zdeňka Fierlingera (jeho žena pocházela z Ústí) se okresní městem stalo Ústí nad Orlicí (k veliké nelibosti obyvatel Třebové a Lanškrouna). Podle nového územního uspořádání z roku 1948 byla na okresní město navržena Třebová a i ve vládě (na popud občanů) se začalo jednat o přesunutí okresního úřadu z Ústí do Třebové. O výhodnosti tohoto přesunu nasvědčoval i fakt, že Třebová byla větším městem s evropsky významným železničním uzlem a nacházela se ve středu okresu (což bylo výhodné zejména pro Lanškroun). Konexe ústeckých občanů na novou komunistickou vládu však tento plán na poslední chvíli, na úkor Třebováků, zmařily (pro prostory okresního úřadu již byla v Třebové vyklizena Základní škola v Nádražní ulici), což vedlo českotřebovské občany k protestním shromážděním a sepsání rezoluce tehdejší československé vládě. Dodnes tato nepříjemná událost vyvolává mezi občany Třebové a Ústí zášť.[3]

U příležitosti výročí 700 let od první zmínky udělil městu Česká Třebová prezident Gustáv Husák státní Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1978). Rada MěstNV udílela ročně titul Budovatel města.

Po válce byla nedaleko města postavena kasárna železničního vojska ČSLA. Po srpnu 1968 byl areál kasáren zabrán sovětskou armádou, která ho opustila v květnu 1990. Od té doby jsou objekty bývalých kasáren využívány různými firmami a institucemi. Z přilehlých paneláků (jež obývali ruští vojáci) se stalo čtvrté českotřebovské sídliště Borek.

Po roce 1989 se Česká Třebová začala pilně rozvíjet kulturně, hospodářsky, společensky a technicky a navázala řadu mezinárodních styků.

Pověst o znaku a další pověsti[editovat | editovat zdroj]

Znak České Třebové s černým kohoutem
  • Ve znaku města je černý kohout s lidskou hlavou a trojbokým, špičatým a žlutým kloboukem. Kohout leží na červeném podkladu. O zrodu znaku vypráví pověst: „Městský písař ztratil městské pečetidlo a za to měl být popraven. Jeho žena si při vysypávání odpadků na smetišti všimla, jak kohout v hromadě odpadků vyhrabal ztracené pečetidlo. Žena ho vzala a přinesla rychtáři a konšelům, čímž byl písař díky kohoutu zachráněn.“ A od té doby je v erbu kohout s hlavou písaře, který o ni málem přišel.

Z hlediska heraldiky patří uvedený znak do kategorie tzv. záhadných znaků, tj. znaků (erbů), u nichž není jasný jejich původ, ani význam.

  • Říká se, že ve městě občané korunovali rakouského krále Karla I. na českého krále a to ve stodole hrncem, když městem projížděl se svojí manželkou Zitou.
  • Vypráví se, že v chodbě pod rotundou svaté Kateřiny je ukrytý zvon, vyrobený z ryzího zlata. Mnozí hledači pokladů se jej v minulosti snažili nalézt, ale dosud žádný z nich neuspěl.
  • Z České Třebové a okolí pochází přes 35 pověstí. Např. O Javorce, U tří čertů, Vodník v Benátkách, Ohnivý kočár na pivní cestě, Lakomý sedlák, Lesní panny, O Zuzaně, O lesním muži,…

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 031 domech 8 380 obyvatel, z nichž bylo 4 284 žen. 8 044 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 264 k německé a 3 k židovské. Žilo zde 6 093 římských katolíků, 224 evangelíků, 165 příslušníků Církve československé husitské a 27 židů.[4] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 425 domech 9 629 obyvatel. 9 160 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 427 k německé. Žilo zde 5 331 římských katolíků, 418 evangelíků, 620 příslušníků Církve československé husitské a 32 židů.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Česká Třebová[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 8 288 7 607 8 205 9 725 13 028 13 356 14 587 13 676 14 470 15 488 16 107 17 091 17 036 15 653
Počet domů 999 1 029 1 042 1 144 1 462 1 670 2 249 2 561 2 463 2 513 2 597 2 797 2 787 2 940
Vývoj počtu obyvatel a domů města Česká Třebová bez místních částí[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 5 141 4 572 4 982 6 050 8 707 8 380 9 629 9 571 13 050 11 665 12 231 11 544 11 649
Počet domů 581 604 611 676 918 1 031 1 425 1 653 2 107 1 659 1 747 1 809 1 782

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1970 byl v České Třebové pivovar. Poté, co byla výroba piva ukončena, fungovala v jeho prostorách několik let sodovkárna. V polovině 80. let byl starý závod zbourán a na jeho místě vyrostla nová hala pro sousední n. p. Sigma (dříve Armaturka, dnes LDM). V těchto prostorách nyní vyrábí rakouská firma Pewag sněhové řetězy.

V tehdy samostatné místní části Parník byl v roce 1849 založen velký textilní závod. V historii vystřídal několik jmen: Hermann Pollack, HPS, DETAG, Perla n.p., Primona a.s.. Závod se orientoval na zpracování bavlny a v roce 1960 mu byl vládou a prezidentem udělen Řád práce. V dobách své největší slávy zaměstnával přes 2500 zaměstnanců a dodával látky např. i anglické královské rodině. Závod však v devadesátých letech zkrachoval, některé provozy využívají jiné firmy, jiné jsou prázdné či byly zbourány – např. na místě tkalcovny vyrostl v roce 2003 supermarket Lidl, na místě teplárny z roku 1963 byl v roce 2005 postaven hypermarket (Tesco) a na místě bývalé výrobní haly hypermarket Kaufland (2011). V devadesátých letech byl za podpory Evropské rozvojové banky významně rozšířen podnik KORADO (dříve Koventa), přední český výrobce radiátorů. Ve městě dosud také působí strojírny a opravny lokomotiv CZ LOKO (dříve ŽOS a ČMKS, kterým v roce 1974 propůjčil prezident republiky státní Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu) a výrobce kompresorů Orlík.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Česká Třebová (nádraží).
Pohled na nádraží (stav před postavením Terminálu Jana Pernera). Vpravo památník „Sbratření“

Nejdůležitější dopravou pro Českou Třebovou je železnice, jíž vděčí město za svůj bouřlivý rozvoj po roce 1845, kdy zde byla zřízena stanice Olomoucko-pražské dráhy; o čtyři roky později byla zřízena spojka údolím Svitavy do Brna a Česká Třebová se tak stala jedním z prvních železničních uzlů na českém území (vedle Břeclavi a Přerova, dříve než Praha). Jsou sem zaústěny tři dvoukolejné elektrifikované tratě, součásti tranzitních železničních koridorů:

V České Třebové zastavuje většina vlaků osobní dopravy včetně některých mezinárodních expresů. Vyjíždějí odtud i vlaky pokračující z Třebovic v Čechách po regionální trati do Moravské Třebové a z Rudoltic v Čechách po regionální trati do Lanškrouna.

Nynější osobní nádraží bylo dokončeno v roce 1924; mezi lety 1995 a 2005 byla jeho budova v několika krocích kompletně zrekonstruována. Některé další opravy (např. nástupiště) však pokračují dodnes a v roce 2010 byla dokončena velká přestavba přednádražního prostoru – zastřešení zde umístěného autobusového nádraží a výstavba velkých podzemních garáží, tzv. Terminál Jana Pernera. Ve vstupní hale nádraží jsou na zdi namalovány fresky od Stanislava Víši z roku 1974, které znázorňují nejdůležitější hospodářská odvětví České Třebové v minulosti i v současnosti. Kromě osobního nádraží zde dosud funguje jedno z největších seřaďovacích nádraží ve střední Evropě (avšak již od rozdělení ČSFR v roce 1993 se jedná o jeho útlumu či zrušení), lokomotivní depo Českých drah, železniční opravny a strojírny (dnes CZ LOKO) a firma Elektrizace železnic.

Významná je ve městě také autobusová doprava. Na severovýchodním okraji města zřídil Aeroklub Česká Třebová malé letiště.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází Městská poliklinika, která byla v letech 20042005 nákladně rekonstruována a nově otevřena. Nedaleko od ní je „Dům lékařů“ TEZA, kde je např. ortopedie, stomatologie nebo gynekologie. Ve Třebové jsou také soukromé ordinace (asi přes deset). S vážnějšími případy musí lidé do nemocnice v Ústí nad Orlicí, popřípadě do nemocnice v Litomyšli.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

  • MŠ Habrmanova
  • MŠ U Koupaliště
  • MŠ Vinohrady
  • MŠ U Stadionu

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

  • ZŠ Habrmanova - „stará budova“ (nachází se v ní I. stupeň) byla postavená v roce 1932; po 2. sv. válce „vyrostla“ vedle téměř stejná „nová budova“ (nachází se v ní II. stupeň). Obě budovy jsou spojeny pergolou, na kterou přiléhá velká tělocvična. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let přibyla k areálu školy jídelna (je jedna z nejmodernějších v ČR). Ředitel Zbyněk Slavík
  • ZŠ Nádražní - nejstarší ve městě, postavená ještě v 19. století blízko centra města; v roce 2005 k ní byla přistavěna moderní jídelna a tělocvična; škola používá také budovu v Komenského ulici, kde je umístěn I. stupeň. Ředitel Radim Kolář
  • ZŠ Ústecká - nachází se v místní části Parník, má 2 budovy: starou (kde je umístěn I. stupeň) a novou (kde je II. stupeň, jídelna a tělocvična. Ředitel Stanislav Beneš

Zvláštní školy[editovat | editovat zdroj]

  • Zvláštní škola Náměstí 17. listopadu - umístěná v místní části Borek v bývalých sovětských kasárnách

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

  • Gymnázium (GYMNCT) - založené roku 1909, sídlí v historické budově v centru na Tyršově náměstí v centru města
  • SOU a SOŠ technických oborů - situována v areálu Na Skalce, součástí školy jsou i dílny, internát a víceúčelový sál, který se využívá k pořádání kulturních akcí (např. plesů); vyučují se zde obory elektrotechnické (Mechatronika, Mechanik silnoproudých zařízení, Elektrikář – silnoproud, Elektrikář – slaboproud, Provozní elektrotechnika), strojírenské (Mechatronika, Strojírenství, Zámečník, Mechanik opravář, Obráběč kovů) a nábytkářské (Operátor dřevařské a nábytkářské výroby, Nábytkářství, Truhlář – výroba nábytku, Dřevařská a nábytkářská výroba)
  • VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana (VDA) - založená v roce 1945, později ke staré budově byla přistavěna novější část; na škole jsou tyto středoškolské obory: Elektrická trakce v dopravě, Telekomunikační technika, Zabezpečovací a informační technika, Železniční doprava, Informační systémy v dopravě a od roku 2005 i obor Informatika v ekonomice, který byl roku 2010 upraven na Informační technologie; dále škola funguje jako vyšší odborná škola a pro absolventy středních škol nabízí tyto obory: Logistika a management a Sociální práce, v současné době se transformují na bakalářské studium; škole bylo prezidentem republiky propůjčeno Vyznamenání Za vynikající práci (1985)
  • 1. července 2011 vznikla sloučením VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana a SOU a SOŠ technických oborů nová Vyšší odborná škola a Střední škola technická Česká Třebová

Vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Základní umělecké školy[editovat | editovat zdroj]

  • ZUŠ Česká Třebová

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • Lední hokej - HC Kohouti Česká Třebová, zimní stadion Na Skalce s kapacitou stadionu 1200 míst.
  • Fotbal - FK Česká Třebová, fotbalový stadion Na Jelenici s kapacitou 7000 míst.
  • Basketbal - SKB Česká Třebová, hala Na Skále.
  • Judo - Judo Česká Třebová z. s., tělocvična Na Skále.
  • Tenis-TK Česká Třebová, tenisové kurty

Turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Mimo románské rotundy sv. Kateřiny (se Starým hřbitovem) stojí za zhlédnutí také centrum – Staré náměstí, které je dnes středem města. Na náměstí stojí renesanční Stará radnice z roku 1547, jež byla několikrát přestavována a opravována. Dnes slouží jako obřadní síň a pro reprezentační účely. Vedle Staré radnice stojí o několik let novější a větší radnice, tzv. Nová radnice. V ní sídlí městský úřad a městská policie. Vedle obou radnic dnes stojí hotel Bravo (dříve hotel Korado). Před radnicí stojí Mariánský sloup z roku 1706. Od roku 1950 na náměstí stál bronzový pomník „Sbratření“, od Karla Pokorného, na kterém se objímá český partyzán s rudoarmějcem. 25. května 1996 byl přemístěn do blízkosti nádraží. Na náměstí stojí také několik historických domů s podloubím. V roce 1995 bylo centrum města vyhlášeno městskou památkovou zónou (i s kostelem sv. Jakuba Většího a farou). V roce 1996 bylo náměstí kompletně zrekonstruováno a na místě pomníku „Sbratření“ byla postavena replika italské kašny. Za náměstím stojí velký empírový kostel sv. Jakuba Většího postavený v roce 1801 podle plánů lichtenštejnského architekta Josefa Hardtmutha (17581816) s půdorysem v podobě kříže. Kostel byl postaven na místě vyhořelého chrámu. Před kostelem stojí barokní sochy sv. Kateřiny (1712), sv. Barbory (1717) a sv. Jana Nepomuckého (1719). Naproti kostelu stojí nově zrekonstruovaná stavba místní fary. Kousek od Starého náměstí stojí modernější Nové náměstí, které bylo vybudováno na přelomu 60. a 70. let 20. století. Za zhlédnutí stojí Nový hřbitov z roku 1905 a Městské muzeum založené v roce 1887 Janem Tykačem, který byl jeho prvním ředitelem. V depozitáři je určitě nejvýznamnější expozice betlémů, model staré čtvrti Trávník, model rotundy sv. Kateřiny s okolím atd.

Nedaleko Nového náměstí se nalézá park Javorka, založený v roce 1885. Rozkládá se v úžlabině pod svahy Robova kopce, kde se dá dobře lyžovat. V jeho dolní části je malý rybníček, uprostřed kterého je nově restaurovaná socha vodníka. U rybníčka je dětské hřiště se „Selkou“ (jedná se o pohyblivé loutky několika známých postaviček). Dál v parku je několik moderních betonových soch, ale také historicky hodnotné, např. „Šárka“ od Quido Kociana, Husův pomník od V. Kvasničky, nebo pomník Masaryka (ty jsou ve městě tři). V Javorce jsou taktéž i dva hudební pavilony, jeden moderní a druhý postavený v roce 1904. V parku vyvěrá mohutný pramen výborné pitné vody „Javorka“. Park je velmi příjemné a okouzlující místo s několika výbornými zákoutími. Už několik let trvá úspěšná rekonstrukce parku. Ve městě je ještě jeden park, Perlácký park, ten je momentálně zavřený.

Stará a Nová radnice s Morovým sloupem na Starém náměstí

Z Javorky vede tzv. Liščí stopa, která vede na Kozlovský kopec (601 m n. m.), na kterém se nachází nově zrekonstruovaná Chata Maxe Švabinského, která byla postavena v roce 1933 a rozšířěná v roce 1936. Nachází se v ní restaurace a několik pokojů k ubytování. V roce 2001 byla na kopci postavena Rozhledna Maxe Švabinského s výškou 52 m. U kopce je malebná vesnička Kozlov, ve které stojí Chaloupka Maxe Švabinského. V ní Švabinský pobýval v letech 18951919.

Nad Třebovou na vysokém kopci stojí oblast, která se nazývá Hory. Je zde kaple Panny Marie Pomocné z roku 1834 s Křížovou cestou, pod ní vyvěrá léčivý pramen. Stály zde v předminulém století věhlasné lázně. Asi 20 metrů dál je restaurace s pamětní deskou, která připomíná, že zde pár týdnů v roce 1851 pobývala Božena Němcová i se svými dětmi. Pod Horami vede cesta zvaná Křivolík, kde se výborně jezdí na běžkách.

Třebovské stěny ležící východně od města jsou nejmladší přírodní rezervací v regionu. Táhne se v délce šestnácti kilometrů od obce Damníkov ke zřícenému hradu Lanšperk. V obci Rybník začíná naučná stezka Údolím Skuhrovského potoka, kde je patnáct zastávek s naučnými tabulemi. Stezka prochází malebným údolím a kolem vodní nádrže Srnov. Nad ní stojí výborná restaurace Srnov.

Důležité objekty, prostranství a jiné části města[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jakuba u Starého náměstí
Od Starého náměstí - na světové strany:
sever jih západ východ
U Kostelíčka Bezručovo /Pernerovo/ náměstí Nové náměstí Křib
Tyršovo náměstí U ŽOSKY Trávník Bezděkov
Farářství Borek park Javorka U Hřbitova
Benátky Depo Jelenice Na Podhorce
Skalka Nákladové nádraží Vily Hliníky
Parník Brázdov Srnov
U Primony Robův kopec
Lhotka Serpentiny
Hory


Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Každý rok před závěrečným vysvědčením (kolem 20. 6.) se koná Týden sportu. Trvá pět všedních dnů a vždy ráno soutěží v různých disciplínách místní školy, odpoledne občané města a večer až do pozdních hodin je obvykle kulturní program na Starém náměstí. Poslední den (pátek) je zakončen velkolepým ohňostrojem.
  • Od roku 1962[8] se v listopadu koná pod rotundou sv. Kateřiny Jabkancová pouť, při níž se pečou jabkance.
  • Ve městě je Kulturní centrum s kinem Svět, s kavárnou Esperanto a výstavní síní (pravidelně zde probíhají různé výstavy, např. o životě Anny Frankové, nebo výstava českotřebovských betlémů).
  • U Nového náměstí stojí Městská knihovna (první knihovna byla založená ve městě v roce 1863), která pořádá ve svých prostorách různé přednášky, výstavy atd.
  • Při Kulturním centru pracuje také skupina amatérských výtvarníků Maxmilián, která zde pravidelně pořádá výstavy svých prací. Jejich posledním větším projektem bylo vytvoření výpravného městského kalendáře na rok 2006.
  • Také krytý plavecký bazén (ve městě bylo také letní koupaliště - už několik let chátrá)
  • Ve městě od roku 1991 vysílá regionální soukromá televize OIK TV
  • V České Třebové už přes třicet let vychází měsíčník Českotřebovský zpravodaj (viz externí odkaz)
  • Jednou ročně vychází Ročenka Českotřebovska
  • Česká Třebová má také vlastní politickou stranu: Českotřebovští živnostníci a podnikatelé (podobných stran je však ve městě víc)
  • V České Třebové také působí Komorní orchestr Jaroslava Kociana, byl založen v roce 1967 v nedalekém Ústí nad Orlicí. Přestože se jedná o amatérský orchestr, má vynikající úroveň srovnatelnou i s profesionálními hudebními tělesy.
  • Také zde působí Velký swingový orchestr, jehož koncerty jsou na vynikající profesionální úrovni a mezi příznivci hudby je velmi oblíben.
  • Od roku 2000 ve městě existuje občanské sdružení TRIARIUS, které je divadelním souborem (množství cen z nejrůznějších divadelních festivalů v ČR i v zahraničí), ale také pořadatelem kulturních akcí, dnes především v klubu alternativní kultury Modrý trpaslík, které provozuje.
  • Od roku 2004 se zde koná nesoutěžní přehlídka moderního tance - Podzimní doteky, na které se představují taneční soubory nejen z České Třebové.
  • Od roku 2008 zde působí filmové studio Tribovia Pictures, které produkuje dokumentární filmy zabývající se historií a uchováváním paměti národa.

Starostové města Česká Třebová[editovat | editovat zdroj]

Starostové (1847 – dosud):
# Jméno Funkce Období ve funkci
1. Honl rychtář říjen 1847březen 1848
2. Dr. František Rybička starosta březen 1848září 1850
3. Jan Čížek starosta březen 1850září 1862
4. Hynek Rybička starosta září 1862únor 1868
5. Alexandr Vrba starosta březen 1850září 1862
6. Jan Rybička starosta 2. září 1874září 1880
7. Hynek Rybička starosta září 18808. prosinec 1881 (†)*
8. Josef Beran starosta 8. prosinec 18811. říjen 1882
9. Ludvík Rössler starosta 1. říjen 188226. srpen 1889
10. Antonín Sláma starosta 26. srpen 188913. květen 1890
11. Josef Glücksmann starosta 13. květen 189011. květen 1891
12. Antonín Felcman starosta 11. květen 1891listopad 1893
13. Josef Glücksmann starosta listopad 18934. listopad 1912
14. Václav Kapoun starosta 4. listopad 191223. květen 1914 (†)
15. Otto Rybička starosta 23. květen 191415. únor 1919
16. Karel Hendrich starosta květen 191916. září 1923
17. Václav Toušek starosta 16. září 192327. říjen 1927 (†)
18. Ludvík Shejbal starosta 27. listopad 192721. březen 1928
19. Josef Dytrt starosta 21. březen 1928březen 1939
20. Ing. Ludvík Schejbal předseda NSK březen 19391941
21. Richard Hoblik předseda NSK 19411942
22. Franz Schmidt předseda NSK 19421944
23. Dr. B. Langhammer předseda NSK 1944květen 1945
24. František Vítkovský předseda MNV 9. květen 194526. květen 1946
25. Jindřich Friml předseda MNV 26. květen 194630. květen 1948
26. Jaroslav Beran předseda MNV 30. květen 1948 – ?
27. František Pacík předseda MNV  ? – 1951
28. Josef Lžíčař předseda MNV 19511954 (?)
29. Josef Beran předseda MNV 19541957 (?)
30. Jaroslav Roleček předseda MNV a MěstNV 1957červen 1961
31. Bohuslav Routek předseda MěstNV červen 196118. únor 1970
32. Miloslav Vašina předseda MěstNV 18. únor 197027. listopad 1971
33. Josef Bárta předseda MěstNV 27. listopad 19715. červen 1981
34. Otakar Heger předseda MěstNV 5. červen 19819. únor 1990
35. Ing. Slavomír Gabrhel prozatímní předseda MěstNV 9. únor 19905. prosinec 1990
36. Ing. Zdeněk Lang starosta 5. prosinec 199030. listopad 1994
37. Lubomír Hýbl starosta 30. listopad 199427. listopad 1998
38. Jiří Pásek starosta 27. listopad 199815. listopad 2002
39. Jaroslav Zedník starosta 15. listopad 2002 – dosud

Pozn.: † – činitel zemřel v období výkonu funkce; NSK – Německá správní komise; MNV – Místní národní výbor; MěstNV – Městský národní výbor

* Hynek Rybička zahynul při požáru vídeňského divadla Ringtheater

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci:
Jméno nar. zem. povolání
Zdeňka Baldová 1885 1958 slavná česká filmová a divadelní herečka, dlouholetá přední členka Národního divadla v Praze, nositelka Státní ceny (1951) a titulů Zasloužilá umělkyně (1953) a Národní umělkyně (1955)
Gustav Habrman 1864 1932 novinář, politik, první československý ministr školství a ministr sociální péče
Jan Hýbl 1786 1834 národní buditel, novinář a spisovatel
František M. Klácel 1808 1882 národní buditel, filozof a člen řádu augustiniánů
Vladimír Merhaut 1868 1936 divadelní a filmový herec, dlouholetý přední člen činohry Národního divadla v Praze
Eduard Pražský 1880 1918 divadelní a filmový herec, člen Vinohradského divadla v Praze
Marie Kalivodová 1878 1951 operní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla v Praze
Fritz Freisler 1881 1955 rakouský filmový režisér
František Doležal 1909 1945 důstojník čs. letectva, stíhací eso 2. světové války, účastník bitvy o Francii a bitvy o Británii, velitel 310. čs. perutě a později i čs. stíhacího křídla RAF ve Velké Británii
Jarmila Balašová 1919 2001 divadelní herečka, přední členka Divadla J. K. Tyla v Plzni
Dr. František Rybička 1813 1890 lékař a veřejný činitel
Josef Císař 1894 1983 skladatel, hudebník, pedagog a pianista
František Formánek 1888 1964 sochař, vynálezce, autor pamětní desky na domu Jana Hýbla a sousoší na střední škole (VDA)
Františka Honlová 1858 1929 vlastenka, politička a humanitní pracovnice
Jan Chorinus 1560 1606 filozof, básník, mistr na univerzitě v Praze
Ladislav Jankele 1871 1896 básník
Jiří Josefík 1920 2006 malíř a restaurátor
PhDr. F. V. Krejčí 1867 1941 pedagog, novinář, člen Národního shromáždění a senátor
Jan Kubelka 1853 1900 básník, člen sboru hasičů
Vilém Kyral 1909 1961 učitel hudby, kapelník a dirigent v Praze
MUDr. František Lašek 1872 1947 lékař, veřejný činitel a historik
Jan Mehl 1912 1990 akademický malíř, restaurátor, žák Františka Kupky
Jiří Pichl 1872 1953 novinář, politik, senátor, někdejší starosta dnes pražských Vinohrad
František Preisler ml. 1915 1983 hudebník a dirigent, působil např. v Pardubicích, Kladně, Olomouci a Opavě. Po skončení aktivní umělecké dráhy se vrátil do svého rodného města, kde zemřel a je pochován.
Ing. Otakar Runa 1915 1941 z Prahy udržoval styk s protifašistickou skupinou v Č. T., které dodával nálože pro sabotážní akce, byl pak Němci popraven
Ing. Eduard Stříbrný 1891 1974 strojní inženýr, kulturní pracovník, spisovatel, ochotník
Miroslav Škrabal 1875 1896 skladatel, houslista
Bohuslav Štangler 1895 1980 pedagog, kulturní pracovník, spisovatel, správce městského muzea
František Bořival 1868 1929 tajemník, poslanec
Karel Tomeš 1912 1991 malíř a divadelník
Stanislav Víša 1924 1984 výtvarník, loutkář, modelář, pracovník v loutkovém filmu, vyzdobil sgrafity nádražní halu
Ing. Michal Dlouhý 1931 1992 řídící pracovník a mecenáš
Antonín Felcman 1852 1929 podnikatel a kulturní činovník
Otto Fusek 1909 1987 akademický malíř a grafik
Grete Salus 1910 1996 učitelka tance, jako jedna z prvních zveřejnila zprávu o osudu Židů během Holokaustu (1945)
Josef Hořička 1870 1939 ředitel, pedagog a sběratel lidových písní
Josef Jindra 1885 1967 podnikatel a ředitel
Josef Poštulka 1923 2009 na Slovensku působící architekt a projektant
PhDr. Jindřich Růžička CSc. 1926 2011 regionální historik, archivář, spisovatel
Ing. Bohuslav Řehák CSc. 1936 1986 chemik a vývojový pracovník
Jaroslav Burian 1922 1980 rusista, pedagog, autor rozhlasových relací, literární vědec, překladatel a filolog
Vratislav Bělský 1924 2003 varhaník
František Stránský 1914 1954 konstruktér, vynálezce, zkonstruoval tříkolku Velorex, zahynul v ní při nehodě, bratr Mojmíra
Mojmír Stránský 1924 2011 konstruktér, vynálezce, zkonstruoval tříkolku Velorex, bratr Františka
Vladimír Hampl 1929 2015 spisovatel, publicista, redaktor, zakladatel Českotřebovského zpravodaje
Jan Kapusta 1932 2011 český muzikolog a publicista
Jiří Musílek 1942 2014 pedagog, kulturní a politický činitel, kronikář, publicista, ochotnický herec, televizní redaktor, komunální politik, v letech 19901992 poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění
Doc. RNDr. Ilja Pek, CSc. 1945 1998 přírodovědec (geologie), historik, pedagog a vědec, vedoucí katedry geologie univerzity v Olomouci
Pavel Langhans 1945 malíř a karikaturista
Mgr. Milan Michalski 1945 spisovatel, pedagog, přírodovědec, mineralog, fotograf a zakladatel Mineralogického klubu Česká Třebová

Slavné osobnosti, které v České Třebové pobývaly[editovat | editovat zdroj]

Slavné osobnosti, které v České Třebové, nebo v okolí pobývaly :
Jméno nar. zem. druh pobytu
Božena Němcová 1820 1862 pobývala pár týdnů se svými dětmi v roce 1851 v lázních Na Horách. Přijela na pozvání F. M. Klácela a dalšími členy „Klácelova bratrstva“.
Max Švabinský 1873 1962 v letech 18951919 pobýval v tehdy samostatné obci Kozlov u České Třebové (dnes součást České Třebové), kde hledal inspiraci pro obrazy Chudý kraj, U stavu, Cyklus léto, Splynutí duší, Rajská sonáta, Letní noc. V Kozlově se 2. června 1902 oženil s Eliškou Vejrychovou. Chaloupka, ve které pobýval, alej kolem cesty na Kozlovský kopec a také restaurace a rozhledna na Kozlovském kopci nesou jeho jméno. Do své smrti sem také velmi často a ráda jezdila jeho adoptivní dcera Zuzana Švabinská (19122004).
Karel I. 1887 1922 V roce 1912 zavítal do České Třebové ještě jako arcivévoda a druhý následník trůnu v čele 5. eskadrony českého dragounského pluku č. 7 vévody Lotrinského. Společně s ním zde ve Vyskočilově vile přespala i jeho choť princezna Zita. K jejich pobytu se váže i pověst o Karlově korunovaci na českého krále hrncem v jedné z místních stodol.
Teréza Nováková 1853 1912 ráda a často pobývala se svoji rodinou v bývalých lázních Na Horách. Z návštěv Hor, které si velmi zamilovala, Nováková vytěžila náměty k povídkám „V lázních pohorských“, „Na Horách“ a „Slepá Dorotka“.
Arne Novák 1880 1939 často pobýval se svoji rodinou v bývalých lázních Na Horách. Toto místo si obzvláště oblíbil.
H. G. Schauer 1862 1892 několikrát do města na zdravotní zotavené. Zemřel v lázních Na Horách na tuberkulózu. Pohřben byl v rodné Litomyšli.
F. P. Volák 1829 1865 auskultant soudu v Litomyšli, vlastenecký soudce z románu Terezy Novákové „Děti čistého živého“. Jezdil do města na zdravotní zotavené. Zemřel v lázních Na Horách, byl pohřben na starém českotřebovském hřbitově.
F. E. Welz 1816 1890 národní obrozenec, filozof a revolucionář z roku 1848. Po potlačení revoluce žil v České Třebové a zemřel v Kozlově.
Karel Plicka 1894 1987 hudebník, spisovatel, fotograf a režisér. Z České Třebové pocházela jeho matka, trvale zde žil jeho bratr, sám Karel Plicka strávil ve městě část dětství, vychodil měšťanskou školu a i v pozdějších letech se sem vracel. Nositel Řádu práce (1954), titulu Národní umělec (1968), Národní ceny Slovenska (1975), Řádu republiky (1979) a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam (1991).
rytíř PhMr. Adolf Jan Zapský ze Zap 1852 1928 lékárník v Jevíčku, Praze, Chrudimi a v Česká Třebová|České Třebové.
F. K. Zedínek 1923 hudební skladatel, pedagog.
Vratislav Rybička 1902 1997 veřejný činitel.
Milena Asmanová 1930 filmová, televizní a sólová herečka ostravského divadla. V dětství vyrůstala a studovala v České Třebové a dodnes zde žije část jejího příbuzenstva.
Marie Preislerová 1917 2010 sólová herečka olomouckého divadla. Hrála v seriálu Dispečer. Manželka Františka Preislera ml. (19151983), matka režiséra Mgr. Františka Preislera (*1948) a babička dirigenta Františka Preislera (19732007). Do své smrti žila v třebovském městském domově důchodců.
František Preisler st. 1886 1945 kapelník a skladatel. V letech 19071945 žil a pracoval v České Třebové. Je zde i pochován. Otec hudebníka Františka Preislera ml. (19151983), děd režiséra Mgr. Františka Preislera (*1948) a praděd Františka Preislera.
František Preisler 1973 2007 dirigent. Syn režiséra Mgr. Františka Preislera (*1948). Vnuk hudebníka Františka Preislera ml. (19151983) a herečky Marie Preislerové. V České Třebové – městě svých předků byl častým hostem a je zde pochován na místním hřbitově.
Jindřich Praveček st. 1885 1969 hudební skladatel, pedagog a dirigent. Dlouhá léta pracoval v České Třebové. Čestný občan města Česká Třebová. Otec Jindřicha Pravečka mladšího.
Jindřich Praveček ml. 1909 2000 hudební skladatel a dirigent. Vyrůstal, chodil do školy a pracoval v České Třebové. Syn Jindřicha Pravečka staršího. Jako jeden z posledních obdržel titul Národního umělce (1989).
Eduard Haken 1910 1996 operní pěvec, člen Národního divadla v Praze. Často a rád jezdil do České Třebové, vystupoval zde a pořádal koncerty. Navštěvoval město s manželkou Marií Glázrovou nebo s dcerou a dalšími kolegy z Národního divadla. U příležitosti svých pětaosmdesátých narozenin byl jmenován Čestným občanem města Česká Třebová (osobně přijal 12. května 1995).
Dalibor Zelený 1957 manažer, politik, generální ředitel Českých drah.

Čestní občané města Česká Třebová po roce 1948 (před rokem 1948 neúplné)[editovat | editovat zdroj]

Čestní občané (19122004):
Jméno nar. zem. povolání uděleno odebráno
Josef Glückmann 1853 1918 starosta města 1912
Gustav Habrman 1864 1932 novinář, politik, první ministr školství a ministr sociální péče 1918
T. G. Masaryk 1850 1937 pedagog, politik, filozof a první československý prezident  ?
Jiří Pichl 1872 1952 pedagog, novinář, politik, senátor, starosta pražských Vinohrad  ?
František Lašek 1872 1947 historik, primář nemocnice v Litomyšli a purkmistr Litomyšle 1933
Jan Masaryk 1886 1948 politik, ministr 1947
Zdeněk Nejedlý 1878 1962 politik, spisovatel, historik, muzikolog, ministr 1948
František Formánek 1888 1964 sochař, vynálezce 1964
Jindřich Praveček 1885 1969 hudební skladatel a dirigent 1965
František Preisler ml. 1915 1983 hudebník a dirigent 1965
Alexandr Vasiljevov  ?  ? velitel okupační posádky 1973 1992
Vratislav Rybička 1902 1997 veřejný činitel 1992
Eduard Haken 1910 1996 operní pěvec, člen Národního divadla v Praze 1995
F. K. Zedínek 1923 hudební skladatel, pedagog 2003
Zdeněk Šebek 1960 postižený sportovec, účastník Paralympiády v Sydney 2004

Ceny města Česká Třebová – Ceny Kohout[editovat | editovat zdroj]

Ceny města Česká Třebová (Ceny Kohout) každoročeně udílí starosta města (po schválení Zastupitelstva města na doporučení kulturní a sportovní komise rady města), za výborné výsledky občanů a spolků města za předchozí rok. Cena má podobu keramického poháru se stylizovaným českotřebovským kohoutem ze Šíchovy keramické dílny.

I. ročník za rok 1998 (uděleny 1999)[editovat | editovat zdroj]

II. ročník za rok 1999 (2000)[editovat | editovat zdroj]

  • Junácké středisko JAVOR
  • FK Česká Třebová
  • Jana Jiroušková
  • Jiří Jireš
  • Pěvecký sbor Bendl
  • Týden sportu
  • Zdeněk Šebek

III. ročník za rok 2000 (2001)[editovat | editovat zdroj]

  • Stanislav Vosyka
  • Divadelní soubor Hýbl
  • Hana Brusenbauchová
  • VK LDM Sokol Česká Třebová
  • Mgr. Karel Kubišta
  • Stabat Mater
  • Marie Pechancová
  • LMK Česká Třebová
  • Zdeněk Šebek
  • Ing. Zdeněk Lang, in memoriam

IV. ročník za rok 2001 (2002)[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Jireš
  • Mgr. Josef Menšík
  • Jiří Musílek
  • Mgr. Milan Mikolecký
  • Vladimír Jukl
  • Ing. Aleš Stránský
  • Zdeněk Šebek
  • Volejbalové družstvo VK Sokol LDM
  • Velký swingový orchestr Česká Třebová
  • Týden sportu

V. ročník za rok 2002 (2003)[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Šimůnek
  • Marta Martinková
  • Lukáš Deml
  • Tomáš Macků
  • PaedDr. Hana Grundová
  • Jana Černá
  • Triarius
  • Zdeněk Šebek

VI. ročník za rok 2003 (2004)[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Slezák
  • Jaroslav Holec
  • Kuželkáři TJ Lokomotiva
  • Mojmír Stránský
  • Josef Petrák
  • Petra Helebrandová
  • Zdeněk Šebek

VII. ročník za rok 2004 (2005)[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Hájek
  • Ladislav Beran
  • Kadeti volejbalového oddílu TJ Sokol
  • Lubomír Hýbl
  • Hubert Vencl, in memoriam

VIII. ročník za rok 2005 (2006)[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Kubica
  • Tereza Bílá
  • Jaroslav Badzik
  • Marta Demelová
  • Mgr. Milan Mikolecký

IX. ročník za rok 2006 (2007)[editovat | editovat zdroj]

  • František Preisler ml.
  • Mgr. Jan Šebela
  • Martin Šebela
  • Josef Poukar
  • Šárka Prossová
  • Lubomír Vašina
  • Lea Johanidesová
  • MUDr. Petr Eisenvort, in memoriam
  • OIK TV, s. r. o.
  • Zora Janebová

X. ročník za rok 2007 (2008)[editovat | editovat zdroj]

  • Jakub Jakoubek
  • Josef Pácl
  • Michal Válek
  • Fotografický kroužek Gymnázia Česká Třebová
  • Jiří Pásek

XI. ročník za rok 2008 (2009)[editovat | editovat zdroj]

  • Stanislav Fišar
  • PhDr. Jana Kostřicová, Ph.D.
  • Mgr. Josef Kopecký
  • Pěvecký sbor Bendl Česká Třebová
  • Denis Špička
  • Břetislav Demel, in memoriam
  • Adriano Poletti

XII. ročník za rok 2009 (2010)[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Dostál
  • Martin Voleský
  • Lubomír Vašina
  • Jana Endyšová, DiS.
  • Spolek Gymnázia Česká Třebová
  • Hudební skupina Medvědi
  • Marie Pechancová
  • PaedDr. Rudolf Abrahám

XIII. ročník za rok 2010 (2011)[editovat | editovat zdroj]

  • PaedDr. Miloslav Zoubele
  • Mgr. Milan Michalski
  • PhDr. Ludmila Marešová – Kesselgruberová
  • Miloš Dušek (poslední žijící třebovský odbojář a účastník protinacistického odboje)
  • občanské sdružení Bacrie
  • rocková skupina Nil
  • Ing. Aleš Stránský
  • Jan Šimůnek st.

XIV. ročník za rok 2011 (2012)[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Musílek
  • Oldřich Stránský
  • Monika Simonová
  • Jaromír Šlemr
  • občanské sdružení Triarius
  • Mateřské centrum Rosa

XV. ročník za rok 2012 (2013)[editovat | editovat zdroj]

  • Milan Špičák
  • Jaroslav Bittl
  • kolektiv studentů gymnázia
  • Petr Kvasnička
  • PaedDr. František Doležal
  • Emil Vydra, in memoriam
  • Pivovar Faltus

XVI. ročník za rok 2013 (2014)[editovat | editovat zdroj]

  • František Kajetán Zedínek
  • Jaroslav Fiurášek
  • Martin Šebela
  • prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc.
  • Radovan Švarc
  • volejbalový tým mladších žáků TJ Sokol II.

XVII. ročník za rok 2014 (2015)[editovat | editovat zdroj]

  • Eliška Štichauerová
  • Josef Kyncl
  • Jiří Hetych
  • Divadelní soubor Hýbl
  • MgA. et MgA. Linda Keprtová
  • divadelní Spolek Triarius
  • doc. Mgr. František Preisler, CSc.

Obce pod správou České Třebové[editovat | editovat zdroj]

Rozšířené pravomoci má Česká Třebová u těchto obcí:

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2015 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-04-30, [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  2. Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ
  3. http://www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/o_historii_okresu.htm
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 107.  
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 180.  
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-22]. S. 540, 541, záznam 12. Dostupné online.  
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2014-12-22]. S. 540, 541, záznam 12-1. Dostupné online.  
  8. HYLÁKOVÁ, J. Jabkance zhltly 10 metráků brambor. OIK TV [online]. 2003-11-18 [cit. 2008-09-14]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel KUBIŠTA, Martin ŠEBELA, Štěpán GILAR, Jan ŠEBELA, Ludmila KESSELGRUBEROVÁ. Toulky minulostí Českotřebovska 1. Česká Třebová: NIKA, 2000. 295 s. ISBN 80-239-1940-7 (1. sv.).
  • Karel KUBIŠTA, Martin ŠEBELA, Štěpán GILAR, Jan ŠEBELA, Ludmila KESSELGRUBEROVÁ. Toulky minulostí Českotřebovska 2. Česká Třebová: LORIEN JK, s. r. o., 2001. 448 s., ISBN 80-903042-2-2 (2. sv.).
  • Jan TYKAČ. Česká Třebová. Jména místní s výkladem a pověstmi k nim se vztahující. IN: Český lid 1900, str. 191–195.
  • Alena FALTUSOVÁ, Štěpán GILAR. Pověsti z České Třebové a okolí. Česká Třebová: Městské muzeum, 1988, 32 s.
  • Vladimír HAMPL. Vzpomínky na minulost: střípky českotřebovské historie. Česká Třebová: NIKA, 1998. 1 sv., 36 s.
  • Vladimír HAMPL. Vzpomínky na minulost: střípky českotřebovské historie 2, 3. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000, 2001. 2 sv. ISBN 80-86042-18-9 (2. sv.), ISBN 80-86042-41-3 (3. sv.).
  • Vladimír HAMPL. Písně a básně Českotřebovska. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000. 48 s. ISBN 80-86042-29-4.
  • Vladimír HAMPL. Písně a básně Českotřebovska 2. Česká Třebová: LORIEN JK, s.r.o., 2004, 44 s. ISBN 80-903042-4-9.
  • J. ŘEZNÍKOVÁ, et al. Česká Třebová. Česká Třebová, 1969, 36 s.
  • J. VÁCLAVÍK. Postavy a pověsti z okolí. Ústí nad Orlicí : Oftis, 1997. 22 s. ISBN 80-86042-06-5.
  • Z minulosti Českotřebovska. [Sborník]. Česká Třebová : Městské muzeum, 1988. 218 s.
  • a další…

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]