Břeclav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Břeclav
Moderní kostel sv. Václava
Moderní kostel sv. Václava
Znak města BřeclavVlajka města Břeclav
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0644 584291
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíBřeclav
Okres (LAU 1)Břeclav (CZ0644)
Kraj (NUTS 3)Jihomoravský (CZ064)
Historická zeměMorava (část území města náležela do roku 1920 k Dolnímu Rakousku)
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel24 554 (2021)[1]
Rozloha77,11 km²
Nadmořská výška158 m n. m.
PSČ690 02
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ29
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Břeclav
nám. T. G. Masaryka 10
690 81 Břeclav
posta@breclav.eu
StarostaBc. Svatopluk Pěček (ANO)
Oficiální web: www.breclav.eu
Břeclav
Břeclav
Další údaje
Kód obce584291
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břeclav (německy Lundenburg,[2] polsky Brzecław, maďarsky: Leventevár), v místním nářečí a do roku 1925 oficiálně Břeclava) je okresní město v Jihomoravském kraji na řece Dyji, cca 50 km jihovýchodně od Brna, poblíž hranic s Rakouskem a Slovenskem. Má rozlohu 77,11 km² a žije zde přibližně 25 tisíc[1] obyvatel. Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatkou mezinárodního významu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do raného novověku[editovat | editovat zdroj]

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo také důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy. Tou dobou je zmiňováno jako Laventenburch, což je nejspíše odvozeno od slovanského kmene Lověticů nebo osobního jména Lověta. Jako maďarský ekvivalent Břeclavi je někdy uváděn Leventevár, souvislost s některým Arpádovcem toho jména (Levente) ale není prokázána a jde nejspíš jen o umělou konstrukci na základě náhodné fonetické podoby.

Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny.

V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, počátkem 19. století přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Moderní doba[editovat | editovat zdroj]

Mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši (1841, rozvětvení trati z Vídně na Brno a Přerov). Tím byla nastartována industrializace – postupně vznikl cukrovar (založen bratry Kuffnerovými, po jistou dobu největší v monarchii), pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna. Nádraží se zázemím bylo dále rozšiřováno a z uzlu byly budovány další tratě: 1872 na Mikulov a Znojmo, 1900 na Kúty a Bratislavu, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné česko-německé spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením rakouského Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves – zemská, resp. státní hranice se tak o několik kilometrů vzdálila z bezprostřední blízkosti centra města. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec byly sloučeny s Břeclaví.

Trať z Břeclavi do Kút se po vzniku Českosovenska stala jednou z klíčových železničních spojnic ve státě, byla zdvojkolejněna a roku 1929 přeložena ze severního na jižní břeclavské zhlaví, čímž byla umožněna přímá vozba vlaků v trase Brno–Kúty–Bratislava/Trnava.

Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem strategicky cenné – roku 1938 připojeno k Německu. V listopadu 1944 provedli Spojenci nálet na břeclavské nádraží, ale bombardování postihlo spíše centrum města včetně kostela na náměstí, který byl zničen.

Poválečná doba[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se břeclavská aglomerace stala střediskem zejména chemického průmyslu – kromě stávající poštorenské chemičky Schramm (po znárodnění Fosfa) vznikla z cukerné rafinerie u nádraží gumárna Gumotex (po několik dekád součást koncernu Fatra Napajedla). Dalšími významnými podniky byly cukrovar, strojírna Transporta (pův. Gallus), Poštorenské keramické závody (PKZ, pův. lichtenštejnská cihelna) nebo Jihomoravské dřevařské závody (pův. lichtenštejnská pila). Ve zdevastovaném areálu německé válečné muniční továrny v Bořím lese u Poštorné se později usídlily Moravské naftové doly.

V rámci správní reformy v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu (do té doby byla pouze sídlem soudního okresu a jinak spadala pod Hodonín). Další povýšení jejího významu přišlo se správní reformou v roce 1960, kdy se Břeclav stala sídlem „velkého“ okresu, do nějž byly začleněny nejen kdysi mnohem významnější Mikulov a Hustopeče, ale i relativně vzdálené Pohořelice.

V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, což přispělo ke skokovému nárůstu počtu obyvatel. Během 70. a 80. let byl dosud maloměstský až vesnický střed města brutálně přestavěn v dobovém duchu (panelová sídliště). Roku 1980 byla kolem Břeclavi otevřena dálnice D2, čímž byla z města odvedena tranzitní doprava na trase Brno–Bratislava. Na západním okraji města vyrostlo v 80. letech další velké sídliště Na Valtické (původním jménem Lidových milicí) a počet obyvatel města přesáhl 26 tisíc.

Po revoluci roku 1989 začala transformace na tržní ekonomiku, která přinesla mnoha břeclavským podnikům vážné potíže, některé zkrachovaly (pivovar, cukrovar), jiné výrazně omezily výrobu (keramička). Negativní dopad mělo i rozdělení Československa roku 1992/3. Oproti jiným podobně postiženým městům však Břeclav mohla pro další rozvoj těžit alespoň z dopravně výhodné polohy na uzlu železničních koridorů a u dálnice. Zdejšímu podnikání a turistickému ruchu prospělo též otevření hraničního přechodu do Rakouska (Poštorná/Reintal).

Významným zaměstnavatelem zůstaly chemičky Gumotex a Fosfa, z nově vzniklých podniků např. tiskárna Moravi apress, strojírenský závod Otis nebo výrobce sanitární techniky Alca plast. V části areálu bývalého cukrovaru otevřela provoz potravinářská firma Racio. Roku 2013 obnovil činnost Zámecký pivovar Břeclav a o rok později vznikl první břeclavský minipivovar Frankies.

Roku 1995 se Břeclav po 50 letech provizoria znovu dočkala děkanského kostela, když byl postaven nový moderní kostel sv. Václava na náměstí, od té doby jeden z architektonických symbolů města.

Roku 2006 se znovu osamostatnila místní část Ladná.

Roku 2014 bylo otevřeno nové autobusové nádraží v bezprostředním sousedství vlakového (přesun o 200 metrů na jih). V lednu 2020 pak byla dokončena i celková rekonstrukce vlakového nádraží, při níž byla mj. nádražní budova architektonicky upravena do historizující podoby reflektující její tradici první železniční stanice na Moravě.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

rok 1763 1787 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2013
počet obyvatel 1 587 2 063 2 952 4 597 6 954 8 203 9 126 11 373 12 500 13 689 11 010 11 832 13 531 23 978 26 173 26 713 24 737 24 925

Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve 2. polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.

V průběhu druhé světové války a krátce po ní přišla Břeclav o obyvatelstvo židovského náboženství (4,3 % v roce 1930) a německé národnosti (11,6 % v témže roce). V souvislosti s druhou světovou válkou zažilo město masivní přesuny obyvatelstva. Zejména ve dnech 8.–9. října 1938 Břeclav opustili příslušníci československých ozbrojených a bezpečnostních sborů, pracovníci státních úřadů a zejména vlastenecky vystupující osoby. Následovali živnostníci a inteligence, které německý režim terorizoval. V době osvobození město masivně opustili obyvatelé německé národnosti ze strachu, před pomstou českého obyvatelstva. Po roce 1945 došlo k novému osídlení, protože z původního obyvatelstva zůstal pouze malý zlomek.

V 70. letech 20. století byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná (ta se roku 2006 opět oddělila).

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Členění Břeclavi

Břeclav se skládá ze tří katastrálních území a jim odpovídajících místních částí:

  • Břeclav (východní polovina města, asi 14 500 obyvatel)
  • Charvátská Nová Ves (severozápad, asi 5 000 obyvatel, většina na sídlišti Na Valtické)
  • Poštorná (jihozápad, asi 5 500 obyvatel)

Jako místní část se v terénu označuje ještě Stará Břeclav, která je ale sloučena s katastrálním územím Břeclav. Město se dále člení na 29 základních sídelních jednotek, z nichž však v běžném povědomí a užívání je jen několik (např. Dubič, Díly).

Do roku 2006 byla součástí Břeclavi čtvrtá místní část a katastrální území – Ladná.

Vedení města[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2014 vykonával funkci starosty Pavel Dominik z hnutí Pro region, který ve volbách 2018 svůj post obhájil.[3] Koalice se však po několika měsících rozpadla a nově byl 30. ledna 2019 starostou zvolen Svatopluk Pěček (ANO).[4] V nově zvolené devítičlenné radě města jsou dále zastoupeny hnutí a strany Mladí a neklidní (s podporou Pirátů a STAN), KDU-ČSL a Společně pro Břeclav.[5]

Starostové města od roku 1990[editovat | editovat zdroj]

  • 1990–1994 Jan Stejskal (nez.)
  • 1994–1998 Anna Procházková (ODS)
  • 1998–2002 Miroslav Ondruš (nez.)
  • 2002–2010 Dymo Piškula (Pro region)
  • 2010–2014 Oldřich Ryšavý (ČSSD)
  • 2014–2019 Pavel Dominik (Pro region)
  • 2019–dosud Svatopluk Pěček (ANO)

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Břeclav a Obvod obce s rozšířenou působností Břeclav.

Břeclav byla okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Břeclav ale stále existuje a skládá se ze 63 obcí, obvod ORP Břeclav pak z 18 obcí.

Věznice Břeclav[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Věznice Břeclav.

Věznice Břeclav působí jako samostatný vězeňský objekt od 1. ledna 1997 a trvale se do ní umisťují pouze muži. Do roku 2005 byla věznicí vazební, výkon vazby zajišťovala pro Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko a Zlínsko. Oddělení pro výkon trestu odnětí svobody sloužilo pro odsouzené zařazené v dozoru. K 1. lednu 2006 se v rámci reprofilace z vazební věznice stala věznice pro odsouzené muže zařazené do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a s ostrahou.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Břeclav je železničním uzlem evropského významu. Kříží se tu I. a II. železniční koridor (tratě Břeclav–Brno Přerov–Břeclav, Břeclav–Kúty a Vídeň–Břeclav), po nichž je vedena dálková osobní i nákladní doprava ve směrech BrnoPrahaBerlínHamburk, PřerovOstravaPolsko, BratislavaBudapešť (– Bělehrad) a VídeňGraz / Villach.

Významná je i lokální osobní železniční doprava (vedle zmíněných tratí ještě trať Břeclav–Znojmo), od roku 2008 začleněná do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (železniční linky R13, S3, S53, S8 a S9). Na regionální trati Břeclav–Lednice je sezónní turistický provoz.

Kromě hlavního nádraží se na území Břeclavi nacházejí ještě železniční stanice Boří les a Poštorná, železniční zastávka Charvátská Nová Ves a na okraji katastru ještě nákladní nádraží Hrušky.

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Břeclav je také významnou silniční křižovatkou; kolem města vede dálnice D2 (BrnoBratislava, E65), která se tu kříží na exitu 48 se silnicí I/55 (OlomoucHodonín – Břeclav – hraniční přechod Poštorná/Reintal do Rakouska). Na ní se v Poštorné napojuje silnice I/40 z Mikulova. Do exitu 48 je napojena i silnice II/425 od Hustopečí, která dále pokračuje z Břeclavi na Lanžhot. Územím města prochází i silnice III. třídy:

  • III/00221 Břeclav – Ladná
  • III/05528 k železniční stanici Hrušky
  • III/05529 Poštorná – hraniční přechod – (Bernardsthal)
  • III/41417 Poštorná – Charv. Nová ves – Lednice
  • III/4231 odbočka ze silnice II/425 na Moravský Žižkov

Současná dopravní situace v Břeclavi je problematická, především z důvodu existence jediné silniční komunikace pro dopravu mezi místními částmi i pro tranzit. Výstavbu jakéhokoli alternativního spojení ztěžuje náročný lužní terén v bezprostředním okolí zástavby, stavbu obchvatu navíc brzdily dlouholeté spory o vedení dálničního spojení Brna a Vídně. K červnu 2020 je naplánována výstavba obchvatu jižně okolo města v délce 8,82 km s celkem 19 mosty, která by měla proběhnout v letech 2023–2026.[6]

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Břeclavi.

V Břeclavi provozuje Bors Břeclav a. s. 9 linek městské autobusové dopravy, od roku 2008 začleněných do IDS JMK (jako linky 561 až 569).

Říční doprava[editovat | editovat zdroj]

V první dekádě 21. století se v Břeclavi rozvíjela turistická lodní doprava po řece Dyji. Vedle linek na Janův hrad a Pohansko byla roku 2009 zavedena i "městská linka" mezi Starou Břeclaví a stavidlem u Poštorné. Ve druhé dekádě 21. století je v provozu pouze linka Břeclav – Janův hrad.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Břeclavi sídlí několik středních škol, z toho veřejné:

  • Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, příspěvková organizace
  • Střední průmyslová škola Edvarda Beneše a Obchodní akademie Břeclav (administrativně sloučené od roku 2012)

a soukromé:

  • Soukromá střední odborná škola manažerská a zdravotnická

Dále se zde nachází řada základních škol (obou stupňů), mateřských škol a základní umělecká škola.

  • MŠ a ZŠ Herbenova (zaměřena na děti s lehkým mentálním postižením)
  • ZŠ Jana Noháče (Školní 16, Stará Břeclav)
  • ZŠ Komenského 2 (Poštorná)
  • ZŠ a MŠ Kupkova (Kupkova 1 a Sovadinova 1, býv. ZŠ Dukelská)
  • ZŠ a MŠ kpt. Nálepky 7 (Charv. N. Ves)
  • ZŠ Slovácká
  • ZŠ Valtická (Na Valtické 31A, Charv. N. Ves)

Sport[editovat | editovat zdroj]

Společenský život[editovat | editovat zdroj]

Samospráva města vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[7] Koncem září (okolo svátku sv. Václava) pravidelně probíhají městské „Břeclavské svatováclavské slavnosti“.

Ve městě je provozováno jednosálové kino Koruna, v němž probíhají také koncerty a divadelní představení. Cyklus koncertů a jiných akcí se během léta koná také pod břeclavským zámkem. Klubovou scénu obstarává café Piksla.

V jednotlivých místních částech (včetně Staré Břeclavi) je stále živý folklór (národopisně náležící do Podluží), udržovaný různými hudebními a tanečními spolky. Každá místní část také pořádá tradiční hody.

Pamětihodnosti města a okolí[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Břeclavi.
  • renesanční zámek vybudovaný kolem poloviny 16. století na místě původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V současnosti je zámek uzavřený, zchátralý a dlouhodobě se řeší otázka jeho opravy. Veřejnosti je zpřístupněna zámecká věž, provozuje ji Městské muzeum a galerie Břeclav. Na zámek navazuje komplex hospodářských areálů (Vranův mlýn na Mlýnském náhonu, dnes zpustlý; zámecký pivovar z 15.–16. století, od roku 2013 v obnoveném provozu), částečně využívaný pro turistické služby a průmysl. Okolí volně přechází v lesní komplex zvaný Kančí obora.
  • Kančí obora – starý lužní les se zbytky starých ramen Dyje, zachovanými lučními enklávami a malým jezírkem Bruksa, bývalá lovecká obora
  • farní kostel sv. Václava na náměstí T. G. Masaryka z poloviny 18. století byl při náletu v listopadu 1944 zničen, na jeho místě byla v roce 1995 dokončena moderní stavba podle návrhu Ludvíka Kolka
  • synagoga – halová volně stojící stavba z roku 1868, o dvacet let později upravena patrně Maxem Fleischerem (1841–1905) v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru; postavena na místě starší stavby ze 17. století. Využívána pro výstavy a koncerty
  • velká kaple sv. Cyrila a Metoděje před nádražím, novogotická stavba z let 18531856; před postavením nového kostela sv. Václava sloužila jako provizorium místní katolické farnosti
  • kaple Vzkříšení Páně z roku 1875, jediný pozůstatek bývalého hřbitova na Sovadinově ulici, zrušeného roku 1888
  • budova Obchodní akademie z roku 1926, navržena architektem Jaroslavem Rösslerem ve funkcionalistickém slohu

Pozdně romantická tvorba lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem režné cihlové zdivo a barevně glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867):

  • soubor staveb v centru Poštorné – knihovna, zdravotní středisko, fara (se secesními motivy), škola a zejména
  • farní kostel Navštívení Panny Marie – dominantní stavba centrálního půdorysu s prstencem bočních kaplí a polygonálním kněžištěm, kopulovitá klenba vrcholí lucernou s ochozem, dílo Karla Weinbrennera z let 18951898
  • budova železniční stanice Poštorná
  • obřadní síň židovského hřbitova (v centrální Břeclavi nedaleko splavu) s domkem hrobníka z roku 1892; hřbitov je ovšem staršího původu, nejstarší dochované náhrobky z 18. století, dominantní novorenesanční hrobka rodiny Kuffnerů z roku 1899; plundrování hřbitova (zejména v 80. letech 20. století) přečkala přibližně pětina původních náhrobků
  • malá kaple sv. Rocha (před gymnáziem) z roku 1892 na čtvercovém půdorysu, postavena na paměť epidemie cholery

Další zajímavosti:

  • staroslovanské hradiště Pohansko asi 2 km jižně od města
  • rekonstruované budovy cukrovaru z konce 19. století, dnes z velké části využívané firmou Racio
  • ocelový most u cukrovaru, původně pro železniční vlečku cukrovaru, dnes pro pěší a cyklisty – jediný dochovaný předválečný most v Břeclavi. Vyroben ve Vítkovicích.
  • vodárenská věž na Sovadinově ulici z roku 1927[8], na místě bývalého hřbitova vedle kaple Vzkříšení Páně
  • budova tzv. „Žluté školy“ (ZŠ Dukelská) z konce 19. století u Fučíkova (dříve Baranovského) mostu, oblíbený výjev z břeclavských pohlednic
  • socha T. G. Masaryka před touto školou, několikrát vztyčena a stržena, naposled obnovena roku 2000, odhalení se zúčastnil i tehdejší prezident Václav Havel[9]
  • socha Rudoarmějce (přezdívaná „Ivan“) v městském parku, původně dominanta hlavního náměstí, přemístěná z důvodu stavby nového kostela.[10] V parku se u ní konají pietní akce připomínající osvobození[11]
  • kasárna ve Staré Břeclavi – funkcionalistický komplex na ul. Lidické postavený za 1. republiky na místě původního barákového tábora mezi Novou a Starou Břeclaví. Pojmenována po prezidentu T. G. Masarykovi; za druhé světové války přejmenována na Graf Moltke Kaserne a přistavěno nejvrchnější patro. Dnes slouží kasárna jako bytový dům. Známá i z lidové písně (Breclavská kasárna)
  • splav na Dyji s rybochodem a podzemní hydroelektrárnou
  • 85 m vysoká žlutá věž strojírenského podniku OTIS sloužící pro testování výtahů, dominanta panoramatu města[12]
  • 136 m vysoký komín závodu Fosfa[13] viditelný prakticky z kteréhokoliv místa ve městě a okolí
  • V bezprostředním okolí města se rozkládá Lednicko-valtický areál s množstvím drobných památek, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Střed Břeclavi je rozložen na několika ostrovech vymezených Dyjí, Poštorenskou Dyjí a Mlýnským náhonem. Na území města se nachází také několik jezírek, která jsou napájena jen spodní, dešťovou, případně povodňovou vodou, a několik umělých či regulovaných vodních ploch, z nichž největší je rybník Včelínek.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Břeclav dále spolupracuje s obcemi Šentjernej (Slovinsko) a Zwentendorf an der Donau (Rakousko).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 253. 
  3. Staronový starosta Břeclavi je Dominik. Budeme tvrdá opozice, varuje vítěz voleb. Břeclavský deník [online]. 2018-10-31 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 
  4. Mimořádné zastupitelstvo sesadilo vedení Břeclavi. Novým starostou je Pěček. Břeclavský deník [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. 
  5. BŘECLAV, MěÚ. Rada města Břeclavi. Město Břeclav [online]. 1418907506 [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. (česky) 
  6. Informační leták ŘSD k obchvatu Břeclavi, stav k 06/2020
  7. https://www.facebook.com/224337820660/photos/a.10153487398260661.1073741848.224337820660/10154148105485661/?type=3
  8. Vodovody a kanalizace Břeclav [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  9. Socha TGM. breclav.eu [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  10. Ve městech dál stojí rudoarmějci. Někde vadí. iDNES.cz [online]. 2009-05-08 [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  11. Pietní akt u příležitosti 73. výročí osvobození města Břeclavi. breclav.eu [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  12. fyzmatik.pise.cz - Břeclavská věž OTIS
  13. KODA - karta komína: RU136/2 Fosfa, Hraniční, Břeclav - Poštorná (#4627). koda.kominari.cz [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kordiovský, Emil – Klanicová Evženie (eds.): Město Břeclav. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]