Konstancie Uherská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konstancie Uherská
Česká královna
Konstancie Uherská (dobová miniatura – Žaltář Heřmana Durynského)
Konstancie Uherská (dobová miniatura – Žaltář Heřmana Durynského)
Manžel Přemysl Otakar I.
Narození 17. února 1180
Úmrtí 6. prosince 1240 (asi 59 let)
Předklášteří
Pochována Klášter Porta Coeli
Předchůdce Adléta Míšeňská
Následník Kunhuta Štaufská
Potomci Vratislav
Judita Přemyslovna
Anna Lehnická
Václav I.
Vladislav (moravský markrabě)
Přemysl (moravský markrabě)
Anežka
Anežka Česká
Dynastie Arpádovci
Otec Béla III.
Matka Anežka de Châtillon

Konstancie Uherská (maďarsky Konstancia, německy Konstanze von Ungarn, 17. února 1180 Ostřihom6. prosince 1240, Předklášteří) byla česká královna a druhá manželka Přemysla Otakara I.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Konstancie pocházela z uherského královského rodu Arpádovců, jejími rodiči byli král Béla III. Uherský a Anežka ze Châtillonu. Byla sestrou dvou uherských králů, Emericha a Ondřeje II. Její sestra Markéta se roku 1185 stala byzantskou císařovnou a její teta Alžběta Uherská byla manželkou českého knížete Bedřicha.

Roku 1189 byla Konstancie zasnoubena se synem Fridricha I. Barbarossy, rovněž Fridrichem,[1] který zahynul během křížové výpravy ve Svaté zemi.

Adléta a Konstancie[editovat | editovat zdroj]

Pečeť královny Konstancie z roku 1229

Koncem roku 1197 se Přemyslu Otakarovi I. podařilo znovu nastoupit na český trůn, avšak manželku Adlétu s dětmi již za sebou do Čech nepustil. Neznáme pohnutky tohoto činu, ale nepochopitelné je zvláště zavržení již dospělého syna Vratislava. Přemyslovi bylo té době již minimálně čtyřicet let a svým činem riskoval, že přijde o dědice.

V roce 1199 se ambiciózní Přemysl, jehož plánům lépe vyhovovalo manželství s uherskou princeznou než s dcerou „pouhého“ míšeňského markraběte, oženil s Konstancií Uherskou. Přesné datum není známo, ale počátkem roku 1199 se v Uhersku zdržovali čeští vyslanci, kteří zřejmě měli domluvit sňatek. Král byl o asi dvacet nebo pětadvacet let starší než uherská princezna. Z Přemyslova podnětu prohlásil pražský biskup Daniel II. manželství s Adlétou za neplatné. Důvodem mělo být jejich rodové příbuzenství,[2] které z pochopitelných důvodů předchozích dvacet let nikomu nevadilo. Přemysl se však mohl s Konstancií seznámit již dříve osobně a v pozdějším věku tak nalézt manželku, se kterou si i lidsky rozuměl a zažil manželské štěstí, když v předchozím sňatku byla Adléta pouze ženou na politické šachovnici středoevropského prostoru.[3] Nový Přemyslův sňatek nechtěla uznat Adlétina rodina, papežská kurie a samozřejmě ani sama Adléta. Svých práv se odmítala vzdát, odvolala se přímo k papeži Inocenci III. a v zájmu svých početných dětí zahájila zdlouhavý proces. Papež se konečnému rozhodnutí vyhýbal až do roku 1211, kdy Adléta zemřela.[4] Přemyslův přátelský vztah s Wettiny se změnil v otevřenou nenávist. Soupeřící Štaufové a Welfové se museli smířit s tím, že pokud mají v táboře svých příznivců českého krále, nebudou tam Wettinové a naopak.[4]

Právoplatná manželka[editovat | editovat zdroj]

Konstancie Uherská (novogotický reliéf na zdi kláštera Porta Coeli

Králi přinesl sňatek s Konstancií trvalé spojenectví uherských švagrů, ale i mnoho problémů, takže se krátce před rokem 1205 dokonce dočasně vrátil ke stárnoucí Adlétě. V té době už Konstancie porodila Přemyslovi prvorozeného syna Vratislava (1200 – 1201?), který ovšem zemřel, a zřejmě také tři z jejich dcer. Konstancie musela opustit i se svými dětmi královský dvůr, dále však žila v Praze, kde také porodila králi syna Václava.

Přemysl tak snad jednal na nátlak Wettinů, se kterými byl dočasně na straně Filipa Švábského v boji o říšský trůn.[5] Výsledkem českého spojenectví s Otou IV. se stal sňatek nejstarší dcery Adléty a Přemysla, Markéty, s dánským králem Valdemarem II.[6]

Ještě roku 1205 byla Adléta spolu se zbývajícími dcerami nucena Čechy definitivně opustit. Konstancie se synem se vrátila na Pražský hrad – její pobyt u dvora je doložen v polovině roku 1205.[5] Král Václava uznal za svého dědice, přestože měl z prvního manželství ještě prvorozeného syna Vratislava.

Papežská kurie rozhodla, že rozluka manželství Přemysla a Adléty je platná. Proti tomuto rozhodnutí vedla Adléta v roce 1207 revizi, svůj spor ovšem definitivně prohrála v roce 1210.

Konstancie Uherská dala do roku 1211, který je uváděn jako datum narození poslední dcery Anežky, život jistě osmi, snad i devíti dětem.

Královna vdova[editovat | editovat zdroj]

Klášter Porta coeli

Po manželově smrti v roce 1230 se Konstancie věnovala zakladatelské činnosti. Přála si založit v Praze ženský cisterciácký klášter, a proto zakoupila od řádu německých rytířů kostel a další majetek v německé osadě Poříčí. Později však tento kostel s přilehlým dvorcem věnovala špitálu sv. Františka. Nakonec toužený klášter založila na Moravě: nejpozději roku 1233 (možná už o tři roky dříve) položila základ konventu Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova.

Na svého královského syna Václava I. měla společně se svou nejmladší dcerou Anežkou zřejmě větší vliv než manželka Kunhuta Štaufská. Královna vdova se snažila být prostředníkem při bratrských neshodách Václava a ctižádostivého Přemysla. Přemysl byl v roce 1239 pohřben v Porta Coeli,[7] které matce společně s bratrem pomáhal založit. Sama Konstancie v tomto klášteře o rok později, v roce 1240, zemřela a byla pochována.

Počátkem 21. století se Konstancie stala jednou z postav historických románů spisovatelky Ludmily Vaňkové Kdo na kamenný trůn, Cestou krále a Dítě z Apulie.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

1213 Bernard II. Sponheimský (Korutanský)
Jindřich II. Pobožný
1224 Kunhuta Štaufská
Markéta z Meranu

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogie-mittelater.de
  2. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-759-8. S. 116.  
  3. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. In RYANTOVÁ, Marie. Čeští Králové. Praha, Litomyšl : Paseka, 2008. S. 79-93.
  4. a b Žemlička, str. 116
  5. a b http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2007030002
  6. Žemlička, str. 117
  7. Žemlička, str. 214.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Česká královna
Předchůdce:
Adléta Míšeňská
11991230
Konstancie Uherská
Nástupce:
Kunhuta Štaufská