Klášter Porta coeli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o klášteře v Předklášteří u Tišnova. Další významy jsou uvedeny na stránce Porta Coeli.
Klášter Porta coeli

Areál kláštera Porta coeli se dvěma kostely
Místo Předklášteří
Souřadnice
Kód památky 28276/7-1045 (PkMnMISSezObr)
Řád cisterciačky
Založení 1233
Zrušení 1782, 1950
Obnovení 1901, 1990
Půdorys gotického ambitu a dvou kostelů

Klášter cisterciaček Porta coeli (z latiny Brána nebes, Monasterium Cisterciense Porta Coeli) se nachází v obci Předklášteří u Tišnova v okrese Brno-venkov. Je jediným fungujícím ženským cisterciáckým klášterem v ČR, v roce 2015 v něm podle řehole sv. Benedikta žilo pět sester.

Jeho areál s románsko-gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie a novogotickým konventním kostelem stejného zasvěcení je památkově chráněn,[1] roku 2010 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení kláštera cisterciaček zvažovala Konstancie Uherská společně se svým manželem, králem Přemyslem Otakarem I. K realizaci této myšlenky však došlo až po Přemyslově smrti v roce 1230, vyjasněno bylo také umístění nového konventu – místo Prahy byl zvolen moravský Tišnov. Sestry do klášterního provizoria zřejmě přišly v roce 1232, první zmínka o klášteru pochází z roku 1233. Kromě Konstancie podpořili nový konvent také její synové, český král Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Královna-vdova zde zřejmě dožila, zemřela roku 1240 a byla zde pochována, podobně jako markrabě Přemysl, jenž zemřel o rok dříve.[3] Jejich hroby však dosud nebyly nalezeny.[4]

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1233–1240 v podobě románsko-gotického bazilikálního trojlodí s příčnou lodí, v jeho západním průčelí se nachází zdobený ústupkový portál francouzského typu ve stylu tzv. burgundsko-cisterciácké gotiky. Zřejmě současně a také v dalších letech probíhala stavba navazujícího raně gotického ambitu s kapitulní síní (včetně zachovaného kamenného pulpitu), přičemž celá kvadratura byla zřejmě dokončena v polovině 13. století. V té době byl klášter také obehnán hradební zdí s příkopem a věžemi. S klášterem také souvisí hrádek z 15. století na nedalekém vrchu Čepička. K následujícím výrazným úpravám klášterního areálu patří stavba sídla abatyše (tzv. nové opatství, za presbytářem kostela) na začátku 17. století, po roce 1641 stavba východní kvadratury a roku 1662 nahrazení zastaralé a částečně také již zastavěné středověké hradební zdi novou ohradní zdí kolem celého areálu včetně hospodářských budov. V první polovině 18. století došlo ke stavbě hospodářského dvora a přestavbě proboštství, v letech 1738–1749 byla vybudována severní kvadratura.[3]

Gotická křížová chodba kláštera

Klášter byl zrušen na základě dekretu Josefa II. v roce 1782, tehdy zde žilo 45 sester a sedm novicek. Z konventního kostela se stal farní chrám, zbytek areálu kláštera byl po roce 1786 průmyslově využíván (tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar),[3] od císaře jej měl pronajatý továrník Vilém Mundy.[5]

Rajský dvůr

O obnovu tišnovského kláštera začaly v polovině 19. století usilovat sestry z hornolužického konventu v Marienthalu. Ten v roce 1861 zakoupil celé tišnovské panství a v následujících letech probíhala jednání s vládou, řádovými představiteli a biskupstvím. Protože se nepodařilo získat zpět původní klášterní (od roku 1782 dodnes farní) kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl v letech 1900–1901 vybudován nový konventní kostel stejného zasvěcení v novogotickém stylu. Německé cisterciačky do Předklášteří definitivně přišly v roce 1901, kdy byl konvent obnoven. Klášter fungoval do roku 1950, kdy zde žilo 38 sester, tehdy však byl v rámci akce K zrušen. Některé řeholnice zde mohly zůstat a pracovat na státním statku.

Obnova konventu po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

K obnově konventu došlo v roce 1990, kdy byl legalizován tajný řeholní život z předchozích desetiletí.[3] V roce 2001 zde žilo 10 sester,[6] o čtyři roky později 11 sester[3] a roku 2013 tu přebývalo 5 sester,[7] stejně jako v roce 2015.[8] Jedná se tak o jediný fungující ženský cisterciácký klášter v Česku[6] a slovanských zemích.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Podhorácké muzeum v areálu kláštera

V budově proboštství sídlí jedno z pracovišť Muzea BrněnskaPodhorácké muzeum. Vystavené sbírky zahrnují paleontologickou a mineralogickou expozici s částí věnovanou nalezištím minerálů na Tišnovsku a stálé expozice Dějiny a současnost kláštera Porta Coeli a Minisalon historických motocyklů. Pořádány jsou také příležitostní výstavy, muzeum rovněž zajišťuje pro veřejnost prohlídky románsko-gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a gotického ambitu.

Planetka[editovat | editovat zdroj]

Podle kláštera je pojmenována planetka (3276) Porta Coeli objevená 15. září 1982 z hvězdárny na Kleti Antonínem Mrkosem, který se narodil v nedaleké vesnici Střemchoví.

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Areál kláštera posloužil pro natáčení několika audiovizuálních děl: filmu Via Lucis (1992), dílu seriálu Četnické humoresky „Hypnotizér“ (2000) a také televizního filmu Ďáblova lest (2009), v němž samotná Porta coeli hrála významnou roli, především v samotném závěru.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-05-09]. Katalogové číslo 139569 : Klášter cisterciaček Porta coeli. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. Klášter cisterciaček Porta coeli v Předklášteří (Předklášteří) [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.  
  3. a b c d e FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha : Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 612–619.   [Dále jen Foltýn.]
  4. ŠTAUD, Václav. Gotický poklad střeží kamenní lvi [online]. Katyd.cz, 2008-09-02, [cit. 2013-05-08]. Dostupné online.  
  5. Mundy [online]. Novanobilitas.eu, [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.  
  6. a b Foltýn, s. 66–67.
  7. STATISTICHE 2013 – Monasteri femminili [online]. Ocist.org, [cit. 2013-08-25]. Dostupné online. (italsky) 
  8. STATISTICHE 2015 – Monasteri femminili [online]. Ocist.org, [cit. 2016-02-23]. Dostupné online. (italsky) 
  9. SEYFERT ST., Václav. Tišnovsko kinematografické ... podruhé [online]. Tisnoviny.cz, 2015-12-24, [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Porta coeli ve Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky kláštera, portacoeli.cz
  • FLÍDR, Aleš. Porta coeli. Brno, 2004. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář dějin umění. Vedoucí práce Milena Bártlová. Dostupné online.
  • CACKOVÁ, Marie. Obnovení tišnovského kláštera v roce 1901. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Jiří Hanuš. Dostupné online.
  • KOLÁČKOVÁ, Ilona. Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Zbyněk Sviták. Dostupné online.
  • SUCHÁNKOVÁ, Silvie. Porta coeli – Listinné originály tišnovského kláštera z let 1283–1309 uložené v MZA v Brně. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Dalibor Havel. Dostupné online.