Vitráž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rytíř s erbem ze zámku Sułkowských, Bielsko-Biała

Vitráž nebo odborněji vitraj[1][2] (z franc. vitrail [vitraj] stejného významu; francouzské psané vitrage [vitráž] znamená zasklení, prosklená plocha; v češtině se tento rozdíl významů postupně setřel) je výtvarně pojednaná skleněná výplň okna nebo předmětu. Výplň okna bývá skládaná jako mozaika z čirých či častěji různobarevných, často i malovaných malých skel v olověných páskách a v olověném obvodovém rámu. Používala se od nejstarších dob jako dekorativní výplň oken významných staveb, v nové době je alternativou skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich zhotovení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hlava Krista, 11. století, Štrasburk Wissembourg
Muchova vitráž v katedrále sv. Víta v Praze
Vitráž z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, z doby Karla IV.; v Národní galerii

Barevné mozaikové výplně oken se objevují již v době římské antiky, kdy se užívaly k osvětlení v budovách lázní. Technologie vitráže se dále rozvíjela spolu se skleněnou mozaikou v nástupnických zemích Římské říše v Evropě i v Byzantské říši. Ze 6. století je doložena v byzantském chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli, z 10. století pochází nejstarší středoevropský příklad sklomalby technikou švarclotu ze Štrasburku. Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve ve 13. století souvisí se stavbou středověkých katedrál, jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi[3]. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, skleněné tabulky nutno spojovat olověnými příčkami a rámečky. Rozvoj vitráží byl vysvětlenn francouzským ideologem katedrální architektury, opatem Sugerem ze St. Denis u Paříže. Přikládal světlu a barvám zářícím z velkých chrámových oken mimořádný význam teologický a liturgický. Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení ( převažovaly barvy modrá, červená a žlutá) a spojování skel, vyprofilovalo se jako samostatné umělecké řemeslo, označované za sklenářství, sklenáři se latinsky nazývali vitreatores. U figurálních výjevů z jednobarevných skel byla důležitá malba jejich tváří a stínování oděvů, které se provádělo technikou švarclotu, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se se na skle při teplotě 600° C.

Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností – zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.

Moderní vitráž s logem firmy Tesla v pasáži Světozor v Praze

Tradiční technologie[editovat | editovat zdroj]

Sestavování vitráže

U klasické vitráže se jednotlivé díly řežou z různobarevných plochých skel podle výtvarného návrhu (kartónu) a sesazují do olověných pásků s průřezem ve tvaru písmene H, které se ve spojích pájí cínem. U novějších vitráží se kvůli trvanlivosti povrch olověných pásků cínuje, případně se používá profilů z mědi, mosazi nebo zinku. Osazované otvory musí být přizpůsobeny větší tloušťce a váze vitráží.

Tiffany[editovat | editovat zdroj]

Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný. Poprvé tento způsob výroby zavedl Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděná fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.

Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. stínítka lamp nebo menší závěsné předměty).

Nepravá vitráž[editovat | editovat zdroj]

Na povrchu běžného skla lze různým způsobem aplikovat imitaci, která zdánlivě vytvoří efekt klasické vitráže. Nepravá (falešná) vitráž se vytvoří pouze pomocí barev na sklo a nalepovací olověné kontury nebo kontury z barvy. Základní princip vitráže (skládání jednotlivých kousků skla) se zde tedy neuplatňuje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6849
  2. Akademický slovník cizích slov, Academia, 2001 (ISBN 80-200-0607-9)
  3. Rosario Assunto: Die Theorie des Schönen im Mittelalter. DuMont Verlag Köln a.R. 1987

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRAJSOVÁ, Hanka; ŘEŘÁBKOVÁ, Helena. Vitráže technikou Tiffany. Redakce Leona Fousková. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. 102 s. ISBN 80-251-0191-6. Prodejní kód: KH0053. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]