V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Vratislav (syn Přemysla Otakara I.)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vratislav (syn Přemysla Otakara I.)
Rodiče Přemysl Otakar I. a Adléta Míšeňská
Příbuzní Přemysl, Václav I., Vladislav, Judita Přemyslovna, Anežka Česká, Anna Lehnická, Dagmar Dánská a Božislava Přemyslovna (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Přemysl Otakar I.
matka Adléta Míšeňská
sestra Dagmar Dánská
sestra Božislava
sestra Hedvika

Vratislav (před 1181 – po 1225) byl nejstarší syn českého knížete a krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Datum narození Přemyslova prvorozence není úplně jasné. Svatba Vratislavových rodičů proběhla patrně v roce 1180.[1]

Přemysl Otakar sice v roce 1192 nastoupil na český knížecí stolec, ale jen na krátko, protože už po roce byl sesazen zradou šlechty. Poté se účastnil bojů v Říši, jeho cílem bylo získat dostatečnou podporu pro návrat na český trůn. V roce 1197 se Přemyslovi znovu podařilo nastoupit na český trůn. Manželku s dětmi však již za sebou do Čech nepustil a zavrhl i již dospělého Vratislava, ačkoli Přemyslovi bylo té době už minimálně čtyřicet let a svým činem riskoval, že přijde o dědice. Vratislav byl totiž nejen Přemyslovým nejstarším dítětem, ale tehdy také jeho jediným synem. Přemysl Otakar dokonce svého prvního syna z druhého manželství, který se narodil v roce 1200, pojmenoval stejně jako toho prvorozeného - Vratislav.

Adléta Míšeňská se sice svých práv a také nástupnických práv svého syna dovolávala i u papeže, jediným výsledkem jejího krátkého návratu na Pražský hrad kolem roku 1204-1205 bylo manželství dcery Markéty s dánským králem Valdemarem II. Odvolací proces se pak táhl až do Adlétiny smrti v roce 1211.

Roku 1212 udělil Ota IV. Brunšvický na naléhání Dětřicha Míšeňského[2] Vratislavovi Čechy v léno.

... rozhodnutím knížat odňal království české králi Otakarovi a v přítomnosti županů a mnohých šlechticů země vyznamenal šesti praporci jeho syna...
— Kolínská kronika[3]

Což byla součást tehdejšího boje o německý trůn a snaha o získání spojence míšeňského markraběte Dětřicha v tomto boji. Jednalo se však pouze o demonstrativní akt a Vratislav neměl reálné šance na zisk české koruny. V roce 1216 zajistil český král nástupnictví svému druhému synovi s Konstancií Uherskou, Václavovi.

Poslední zmínka o Vratislavovi je z roku 1225, kdy se objevuje jako svědek na listině Ludvíka IV. Durynského ve Weissensee. Jeho další osudy ani datum a místo úmrtí a pohřbu nejsou známy.

Genealogie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRIEDRICH, G. (edd.): Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, Tomus 2, Inde ab a. 1198 usque ad a. 1230, Praha 1912, č. 20 a 55. Srov. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5, s.60.
  2. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. S. 127. Dále jen Přemysl Otakar I.. 
  3. WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 65. Dále jen Zlatá bula sicilská. 

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Friedrich, G. – Kristen, Z.: Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Tomi 3, fasc. 2. inde a mense iunio A. 1238 usque ad exeuntem A. 1240, Praha 1942.
  • Genealogia Wettinensis, edd. Ehrenfeuchter, E., MGH SS, Tomus 23, Stuttgart - New York 1964, s. 226-230.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]