Ludvík IV. Durynský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík IV. Durynský
durynský lantkrabě a saský falckrabě
Náhrobek Ludvíka Durynského
Náhrobek Ludvíka Durynského
Narození 28. října 1200
Creuzburg
Úmrtí 11. září 1227
Otranto
Pochován klášter Reinhardsbrunn
Manželky Alžběta Arpádovna
Potomci Heřman II. Durynský
Žofie Durynská
Gertruda z Aldenbergu
Dynastie Ludowingové
Otec Heřman I. Durynský
Matka Žofie z Wittelsbachu

Ludvík IV. Durynský (německy Ludwig IV. von Thüringen, 28. října 1200 Creuzburg - 11. září 1227 Otranto) byl durynský lantkrabě, saský falckrabě, říšský maršálek a účastník křížové výpravy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík IV. Durynský se vrací z turnaje domů (Alžbětinská legenda)

Byl nejstarším ze tří přeživších synů lantkraběte Heřmana Durynského a Žofie, dcery Oty Bavorského. Již v dětství byl zasnouben s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje a roku 1211 dorazila čtyřletá snoubenka na durynský dvůr.[1][pozn. 1] Roku 1217 lantkrabě Heřman zemřel a Ludvík převzal tituly i majetek a roku 1221 se oženil s Alžbětou.[2] Roku 1226 přijal kříž a přislíbil účast na křížové výpravě císaře Fridricha II. Zemřel v jižní Itálii v důsledku horečnatého onemocnění v září 1227, krátce po nalodění na cestu do Svaté země.[pozn. 2] Jeho ostatky byly převezeny do vlasti a pohřbeny v klášteře Reinhardsbrunn. Poručníkem nezletilého syna se stal Ludvíkův mladší bratr Jindřich Raspe IV. Vdova Alžběta opustila své děti a s velkým zanícením věnovala péči o chudé a nemocné, což se jí stalo osudným. Zemřela roku 1231 a již čtyři roky poté byla kanonizována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zřejmě v souvislosti se zásnubami vznikl iluminovaný Žaltář Heřmana Durynského, který nechal vyrobit Heřman Durynský pro svou choť, Ludvíkovu matku Sofii.
  2. Byl jednou z obětí pravděpodobně morové epidemie,[3] která předznamenala zrušení celé výpravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 104.  
  2. www.genealogie-mittelalter.de
  3. TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 734.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]