Otranto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Otranto
Pohled z moře
Pohled z moře
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 15 m n. m.
Stát ItálieItálie Itálie
oblast Apulie
provincie Lecce
Otranto
Otranto
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 77,2 km²
Počet obyvatel 5 892 (31. 12. 2018)
Hustota zalidnění 76,3 obyv./km²
Správa
Starosta Pierpaolo Cariddi (nezávislý)
Oficiální web www.comune.otranto.le.it
Telefonní předvolba 0836
PSČ 73028
Označení vozidel LE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otranto je město v Itálii na poloostrově Salento. Patří k provincii Lecce v kraji Apulie a žije v něm 5892 obyvatel. Otranto je nejvýchodnějším městem Itálie a od Albánie je odděleno Otrantským průlivem, širokým okolo 80 km.[1] Je také sídlem Otrantské arcidiecéze, pro svou polohu bývá nazýváno „brána Orientu“.

Město založili Řekové pod názvem Ὑδροῦς, což se v římských dobách polatinštilo na Hydruntum. Ve středověku bylo součástí Byzantské říše a většina obyvatel mluvila řecky, žila zde také významná židovská komunita. V roce 1480 Otranto dobyli Turci, které vedl Gedik Ahmed Paša, a povraždili okolo osmi set místních obyvatel, kteří odmítli přijmout islám. Oběti byly roku 2013 kanonizovány jako mučedníci z Otranta.[2] O strategický přístav se bojovalo za napoleonských válek, za první světové války i druhé světové války. Dne 28. března 1997 se nedaleko města potopila albánská loď Kateri i Radës a zahynulo okolo osmdesáti osob.

Otranto je členem sdružení historických měst I borghi più belli d’Italia. Významnou památkou je Otrantská katedrála zasvěcená Zvěstování Panny Marie, postavená v období normanské nadvlády a vysvěcená roku 1088. V katedrále se nachází největší mozaiková dlažba v Itálii.[3] Za pozornost stojí rovněž pevnost Aragonců z konce 15. století, Chiesa di San Pietro, která je jediným dochovaným chrámem z byzantských dob na Apeninském poloostrově, a nedaleký klášter San Nicola di Casole. Oblíbenými výletními cíli v okolí jsou maják Faro di Punta Palascia, bauxitové jezírko a jeskyně Grotta Romanelli, nachází se zde také řada pláží. Podnebí je středozemní.

Město proslavil gotický román Horace Walpolea Otrantský zámek z roku 1764, známý i z filmového zpracování Jana Švankmajera.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rady na cestu Dostupné online
  2. Te Deum Dostupné online
  3. Itálie na Světadílech Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]