Alžběta Durynská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Alžběta Durynská
Simone Martini 046.jpg
Datum narození 7. července 1207
Místo narození Bratislava
Datum úmrtí 17. listopadu 1231
Místo úmrtí Marburg
Svátek 17. listopad – římskokatolická církev; 19. listopad – luterské církve
Místo pohřbení Kostel sv. Alžběty v Marburgu
Svatořečena 27. května 1235 papežem Řehořem IX.
Úřady uherská princezna, řeholnice – III. řád svatého Františka
Uctívána církvemi římskokatolická církev, luteráni
Významné zasvěcené kostely Kostel svaté AlžbětyMarburku
Atributy knížecí nebo prostý oděv, dává almužnu, umývá nohy chudým, koš s chleby, mísa s rybami, džbán s vínem, koš růží, model kostela, kniha, koruna
Patronkou nemocnic, zdravotních sester, umírajících dětí, bezdomovců, světlušek (nejmladších skautek) a dalších

Svatá Alžběta Durynská, také Alžběta Uherská (německy Elisabeth von Thüringen nebo Elisabeth von Ungarn , maďarsky Türingiai Szent Erzsébet, 7. července 120717. listopadu 1231 Marburg) byla uherská princezna, která žila v Německu, provdala se za durynského vévodu Ludvíka, brzy ovdověla a věnovala se péči o chudé. Její svátek se slaví v katolické církvi 17., v luterských církvích 19. listopadu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sv. Alžběta Durynská. Soška z farního kostela sv. Martina v AulendorfuBádensku-Württembersku, Německo. Kolem roku 1480

Alžběta (maďarsky Erzsébet) byla dcerou uherského krále Ondřeje II. a jeho manželky Gertrudy Meranské. Přes otce byla sestřenicí českého krále Václava I. a jeho sestry sv. Anežky České. Narodila se buď na hradě Sárospatak (asi 50 km jižně od Košic), nebo podle jiné legendy v dnešní Bratislavě. Už jako čtyřletá odjela ke dvoru durynského lantkraběte Heřmana na hradě WartburguErfurtu a roku 1221 se provdala za jeho syna Ludvíka.

Roku 1223 se poprvé setkala s františkánskými mnichy a nadchla se pro ideál chudoby svatého Františka z Assisi. Její manžel ji v tom podporoval a když musel roku 1226 zastupovat císaře Fridricha II. na sněmu v Itálii, svěřil Alžbětě správu země. Durynsko právě postihly povodně a mor a Alžběta rozdala potřebným, co mohla. Prodala své slavnostní oděvy, klenoty a v Eisenachu pod hradem Wartburgem postavila špitál pro nemocné, kam denně docházela.

Roku 1227 Ludvík v Itálii zemřel na mor, což byla pro Alžbětu velká rána; když se to dozvěděla, řekla prý:

Je mrtev. Jako kdyby pro mě dnes zemřel celý svět... [1]

Rodina ji chtěla znovu provdat a dokonce ji kvůli tomu věznila, ale Alžběta odmítla. Na příkaz svého přísného zpovědníka Konráda z Marburku opustila své tři děti, odešla z Wartburgu do Marburgu a připojila se ke třetímu řádu sv. Františka. Také v Marburgu pod hradem postavila špitál, kde sama denně ošetřovala nemocné, vařila a posluhovala, až ve věku 24 let zemřela, buď na mor, anebo fyzickým vyčerpáním.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Alžběty, Marburg, 14. stol.
Vstup do nemocnice sv. Alžběty na Novém Městě v Praze

Život mladé a zbožné vévodkyně Alžběty vzbuzoval pozornost už za jejího života a po smrti mohla být neobvykle brzy, už roku 1235, papežem Řehořem IX. prohlášena za svatou (kanonizována). Nad jejím hrobem byla v letech 12351238 postavena trojlodní gotická bazilika, kde byly její ostatky za účasti císaře Fridricha uloženy do stříbrného zlaceného relikviáře ve tvaru tumby s reliéfními výjevy z Alžbětina života, který je tam uctíván dodnes, v kapli oddělené mříží. Obnažená lebka světice byla oddělena a adjustována do relikviáře se stříbrnou panovnickou korunou, dodnes se dochovala ve Stockholmu.

Od poloviny 13. do vypuknutí reformace v 15. století patřil chrám svaté Alžběty v Marburgu společně s Kolínem nad Rýnem, Cáchami, Hildesheimem a Fuldou k nejslavnějším poutním místůmNěmecku. O životě sv. Alžběty se rozšířila řada legend, z nichž nejslavnější je Libellova, jež reportážním způsobem zaznamenává očitá svědectví zaměstnanců Alžbětina špitálů, kteří byli vyslýcháni pro účely kanonizace. Idealizovanou podobu sv. Alžběty zachycují fresky v kostele svatého FrantiškaAssisi a okenní sklomalby v Alžbětině chrámu v Marburgu. Alžbětě je zasvěcena gotická katedrálaKošicích, chrámBudapešti a mnoho dalších. Životopis svaté Alžběty pro Čechy napsal také Tomáš Štítný ze Štítného.

Za reformace vyplundroval hesenský vévoda Filip I. marburský chrám, část kořisti však musel vrátit, když ho císař Karel V. zajal. Již zmíněnou lebku s korunou sv. Alžběty ukořistili za třicetileté války Švédové a je dnes v Národním muzeu ve Stockholmu. Velká část ostatků se nachází v kostele svaté Alžběty ve Vídni. Svatá Alžběta byla uctívána také v čeksých zemích, Alžběta bylo jedno z nejběžnějších českých jmen. Jmenuje se podle ní řád sester alžbětineknemocnicí na Novém Městě v Praze v ulici Na slupi. Na Karlově mostě v Praze na sousoší Jana Brokoffa z roku 1707 svatá Alžběta stojí vpravo vedle svaté Barbory.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jan Brokoff: Sv. Barbora, sv. Markéta a sv. Alžběta
(Socha na Karlově mostě v Praze)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Elisabeth of Hungary na anglické Wikipedii a Elisabeth von Thüringen na německé Wikipedii.

  1. Leben und Legende der heiligen Elisabeth nach Dietrich von Apolda. Vyd. Rainer Koessling. Frankfurt am Main: Insel Verlag, 1997. S. 52

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Durynská lantkraběnka
Coat of arms of Thuringia.svg
Předchůdce:
Žofie z Wittelsbachu
12211227
Alžběta Durynská
Nástupce:
(Gertruda Babenberská)
Beatrix Brabantská