Jan Brokoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Brokoff
Narození 23. června 1652
Spišská župa
Úmrtí 28. prosince 1718 (ve věku 66 let)
Praha
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Příbuzenstvo
syn Ferdinand Maxmilián Brokoff
syn Michal Jan Josef Brokoff
Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohří - 1685

Jan Brokoff (také Johann Brokoff či Brokof, 1652 Spišská Sobota, Uhry1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář původem z německé spišské rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v Čechách. Je otec sochařů Michala Jana Josefa Brokoffa a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) luteránského vyznání ve Spišské Sobotě v horních Uhrách. Brzy se vyučil řezbářem, již v letech 1675 - 1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii moru odtud roku 1680 uprchl, pracoval na různých místech západních Čech, zejména v Poběžovicích u Matyáše B. Wunschwitze a v Manětíně u hraběte Karla Maxmiliána Lažanského, pobýval také v Řezně. Léta 1685 - 1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte Michal Osvalda Thuna v Klášterci nad Ohří, odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama Hrzána na Červený Hrádek.

V roce 1692 se Jan Brokoff usadil na Starém Městě pražském, kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v domě U Salátů na Národní třídě (dnes součást paláce sousedícího s palácem Adria)[1]. V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke katolictví. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti - syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na Vídeňském dvoře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Piety - 1695-6

Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové.

Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle drobného terakotového modelu od vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera z roku 1681. Brokoff tuto drobnou sošku pouze poněkud mechanicky převedl do životní velikosti. Dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.[2]

Pieta v poustevně na Skalce, kol. 1700

Jan Brokoff je i autorem sousoší Piety (1695), které však bylo v roce 1859 z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes nemocnice Pod Petřínem). Další dvě „mostní“ sousoší sv. Josef a Křest Kristův byly poničeny během revoluce roku 1848. Torzo figur Kristova Křtu s erbem donátora je součástí sbírek Lapidária Národního muzea, stejně jako socha sv. Václava vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z Vyšehradu. Doposud se na Karlově mostě nalézá Brokoffovo sousoší trojice světic: (svatá Alžběta, svatá Markéta, svatá Barbora) z roku 1707, na němž nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, kde jsou autory alegorických soch sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí.

Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl na různých místech v Čechách, například z lipového dřeva vyřezávané sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně (1685), kamenné sochy na zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686) a Červeném Hrádku, výzdobu krbu v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, hlavní oltář v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v absidě rekolekčního domu (poustevny) v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají většinou ještě nižší úroveň. Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jan Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na vídeňské sochařské akademii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy. Nové Město Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha : Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 202.  
  2. Kořán, I.: Sochařství baroka, in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama, Praha 1987

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola Léta učení a studia, která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha : Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 193-194.  
  • KLEISNER, Tomáš. Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu. Zprávy památkové péče. 1997, roč. 57, s. 60. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]