Manětín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manětín

Manětínský zámek od zámecké zahrady.
Lokalita
Status město
LAU  (obec) CZ0325 559202
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Okres (LAU 1) Plzeň-sever (CZ0325)
Obec s rozšířenou působností Kralovice
Pověřená obec Manětín
Historická země Čechy
Katastrální výměra 84,65 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 133 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 413 m n. m.
PSČ 331 62 až 331 64
Zákl. sídelní jednotky 15
Části obce 15
Katastrální území 15
Adresa městského úřadu Manětín 89
331 62 Manětín
Starosta Mgr. Josef Gilbert Matuška
Oficiální web: www.manetin.cz
Email: starosta@manetin.cz
Manětín
Red pog.svg
Manětín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manětín (dříve Mantiná, Manetín, v lat. a něm. textech Manetin) je město v severní části okresu Plzeň-sever. V celém městě, které zahrnuje dalších 14 vsí, žije přes jeden tisíc obyvatel. Jeho katastrální území zaujímá 8 465,20 ha – je největším katastrem obce na severním Plzeňsku. Katastrální území samotného Manětína má výměru 876,3 ha a PSČ adres je 331 01 a 331 62.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Manětín leží v údolí Manětínského potoka na úpatí a svahu Chlumské hory, vzdálený 29 km ssz. od Plzně. Ve městě se kříží silnice II/201 a II/205.

Samotné město Manětín sousedí na ssv. se Stvolny, na severovýchodě s Hrádkem a Brdem, na jihovýchodě s Vladměřicemi, na jihu s Lipí a na západě s Lešovicemi a Újezdem.

Katastrální území města sousedí na sv. s obcí Žihle, na v. s obcemi Mladotice a Štichovice, na jv. s obcí Hvozd, na j. pak Líté a Horní Bělá a na z. Nečtiny a Bezvěrov. Severní hranice katastru tvoří také hranici okresů Plzeň-sever a Karlovy Vary. Sousedními obcemi z okresu Karlovy Vary jsou: Štědrá, Pšov a Chyše.

Zajímavostí je, že ač zabírá katastr města téměř 85 km², severní okraj zástavby leží asi jen cca 300 m od obecní, okresní i krajské hranice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Manětín, městečko na tehdejší zemské stezce z Prahy do Chebu, je poprvé připomínán v roce 1169, kdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Ti si v roce 1235 na králi vymohli udělení práva soudu a hradeb. V té době byla v prostoru západní části dnešního zámku vystavěna tvrz a klášter.

V roce 1420 dal král Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavu ze Švamberka. Ten se nejprve stavěl proti husitům, ale poté, co ho v roce 1422 zajali, se nakonec přiklonil na jejich stranu. Panství později převzal jeho bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Na manětínské tvrzi sídlil správce (purkrabí).

Manětínské náměstí s barokním kostelem

Když Krušina v roce 1455 zemřel, panství po něm převzal jeho syn Bohuslav, který se ostře stavěl proti tehdejšímu králi Jiřímu z Poděbrad. S dalšími českými pány založil v roce 1465 tzv. jednotu zelenohorskou. O tři roky později se spojil s křižáky a podnikal s nimi ničivé výpady na území západních Čech. V roce 1483 Bohuslav od řádu johanitů dědičně odkoupil celé panství (do té doby ho měl pouze v zástavě).

Rod Švamberků panství prodal v roce 1544. V pozdějších letech se majitelé střídali častěji. Za zmínku stojí rod Hrobčických, kteří panství vlastnili mezi léty 15601617 a za jejichž vlády vyrostl na místě původní tvrze renesanční zámek.

V průběhu třicetileté války získala panství Ester Lažanská s manželem Jiřím Mitrovským z Nemyšle. Ten se „zasloužil“ o násilnou rekatolizaci obyvatelstva – odvolal dosavadního faráře a dosadil na jeho místo jezuitu. V roce 1625 se proti němu vzbouřili poddaní a obléhali zámek. Mitrovského osvobodilo až přivolané vojsko z Plzně. Před svou smrtí odkázala majitelka Ester Lažanská panství svému bratrovi.

Zchátralý kostel sv. Barbory ve východní části obce

18. století bylo pro Manětín ve znamení stavebního rozkvětu, který paradoxně zahájil velký požár města v roce 1712, při kterém lehl popelem zámek, kostel, škola a polovina města. Bezprostředně po požáru nechal tehdejší majitel Václav Josef Lažanský vyhořelý zámek barokně přestavět podle plánů architekta Tomáše Haffeneckra. O rozvoj barokní kultury ve městě se po smrti Václava Josefa zasloužila i jeho manželka a syn. V Manětíně tehdy tvořili malíři Petr Brandl a F. K. Bentum, architekti J. B. Santini a J. J. Hess, sochaři Š. Borovec a J. Herscher a hudební skladatel Jan Josef Brixi.

V roce 1809 byl u zámku založen anglický park. Od roku 1830 sílily protesty proti robotě. Po jejím zrušení, v roce 1850, vzniká nový soudní okres Manětín. V roce 1857 byla vystavěna silnice do Žlutic, současně byla projektována i železniční trať Plzeň – Žlutice – Karlovy Vary. V roce 1869 byla zahájena činnost SDH. V 70. letech 19. století pokračuje výstavba silnic – na Nečtiny, Dolní Bělou a do Kaznějova, později do Mladotic a do Rabštejna nad Střelou.

Jedna ze soch zdobících manětínské náměstí

Po vzniku samostatné ČSR v roce 1918 vyvěsila většina občanů města české prapory, pouze na zámku visel černo-žlutý prapor, který byl následovně místními Čechy odstraněn. Manětín byl jedním z posledních měst v oblasti s převládajícím českým obyvatelstvem – byl obklopen německými obcemi (Rabštejn nad Střelou, Pšov, Bezvěrov). Při sčítání lidu 1921 bylo napočítáno 1 017 Čechů a 242 Němců, tj. podíl Čechů 80 %.

V roce 1923 definitivně padly veškeré plány o výstavbě lokální železniční tratě z Plzně do Manětína. Železniční zastávka Manětín vznikla na trati Plzeň – Žatec někdy ve 30. letech, ale byla vzdálena 10 km od obce. Později byla přejmenována na „Mladotice – zastávka“. 15. srpna 1924 byla zahájena pravidelná autobusová doprava mezi Plzní a Manětínem. Po Mnichovské dohodě, 30. září 1938, se stal Manětín poslední českou obcí v okolí, která nebyla přičleněna k Říši.

Osvobozen byl 7. května 1945 americkou armádou. Zámek byl zkonfiskován rodu Lažanských, zestátněn a využíván jako kanceláře různých organizací. Odsun Němců Manětín nezasáhl tolik jako většinu okolních vesnic. Vysídleny byly pouze dříve „německé“ vesnice, které tehdy ještě pod Manětín samozřejmě nepatřily – např. Rabštejn nad Střelou nebo Zhořec. Nástup komunismu přinesl také správní reformu, kdy se od roku 1949 stal Manětín součástí okresu Plasy (do té doby byl okres Kralovice). Až 22. srpna 1957 se v obci podařilo ustanovit JZD.

Od roku 1960 se Manětín stal součástí okresu Plzeň-sever, jíž je dodnes. V letech 19731974 byly ve svahu Chlumské hory vystavěny nové bytovky. Postupně se ke městu integrovaly další a další vesnice, maximálního stavu bylo dosaženo v roce 1980, kdy mělo katastrální území obce rozlohu 96 km². V roce 1988 převzalo zámek od Státních lesů Muzeum a galerie severního Plzeňska a provedlo rozsáhlou rekonstrukci.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V posledních 45 letech se Manětín potýká s úbytkem obyvatel. Důvodem je bezesporu značná odlehlost města na hranici dvou krajů – Plzeňského a Karlovarského, s čímž je spojený nedostatek dostupných pracovních příležitostí. Autobus do Plzně jede hodinu, nejbližší sousední města jsou vzdálena kolem 15 km (Žlutice a Plasy), např. do Žlutic je ale kvůli okresní a krajské hranici špatná dopravní dostupnost a navíc je tam snad ještě poměrně méně pracovních příležitostí, než v Manětíně.

Jinak je ale Manětín velmi pěkným a příjemným městem v krásné a čisté krajině. Svou barokní architekturou je v porovnání s okolními městy naprosto unikátní. Přilehlé husté lesy (jižní část katastru tvoří souvislá lesní plocha o rozloze skoro 95 km², dosahující až k Úněšovu), údolí Manětínského potoka a Střely a další zajímavá sídla v okolí (vesnice Nečtiny se zámkem, druhé nejmenší evropské město Rabštejn nad Střelou) jsou lákadlem pro turisty, a tak patří Manětín mezi oblíbená rekreační zázemí Plzeňanů. Ve městě sídlí základní škola, pošta, zdravotní středisko, obchody, informační centrum, služebna Policie ČR a několik restaurací a penzion.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1869 1930 1950 1960 1970 1980 1991 2001 2007 2012
Počet obyvatel 3 624 3 104 1 753 1 767 1 542 1 476 1 350 1 245 1 210 1 177
Počet obyvatel (Manětín bez osad) 1 289 1 171  785  808  747  798  820  770  ???  ???

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

Budova knihovny a informačního centra na náměstí (dříve radnice)

Sčítání lidu, 2001[editovat | editovat zdroj]

  • Počet obyvatel: 1 245
  • Národnost:
    • česká : 96,5 %
    • slovenská : 1,7 %
    • německá : 0,2 %
  • Náboženské vyznání: věřící : 32,3 % , z toho:
  • Ekonomická aktivita: ekonomicky aktivní : 675 , z toho:
    • nezaměstnaní: 5,63 % (říjen 2007)
    • zaměstnaní v průmyslu: 24,6 %
    • v zemědělství: 23,0 %
    • ve veřejné správě: 9,2 %
    • ve školství a zdravotnictví: 8,1 %
    • v obchodě: 8,0 %

MVČR, 2007[editovat | editovat zdroj]

  • Počet obyvatel : 1 210 , z toho:
    • podíl mužů: 51,1 %
    • podíl dětí do 15 let: 13,3 %
  • Průměrný věk: 40,9 let
Socha sv. Barbory na hřbitově pod kostelem

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Název části obce
Poč. obyv. (2011)
Silniční vzd.
Připojení k obci
Brdo 27 3 Sv 1961
Česká Doubravice 12 5 Jv 1961
Hrádek 21 3 Sv 1961
Kotaneč 9 7 Sv 1980
Lipí 11 4 J 1961
Luková 4 7 Sz 1976
Manětín 717
Mezí 56 6 Sz 1976
Rabštejn nad Střelou 25[2] 9 Sv 1980
Radějov 2 7 J 2002
Stvolny 107 5 S 1980
Újezd 44 4 Z 1976
Vladměřice 52 3 Jv 1961
Vysočany 10 9 Sv 1961
Zhořec 57 7 Z 1976

V letech 19761992 byla součástí Manětína také obec Štichovice.

Součástí Manětína je také nejmenší historické město Evropy – Rabštejn nad Střelou

Městský znak[editovat | editovat zdroj]

Manětín je jako městečko poprvé připomínán ve 14. století, ale přesná doba přidělení znaku není známa. Znak je poprvé doložen znakovou pečetí. Pravá polovina štítu připomíná stříbrným maltézským křížem na červeném pozadí působení johanitů ve městě v letech 1169–1420. J. Čarek připouští, že znak mohl být nejdříve erbem vrchnosti, tj. johanitského velkopřevora Semovita, knížete těšínského, a po změně vrchnosti v roce 1420 se mohl erb změnit na znak města. Druhá, levá polovina má zlaté pozadí, které nese polovinu černé orlice s červenou zbrojí. Zvláštností je pohled orlice, který nemíří vlevo, vně znaku, ale naopak doprava k jeho středu.

Výhled na Manětín ze svahů Chlumské hory. V pozadí velmi rozsáhlé lesní pásmo zabírající skoro 8 % rozlohy severního Plzeňska.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se kříží silnice II/201 (Jeneč – Křivoklát – Kralovice – Konstantinovy Lázně – Planá – hraniční přechod Broumov/Mähring) a II/205 (Nevřeň – Nekmíř – Žlutice – Hvězda). Dále sem přichází větší množství silnic nižších tříd spojujících zejména vesnice s městem.

Autobusová[editovat | editovat zdroj]

  • 440070 Plzeň – Dolní Bělá – Manětín – Žlutice
  • 460030 Plzeň – Dolní Bělá – Manětín – Nečtiny
  • 460127 Manětín – Bezvěrov – Úterý – Bezdružice
  • 460181 Kralovice – Žihle – Rabštejn nad Střelou – Manětín
  • 460710 Plasy – Manětín – Nečtiny
  • 460780 Plasy – Dolní Bělá – Úněšov – Nečtiny – Manětín
  • 460790 Kralovice – Mladotice – Manětín – Rabštejn nad Střelou

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Manětíně.

Pro množství barokních památek a soch je město označováno jako barokní perla západních Čech.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Nejmenší sídlo v Evropě, které má z historie městský status.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko II; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 1997, ISBN 80-901877-5-7
  • Jiří Čarek: Městské znaky v českých zemích, Academia Praha 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]