Karlův most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karlův most
Základní údaje
Přes Vltava
Doprava pěší
Architekt mistr Otto a Petr Parléř
Otevřen 1402
Souřadnice
Parametry
Materiál pískovec
Délka 515,76 m
Šířka 9,4–9,5 m
Výška 13 m
Pilíře 15
Mapa
Karlův most
Red pog.svg
Karlův most
Karlův most, Praha
Další data
Kód památky 11730/1-15 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled z Karlova Mostu

Karlův most je nejstarším stojícím mostem přes řeku VltavuPraze a druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Po pražském mostě Juditině, kamenném mostě v Písku a mostě v Roudnici nad Labem jde v Čechách v pořadí o čtvrtou kamennou mostní stavbu.

Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.

Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „kamenný“ nebo „pražský“ most. Název „Karlův most“ se vžil až kolem roku 1870, prvním, kdo toto označení použil, byl pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.

Po mostě vede historická královská cesta.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou.[1] Je tvořen šestnácti oblouky. Ty mají rozpon mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m.[2] Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot.[3]

Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193.

Karlův most s Pražským hradem (panorama)
Křížek na údajném místě svržení těla Jana Nepomuckého

Sochy a sousoší[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě.

Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění.

Na mostě, na místě dnešního Ukřižování, stával kříž již od dob Karla IV. V době kolem r. 1500 proti němu byla boží muka a na zhlaví pilíře na Kampě socha Bruncvíka označující oblast staroměstského práva. Hlavní sochařská výzdoba však byla původně soustředěna na věže, zejména staroměstskou.[4] Socha Jana Nepomuckého v upomínku na jeho svržení z mostu z r. 1683, tedy z doby teprve se rodícího kultu světce, se stala vzorem pro většinu z bezpočtu jeho vyobrazení a také první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu. Poté přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, zejména v úzkém rozmezí let 17071714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší a zaplněny jimi zbývající volné pilíře. Jedná se o reprezentativní díla řady známých českých vrcholně barokních sochařů, k nejhodnotnějším patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a celá řada děl Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

K další výraznější proměně výzdoby mostu došlo v době kolem poloviny 19. století, kdy menší část barokních soch, částečně kvůli jejich technickému stavu, byla nahrazena dobovému vkusu bližšími, klasicistně statičtějšími díly Josefa a Emanuela Maxe. Škody způsobené povodní v r. 1890 a horšící se stav barokních děl z pískovce s omezenou životností vedly k tomu, že se od počátku 20. století pozvolna na most osazují kopie. Snesené originály soch a sousoší z Karlova mostu jsou dnes uloženy hlavně v Lapidáriu na pražském Výstavišti a v sálu Gorlice na Vyšehradě.

Dějiny stavby[editovat | editovat zdroj]

Předchůdci Karlova mostu[editovat | editovat zdroj]

Od pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu v dnešním centru Prahy přes několik brodů. Jeden z nich se táhl od dnešní paty Mánesova mostu na Starém Městě (Náměstí Jana Palacha) šikmo na druhou stranu k dnešní Hergetově cihelně. Později byl na místě dnešního Karlova mostu postaven most dřevěný, který byl ale roku 1157 stržen povodní. Poté dal král Vladislav II. vybudovat první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172[5] a dostal jméno po králově manželce Juditě. Toto dílo zničila povodeň 3. února 1342.

Po stržení Juditina mostu sloužil Pražanům most dřevěný. Doprava byla v témže místě také prováděna loďkami.[6]

Založení mostu[editovat | editovat zdroj]

Příprava stavby mostu si vyžádala delší čas, bylo nutno vypracovat plány, shromáždit finance, zajistit stavební kámen i vyřešit zakládání pilířů v řece. Stavební práce tedy započaly až 15 let po zboření Juditina mostu.

Kronikář Beneš Krabice z Weitmile k roku 1357 píše, že „císař položil základní neboli první kámen v základu nového mostu na břehu blízko kláštera svatého Klimenta“. Přesnější datum Beneš Krabice neuvádí. 9. červenec nalezneme u kronikáře Prokopa Lupáče, jde ovšem o tvrzení mnohem pozdější (o 3 století) a bez zdůvodnění. Nicméně podle záznamů v tuto dobu císař pobýval na Pražském hradě a mohl tedy most založit.

Historiky je nejčastěji předpokládáno datum založení na svátek zemského patrona sv. Víta 15. června.[7]

Astronom Zdeněk Horský (1929–1988) vytvořil spekulativní hypotézu o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že tomuto datu odpovídala příznivá astrologická konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět, tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1.[8][7]

Budování mostu[editovat | editovat zdroj]

Při stavbě Karlova mostu (v té době nesl název Kamenný most) se stavitelé pokoušeli vyvarovat chyb, kterými trpěl starší most Juditin. Karlův most měl proto méně oblouků, byl vyšší a jeho pilíře byly založeny hlouběji, 2,4 m pod úrovní říčního dna. I to však nebylo dostačující; založení pilířů na skalní podloží by jistě zvýšilo stabilitu mostu, nicméně to se nachází až 9 m pod úrovní říčního dna, což bylo zcela mimo technické možnosti středověkých stavitelů mostu.[9]

Povodeň v roce 1872 (foto František Fridrich)

Beneš Krabice z Weitmile, popsal stavbu mostu takto: "Tesaři připravovali silné a dlouhé fošny, které byly na konci zašpičatělé. Spouštěli je z loděk do vody těsně vedle sebe. O kus dál vybudovali ze silných prken jakýsi plot. Mezi fošnami a prkny se vytvořila mezera. Z ní dělníci vybrali všechnu vodu, poté navozili jíl a drny a všechno to upěchovali do mezery. Tak vytvořili jakousi hradbu proti toku vody a mohli stavět jako na suchu. Kladivy zatloukali fošny do dna, lopatami odhazovali písek, až narazili na štěrkové, kamenité dno. Špičáky je narušovali a zaráželi do něho kameny."[10]

Pilíře byly zakládány v jímkách z řad kůlu a hlinité výplně. Z jímky byla poté vyčerpána voda Nejprve bylo provedeno ztužení podloží pomocí dřevěných pilot zarážených beranidlem. Na dno byl poté uložen dřevěný základový rošt, sestavený zřejmě z dubových trámů a fošen. Tento rošt byl fixován pomocí velkých kulatých ("mlýnských") kamenů, vzájemně spojených kovanými kramlemi.[11]

Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu. V roce 2007 byla však publikována hypotéza, že projektantem a prvním stavitelem mostu byl kameník a pražský měšťan Oto, zvaný též Otlin.[12]

Stavba mostu byla dokončena až na začátku 15. století. V roce 1406 se lze setkat již se záznamy, které zmiňují "nový kamenný most".[9]

Podle legendy byla při stavbě do malty přidávána vajíčka. V roce 2008 se při rozboru původní malty mělo prokázat, zda je tato legenda je pravdivá. [13][14] Počátkem roku 2010 vědci z Vysoké školy chemicko-technologické oznámili, že vejce na stavbu použita nebyla.[15]

Stavba byla velice nákladná a finančně České království značně vyčerpávala. Pro její financování byly dokonce v kostelích pořádány sbírky.[9] Po otevření mostu se za průjezd či přechod platilo mýtné, které se v průběhu let měnilo. V roce 1816 bylo „mostní clo“ zrušeno.

Další historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1393 dal Václav IV. do řeky svrhnout tělo umučeného generálního vikáře Jana Nepomuckého. Na údajném místě svržení Jana Nepomuckého z mostu se nachází v kamenném zábradlí malý kovový křížek.

Most sloužil městu jako významná dopravní, ale i jako obchodní tepna. Z obou stran mostu (jak staroměstské, tak i malostranské) byl proto do jisté délky zastavěn obchůdky a krámy.[16] Své živnosti měli na mostě např. uzenáři, hřebenáři, či koláčníci. Poslední krámky byly z mostu odstraněny v roce 1828. Po roce 1990 si své místo na mostě vydobyli výtvarníci, fotografové a hudebníci vybíraní Sdružením výtvarníků Karlova mostu, které se nechvalně proslavilo omezováním nekomerční umělecké činnosti na mostě.[17]

Poškozený most v září 1890

Mnohokrát byl most ohrožován povodněmi, a to již v průběhu stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu.[18] Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a 1890. Války tělesu mostu příliš neublížily, při obléhání švédskými vojsky v 17. století ale byly poničeny sochy a Staroměstská mostecká věž.

Povodeň 1784[editovat | editovat zdroj]

Při povodni v únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Celkem šest mostních pilířů bylo silně poškozeno.[18]

Most v roce 1903 s tratí koňky

Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými pilotami, které se do dna zatloukaly ručními beranidly. Na piloty byl nasazen dřevěný rošt a na něj pokládány mlýnské kameny.

Povodeň 1890[editovat | editovat zdroj]

Při povodni v září 1890 protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. 4. září o půl šesté ráno spadly dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře (podemleté vodou)[18] a do vody spadly dvě sochy zdobící most, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského od F. M. Brokoffa. Jednalo se o nebývale velké poškození, které představovalo problém pro život města, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí.

Po opadnutí vody byl o posouzení rozsahu škod a návrh řešení požádán architekt Josef Hlávka[19]. Ten společně s vídeňským profesorem Franzem von Ržihou navrhl opravu, která pak byla provedena. Po následující dva roky nahrazovala zbořené části dřevěná konstrukce, která ze severní strany mostu obcházela poškozené místo; nepoškozené konce mostu nadále sloužily. Při opravě již byla použita nová metoda – pilíře se nově zakládaly na železných kesonech. Při opravě se uvažovalo i o tom, že zřícené tři klenby budou nahrazeny dvěma, aby se usnadnil průtok vody. Nakonec však zvítězila zásada zachování původní podoby mostu, nové pilíře byly pouze vybudovány nepatrně užší. Obnova zřícené části mostu byla dokončena 19. listopadu 1892. Utopené sochy však byly z Vltavy vyzvednuty přičiněním J. Hlávky teprve v roce 1901.

V dalších letech (19021904) se postupně původní pilíře zpevňovaly menšími kesonovými věnci, spuštěnými kolem základů.

Generální oprava 1965–1978[editovat | editovat zdroj]

Stavební průzkum v letech 1966–1967 ukázal, že most ohrožují zejména trhlinky, jimiž vnikala do konstrukcí dešťová voda se solí ze zimních posypů vozovky. Rozevírání mostu mělo proto být zastaveno soustavou kotev, po délce byla vložena železobetonová deska se sítí táhel. Teplotní změny a pronikání vody měly být omezeny vrstvami izolací.

V celém plášti byly vyměněny poškozené pískovcové kvádry. Předchozí asfaltový povrch, zřízený ve 20. letech 20. století, nahradily štípané pásky žuly. Most byl od dokončení rekonstrukce vyhrazen pouze pro pěší. Náklad na celkovou opravu činil asi 50 milionů korun.

Většina pískovcových kvádrů již v dnešní době není původních, tedy ze 14. a 15. století. Nově vyměněné kvádříky jsou šedé nebo jasně žluté. Původní kameny jsou pak na povrchu silně erodované a některé z nich nesou na svém povrchu kamenické značky (např. pilíř v korytu Čertovky, třetí pilíř na straně Starého Města).

Diskuse o nové opravě mostu[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce Karlova mostu (2007)

Asi od r. 2001 se v odborných kruzích i veřejně vedla debata o dalších opravách mostu. Předchozí generální oprava mostu měla své problémy. Hydroizolace pod dlažbou neplnila místy svou úlohu a plně nezabránila průsaku srážkové vody do konstrukce. Druhou diskutovanou otázkou byla funkce železobetonové desky, která měla mít stabilizační funkci pro konstrukci mostu, omezovat možnost protržení oblouků při nebezpečných povodních, spínat poprsní zdi a sloužit jako podklad pro izolační vrstvy. Ostré spory o budoucnost této desky (v úvahu přicházely varianty: ponechat, rozřezat na části či zcela odstranit) utlumila až stoletá voda v roce 2002, kterou most přestál bez viditelného poškození.

V letech 20042005 byl spor konečně uzavřen a byl stanoven časový program realizace stavby. Roky 2005 a 2006 měly být věnovány dopracování průzkumů a shromáždění kompletní dokumentace. V roce 2006 byly také první dva pilíře (osmý a devátý z malostranské strany) ukotveny do betonových sarkofágů.

Oprava horní stavby začala 20. srpna 2007[20] a 12. listopadu 2010 byla stavba kolaudována.[21] Most se opravoval po částech a za provozu, zůstal zachován čtyřmetrový koridor přístupný veřejnosti. Během oprav byla zjištěna některá dosud neznámá fakta o historii mostu.

Památková inspekce v listopadu 2008 upozornila na výrazná pochybení: při opravě mostu byla zásadně dotčena nenahraditelná estetická a výtvarná hodnota mostu. Inspekce kritizovala hlavně nekoncepční a nedbalou opravu zábradlí: „Výběr kamenů k vyřazení byl prováděn nekoncepčně, bez podmínek stanovených orgánem státní památkové péče a ve značném rozsahu. Počet vyřazených kamenných kvádrů výrazně přesáhl množství zjištěné diagnostickým průzkumem“.[22]

V druhé etapě se po dobu pěti až deseti let mají opravovat mostní oblouky. Jedním z nejdůležitějších bodů před samotným započetím rekonstrukce je výběr vhodné lokality pro těžbu pískovce.

Doprava na mostě[editovat | editovat zdroj]

Karlův most pro pěší i auta

V roce 1759 byly sepsány komplexní předpisy pro provoz na mostě. Bylo nařízeno chodit/jezdit pouze po pravé straně.

Od roku 1883 jezdila na mostě koňka. V roce 1905 ji vystřídala elektrická tramvaj. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které zkonstruoval František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy na kolejích. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušen a byl obnoven až v roce 1932 autobusy na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do druhé světové války. Automobilový provoz skončil v roce 1965 a od té doby slouží most jen pro pěší.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha : Academia, 1985.  
  2. WITZANY, Jiří. Stavebně technický stav a rekonstrukce Karlova mostu [online]. [cit. 2009-10-06]. Dostupné online.  
  3. VELINSKÝ, Frederik. Na čem stojí Karlův most? [online]. RF HOBBY s.r.o., 2005-12-19, [cit. 2009-10-06]. Dostupné online.  
  4. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Staré město, Josefov. Praha : Academia, 1996. 640 s. ISBN 80-200-0563-3. Dále jen Vlček a kol.. 
  5. DROBNÁ, Zoroslava; HLAVSA, Václav. Karlův most. Praha : Sportovní a turistické nakladatelství, 1958. 52 s. S. 5. (čeština) [dále jen Drobná-Hlavsa (1958)]. 
  6. Drobná-Hlavsa (1958), s. 8
  7. a b ROYT, Jan. Karlův Kamenný most [online]. Oslavy 700 let výročí narození Karla IV. (stránky Karlovy univerzity), rev. 29. leden 2016 08:51. Dostupné online.  
  8. Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže, in: Staletá Praha. Sborník Pražského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody, 9, Praha, Panorama, 1979, s. 197-212. Dostupné online
  9. a b c Drobná-Hlavsa (1958), s. 10
  10. 2014, FG Forrest, a.s., www.fg.cz,. Příběh Karlova mostu. Prague.eu. . Dostupné online [cit. 2017-08-01]. (česky) 
  11. S.R.O., SmartGIS. Integrovaný informační systém archeologických pramenů Prahy. praha-archeologicka.cz [online].  [cit. 2017-08-01]. Dostupné online.  (anglicky) 
  12. http://www.lidovky.cz/karluv-most-je-delsi-a-nestavel-ho-parler-fpc-/zpravy-domov.aspx?c=A070909_184216_ln_praha_hrn
  13. RAUŠOVÁ, Zuzana. Karlův most se skutečně stavěl z vajec, zjistili vědci. iDnes [online]. 2008-10-15 [cit. 2008-10-16]. Dostupné online.  
  14. Vědci: Karlův most stavěli opravdu z vajec. Lidové noviny. 10 2008, roč. XXI, čís. 244, s. 12.  
  15. Vědci popřeli svůj dřívější výzkum: Stavba Karlova mostu byla bez vajec. iHNed [online]. 2010-01-18 [cit. 2010-01-18]. Dostupné online.  
  16. Drobná-Hlavsa (1958), s. 31
  17. Další skandál na Karlově mostě. Mladé umělce vyhodili za to, že si kreslili
  18. a b c Drobná-Hlavsa (1958), s. 29
  19. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí, 11.díl. 1. vyd. Praha : Via Facti, 2007. Kapitola Boháč, který se rozdal, s. 87.  
  20. NOVÁKOVÁ, Jana. Oprava Karlova mostu začíná [online]. Praha: Lidové noviny, 2007-08-18, [cit. 2008-02-08]. Dostupné online.  
  21. ČTK, Lidovky.cz. Z Karlova mostu zmizí dělníci. Výsledek kolaudace je ale tajný [online]. Praha: Lidové noviny, 2010-11-12, [cit. 2011-04-10]. Dostupné online.  
  22. Spor Prahy a památkářů: Karlův most byl prý zásadně poškozen
  23. DUDÁK, Vladislav. Prahou po Vltavě. 1. vyd. Praha : Práh, 2011. 295 s. ISBN 978-80-7252-348-1. S. 165.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUDL, Joseph. Die berühmte Prager Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Praha, 1846. Dostupné online.
  • KRABICE Beneš z Weitmile. Kronika Pražského kostela. In: Kroniky doby Karla IV., ed. M. Bláhová, Praha 1987, s. 232.
  • l, Joseph: Die berühmte Prager Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Praha, 1846. Dostupné online.
  • DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě : 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2.  
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek I. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Kamenný most Karlův, s. 274-288.  
  • FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha : Academia, 1985. S. 22–28.  
  • HAVRÁNEK, Edgar T. Prsty k obloze : Co vypravují pražské věže. Praha : Kuchař, 1947.  
  • HERAIN, Jan. Karlův most v Praze. Praha : Umělecká beseda, 1908. 53 s. Dostupné online. Fotografická příloha. 
  • CHADRABA, Rudolf. Karlův most. Praha : Odeon, 1974. 93 s.  
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola Z pověstí o Karlově mostě, s. 119-136.  
  • MÁDL, Karel Boromejský. Sochy na Karlově mostě v Praze : [s 53 reprodukcemi a v papírové vazbě s kresbou J. Kaplického]. Praha : Štenc, 1921. Dostupné online.  
  • NOVOTNÝ, Kamil; POCHE, Emanuel. Karlův most. Ilustrace Josef Ehm. Praha : Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 147 s.  
  • PLICKA, Karel; POCHE, Emanuel. 7 procházek Prahou : fotografický průvodce městem. Praha : Orbis, 1966. 207 s.  
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem : uměleckohistorický průvodce městem. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha ; Litomyšl : Praha : Paseka,, 2001. 533 s. ISBN 80-7185-373-9.  
  • STÁTNÍKOVÁ, Pavla; ŠEFCŮ, Ondřej; DRAGOUN, Zdeněk. Kamenný most v Praze: obrazové svědectví historie Juditina a Karlova mostu.. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2013. 225 s. ISBN 978-80-85394-95-5.  
  • STREIT, Jiří. Divy staré Prahy. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1960. S. 97–123.  
  • ŠEFCŮ, Ondřej, a kol. Karlův most. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. 368 s. ISBN 978-80-7360-651-0.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha : Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Kamenný most Karla IV., s. 75-90.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]