Palác Porgesů z Portheimu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Palác Porgesů z Portheimu
Palác Porgesů z Portheimu
Palác Porgesů z Portheimu
Základní informace
Sloh Klasicismus
Architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi
Výstavba konec 18. století
Přestavba 90. léta 20. století
Stavebník Maxmilián Desfours
Další majitelé Desfoursové, Wimmerové, Porgesové z Portheimu
Současný majitel Pražská plynárenská a.s.
Poloha
Adresa Národní 37/38
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
Ulice Národní
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39850/1-1063 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Porgesů z Portheimu, zvaný též Desfourský, nebo Wimmerovský palác je rozlehlý městský palác v Praze 1-Novém Městě. Nachází se na adrese Národní čp.37/II, č. o. 38.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ulice Národní s palácem, v pozadí budova bývalého novoměstského kláštera františkánů a část kostela Panny Marie Sněžné
Dvůr paláce
Busta generála Suvorova

Vznik paláce[editovat | editovat zdroj]

Palác byl postaven v letech 1762 až 1776 na místě tří starších domů s gotickými základy. Prostřední z domů, zvaný U Salátů, vlastnil od roku 1696 barokní malíř Jan Jiří Heinsch a po něm na počátku 18. století rodina významných sochařů, Jana a jeho syna Josefa Brokoffů, kteří jej dali přestavět, vdova posledního z rodiny roku 1760 dům pro dluhy prodala v dražbě. Stavbu klasicistního paláce si objednal hrabě Maxmilián Desfours, autorem návrhu byl architekt Ignác Palliardi.

Další majitelé[editovat | editovat zdroj]

Desfoursové palác v roce 1795 prodali manželům Anně a Jakubu Wimmerovým, jemuž dočasně patřil také protější palác Platýz a další statky v Praze i dalších místech Českého království. Jakub svobodný pán z Wimmeru byl plukovník c.k. armády, velkostatkář, mecenáš a dobrodinec. V Praze na Letné například na své náklady založil sady pro veřejnost, Wimmerovu kašnu stojící poblíž Platýzu, kterou realizoval sochař František Xaver Lederer. Manželé Wimmerovi v paláci od 22. prosince 1799 do 28. ledna roku 1800 hostili slavného ruského vojevůdce, velitele protinapoleonské koalice rusko-rakouských vojsk, Alexandra Vasiljeviče Suvorova, v době kdy jeho armáda při návratu ze Švýcarska přezimovala v okolí Prahy. Tuto událost připomíná pamětní deska na vnější fasádě paláce a generálova busta ve dvoře, obojí osazené při generální obnově paláce roku 1950. Bronzová busta je kopií originálu ze Suvorovova hrobu v Blagoveščenském chrámě v Petrohradě.

Synové Jakuba Wimmera palác prodali rodině Kolbeových, kteří dali v roce 1852 zvýšit levé křídlo paláce a po roce 1864 ještě přistavět horní patro. Původní portálů byl tehdy přenesen na nově zřízený vstup do průjezdu.Autorem úprav byl Jan Ripota. Po smrti posledního z rodiny Kolbeů, Ferdinanda, palác zakoupila manželka pražského průmyslníka Josefa Porgese z Portheimu, Rosa. Porgesové z Portheimu, po kterých palác nese jméno, objekt vlastnili až do doby nacistické okupace.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce přešel palác do vlastnictví Michelských plynáren, jimž patří dodnes. Na konci 90. let 20. století daly budovu zrekonstruovat. Nyní je sídlem různých podniků. Vnitřní dvůr paláce je přístupný veřejnosti a je v něm provozována cukrárna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 202–203
  • Václav Ledvinka, Bohumír Mráz, Vít Vlnas: Pražské paláce. Nakladatelství Akropolis, Praha 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]