Palác Věžníků (Thunovská)
| Palác Věžníků | |
|---|---|
 Palác Věžníků na Malé Straně | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Výstavba | po roce 1670 |
| Přestavba | po roce 1720 |
| Materiál | Zdivo |
| Další majitelé | Hartigové Salmové Věžníkové z Věžník |
| Současný majitel | soukromí majitelé |
| Poloha | |
| Adresa | Thunovská 184/20 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Thunovská |
| Souřadnice | 50°5′21,38″ s. š., 14°24′5,7″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39167/1-639 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác Věžníků nebo také Věžníkovský, Hartigovský či Salmovský palác se nachází se v ulici Thunovská čp. 184/20 v Praze na Malé Straně. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Historie a popis
[editovat | editovat zdroj]Původně v těchto místech stával středověký měšťanský dům, který byl v letech 1485–1495 přestavěn pozdně goticky a před rokem 1580 renesančně. Po roce 1670 tu nechala Isabela Švihovská ze Salmu vybudovat palác, na který ve svahu pod Pražským hradem navazovala i zahrada.
V roce 1718 se stal na krátkou dobu majitelem paláce Romedius Věžník z Věžník (1696–1720) a po roce 1720, kdy byl majitelem Ludvik Josef Hartig (1685–1735), dostal palác nynější podobu – snad podle projektu F. I. Prée nebo F. M. Kaňky. V zahradě byl vystavěn barokní hudební pavilon.
Na palác původně navazoval i sousední objekt čp. 183/18, který byl za 1. republiky přestavěn architektem Adolfem Foehrem pro německé velvyslanectví. Později tu měl sídlo Československý červený kříž.[2] Po roce 1990 oba domy přešly do soukromého vlastnictví, zatímco Hartigovská zahrada se stala součástí komplexu zahrad Pražského hradu.
Palác Věžníků je trojkřídlý objekt s vnitřním dvorem. Uliční křídlo je jižní, dvorní křídla jsou východní a severní. Třípatrová barokní uliční fasáda je sedmiosá, uprostřed je kamenný vstupní portál. Dvorní fasády východního a jižního křídla překrývají pavlače na kamenných krakorcích.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 151186 : Palác Věžníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 116.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 397 s. S. 45.
