Palác Sylva-Taroucca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o pražském paláci dříve nazývaném Nostický. O paláci na Malé Straně pojednává článek Nostický palác.
Palác Sylva-Taroucca
v ulici Na Příkopě
Palác Sylva-Taroucca v ulici Na Příkopě
Palác Sylva-Taroucca
v ulici Na Příkopě
Základní informace
SlohBaroko
ArchitektiZřejmě Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago
Výstavba17431752 – současná podoba
MateriálZdivo
StavebníkPiccolominiové
Další majiteléPiccolominiové
Nosticové
Silva-Taroucové
Současný majitelPraha 1
Poloha
AdresaNa příkopě 852/10
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceNa příkopě
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39983/1-1146 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Sylva-Taroucca, dříve též Nostický, zvaný také palác Piccolomini nebo Savarin (výsl. [savarén]), je pozdně barokní palácová stavba stojící v ulici Na příkopě 852/10, na Novém Městě, Praha 1. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie a popis paláce[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního paláce stávalo několik domů, postupně sloučených v jeden celek a průběžně přestavovaných v 16. a 17. století. V roce 1668 objekt získala kněžna Marie Benigna Františka Piccolomini.[2] Současná podoba paláce z let 17431752 má formu rozlehlého vnitrobloku na protáhlé parcele se dvěma čtvercovými dvory, k němuž kdysi přiléhala zahrada a jízdárna. Autorem barokní úpravy vytvořené původně pro knížete Ottavia Piccolominiho je snad Kilián Ignác Dientzenhofer, po jehož smrti v roce 1751 stavbu dokončil jeho zeť Anselmo Lurago.

Vstup do paláce
Interiér vstupního sálu

Roku 1766 palác koupil hrabě Bedřich Mořic Nostic-Rieneck, po něm byl dlouholetým uživatelem jeho synovec Jan Nepomuk Nostic-Rieneck.

V letech 1846–1892 (před postavením vlastní budovy) byly v paláci uloženy sbírky Národního muzea. V roce 1878 stavbu upravil Achille Wolf.

Roku 1885 přešel sňatkem na poslední šlechtické majitele z rodu Silva-Tarouca, jehož původ byl španělsko-portugalský. Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, veliký milovník botaniky, zakladatel dendrologické zahrady Průhonice a předseda Rakousko-uherské dendrologické společnosti, jej od roku 1895 pronajímal (např. po dobu deseti let tu mělo umístěny své sbírky Národopisné museum). Začátkem 20. století tu v přízemí bývala vinárna, tržnice a papírnický obchod.[3]

Od roku 1908 byl palác v majetku pražské obce, která jej upravila na společenské a kulturní středisko, kvůli čemuž ve 20. století proběhla řada přestaveb. Od roku 1925 měl palác pronajatý Společenský klub a v roce 1927 byla na místě bývalé barokní zahrady paláce založena slavná kavárna Savarin, pojmenovaná po proslaveném právníkovi a labužníkovi Brillat-Savarinovi. Podle názvu kavárny bývá nazýván někdy i samotný palác.[4] Jízdárna byla pronajata Sokolu.

Po roce 1948 využíval palác stát; v roce 1960 byla provedena generální oprava a úpravy interiérů pro Ústřední kulturní dům zaměstnanců školství, vědy, kultury a tisku. V roce 1970 byla jízdárna upravena na kotelnu.[2] V 80. letech 20. století tu sídlil např. Klub pracovníků ve školství a kultuře.[5]

Po roce 1989 byl celý objekt privatizován a je využíván komerčně (např. jako restaurace a kasino).

Pozdně barokní hlavní průčelí do ulice Na Příkopě je devítiosé, symetrické. V jeho středu je portikus na čtyřech dvojicích toskánských sloupů, které podpírají balkon s ozdobným kovaným zábradlím. V patře jsou osy odděleny pilastry s ionskými hlavicemi. Tři prostřední osy mají okna zakončená segmentově a nad nimi jsou segmentové frontony, nad prostředním vstupem na balkon dominuje fasádě plastika s erbem Nosticů. Krajní trojice oken jsou pravoúhlé a frontony nad nimi trojúhelné. Půdní polopatro má okna čtvercová. Fasáda je ve střední části završena trojúhelným štítem, po jehož stranách jsou nad druhou a osmou osou menší segmentové štíty. Za štíty je umístěna sochařská výzdoba.

V interiéru je dochováno jednoramenné schodiště, vedoucí do vstupního sálu zdobeného skulpturami Ignáce Františka Platzera a nástropní malbou Václava Bernarda Ambrosiho. Sály v patře mají štukovou výzdobu stropů.[1]

Rotary klub[editovat | editovat zdroj]

V průjezdu paláce se nachází pamětní deska s českým a anglickým nápisem tohoto znění:

V tomto domě se scházeli členové Rotary klubu Praha založeného v roce 1925. Tato deska byla odhalena v roce 2005 u příležitosti 80. výročí založení českého Rotary klubu Praha jako prvního v Československu a 100. výročí založení Rotary International.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době (2021) probíhá dlouhodobě připravovaná přestavba. Původní plány předpokládaly demolici dvorních křídel a jejich náhradu podstatně vyšší administrativní budovou. Objekt pak koupil jiný investor, který přislíbil méně razantní změny v historických částech a rozšíření veřejného prostoru.

Savarin po přestavbě nabídne 39 000 m2 maloobchodních prostor a 20 000 m2 kancelářských prostor. V prostorech bude též umístěna Slovanská epopej a první Time Out Market v České republice. Projekt by měl být hotov do konce roku 2025.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-18]. Identifikátor záznamu 152029 : Palác Sylva-Taroucca. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Baťková (1998), s. 473–476
  3. Ruth (1904), s. 887
  4. Palác Savarin byl vždy společenským centrem | PRAHA | Zprávy | PRAHA TV. prahatv.eu [online]. [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (česky) 
  5. Poche (1985), s. 157
  6. Savarin [online]. Retailguide.cz Cushman & Wakefield [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 886–887. 
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 97. 
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 78, 181. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 157. 
  • BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy : Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 473–476. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]