Nostický palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nostický palác
na Maltézském náměstí
Nostický palác na Maltézském náměstí
Nostický palác
na Maltézském náměstí
Základní informace
Sloh Baroko
Architekti Francesco Caratti
nebo Carlo Lurago
Výstavba Zřejmě 16601676
Přestavba 1760 (pozdně barokní úpravy), konec 18. století (klasicistní úpravy)
Materiál Zdivo
Stavebník Jan Hartvík z Nostic
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Maltézské náměstí 471/1
Nosticova 471/9
Nebovidská 471/8
Pelclova 471/2
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
Ulice Maltézské náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39499/1-850 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nostický nebo též Nosticův palác je rozsáhlý barokní palác čp. 471/III, nacházející se na Maltézském náměstíPraze na Malé Straně. Společně s Nosticovou zahradou je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Je tvořen blokem mezi Maltézským náměstím a dalšími ulicemi, jeho adresy jsou Nosticova 471/9, Maltézské náměstí 471/1, Nebovidská 471/8, Pelclova 471/2, v zahradě se nachází ještě bývalá jízdárna s adresou Nosticova 468/4.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří Nostického paláce
Erb Nosticů na průčelí paláce

Palác vznikl na místě dřívější zahrady a dvou zbořených domů U zelené růžeU zlatého medvěda. Dal ho mezi lety 16601676 postavit Jan Hartvík z Nostic, nejvyšší kancléř Království českého. Autorem projektu mohl být Francesco Caratti nebo Carlo Lurago. Pozdně barokní úprava paláce proběhla kolem roku 1760 a zřejmě k ji objednal hrabě František Václav Nostic. Podle svého projektu ji provedl Antonín Haffenecker. Haffenecker k budově přistavěl hlavní rokokový portál a attiku se sochami čtyř imperátorů mezi vázami, které tesal pravděpodobně Jan Michael Brokoff[2]. Dále Haffenecker roku 1765 založil zahradu, jízdárnu a koupil si od Dientzenhoferů domek, ve kterém nadále bydlel. Freskovou výzdobu stropů obstaral Václav Bernard Ambrozzi. Strop hlavního sálu vymaloval scénou s bohem Héliem uprostřed. Dochovaly se dále medailony s personifikacemi Sedmi svobodných umění[3]. klasicistní úpravy průčelí a suprafenestry ve dvorním křídle (s reliéfními bustami římských imperátorů ve vavřínových věncích) jsou z konce 18. století. Budova měla dvě konírny s valenou klenbou a řadou kamenných žlabů na podélné stěně. Menší konírna v severním vstupním křídle budovy byla v letech 1998-2002 adaptována na buffet, větší konírna s fragmenty dekorativní malby je užívána příležitostně.

Umělecké sbírky[editovat | editovat zdroj]

V paláci se nacházela zprvu jen část uměleckých sbírek Nosticů, které byly za Otty Nostice od roku 1628 shromážděny na zámcích v Jindřichovicích a v Sokolově. První díla získal z Pražského hradu z rudolfinských sbírek (například hodiny v knihovně).

  • Obrazárna byla jádrem sbírek. Roku 1706 se rozšířila o dědictví sbírky obrazů po Janu Františkovi Berkovi z Dubé. Po konfiskátu z roku 1945 z větší části převzatá do v Národní galerie v Praze. Podle inventáře obrazárny, pořízeného po předčasné smrti Jana Bedřicha Nostice v roce 1819 do ní patřilo 321 obrazů a větší počet grafických listů. K jejím nejvýznamnějším obrazům patří nizozemská a vlámská barokní malba, asi nejvzácnější je Rembrandtův Učenec v pracovně, Triumf Caesarův připisovaný Petru Pavlu Rubensovi, Anthonise Van Dycka, Maartena van Heemskercka, Carla Maratty, Abrahama a Jana II. Breueghela, nebo dvě díla od Karla Škréty[4]. Obrazy jsou vesměs vystaveny v expozicích Národní galerie.
  • Galerie byla dříve je i nyní v příčné chodbě 1. patra paláce, kde je vystaveno kolem 40 obrazů, převážně originálů olejomaleb nizozemských nebo italských mistrů 17.-18. století (Venuše s amorem, Portrét neznámého flétnisty od Dircka van Baburen[5], protějšková plátna s dobytkem na pastvě, krajinomalby aj).
  • Kabinet umění byl samostatný prostor pro sbírky numismatickou a uměleckořemeslnou, zprvu byly součástí knihovny, od roku 1765 samostatně. Do této sbírky patřila drobná plastika sntická a reneseanční, nádobí ze skla, slonoviny a kamene, keramika a další věci. Po roce 1945 byly převedené většinou do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo do Národního muzea.

Nostická knihovna[editovat | editovat zdroj]

Knihovna je v paláci řešena jako sál o dvou spojených prostorách, procházející dvěma patry jižního křídla, a osvětlený oknem z chodby galerie. Kolem horního patra knihovny vede ochoz se železným zábradlím, přístup je kromě vchodu a točitého schodiště z přízemí zajištěn také tajnými dveřmi ve stěně. Na stropě v kruhovém poli vymaloval Václav Bernard Ambrozzi Alegorickou scénu Zrození věd. Zdejší knihovnu pořádali a profesně ji využívali osvícenec František Martin Pelcl a pražský místopisec Jaroslav Schaller, kteří byli vychovateli Nosticových dětí a Josef Dobrovský, jemuž dal Nostic postavit na Kampě dům. Nostická knihovna v současnosti čítá 14 tisíc svazků včetně prvotisků a vzácných tisků, spravuje ji Národní muzeum.

V roce 1908 byl palác elektrifikován. V roce 1918 získalo část paláce do nájmu československé ministerstvo školství a kultury, a další  část holandské velvyslanectví, které užívalo část objektu až do roku 1996. Nosticové větší část objektu vlastnili a užívali až do roku 1945, kdy jim jako říšským Němcům byl palác zkonfiskován státem podle Benešových dekretů.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

V letech 19982002 proběhla generální rekonstrukce. Podle projektu ateliéru architekta Pavla Kupky ji pro potřeby hlavního sídla ministerstva kultury prováděl Metrostav. Nově byla zasklena arkáda s kašnou ve dvoře. Do interiérů byla tehdy instalována díla současného umění, na chodbě a v atriu dvě v kovu provedené plastiky koní od Karla Nepraše a socha dívky od Olbrama Zoubka.

Knihovna je pro objednané skupiny přístupná veřejnosti, připravuje se také dlouhodobé zpřístupnění suterénních prostor, které dosud slouží občasným krátkodobým výstavám.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-11]. Identifikátor záznamu 151529 : Nostický palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. nyní nahrazena kopiemi od V. Čapka
  3. Poche-Preiss 1977
  4. Slavíček 1993, s. 184-295
  5. Slavíček 1993, s. 198, č.kat. V/2-5

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy díl 3 - Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. 
  • SLAVÍČEK, Lubomír editor. Artis pictoriae amatores, Evropa v zrcadle barokního sběratelství. Praha: Národní galerie v Praze, 1993. 430 s. 
  • POCHE,Emanuel- PREISS Pavel:Pražské paláce. Odeon Praha 1976.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]