Jan Hartvík z Nostic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Hartvík hrabě z Nostic
Jan Hartvík z Nostic na obraze Karla Škréty po roce 1672
Jan Hartvík z Nostic na obraze Karla Škréty po roce 1672

Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
5. únor 1652 – 27. březen 1683
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce František Oldřich Kinský

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
16. květen 1651 – 5. únor 1652
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Heřman Czernin z Chudenic
Nástupce Ferdinand Arnošt z Valdštejna

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
26. duben 1650 – 1651
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Heřman Černín z Chudenic
Nástupce Ferdinand Arnošt z Valdštejna

Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1644 – 1650
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Bernard Ignác Jan z Martinic
Nástupce Ferdinand Arnošt z Valdštejna

Císařský tajný rada

Rada dvorského a komorního soudu
Ve funkci:
1638 – 1642
Panovník Ferdinand III.

Narození 1610
Úmrtí 27. březen 1683
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť 1.Kateřina Marie říšská hraběnka ze Žďáru
2. Eleonora Marie říšská hraběnka (Popelová) z Lobkowicz, ovdovělá říšská hraběnka Hovorová z Dubé a Lipé
Rodiče Jan Mikuláš z Nostic
Žofie z Nostic-Rottenburgu
Děti Antonín Jan z Nostic
Václav Desiderius z Nostic
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1672 Řád zlatého rouna (č. 483)
Commons Kategorie Johann Hartwig von Nostitz
29. leden 1631 český stav svobodných pánů
6. srpen 1646 český hraběcí stav
9. květen 1651 říšský hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hartvík z Nostic (1610 Kunzendorf, nyní Małowice/Wińsko, (dolní Slezsko) – 27. března 1683 Vídeň),[1][2] (německy Johann Hartwig von Nostitz), byl český šlechtic a politik hornolužického původu, rytíř řádu zlatého rouna.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší kancléř 1652- 1683 za vlády císaře Ferdinanda III.

Jan Hartvík z Nostic byl nejmladším synem Jana Mikuláše z Nostic (1562 v Budyšíně – 29. 7. 1619) z rottenburské větve rodu a jeho druhé manželky Žofie z Nostic-Rottenburgu. Jeho starším bratrem byl Ota z Nostic, později užívající přídomek z Nostic-Rokytnic (23. květen 160814. listopad 1664), tajný rada, hejtman vratislavský, hejtman ve Svídnicku a Javorsku, zakladatel rokytnické pošlosti české větve nostického rodu, syn Jana Mikuláše z Nostic a jeho první manželky Heleny ze Schlichtingu.[4]

Významnou událost v Janově životě představovalo zdědění majetku a panského titulu po jeho zemřelém strýci Otovi roku 1631, český stav svobodných pánů 29. ledna 1631. Aby se dědictví ujal, přestěhoval se do Čech, stal se obyvatelem českého království a brzy se začal účastnit i jeho politického života. V letech 1638 – 1642 byl radou dvorského a komorního soudu, roku 1644 byl jmenován prezidentem rady nad apelacemi. Dne 6. srpna 1646 byl povýšen do hraběcího stavu Království českého. Dne 9. května 1651 obdržel říšský hraběcí stav, 16. května pak byl jmenován nejvyšším zemský komorníkem. Dne 5. února 1652 se stal nejvyšším kancléřem, v kterémžto úřadě působil až do své smrti. Kromě toho byl c. k. tajným radou a roku 1672 byl dokonce vyznamenán Řádem zlatého rouna.[4] V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře.[5]

Majetek a mecenášství[editovat | editovat zdroj]

Jan Hartvík z Nostic zdědil Falknov (Sokolov), Jindřichovice (Heinrichsgrün), Řehlovice a Měšice. Spoustu statků pak sám také skoupil, a to roku 1651 Grabštein, 1652 Pakoměřice a Líbeznice, 1654 Bašt, 1662 Trmice, 1666 Kraslici, 1667 Žďár, též Žernoseky. Od mohučského arcibiskupa obdržel roku 1673 část říšského hrabství Rieneck, čímž nabyl i práva účastnit se kollegia Franckého kraje, do něhož byl uveden roku 1674. Zděděné pražské domy na Malé Straně pak nechal přestavět v 60. a 70. letech 17. století patrně Francescem Carattim na honosný Nostický palác.[4]

Byl donátorem 13. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Sběratelství umění[editovat | editovat zdroj]

Založil Nostickou obrazárnu, z větší části dodnes dochovanou ve sbírkách Národní galerie v Praze. Soudobou nizozemskou malbu nakupoval ve vídeňské pobočce Forchhondtova antverpského obchodu a v českých ateliérech svých současníků, například Karla Škréty nebo Michaela Leopolda Willmanna.[6] Obrazy stejně jako uměleckořemeslné předměty, zejména nádobí (stříbro, glyptika, sklo) shromáždil ve svém zámku ve Falknově.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan Hartvík z Nostic byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1638 s Kateřinou Marií říšskou hraběnkou ze Žďáru (* asi 1622 či těsně poté, † počátkem roku 1658, pohřbena zřejmě v rodinné hrobce v katedrále sv. Víta v Praze). Kateřina Marie pocházela z vlivné a zámožné katolické rodiny hrabat ze Žďáru. Byla dcerou předního dvořana a českého dvorského maršálka Floriána Jetřicha říšského hraběte ze Žďáru (1598–1653) a po matce Alžběte Koroně Bořitové z Martinic (asi 1603/4-1649) byla vnučkou proslulého politika Jaroslava Bořity říšského hraběte z Martinic.Tyto rodové okolnosti přispěly v následujících letech (po sňatku) k Janově politickému a společenskému růstu.

Po smrti Kateřiny Marie na prahu jara roku 1658[7] se ještě téhož roku na podzim oženil podruhé s Eleonorou Marií říšskou hraběnkou (Popelovou) z Lobkovic, ovdovělou říšskou hraběnkou Hovorovou (v jejím případě nesprávně Berkovou!) z Dubé a Lipé, († 22. 8. 1681, pohřbena u kapucínů v Sokolově).[8]

Jan Hartvík měl s první chotí vícero dětí (dle archivních podkladů cca 7, ale možná i 8), ale ty měly údajně zemřít všechny předčasně v dětství či před svou dospělostí. Se svou druhou manželkou měl jistě syna Václava Desideria (* asi 1669, jinde chybně i 1654!, † 1701?). Většinou se (možná nesprávně!) uvádí, že měl s druhou chotí i staršího syna Antonína Jana. U něho však není jisté datum narození. Většinou se udává rok 1656, ale i 1652 atp. Pokud by tomu tak bylo, byl by Antonín Jan ještě synem první Janovy choti - hraběnky ze Žďáru. Vyskytuje se ale i datum narození k roku 1659 (uvádí ho např. erudovaný historik Petr Maťa), které by dosvědčilo, že byl potomkem až druhé Janovy manželky, se kterou se Jan oženil roku 1658.[9][10] Potomci Jana Hartvíka nesli přídomek "von Nostitz-Rieneck" (počeštěně z Nostic-Rieneck) a žijí dodnes.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEUMANN, Josef. Beschreibung der bisher bekannten Privatmünzen und Medaillen. Herausgegeben von dem Vereine für Numismatik zu Prag. Prag: [s.n.], 1852. S. 382. 
  2. RIEGER (REDAKCE), František Ladislav; MALÝ (REDAKCE), Jakub. Slovník naučný. Díl devátý. Praha: [s.n.], 1872. S. 884. 
  3. Jan Hartvík (Hartwig) Nostic [online]. Příroda Karlovarska, Pozemkový spolek Vladař [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. (čeština) 
  4. a b c Nosticové [online]. Ottův slovník naučný [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. (čeština) 
  5. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 377. 
  6. Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 91
  7. K roku 1658 je zmíněno bezpečně jak úmrtí, tak je doložena předchozí nemoc Kateřiny Marie. O obojím píše rodinný přítel Nosticů i hrabat ze Žďáru - kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. Harrach si vše zapisoval do svých denních zápisků. Viz pozn. 8. Kardinál Harrach též píše o přípravách a dalším Janově svazku s ovdovělou hraběnkou Hovorovou z Dubé a Lipé. (Její první choť byl sice Jindřich Wolf Berka, ale ten získal titul "říš. hraběte Hovory z Dubé a Lipé", proto by se mělo používat spíše Hovorová z D. a L. Je to přesnější terminus technicus.)
  8. Tento svazek k roku 1658 opět přesvědčivě udává kardinál Harrach! Jeho denní zápisky jsou jednoznačným pramenem, nelze tedy operovat se zastaralými a chybnými informacemi, které se dosud objevují i v odborných pracích a jež udávají svazek k dřívějšímu datu a někdy mění i pořadí Janových sňatků!
  9. KELLER, Katrin; CATALANO, Alessandro (edd.). Die Diarien und Tagzetteldes Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598-1667). Wien...: [s.n.], 2010. 
  10. Národní archiv v Praze, fondy Wunschwitz a Dobřenský, složky o Nosticích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÁS, Jiří: K vývodu Hertvíka Nostice. Heraldika a genealogie 28, č. 3-4, 1995, s. 148-149.