Jaroslav Bořita z Martinic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav II. Bořita z Martinic

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
25. září 1638 – 21. listopad 1649
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Adam z Valdštejna
Nástupce František Oldřich Libštejnský z Kolovrat

Nejvyšší hofmistr Českého království
Ve funkci:
12. červenec 1628 – 25. září 1638
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce Bedřich z Talenberka

Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
4. duben 1625 – 1628
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce Bedřich z Talenberka

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1624 – 1625
Panovník Ferdinand II.
Nástupce Bedřich z Talenberka

Karlštejnský purkrabí
za panský stav
Královský místodržící od roku 1617
Ve funkci:
1621 – 1622
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce Bedřich z Talmberka
Ve funkci:
1617 – 1619
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jindřich Matyáš Thurn
Nástupce Jindřich Matyáš Thurn

Dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
1623 – 1623
Panovník Ferdinand II.
Ve funkci:
1609 – 1618
Panovník Rudolf II., Matyáš

Stranická příslušnost
Členství Španělská strana

Narození 6. leden 1582
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 21. listopad 1649
(ve věku 67 let)
Praha Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Národnost česká
Choť 1. Marie Eusebie ze Šternberka
2. Eliška Marie z Vrtby
3. Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic
4. Adéla Barbora Kostomlatská z Vřesovic
Rodiče Jaroslav I. Bořita z Martinic
Johanka Dašická z Barchovy Běrunice a Veltrub
Děti Jiří Adam z Martinic
Bernard Ignác Jan z Martinic
Maxmilián Valentin z Martinic
Sídlo Smečno
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Jaroslav Borsita von Martinic
1621 říšský hraběcí stav
1625 Vladař domu Smečanského
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Martiniců

Jaroslav Bořita z Martinic (také Jaroslav II. – jeho otec byl jako Jaroslav I.) (6. ledna 1582 Koruna česká21. listopadu 1649, Praha, Koruna česká) byl královský místodržící v Čechách. V mládí studoval katolických a jezuitských školách v Itálii. Stal se stoupencem protireformace. 23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během druhé pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Filipem Fabriciem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se Jaroslavu (I.) Bořitovi a jeho ženě Johance Dašické z Barchovy Běrunice[1] a Veltrub. Narodil roku 1582 jako pohrobek, protože jeho otec zemřel v témže roce před jeho narozením, nicméně se stal nejznámějším mužem rodiny Bořitů z Martinic. Jako dítě zdědil obce Smečno a Okoř s příslušnými statky a k tomu poručníci koupili Malíkovice a asi roku 1611 Bílý Újezdec, který se v současnosti nazývá Šternberk. Šternberk byly dříve vyhlášené lázně, do kterých dojížděli zejména Pražané. Svůj název Šternberk si lázně vysloužily díky manželce Marie Eusebii ze Šternberka.

Roku 1601 se oženil s Marií Eusebií ze Šternberka. Roku 1603 byl královským radou, v letech 1609-1618 dvorským maršálkem, v letech 1617-1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím. Obdržel vzdělání od jezuitů, které ho vedlo k nesnášelivosti a bojovnosti, kterou se jen málo katolických rodin vyznamenávalo. Proto od katolíků byl veleben a od podobojích tupen. Byl sice muž vzdělaný a měl mnohé pěkné stránky při své povaze, ale svému vrstevníkovi Vilému Slavatovi se nevyrovnával.

Proti podobojím pracoval již od roku 1603, ale do roku 1617 hlavně cítili nesnášelivost jeho poddaní. Od roku 1617 dostával posily z Vídně a stal se tak útočným, že i všechna krutost následující roku 1621 mu nedostačovala. Zavinil smutné události dne 23. května 1618.

Jako jeden ze tří byl svržen z okna místodržitelské kanceláře, ale divotvorně byl při živobytí zachován a uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Statky jeho od stavů zabrány a on sám za nepřítele vlasti vyhlášen.

Po Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

Vrátil se roku 1621 a ujal se opět karlštejnské purkrabství, stal se roku 1623 dvorským maršálkem, roku 1624 nejvyšším sudím, roku 1625 nejvyšším komorníkem, roku 1628 nejvyšším hofmistrem, roku 1638 nejvyšším purkrabím. Majestáty z 10. dubna 1621 a ze 6. ledna 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařů, kterým sloužil. Majestáty ze 7. srpna 1625 a ze 6. ledna 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu Smečanského a místo po nejvyšších úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, odkudž pak několik osob erbem nadal.

Konfiskace[editovat | editovat zdroj]

Konfiskace dovedl lépe využitkovati než Slavata. V roce 1622 koupil Ahníkov a Prunéřov a jeho manželka Hořovice a Komárov. V roce 1623 koupil mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, téhož roku mu bylo zastaveno město Slaný, jež mu roku 1638 bylo dědičně ponecháno. Také získal část panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní. Dočkal se konce války a roku 1648 při vzetí Hradčan byl poraněn a zajat Švédy. Zemřel dne 21. listopadu 1649.

Rodina a potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Bořita byl čtyřikrát ženatý. První svatba se konala 28. února 1601 v Praze. Nevěsta Marie Eusebie ze Šternberka (15841634) se narodila z manželství pražského hejtmana Adama ze Šternberka s Evou z Lobkovic a během 33 let manželství přivedla na svět deset dětí:

Druhou manželkou se stala dcera hraběte Sezimy z Vrtby a Dorotky z Říčan, Eliška Marie z Vrtby († 1643). Třetí chotí pak byla Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic, po jejíž smrti v roce 1649 se Bořita oženil s Alénou Barborou Kostomlatskou z Vřesovic († 1682).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kronika Běrunic v pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grubhoffer, Václav - Kadeřábek, Josef: Od teatrality k intimitě? Emoce a smrt u Martiniců a Schwarzenbergů v období baroka a romantismu; in: Cornova 4/2, Praha 2014, s. 25-37.
  • Malý, Jakub B.: Příběhy Jaroslawa z Martinic a Wiléma Slawaty po jich wyhození z okna; in: Časopis Českého musea XXIV, 1850, s. 49-80
  • Ottův slovník naučný, díl XVI, Praha 1900, heslo "z Martinic", s. 919-921
  • Vytlačil, Lukáš: Bavorský exil Jaroslava Bořity z Martinic; in: Posel z Budče 26, Sládečkovo vlastivědné muzeum, Kladno 2009, s. 27-29
  • Vytlačil, Lukáš: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Heraldická společnost, Praha 2009, s. 7-23

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]