Jindřich Matyáš Thurn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Matyáš Thurn
Podobizna hraběte Thurna na rytině z Theatrum Evropaenum

Karlštejnský purkrabí
za panský stav
Ve funkci:
23. květen 1611 – červen 1617
Panovník Matyáš Habsburský
Předchůdce Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Nástupce Jaroslav Bořita z Martinic
Ve funkci:
1619 – 1621
Panovník Fridrich Falcký
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jaroslav Bořita z Martinic

Narození 14. prosinec 1567
Innsbruck, Tyrolsko
Úmrtí 28. leden 1640
Pernava, Livonsko
Národnost Němec, Čech
Sídlo Veliš
Zaměstnání vojevůdce, spisovatel
Profese šlechtic
Náboženství luteránské
Commons Kategorie Heinrich Matthias von Thurn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Jindřich Matyáš Thurn (německy Heinrich Matthias Graf von Thurn, italsky Enrico Matteo Conte della Torre, finsky Henrikki Matias Thurn; 14. prosince 1567 v Innsbrucku[1]28. ledna 1640 na zámku Pernava, Livonsko) byl jednou z vůdčích osobností českého stavovského povstání. Inicioval třetí pražskou defenestraci z roku 1618. Po porážce povstání a svém odchodu do exilu bojoval proti Habsburkůmtřicetileté válce. Pocházel z rodu Thurn-Valsassina.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se Františkovi hraběti z Thurnu a Valsassiny a jeho druhé ženě Barboře Šlikové 14. prosince 1567tyrolském Innsbrucku jako v pořadí pátý syn. Jeho rodiče byli protestanti, ale po otcově smrti v roce 1586 se Jindřich Matyáš dostal do výchovy strýce Jana Ambrože, horlivého katolíka, který ho vychovával v Kraňsku. Zde se mluvilo především německy, italsky a slovinsky, což způsobilo, že se Jindřich nikdy nenaučil dobře česky. Jeho matka Barbora rozená Šliková byla Češka. Je pohřbena v kostele sv. Jiří v Tikovicích (Štikovicích), její náhrobek je zachován. Kostel byl v té době protestantský a patřil k prštickému panství. Z toho se dá usuzovat na často užívané sídlo na Pršticích. I ostatní vesnice vlastněné Františkem Thurnem měly v té době kostely významem a rozsahem větší (Vlasatice).

V letech 1575–1578 navštěvoval Jindřich Matyáš Thurn bratrskou školu v Ivančicích spolu se svými dvěma bratry. Bylo to asi také z finančních důvodů a hlavně pro kvalitu bratrské školy.[zdroj?] Morava byla v tu dobu značně tolerantnější v duchovní svobodě než Čechy.[zdroj?] Rektorem na bratrské škole v Ivančicích byl v letech 1574–1588 význačný učenec Estrom z Wittenberga. Spolužáky Jindřicha Matyáše byli Karel starší ze Žerotína a Karel I. z Lichtenštejna, pozdější velcí činitelé v politice Evropy té doby. Posléze studoval i na „Gymnasium illustre“ ve Velkém Meziříčí. Tato škola byla na úrovni dnešních gymnázií. [zdroj?] Mládí strávené na moravských statcích otce Františka a vzdělání na moravských protestantských školách dalo Jindřichu Matyáši Thurnovi rozhled, pevné zásady a postoje do budoucího života stráveného již na scéně evropských bojišť a politickém kolbišti třicetileté války.

Záhy se stal císařským diplomatem a v rámci této činnosti navštívil Istanbul, Sýrii, Egypt a Jeruzalém. Od roku 1592 se začal angažovat v císařské armádě bojující v Uhrách proti Osmanské říši. V těchto bojích získal hodnost plukovníka u jízdy a od armády odešel ověnčen titulem válečný rada.

Český pán[editovat | editovat zdroj]

Za majetky získané dědictvím a sňatkem si v Čechách v roce 1605 koupil panství Veliš na Jičínsku. I přesto, že českým jazykem nevládl, byl přijat mezi české stavy, rychle si získal vůdčí postavení a v roce 1609 se výrazně zapojil do bojů o Majestát náboženské svobody, vydaný poté císařem Rudolfem II. O několik let později, v roce 1611, se postavil do čela stavovské armády proti vpádu pasovských vojsk biskupa Leopolda V. Habsburského.

Po smrti krále Rudolfa získal ve službách krále Matyáše další statky a tituly, jako například úřad karlštejnského purkrabího. O tento titul však přišel v roce 1617 při odmítnutí Ferdinanda II. jako českého krále. Za jeho věrné služby protestantskému vyznání čeští stavové udělili Jindřichu Matyášovi titul evangelického defenzora. V roce 1618 byl svolán další stavovský sněm (tentokrát protizákonný) a Jindřich Matyáš opět vedl ohnivou řeč proti Ferdinandu Štýrskému. Tento spor se vyhrotil 23. května, kdy zástupci opozičních stavů pod vedením Thurna a Václava Budovce z Budova vtrhli na Pražský hrad a vyhodili z okna dva přítomné královské místodržící.

Stavovské povstání[editovat | editovat zdroj]

Ač v té době nebyly ještě zřejmé dopady pražské defenestrace, později se ukázalo, že se stala bezprostřední roznětkou třicetileté války. Po nastolení stavovské vlády v Čechách byl Thurn jmenován generállajtnantem (General-Lieutenant) českého vojska, což byla v té době nejvyšší hodnost podřízená pouze panovníkovi. Tuto hodnost měl také Jiří Fridrich Hohenlohe, což způsobilo, že stavovská armáda měla dvě dosti autonomní velení. V čele armády bojoval především v jižních Čechách, kde proti císařském generálovi Karlu Buquoyovi dobyl Český Krumlov, a několikrát se mu podařilo přitáhnout k Vídni. Až později, po zvolení Fridricha Falckého českým králem, byl vrchním velitelem jmenován kníže Kristián Anhaltský. Později, 1. května 1620, byl ještě Jindřich Matyáš jmenován vrchním velitelem stavovské armády v Čechách. Po bitvě na Bílé hoře, aby unikl jistému trestu, odešel spolu s několika dalšími pány z Čech.

V zahraničí se až do své smrti snažil získávat přízeň všemožných nepřátel Habsburků. Při tomto počínání bojoval v bitvách na straně Fridricha Falckého, Gabriela Betlena, Benátské republiky, Dánska a Švédska. Později se snažil přesvědčit Albrechta z Valdštejna, aby změnil stranu a stal se českým králem – tento plán však byl zmařen po Valdštejnově zavraždění v Chebu. Na sklonku života Thurn nazřel, že žádnému z jeho spojenců nikdy nešlo o dobro českých stavů, ale jen o vlastní zájmy.

Zemřel ve věku sedmdesáti tří let 28. ledna 1640 v Livonsku (dnešní Estonsko); je pohřben v katedrále Panny Marie v Tallinnu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POJAR, Miloš. Jindřich Matyáš Thurn, muž činu. Praha: Ivo Železný, 1998. ISBN 80-237-3560-8. S. 44. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]