Hořovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hořovice

Náměstí Palackého, vlevo kostel Nejsvětější Trojice, vpravo radnice
Znak obce HořoviceVlajka obce Hořovice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0202 531189
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Beroun (CZ0202)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Hořovice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 9,55 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 6 851 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 375 m n. m.
PSČ 268 01
Zákl. sídelní jednotky 11
Části obce 1
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Palackého náměstí 2/2
268 01 Hořovice
Starosta Dr. Ing. Jiří Peřina
Oficiální web: www.mesto-horovice.cz
Email: e-podatelna@mesto-horovice.cz
Hořovice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Hořovice
Red pog.svg
Hořovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořovice (německy Horschowitz, Horowitz) jsou třetím nejlidnatějším městem v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Nachází se poblíž dálnice D5, téměř přesně mezi Prahou a Plzní. Na ploše pouhých 9,55 km² zde žije téměř 7 tisíc obyvatel. V bezprostředním okolí města se nachází poměrně velké množství historických památek obklopených zachovalou přírodou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nový zámek

Území, na kterém se dnes město nachází, bylo osídleno již v 10. století. Na přelomu 12. a 13. století zde páni z Hořovic (později ze Žirotína) vybudovali tvrz a hospodářský dvorec (později přestavěný na Starý zámek).[2][3] Mezi roky 1303 a 1322[2] založil Plichta ze Žerotína se svým synem západně poblíž původní osady nové město.[4]18. století byl postaven Nový zámek.

V 19. století zajišťovala obživu většině obyvatel cvočkařská výroba, hřebíky a cvočky místních kovářů zásobovaly i okolní země. S nárůstem konkurence v tomto oboru klesala poptávka po hořovických cvočcích, a tak mnozí řemeslníci přicházeli o práci a v kraji zavládla chudoba, o čemž pojednává i Nerudův fejeton Výlet do kraje bídy.

Co se zaměstnanosti týká, velkým přínosem pro toto město i okolní obce bylo vybudování průmyslové zóny v 6 km vzdáleném Žebráku v 90. letech 20. století.[5]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. Až do roku 1960 byly Hořovice okresním městem, do tehdejšího hořovického okresu patřil do roku 1936 také Beroun. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Hořovice[6]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Hořovice
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Hořovice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický i soudní okres Hořovice[7]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Beroun, soudní okres Hořovice[8]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Hořovice[9]
  • 1949 Pražský kraj, okres Hořovice[10]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Hořovice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Malba v bývalém františkánském klášteře, dnes trafika

Ve městě Hořovice (přísl. Tihava, Velká Víska, 5028 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11]

  • Instituce a průmysl: okresní soud, okresní úřad, berní úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, 2 katol. kostely, synagoga, učitelský ústav, františkánský klášter, vojenská lesní správa, sbor dobrovolných hasičů, společenstvo hostinských a výčepníků, řezníků a uzenářů, 2 cihelny, městská elektrárna, továrna na harmoniky, továrna na kamaše, továrna na kamna, lihovar, 4 mlýny, továrna na nábytek, 3 pily, pivovar, 4 slévárny železa, strojírna, železárna.
  • Služby (výběr): 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 3 advokáti, notář, 4 autodrožky, městský biograf, časopis, chemická čistírna, 2 drogerie, 2 fotoateliery, geometr, 3 hodináři, 10 hostinců, 5 hotelů (Kalaš, Plzeňka, Radnice, Valdek, Zelený strom), 2 kapelníci, knihkupectví, 2 knihtiskárny, lékárna U černého orla, 2 optici, řezbář, Městská spořitelna, Okresní záložna hospodářská, Živnostenská záložna, 3 stavitelé, 2 velkostatky (vojenských lesů, Schaunmburg), zubní ateliér, 3 železářství.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Lesopark Dražovka

Území města[editovat | editovat zdroj]

V brázdě protéká městem Červený potok, jehož koryto bylo opraveno po povodních v roce 1995. V západní části se nachází Obecní les o rozloze 16 ha. Na jižní straně města přiléhá k okrajovým domům lesopark Dražovka o rozloze 60,86 ha. K dalším zalesněným plochám patří například menší Remízek. Přímo v centru, za zdí Nového zámku, se rozkládá zámecký park, v němž se nachází i několik cenných dřevin (například Jinan dvoulaločný, Liliovník tulipánokvětý či Jírovec pávie).

Členění[editovat | editovat zdroj]

Město se oficiálně nečlení na místní části a nepatří k němu žádné samostatně ležící vsi. V roce 1932 byly jako jeho příslušenství zmiňovány vesnice Tihava a Velká Víska.[11] Tihava dnes patří k obci Kotopeky a Velká Víska na východní straně splynula s Hořovicemi, ale její název dosud nese katastrální území. Město tvoří urbanisticky poměrně kompaktní celek, ale sídliště Karla Sezimy je od ostatní zástavby odděleno kopcem Dražovka. Části Sklenářka a Cintlovka jsou pak od zbytku města odděleny jak frekventovanou silnicí, tak i kolejemi.

Město Hořovice má dvě katastrální území: Hořovice a Velká Víska.

V katastrálním území Hořovice se nacházejí základní sídelní jednotky Hořovice – historické jádro, Pod zámkem, Sídliště, Sklenářka, Šibeniční kopec, U Červeného potoka, U podlužské silnice.

V katastrálním území Velká Víska se nacházejí ZSJ Zámek (do níž patří mimo jiné starý i nový hořovický zámek a nemocnice), Dražovka (lesopark a sídliště Karla Sezimy), Pod Dražovkou (východně od historického jádra Hořovic, patří tam Vísecké náměstí s kostelem svatého Jiljí a hřbitov), U cihelny (statek jižně od nemocnice), Višňovka.[12]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Město Hořovice leží na severu brdských lesů. V blízkosti města se rozprostírá CHKO Brdy, CHKO Křivoklátsko a Český kras, cíle mnoha turistických stezek.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hořovicích.

Památky města[editovat | editovat zdroj]

Nový zámek, pohled z parku

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží v Hořovicích

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Městem procházejí silnice II/114 Cerhovice – Hořovice – Hostomice – Dobříš a silnice II/117 Žebrák – Hořovice – Komárov – Strašice – Spálené Poříčí. Hořovice se nacházejí 6 km od dálnice D5, která spojuje Prahu a Plzeň.
  • Železnice – Hořovice protíná železniční Trať 170 Beroun - Plzeň - Cheb. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 3. koridoru, doprava z Prahy do Plzně byla zahájena roku 1862. Na území města leží železniční stanice.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Nedaleko od centra města je autobusové nádraží (na náměstí Boženy Němcové). Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Beroun, Broumy, Dobříš, Kladno, Komárov, Plzeň, Praha, Příbram, Strašice, Zbiroh, Zdice, Žebrák. Městská hromadná doprava je realizována jedinou linkou C9 zajišťující spojení nádraží a ostatních částí města, na které je od února 2008 zaveden bezplatný provoz.[13]
  • Železniční doprava – Železniční stanicí Hořovice jezdilo v pracovních dnech 15 párů rychlíků, 4 páry expresů a 14 párů osobních vlaků, o víkendu 14 párů rychlíků, 4 páry expresů a 10 párů osobních vlaků.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

  • Kulturní dům je od 20. let 20. století využíván různými zájmovými organizacemi, konají se zde každý rok taneční kurzy, zábavy či maturitní plesy. V dopoledních hodinách tu probíhají prodejní akce.
  • Klub Labe je situován v části města nazvané Velká Víska. Uskutečňují se zde hudební a divadelní vystoupení (i místních souborů), promítání filmů, besedy a výstavy.
  • Každý rok na podzim se v Hořovicích koná Cibulový jarmark, při jehož příležitosti se vystavují a prodávají cibulové copy, centrum města je obsazeno stánkaři a kolotočáři a zároveň probíhá doprovodný program zahrnující výstavy či hudební vystoupení.
  • Mezi další tradiční akce patří literární bienále Hořovice Václava Hraběte, vystoupení Hořovické heligónky nebo vánoční trhy.
  • V bývalém městském kině se promítalo v letech 1929-2008.[14]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Budova Gymnázia Václava Hraběte a 2. základní školy

Místní školství je zastoupeno hned ve třech stupních. Dvě mateřské, dvě základní (1. ZŠ „nová škola“ a 2. ZŠ „na Vísce“) a dvě střední školy (Gymnázium Václava Hraběte a Střední odborná škola a střední odborné učiliště). Dětem je umožněno též zájmové vzdělávání v Základní umělecké škole Josefa Slavíka a ve Středisku volného času.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Město disponuje plaveckým bazénem, aquaparkem, sportovní halou, která je v blízkosti fotbalového hřiště, zimního stadionu a tenisových kurtů. Díky tomuto sportovnímu areálu tu funguje několik sportovních oddílů (badminton, volejbal, fotbal, florbal, tenis a jiné). Na severozápadním okraji města se nachází Letiště Hořovice, které je využíváno pro sportovní i civilní létání. Na zdejším jezdeckém ranči se konají i parkurové závody.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Na východním okraji města se nachází Nemocnice Hořovice, jedna ze dvou nemocnic v okrese (druhá je v Berouně). Základní kámen byl položen 17. června 1956, k otevření došlo 9. července 1961.[15]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Hořovičtí rodáci[editovat | editovat zdroj]

Lidé, kteří v Hořovicích a okolí působili[editovat | editovat zdroj]

Příjmení Horowitz[editovat | editovat zdroj]

Z Hořovic pochází světoznámé židovské příjmení Horowitz.[20] Nositelů tohoto jména dnes po celém světě žije patrně až 50 tisíc, zejména v Evropě, USA, Kanadě, Izraeli i Jižní Americe (varianta jména „Horowitz“) a v Rusku, na Ukrajině (varianta příjmení „Gurjevič“ nebo „Hurvic“) i jinde ve světě. Původně se jedná o jedinou židovskou rodinu, založenou Aharonem Mešulamem Horovicem, která se někdy v první polovině 15. století přistěhovala z Hořovic do Pražského židovského města, kde se jí začalo říkat přídomkem odvozeným z místa, odkud přišli – tedy „Horowitz“. Mezi slavné nositele tohoto jména patří například slavní rabíni Ješaja Horowitz a Šmu'el Šmelke Horowitz, bývalý guvernér Izraelské centrální banky David Horovic, americký astronaut Scott Horowitz,  britský spisovatel a scenárista Anthony Horowitz nebo sovětský letecký konstruktér Michail Gurevič a mnozí další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b Oficiální stránky města Hořovice [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné online.  
  3. Stereokotoučky: Zámek Hořovice [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné online.  
  4. ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městu. [s.l.] : Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1988. 288 s. ISBN 80-7057-000-8.  
  5. Když Žebrák není žebrák. E15.cz [online]. 2012-08-15 [cit. 2013-05-03]. Dostupné online.  
  6. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  7. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  8. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  9. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  10. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  11. a b Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 362-363. (česky a německy)
  12. Hořovice, RSO: Registr sčítacích obvodů a budov, Český statistický úřad
  13. Společnost pro veřejnou dopravu: Hořovice
  14. SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice : Podbrdské vydavatelství, 2008. 110 s. ISBN 978-80-254-3409-3. Kapitola Jak do města připutoval kinematograf, s. 66–67.  
  15. Historie hořovické nemocnice
  16. HERMAN,, František.. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského : nákladem vlastním, 1904. S. 46 - 57. (česky)  
  17. UHLÍKOVÁ, Kristína. HERAIN, Jan, in: Biografický slovník památkové péče [online]. Praha: Národní památkový ústav Valdštejnské náměstí 3, 11801 Praha 1, 2013-10-20, [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. (česky) 
  18. Herain Jan [online]. Praha: Informační systém abART, 2011-11-12, [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. (česky) 
  19. Jindáček, Jan Jaroslav, 1864-1927 [online]. svkkl.cz, [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (česky) 
  20. http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/trebic-navstivil-doktor-trebitsch

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic. Hořovice : Podbrdské vydavatelství, 2006. ISBN 80-239-7236-7.  
  • SAMEC, Zdeněk. Proměny a příběhy Hořovic 2. Hořovice : Podbrdské vydavatelství, 2008. ISBN 978-80-254-3409-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]