Adam ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: jeho děda Adama I. ze Šternberka.
Adam II. ze Šternberka
Adam ze Šternberka, rytina
Adam ze Šternberka, rytina
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1620 – 10. duben 1623
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceBohuchval Berka z Dubé
Nástupce1623–1627 úřad neobsazen, poté Adam z Valdštejna
Ve funkci:
29. květen 1608 – 1619
PanovníkRudolf II., Matyáš
Předchůdce1596–1608 úřad neobsazen, předtím Adam II. z Hradce
NástupceBohuchval Berka z Dubé
Nejvyšší komorník Českého království
Ve funkci:
1603 – 1608
PanovníkRudolf II.
Předchůdce1600–1602 úřad neobsazen, předtím Václav Berka z Dubé na Rychmburce
NástupceVolf Novohradský z Kolovrat
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
6. listopad 1599 – 1603
PanovníkRudolf II.
PředchůdceVáclav Berka z Dubé na Rychmburce
NástupceVolf Novohradský z Kolovrat
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1597 – 1599
PanovníkRudolf II.
PředchůdceVáclav z Říčan na Hořovicích
NástupceVolf Novohradský z Kolovrat
Hejtman Nového Města pražského
PanovníkRudolf II.

Narozenípřed 1560
Úmrtí10. dubna 1623
NárodnostČech
Choť1. Eva Popelová z Lobkowicz
2. Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringenu
RodičeZdeněk VI. ze Šternberka
a Kateřina Řepická ze Sudoměře
Příbuzníbratr: Štěpán Jiří ze Šternberka
děd: Adam I. ze Šternberka
zeť: Jaroslav Bořita z Martinic
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam II. ze Šternberka (* před 156010. dubna 1623) byl český šlechtic a vysoký zemský úředník představující umírněné katolické křídlo.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Adam začínal svou kariéru jako hejtman Nového Města pražského, poté byl mezi lety 1597 až 1599 dvorským sudím, 1599 až 1603 zemským sudím, 1603 až 1608 nejvyšším komorníkem a konečně v letech 1608 až 1619 nejvyšším purkrabím.[1]

Jeho umírněné katolictví se projevilo roku 1609, kdy podepsal Rudolfův majestát na náboženské svobody namísto vyhraněného katolíka nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, jehož povinností bylo královské výnosy podepisovat.[1] Roku 1617 koupil lnářské panství.[2] Po vypuknutí stavovského povstání 1618 byl internován a poté odešel do říše, kde zůstal až do skončení povstání. Za svého života nakoupil četné statky, například ještě před vypuknutím povstání Libochovice, Bechyni, v roce 1622 ještě Horažďovice.

V rodové posloupnosti byl Adamem II., vnukem Adama I. († 1560), karlštejnského purkrabího.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Otcem Adama byl Zdeněk VI. ze Šternberka († 1575) a matkou Kateřina Řepická ze Sudoměře. Adam byl dvakrát ženatý.

1. ∞ (20. 7. 1578 Točník) Eva Popelová z Lobkovic (asi 1560 – 30. 7. 1599)

  1. Jan Zdeněk ze Šternberka († 1623), císařský komorník (1605–1612)
  2. Kateřina ze Šternberka († po 1623, manžel Vilém z Klenového († 1642)
  3. Jaroslav Volf ze Šternberka († 1635), hejtman prácheňského kraje
  4. Kunhuta Eliška ze Šternberka (asi 1578–1631), manžel Friedrich von Pötting
  5. Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634), manžel Jaroslav Bořita z Martinic

2. ∞ (25. 10. 1605 Bechyně) Marie Maxmiliána Hohenzollern-Sigmaringen (31. 10. 1583 – 11. 9. 1649)

  1. Marie Eva Alžběta ze Šternberka (1605–1668)
  2. Eufrosina
  3. Václav Kliment
  4. Anna
  5. František Karel Matyáš ze Šternberka (1612–1648), dvorní maršálek, nejvyšší zemský sudí Českého království
  6. Vojtěch Ignác Eusebius ze Šternberka, (po 1613–1633)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích; svazek 7. Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-9-0. S. 410-411. 
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Lnáře zámek, s. 253. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. (Universum). ISBN 978-80-242-4065-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]