Nejvyšší zemský sudí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zasedání českého zemského soudu v roce 1564

Nejvyšší zemský sudí (německy Oberstlandrichter, latinsky iudex terrae, případně supremus iudex terrae nebo iudex Bohemiae) byl v dvanáctičlenném kolegiu pátým nejvyšším zemským stavovským úředníkem Českého království. Obdobně na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Připravoval a vedl jednání zemského soudu (Böhmisches / Mährisches Landrecht, iudicium terrae), do jehož kompetencí spadaly majetkové a trestní záležitosti šlechtické obce.

České království[editovat | editovat zdroj]

Původně dvorský sudí se postupně proměnil v úředníka čistě stavovského. Termín zemský sudí (iudex terrae) se poprvé objevil v za vlády Václava I. (králem 1230–1253) v roce 1244. Postupně se kompetence dvorského sudího zmenšovaly, zatímco agenda nejvyššího zemského sudího narůstala. Stal se nejvyšším soudcem nad šlechtou a předsedal zemskému soudu. Zpočátku předsedal soudu panovník, v jeho nepřítomnosti nejvyšší zemský komorník, teprve od 14. století skutečně vedl jednání zemského soudu nejvyšší zemský sudí (tak v Ordo iudicii terrae). Po husitských válkách zaujal páté místo v hierarchii nejvyšších zemských úřadů (beneficiarii supremi) a byl obsazován pány (dohody z let 1437 a 1497). To potvrdilo Obnovené zřízení zemské (1627). V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. V rámci tereziánských reforem bylo v roce 1748 zrušeno místodržitelské kolegium, jehož byl řádným členem, a byly omezeny pravomoci zemského soudu. Zemský soud byl značně zbyrokratizován, nejvyšší zemský sudí zůstal v jeho čele, nakonec byl však název úřadu změněn na prezidenta zemského soudu, čímž hodnost nejvyššího zemského sudího zanikla.

Seznam nejvyšších zemských sudí v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Královský úřad[editovat | editovat zdroj]

  • 1170 Zvěst
  • 1175–1178 Čéč
  • 1183–1187 Jan
  • 1189 Předota
  • 1192–1199 Ratibor
  • 1205–1212 Budivoj
  • 1212 Ctibor
  • 1216–1222 Dalibor
  • 1222–1229 Záviš
  • 1234–1239 Albert ze Slivna
  • 1234 Aldik
  • 1238 Albert
  • 1240 Mikuláš
  • 1240–1241 Zbislav
  • 1241 Sulislav
  • 1242 Čéč

Postupná proměna na zemský úřad[editovat | editovat zdroj]

Moravské markrabství[editovat | editovat zdroj]

Zasedání moravského zemského soudu v Zemském domě v Brně v 70. letech 17. století. Kresba podle fresky Kajetána Schaumberga.

Moravský zemský soud byl zřízen Karlem IV. (markrabětem 1333–1349) v roce 1348. Navázal na dosavadní nejdůležitější soudy (cúdy) v Olomouci a Brně. Soud zasedal střídavě v Olomouci a Brně, proto byli dva sudí. Podle sněmovního usnesení potvrzeného listinou Vladislava II. Jagellonského (markrabětem 1490–1516) ze 14. září 1493 byl úřad sudího sloučen, od konce 15. století tak byl nejvyšší zemský sudí jen jeden. (Obdobně byl sloučen i úřad komorníka). V roce 1523 za Ludvíka Jagellonského (markrabětem 1516–1526) bylo potvrzeno, že úřad bude v rukou pánů.

Seznam nejvyšších zemských sudí na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Olomoucký sudí[editovat | editovat zdroj]

  • 1203 Veliš (?)
  • 1207 Jindřich
  • 1208–1214 Doben
  • (1215?) 1222–1225 Veliš
  • 1230 Jan
  • 1232–1235 Přebor
  • 1234–1236 Vecen
  • 1240 Mikuláš
  • 1250–1251 Sláva
  • 1253–1269 Jan
  • 1270 Lideř z Horky
  • 1275–1278 Vojslav z Ludslavic
  • 1286 Předbor (Přešek) z Bolelouče
  • 1287 Kadold z Polomi
  • 1297 Příbek
  • 1303 Vítek ze Švabenic
  • 1303 Jan
  • 1314 Heřman
  • 1318 Štěpán ze Šternberka
  • 1323 Diviš ze Štenberka
  • 1330 Lucek
  • 1348–1358 Hereš z Lelekovic
  • 1358 Štěpán
  • 1359–1365 Buzez z Lelekovic
  • 1368–1377 Jaroslav z Knenic jinak z Longberka (Lamberk ?)
  • 1382 Hereš z Roketnice
  • 1383–1387 Unka z Majetína
  • 1389 Sulík z Konice
  • 1406 Jan z Lomnice
  • 1407–1408 Sulík z Konice
  • 1409 Erhard Puška z Kunštátu
  • 1412 Sulík z Konice
  • 1414–1417 Milota z Tvorkova
  • 1418 Jan Hus z Krumsina
  • 1420 Jan ze Sovince na Pňovicích
  • 1426 Vaněk z Boskovic
  • 1437 Zbyněk Dúbravka z Dúbravic
  • 1446–1466 Mikuláš z Bystřice z Ojnic a na Milonicích
  • 1480–1482 Jan ze Žerotína
  • 1486–1496 Jan Pňovský ze Sovince

Brněnský sudí[editovat | editovat zdroj]

  • 1213–1214 Lev (spolu i komorník)
  • 1222–1226 Ratiboř z Deblína
  • 1234–136 Jakub
  • 1238–1240 Vecen
  • 1240–1245 Rubín
  • 1255 Lambert z Boskovic
  • 1262 Matěj z Černé Hory (z Kobylic)
  • 1281–1283 Vecemil
  • 1283 Drzek
  • 1288–1297 Pravík
  • 1297 Skoch z Hvězdlic
  • 1317 Oldřich z Ronberku
  • 1324–1327 Přibyslav z Pěrkova
  • 1329–1355 Dětřich ze Spranu
  • 1356–1365 Blud z Kralic
  • 1366–1371 Frank z Paměnic jinak z Kunovic
  • 1373–1379 Unka z Majetína
  • 1383–1392 Bohunek z Třtěnic
  • 1398–1412 Erhard z Kunštátu a ze Skály
  • 1415–1437 Jošt Hecht z Rosic
  • 1446–1448 Jaroslav ze Šelnberku
  • 1464–1466 Hynek z Ludanic
  • 1480–1482 Václav z Ludanic
  • 1492–1498 Lipolt z Krajku na Cornštejně

Znojemský sudí[editovat | editovat zdroj]

  • před 1213 Jindřich
  • 1222 Dětřich
  • 1226 Pavel
  • 1227 Bartoš (Bítov)
  • 1234 Ostoj
  • 1260–1268 Ranožíř
  • 1269 (?) – 1278 Cuzkraj
  • 1279 Volfram
  • 1281 Cuzkraj
  • 1298 Držislav z Boleradic
  • 1345 Blud z Kralic

Břeclavský sudí[editovat | editovat zdroj]

  • 1255–1259 Vojtěch
  • 1295 Přebor
  • 1297–1317 Velislav z Ořechové
  • 1320 Pardus ze Šardic na Horké
  • 1322 Mikuláš z Blišic

Nejvyšší sudí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. O hradu Rýzmberk [online]. KČT – odbor Kdyně [cit. 2016-09-18]. Dostupné online. 
  2. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 109, 216. 
  3. Lobkowiczové, s. 68, 216
  4. Podle Lobkowiczové, s. 112, 216 byl nejvyšším sudím až do roku 1585
  5. a b c d e MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500-1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 815. 
  6. HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách (1640–1740). Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Univerzita Karlova, 2013. 862 s. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 666–667. 
  7. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 51, 560. 
  8. Podle JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9.  vykonával úřad jen do roku 1772.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]