Jaroměřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tento článek je o obci na Svitavsku. O městě na Třebíčsku pojednává článek Jaroměřice nad Rokytnou.
Jaroměřice
Kostel Povýšení svatého Kříže na Kalvárii
Znak obce JaroměřiceVlajka obce Jaroměřice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0533 578151
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Obec s rozšířenou působností Moravská Třebová
Pověřená obec Jevíčko
Historická země Morava
Katastrální území Jaroměřice
Katastrální výměra 22,04 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 181 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 368 m n. m.
PSČ 569 43 až 569 44
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Jaroměřice 1
56944 Jaroměřice u Jevíčka
Starosta Iveta Glocová
Oficiální web: www.jaromerice.cz
Email: obecjaromerice@cmail.cz
Jaroměřice
Jaroměřice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Jaroměřice se nachází v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Založil ji bratr českého krále Vratislava, pražský biskup Jaromír mezi roky 1080 a 1090 a do roku 1436 byla v majetku pražského biskupství. Kolem roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka.[2] Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel. Obcí protéká Úsobrnský potok, který je pravostranným přítokem říčky Jevíčky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Cyril a Metoděj, Jaroměřice

Odnepaměti vedla tímto krajem důležitá obchodní a strategická cesta. Ve slavné době říše velkomoravské spojovala Moravu s Čechami. Lidová tradice vypráví, že se tudy ubírali slovanští věrozvěstové, bratři Cyril a Metoděj, do Čech a zde se zastavili.[zdroj?] V Jaroměřicích prý kázali a u potoka křtili, na místě, kde je nyní na návsi kamenný, tzv. cyrilometodějský kříž a u něho velké krásné sousoší z roku 1886.

Až do založení Jevíčka byly Jaroměřice poslední větší osadou před lesem na cestě z Moravy do Čech se zemskou celnicí, zvaná “úsobrnská”.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel obce Jaroměřice[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1911 1875 1851 1944 2026 1974 1955 1472 1568 1418 1316 1311 1267 1205
Vývoj počtu obyvatel místní části Jaroměřice[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1761 1732 1699 1814 1874 1833 1758 1358 1453 1305 1226 1252 1208

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Jaroměřicích.

Jaroměřický zámek[editovat | editovat zdroj]

Jaroměřický zámek
Podrobnější informace naleznete v článku Jaroměřice (zámek).

Původně pozdně gotická tvrz založená Petrem Šedíkem z Kunčiny kolem roku 1505. Ten si jako první zvolil Jaroměřice za své stálé sídlo a na původní tvrzi nechal postavit své nové sídlo. Koncem 16. století nechal Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova celou tvrz přestavit a vybudoval renesanční zámeček s psaníčkovými sgrafity. Právě psaníčková výzdoba je velmi zajímavá. Rustika je doplněna ornamentními pásy kolem oken. V kruhových obrazech je znázorněn portrét mladého šlechtice (pravděpodobně sám Jan Blahoslav), portrét mladé šlechtičny (asi jeho manželka) a erby s iniciály jmen (IBKK = Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, KLZW = Kateřina Lichnovská z Woštic). Celek doplňuje portrét starého šlechtice a staré šlechtičny, kde jsou pravděpodobně znázorněni rodiče Jana Bílského – Petr Bílský se svou manželkou. Psaníčka byla v pozdějších letech z nepochopitelných důvodů překryta obyčejnou omítkou. Až při opravě v roce 1944 bylo sgrafito znovu nalezeno a v průběhu čtyřicátých let byla sgrafitová výzdoba restaurována. Dokud tvořily Jaroměřice samostatný statek, sloužil zámek jako obydlí vrchnosti, do vybudování fary na Kalvárii zde bydleli kalvárští kněží, kteří tu žili jako součást Šubířovy rodiny. Podle nepřímých důkazů lze usuzovat, že na zámku byla i domácí kaple. Od 19. století byl zámek většinou pronajímán.

Jaroměřická křížová cesta[editovat | editovat zdroj]

Křížová cesta

Stejně jako ke Kalvárii Jeruzalémské, tak i ke Kalvárii jaroměřické patří jako podstatná část křížová cesta. Zvláštností oproti běžné křížové cestě, která má 14 zastavení je to, že jaroměřická křížová cesta má zastavení pouze 11. Byl tedy upraven sled událostí a modlitby k tomu odpovídající. Také podobu mají jednotlivá zastavení různou. Z počátku je to kaple, poté pískovcové sloupy a nakonec obrazy. Jaroměřická křížová cesta je provedená v barokním slohu, začíná u dolního kostela Všech svatých v samostatné kapli zvané Pilátův dům. Trasa pak pokračuje starobylou lipovou alejí po svahu kalvárského kopce směrem k hornímu kostelu Povýšení Svatého Kříže na Kalvárii. Na nádvoří kostela je zastavení č. 9 ve formě obrazu, poslední dvě zastavení jsou také ve formě obrazů, které jsou umístěny v chrámu po obou stranách hlavního oltáře.

Za součást křížové cesty můžeme považovat i další památky znázorňující Kristovo mučení a smrt, umístěné v kalvárském areálu. Je to především vstupní brána Ecce homo, dále pak kaple hrobu Panny Marie, kaple hrobu Kristova postavená podle vzoru kaple uprostřed Chrámu božího hrobu v Jeruzalémě, kaple Betlémská, kámen pomazání těla Kristova a nakonec i obvodová zeď s obrazy v jednotlivých výklencích.

Navrhovatelem cesty a uměleckého tvaru byl kdosi, kdo je nám znám pouze pod značkou P. D. S. del., zpracovatelem se podepisoval zkratkou M. Z. fecit. Jistý pan Mackerle, historik tohoto kraje vykládá tyto zkratky následovně: P. Dionys Straus, malíř hradišťského kláštera v Olomouci a křížovou cestu vytesal do kamene Michal Zirn, sochař v Olomouci.

Prvním velkým ctitelem Křížové cesty v Jaroměřicích byl sám zakladatel kostela, František Michal Šubíř z Chobyně. Po cestě chodil často a rád, hledal na ní uklidnění při pracovních problémech a útěchu až do své smrti. Na konci Křížové cesty byl po své smrti také uložen po boku své milované manželky v hrobce hlavního kalvárského chrámu.

Loretánská kaple s farou[editovat | editovat zdroj]

Fara s Loretou na Kalvárii

Další dvě významné kalvárské stavby stojí za hranicí poutního areálu. Jsou jimi fara a Loretánská kaple. Základní kámen fary byl položen 24. 5. 1730. O rok později se 4. listopadu v dosud nedokončeném areálu konalo slavnostní uvedení duchovních správců. V roce 1742 byla k faře přistavěna Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Je umístěná ve třetím křídle směřujícím ke kostelu, které bylo přistavěno ke dvěma již stojícím ramenům fary. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli pohřbíváni kalvárští duchovní a případně další obyvatelé fary.[4][5]

Fara je chráněna jako Nemovitá kulturní památka České republiky.[6]

Sochy svatých Cyrila a Metoděje[editovat | editovat zdroj]

Cyril a Metoděj

V letech 1863-1885 se na Moravě slavilo 1 000. výročí cyrilometodějské. Rok 1863 je datum příchodu obou věrozvěstů na Moravu, r. 1869 úmrtí sv. Cyrila a r. 1885 úmrtí sv. Metoděje. V Jaroměřicích znovu ožila tradice, domněnka, že tudy konali svou apoštolskou cestu do Čech. Tato misie sice byla spojována s kamenným křížem na návsi, ale zrodila se a uskutečnila myšlenka postavit v obci sousoší. Povedlo se to v roce 1886. O tom, jak se tato tradice v obci ujala, svědčí po půl století od postavení sousoší oslavované cyrilometodějské jubileum v roce 1935.

Cyrilometodějský smírčí kříž[editovat | editovat zdroj]

Cyrilometodějský smírčí kříž

Kamenný poměrně prostorově nevýrazný kříž (143 x 80 x 25 cm) stojí v železné ohrádce ve středu vsi, hned vedle sousoší Cyrila a Metoděje a je taktéž spojován s cyrilometodějskou tradicí. Počátkem minulého století byl kolem něj postavena asi 1 m vysoká železná ohrádka, která obvodem vymezuje 2,25 m². Je vyroben z načervenalého pískovce, který se nikde na Malé Hané nevyskytuje a pochází z neznámého místa. Na přední straně je pět hlubokých rýh, které prý mají symbolizovat Kristovy rány. Kolem kříže je opředeno několik velmi starých pověstí a mýtů. Lidová tradice vypráví, že se tudy ubírali slovanští věrozvěstové – bratři sv. Cyril a Metoděj – do Čech a zde se zastavili. V Jaroměřicích prý kázali a u potoka, kde je nyní na návsi kamenný kříž, také křtili. Tato pověst je nejznámější a postupem času zatlačila do pozadí i ostatní verze o původu tohoto záhadného kamene.

Další pověst vyprávěla o apoštolovi Metodějovi, který v Jaroměřicích misijně působil při svém putování do Čech. Na místě jeho působení postavili ti, kdo uvěřili, památný pískovcový kříž.

V polovině 19. století byla např. zaznamenána lidová pověst, že kříž je památníkem na setkání dvou velkých pánů v dávné minulosti.

Dále je tu tvrzení, že je to kříž, postavený kolem roku 1713 Františkem Michalem Šubířem pro zvýšení atraktivnosti poutního místa Kalvárie. Pro Šubíře jako autora kříže i vzniku a propagaci jeho cyrilometodějské pověsti hovoří hlavně to, že Šubíř byl velký vlastenec a ctitel sv. Cyrila a Metoděje. Před každým svým důležitým rozhodnutím dal ke cti a chvále Cyrila a Metoděje sloužit dvě mše svaté, v nichž prosil o jejich pomoc. Jaroměřický kříž je druhým křížem na Moravě, o kterém se mluví jako o cyrilometodějském, a to k roku 1863.[zdroj?]

Kostel všech svatých[editovat | editovat zdroj]

Kostel všech svatých

Uprostřed Jaroměřic, v samém srdci obce, stojí kostel Všech svatých. Není známo, kdy přesně byly položeny jeho základy. Jisté je jen to, že tu kostel stojí od dávných časů, kdy ještě patřily Jaroměřice pražskému biskupství. První zmínky o něm můžeme nalézt v kronice Vincencově, kde popisuje útok na biskupa Zdíka a doslova píše:

„...již za biskupa Jaromíra byl v Jaroměřicích biskupský dvůr. Stával naproti kostelu...“

Jak ale vypadal původní kostel nám zůstane již navždy tajemstvím. Pravděpodobně byl v gotickém stylu, půdorysu kříže. Spodní část kostela se nám však zachovala dodnes, stejně jako klenba a sakristie. Do pilířů byly vytesány značky které jsou dnes skryty pod omítkou. Stavba, kterou dnes obdivujeme je ze 13. století, některé prameny dokonce uvádějí ještě o století dříve, kdy je tak uváděno podle tvaru a provedení žebroví v sakristii. Kostel byl mnohokrát přestavován, takže dnes vypadá jinak než v minulosti. Opravy se kostelu nevyhnuly např. v letech 1611, 1767, v roce 1804 byla provedena přestavba značného rozsahu tak, že ze staré budovy zbylo jen obvodové zdivo hlavní lodi a sakristie. Další opravy následovaly v letech 1905, 1943 a 1999. Dnes je kostel Všech svatých jednolodní stavba křížového tvaru se dvěma bočními, klenutými kaplemi. Dominantou je věž zakončená cibulovitou bání, ve které jsou umístěny zvony. Kostel Všech svatých byl do XV. Století kostelem farním. Poté byla fara přesunuta do Biskupic a po třicetileté válce do Jevíčka. Po dostavění kostela na Kalvárii se stal dolní chrám kostelem filiálním.

Významnou památkou kostela je náhrobek Jana z Linhartic. Ten byl manželem jedné z majitelek Jaroměřic, sídlil tu a také tady zemřel. V kostele po něm zůstal renesanční náhrobek z roku 1562, umístěný na epištolní straně kněžiště u oltáře ve zdi. Je zhotoven ze železa a je na něm vyobrazena postava rytíře v brnění, který má hadem ovinutou nohu. Na okraji kolem náhrobku je také český nápis.

Zakladatel Jaroměřic biskup Jaromír (1068-1089)[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Spytihněva se knížecí bratři rozdělili takto: olomoucký Vratislav nastoupil na český trůn jako Vratislav II., Morava byla rozdělena jen na dvě knížectví: Konrád dostal díky znalosti němčiny úděl brněnský. Ota knížectví olomoucké. Jaromír, který pobýval v cizině na studiích, se rovněž po otcově smrti vrátil do Prahy a očekával, že dostane také nějaký úděl.

Vratislav II se staral stejně jako jeho otec o rozkvět církevního života. Chtěl vyhovět Moravanům, kteří měli stále v živé paměti své arcibiskupství z doby velkomoravské a stále ho prosili, aby jim založil vlastní biskupství na Moravě.

Vyjednávání o založení biskupství probíhalo v říjnu 1062 v Augšpurku a papež je potvrdil r. 1063. Pražský biskup Šebor zemřel 9. 12. 1067. Jakmile se to dověděla moravská knížata Ota a Konrád, zavolali bratra Jaromíra do Prahy, tam mu odepnuli rytířský pás, oholili temeno hlavy, oblékli do kněžského a přemluvili, aby přijal úřad – stolec pražského biskupa. Vratislav však zaujímal opačné stanovisko. Znal svého bratra a věděl, že Jaromír nemá zájem o věci duchovní, pamatoval si, jak hned při jeho nastolení roku 1061 přijel Jaromír z ciziny, aby také dostal nějaký úděl, že je nestálý a pošetilý a mohl by se spolu s bratry spojit proti němu.

Nakonec však bratrům ustoupil a 15. června byl tedy Jaromír vyhlášen za pražského biskupa. Kronikáři ale vypráví, že by bylo lépe, kdyby tak neudělal a udělil mu raději nějaké místo světské. Jaromír byl sice zbožný, učený a nadaný, ale pro svou pýchu, pánovitost a prostopášnost způsobil ve svém úřadu velké škody. Hned po zvolení do úřadu se vydal do Německa za Jindřichem IV., kde žádal o udělení pravomoci a vysvědčení. Císař souhlasil a 26. června podal Jaromírovi prsten a biskupskou berlu. Poté mohučský arcibiskup Jaromíra posvětil a dal mu německé jméno Gebhard. On ani Čechové však toto jméno nepoužívali.

Vratislav měl s Jaromírem spoustu starostí. Jaromír chtěl zrušit biskupství na Moravě a připojit tak toto území k pražskému. Vratislava však nemohl přesvědčit a dělal mu proto různé naschvály. Několikrát si Vratislav stěžoval na bratra přímo u papeže. Mezitím se Vratislav stal českým králem a to v Jaromírovi vyvolalo vlnu závisti. Nechtěl být jeho služebníkem. Jaromír se rozhodl, že se vydá do Říma za Klementem III. hledat pomoc. Po cestě však onemocněl a 26. června 1090 umírá.

Ještě před tím, na území náležejícímu k pražskému biskupství v letech 1068 až 1089 buď nově zorganizoval starou osadu, nebo ještě pravděpodobněji založil novou vesnici. Lidé v ní se nazývali Jaroměřici a vesnice Jaroměřice. Co se týká pojmenování obce, patří Jaroměřice k výjimkám, u nichž můžeme podle jejich jména poměrně přesně určit dobu vzniku. Jména končící na –ice nebo –any charakterizují starou sídelní oblast na rozdíl od mladého sídelního území klášterní a německé kolonizace.

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci a osobnosti obce[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Obec Jaroměřice: Historický vývoj obce od roku 1080 do 1945. Nedatováno. Dostupné z WWW.
  3. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2012-05-02]. S. 534, 535, záznam 38-1. Dostupné online. 
  4. Obec Jaroměřice: Historie a popis poutního místa Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka. Oficiální web obce Jaroměřice, nedatováno. Dostupné z WWW.
  5. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000.
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 142112 : fara. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pinkava, Jaroslav: Dějiny Jaroměřic na Malé Hané. Obecní úřad Jaroměřice, 1995.
  • Pinkava, Jaroslav: Dějiny Jaroměřic na Malé Hané II. díl. Obecní úřad Jaroměřice, 1999.
  • Koudelka, Oldřich: Dějiny Jaroměřic na Malé Hané III. díl. Obecní úřad Jaroměřice, 2003.
  • ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 156 - 163. Dostupné online.

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]