Horky (okres Svitavy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Horky
Horky, middle part 2.jpg
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0533 578053
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Litomyšl
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 130 (2020)[1]
Rozloha 2,67 km²
Katastrální území Horky
Nadmořská výška 337 m n. m.
PSČ 570 01
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Horky 55
570 01 Litomyšl
obec.horky55@gmail.cz
Starosta Josef Pechanec
Oficiální web: www.horkyulitomysle.cz
Horky
Horky
Další údaje
Kód části obce 42111
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horky jsou obec na Svitavsku. Leží sedm kilometrů severozápadně od města Litomyšl, v nadmořské výšce 338 m, nad rybníky Velkým netřebským, Heřmánkem a Švábem. V obci, jejíž katastrální výměra je 267 hektarů, žije 130[1] obyvatel. Horky přináleží do Pardubického kraje, pověřený městský úřad je v Litomyšli. Obec je členem sdružení Mikroregionu Litomyšlsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1226.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako z mnoha obcí (např. Vlčkov nebo později, v době slezských válek, Pustá Kamenice) odcházeli v době pobělohorské do exilu i zdejší nekatolíci. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[2] Z obce Horky, panství litomyšlské, prokazatelně uprchli:[3]

  • Jan Janoušek (24.1.1709 Horky – 2.3.1761 Český Rixdorf). Emigroval v roce 1733 do Gerlachsheimu, pak se do Čech vracel jako predikant a převaděč. Od roku 1735 převáděl další stoupence bratrské církve, než byl v roce 1737 zatčen s celou skupinou. Z vězení se mu podařilo uprchnout. V Českém Rixdorfu se dne 24. 4. 1738 oženil s Lidmilou Pakostovou. Životopis jejího bratra Jiříka Pakosty (archiv v Herrnhutu) zpracoval Rudolf Říčan, příběh Daniela Pakosty publikovala Edita Štěříková.[4]
  • Kašpar Janoušek (4.11.1715 Horky – 28.4.1770 Berlín), tkadlec. Jan, jeho starší bratr, jenž emigroval v roce 1733, převedl Kašpara, matku a tři sestry do Gerlachsheimu v Sasku.

Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). V knize Běh života jsou publikovány výňatky z životopisů výše uvedených osob. Dokumenty se nacházejí především ve státních archivech  a v rukopisných odděleních knihoven v Německu, Polsku, Švýcarsku a Čechách. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii... někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova (odkud byli repatriováni).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kamenný kříž na návsi z roku 1847, obnoven roku 1936
  • Elektrostanice z roku 1938
  • Pomník obětem první světové války v blízkosti obecního úřadu

Jména obětí uvedených na pomníku: „Jan Láznička, Jan Morávek, Jan Horák, Josef Šváb, František Kolda a Josef Kolda, František Huryta, Josef Voříšek a Václav Fikejz“

Nápis na pomníku: „Padlým synům vlasti věnují občané.“

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005
  3. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich + Exulant, 1999, s. 336, 567–568
  4. Edita Štěříková: Více sluší poslouchati Boha než lidí. Několik životních příběhů, úvahy o konfesionalizaci a době mezi dvěma výročími... Kalich + Exulant, 2015, s. 13–44

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]