Litomyšl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: středočeskou obec Libomyšl.
Litomyšl
pohled na Litomyšl od jihovýchodu
Znak obce LitomyšlVlajka obce Litomyšl
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0533 578347
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Svitavy (CZ0533)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Litomyšl
Historická země Čechy
Katastrální výměra 33,45 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 10 278 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 330 m n. m.
PSČ 030 92 až 570 01
Zákl. sídelní jednotky 22
Části obce 10
Katastrální území 8
Adresa městského úřadu Bří Šťastných 1000
Litomyšl-Město
570 01 Litomyšl
Starosta Daniel Brýdl
Oficiální web: www.litomysl.cz
Email: mesto@litomysl.cz
Litomyšl
Litomyšl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek od JZ
Podloubí na náměstí
Dům U rytířů
Kostel Povýšení sv. Kříže
Kaple u kostela Povýšení sv. Kříže
Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže
Kostel Rozeslání sv. Apoštolů

Litomyšl (německy Leitomischel, Leutomischel) je město v okrese SvitavyPardubickém kraji na české straně bývalé zemské hranice s Moravou. Je vzdálené 17 km severozápadně od okresního města Svitavy (přičemž až do roku 1960 bylo samo sídlem okresu) a 13 km jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Litomyšl se rozkládá na ploše necelých 34 kilometrů čtverečních v centrální části Svitavské pahorkatiny na řece Loučné v nadmořské výšce 330 metrů. Do katastrální výměry Litomyšle spadají územně samostatné části Kornice, Nová Ves u Litomyšle, Pazucha, Pohodlí a Suchá. Žije zde přibližně 10 tisíc[1] obyvatel.

Název města pochází ze staročeského osobního jména Ľutomysl.[2] Litomyšl získala městská privilegia v roce 1259 (potvrzeno 1263) od krále Přemysla Otakara II. jako poddanské město místního premonstrátského kláštera, jehož symbol lilie přejalo město do svého znaku. Vývoj města je úzce svázán s jeho vrchností – nejprve církevní (premonstrátský klášter, litomyšlské biskupství), později světskou (Kostkové z Postupic, Pernštejnové, Trauttmansdorffové, Valdštejnové-Vartenberkové, Thurn-Taxisové). Ve městě se narodila nebo působila řada předních osobností, mj. Bedřich Smetana, Alois Jirásek, Božena Němcová, Josef Váchal nebo Olbram Zoubek.

Zámecké návrší i samo město nabízí spojení historické architektury (renesanční zámek na seznamu Světového dědictví UNESCO, barokní kostel Nalezení svatého Kříže a gotický kostel Povýšení svatého Kříže) s moderními uměleckými směry (revitalizace a projekty Josefa Pleskota). Ve městě se celoročně koná řada akcí a festivalů (Smetanova Litomyšl, Litomyšlské dny barokní tradice, ArchiMyšl, Gastronomické slavnosti M. D. Rettigové). Litomyšl je proto často označována jako „moderní historické město“.[3][4][5][6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české (Lutomisl), která byla ale sepsána až ve 12. století. Tehdy měl stát na litomyšlském návrší strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu – tzv. Trstěnickou stezku (jeho lokalizace není jasná, možná šlo o nedaleké hradiště Benátky). Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců.

Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Znak města (stříbrná lilie na červeném poli) byla převzata právě ze znaku premonstrátů (zlatá lilie na modrém poli).

Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. v roce 1344 biskupství litomyšlské. V postavení litomyšlských biskupů působili např. Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka a Jan Železný.

Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425. Město velice poškodili také kvůli vystupování Jana Železného na Kostnickém koncilu proti Janu Husovi. Král Zikmund svěřil panství Kostkům z Postupic. Kostkové na svém panství podporovali jednotu bratrskou a i přistěhovalectví. Za jejich vlády vzniklo v Litomyšli Nové Město s vlastním ohrazením, náměstím a radnicí. Kostkům z Postupic však bylo panství za účast ve stavovském odboji roku 1547 zabaveno.

Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Vratislav II. z Pernštejna působil jako nejvyšší kancléř Království českého a v roce 1555 se stal nositelem Řádu zlatého rouna. Nechal postavit litomyšlský zámek, jehož staviteli byli Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostalli.

Roku 1649 prodal Václav Eusebius Popel z Lobkovic (který jej dostal po smrti Frebonie Eusebie z Pernštejna) panství Trauttmansdorffům. Prostřednictvím sňatku se dostalo do vlastnictví Valdštejn-Vartenberkům a posledními majiteli byli po roce 1855 Thurn-Taxisové.

V 19. století město ztrácelo na významu, zejména z důvodu vedení významných železničních tratí mimo město. Známým zůstávalo litomyšlské piaristické gymnázium. Ve městě v té době pobývala řada významných osobností, např. Alois Jirásek nebo Božena Němcová.

Významným dnem pro Litomyšl dodnes zůstává 2. březen roku 1824. Tehdy se v rodině sládka zámeckého pivovaru Františka Smetany a jeho ženy Barbory jako jejich 11. dítě a zároveň první syn narodil dnes světově známý skladatel Bedřich Smetana. Jeho odkaz od roku 1949 udržuje Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl.

Dne 9. července 1929 město oficiálně navštívil prezident republiky T.G. Masaryk. Navštívil radnici, zámek a průmyslové firmy.

Ve 20. století se město nejprve rozrostlo o vilové čtvrtě (Husova čtvrť), v 70. a 80. letech také o sídliště na jižním okraji města. Významným zaměstnavatelem se stala společnost Vertex. Město bylo rozděleno průtahem silnice I/35. Na přelomu století se město stalo známým podporou výstavby moderní architektury (zejména obytný komplex Za nemocnicí, rekonstrukce zámeckého pivovaru, atd.).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Litomyšli.

Architektura a veřejný prostor[editovat | editovat zdroj]

Zámecký areál[editovat | editovat zdroj]

Celý zámecký areál je od roku 1999 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

  • renesanční zámek, postavený podle plánů Giovanniho Battisty Aostallise a Ulrica Aostallise v letech 1568–1581; s arkádami, sgrafitovou výzdobou a klasicistním divadlem; interiéry přestavěny barokně Františkem Maxmiliánem Kaňkou a klasicistně Janem Kryštofem Fabichem
    • I. prohlídková trasa – zámecké divadlo a reprezentační pokoje
    • II. prohlídková trasa – kaple a hostinské pokoje
    • městská obrazárna, výběr z depozitáře Městské galerie Litomyšl, ve druhém patře zámku
    • sklepení se sochami Olbrama Zoubka a voskovým Srdcem pro Václava Havla
    • pamětní deska připomínající návštěvu sedmi prezidentů v roce 1994
  • pivovar, renesanční stavba, budována od 80. let 16. století do roku 1630, barokně přestavěná podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky (kolem 1730), revitalizovaná, na bráně odkrytá sgrafitová výzdoba
    • rodný byt Bedřicha Smetany
    • pamětní deska připomínající narození Bedřicha Smetany z roku 1880
    • portál s kamenným erbem Trauttmansdorffů
    • infocentrum
    • ubytování a multifunkční sály
  • jízdárna, barokní stavba (první třetina 18. století), revitalizovaná
    • alianční erb Trauttmansdorffů a Kouniců
    • krátkodobé výstavy
  • konírna, barokní stavba postavená podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky (kolem 1725), revitalizovaná
    • socha atleta z dílny Matyáše Bernarda Brauna
    • dříve depozitář Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli
    • dětský program Litomyšlení, bludiště historií zámku
  • kočárovna, barokní stavba
    • dříve depozitář Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli
    • coworking Kočárovna
    • El lamíno café
  • panský dům, empírová stavba
    • sídlo mateřské školy
  • I. nádvoří
    • oválná kašna z roku 1857, dříve sloužící jako brodidlo pro koně
    • pod zemí se nachází základy románsko-gotického kostela Panny Marie, který býval součástí premonstrátského kláštera a později biskupství
  • francouzská zahrada z konce 18. století
    • klasicistní salet na bývalé baště, uvnitř malby s egyptskou tématikou
    • barokní sochy Apollona, Cerery, Plutona a Diany (první polovina 18. století) z okolí Jiřího Františka Pacáka, k zámku od města otočeny v roce 1952
    • klasicistní sochy Marta a Minervy od Václava Hendrycha, z jižní na severní zeď zahrady přemístěny v roce 1952
  • anglický park z konce 18. století
    • umělá mohyla se sochou lva, nápis Frater fratri 1808
    • vodní kaskáda s laminátovým korytem
    • voliéra
    • původně zde stával amfiteátr pro představení Smetanovy Litomyšle

Zámecké návrší[editovat | editovat zdroj]

  • kostel Nalezení svatého Kříže, postavený podle plánů Giovanniho Battisty Alliprandiho a Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1716–1730 jako součást piaristického kláštera; jednolodní barokní stavba a příčnou lodí a bočními kaplemi; renovován v letech 2010–2014 (od té doby otevřen pro veřejnost)
    • vyhlídka na město
    • stálá expozice sakrálního umění Andělé na návrší, včetně ocelové lávky
    • komentované Architektonické prohlídky – od pískovce k laminátu
    • krypta kostela s krátkodobými výstavami
  • kostel Povýšení svatého Kříže, postavený podle plánů mistra Jakuba v letech 1356–1376 jako součást augustiniánského kláštera; trojlodní gotická stavba, v barokní době přestavěná; proboštský a kapitulní kostel
    • vyhlídka na město z věže
    • komentované prohlídky
    • na jižní straně k němu přiléhá gotická kaple sv. Josefa a gotická sakristie
    • barokní budova proboštství z let 1758–1763, Šantovo náměstí 183
    • socha svatého Floriána z roku 1767, ulice Rektora Stříteského
  • klášterní zahrady, revitalizovány Zdeňkem Sendlerem, otevřeny pro veřejnost v roce 2000
    • bazén s mlhovištěm a sochami Olbrama Zoubka
    • sousoší Šik Jasana Zoubka
  • budova bývalého piaristického gymnázia
  • budova bývalé piaristické koleje
  • Portmoneum – Museum Josefa Váchala
  • Červená věž, poslední část gotického kostkovského opevnění města
  • fortna, spojení tehdejšího litomyšlského dvouměstí, města rozkládajícího se kolem dnešního Smetanova náměstí a tzv. Nového města kolem současného kostela Nalezení svatého kříže
  • socha Aloise Jiráska od Vincenta Makovského v Jiráskově ulici z roku 1959[7]
  • socha Zdeňka Nejedlého od Jana Hány u 1. základní školy z roku 1978
  • máchadlo, dříve tzv. „rybníček“

Náměstí a okolí[editovat | editovat zdroj]

  • Smetanovo náměstí tvoří množství historických domů s úplně zachovaným podloubím po obou stranách.
  • Toulovcovo náměstí, dříve tzv. „Špitálek“
  • Komenského náměstí
    • Smetanův dům, novorenesanční stavba z roku 1905 s divadelním sálem, pamětní deska připomínající vykonstruovaný proces se skupinou Stříteský a spol.
    • Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola Litomyšl
    • pomník Jana Amose Komenského od Aloise Meteláka z roku 1921
    • Dvojhvězda – pomník Zdeňka Kopala od Mariana Karla a Federica Díaze severně od náměstí z roku 2004
    • pomník bývalé židovské synagogy a židovských transportů západně od náměstí
  • Šantovo náměstí
    • stávala zde slavná tiskárna a rodný dům Zdeňka Nejedlého
  • Braunerovo náměstí
    • do roku 1822 zde stávala tzv. Německá brána

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Nedošínský háj
    • kaplička svatého Antonína
  • kostel svaté Anny, barokní hřbitovní kostel z let 1670–1672
    • na hřbitově pomníky rodičů Braunerových, Magdaleny Dobromily Rettigové, A. V. Šmilovského, hrobka rodiny Fünfkirchenů[8]
    • sousoší Nejsvětější Trojice od J. Dvořáka z roku 1824, u hřbitova
  • Nový kostel – modlitebna Církve bratrské podle návrhu architekta Zdeňka Fránka z roku 2010
  • židovský hřbitov, leží za městem severně od části Lány
  • Lidový dům z roku 1920
  • bývalý Pernštejnský dvůr, barokní stavba u Loučné naproti železniční zastávce Litomyšl-zastávka
    • socha sv. Václava z roku 1765, naproti Pernštejnskému dvoru
  • zemědělský Hraběnčin dvůr, barokní stavba (Partyzánská 322)
  • Holárkovský dům, renesanční stavba z doby kolem 1580, s renesančními sgrafity (Partyzánská 338)
  • socha sv. Jana Nepomuckého (Na Lánech)
  • socha sv. Prokopa z roku 1764, silnice na Českou Třebovou, ulice J. K. Jeřábka
  • socha sv. Anežky České, Líbánky
  • pomník obětem 1. a 2. světové války (Moravská 628)

Zaniklé stavby[editovat | editovat zdroj]

  • židovská synagoga, neorománsko-maurská stavba postavená v letech 1909–1910 podle návrhu Čeňka Vaňka, zbourána 1968–1969 (ulice Bernardka)[9]
    • pomník bývalé synagogy a židovských transportů
  • vodní mlýn Panský, středověký mlýn s vodárenskou věží, zbořený před stavbou pedagogické školy postavené roku 1906[10]
  • vodní mlýn Konšelský, Špitálský, zbourán po roce 1960, zůstalo hospodářské stavení (Mařákova 1149)[11]
  • kaple svatého Jana Nepomuckého, neogotická stavba z roku 1869, zbourána na konci 60. let 20. století (křížení ulic Havlíčkova a F. Vognera)[12]
  • kaple Nejsvětější Trojice, barokní stavba z roku 1696, zbourána 1972 (křížení ulic Zámecká a Tyršova)[13]

Muzea a galerie[editovat | editovat zdroj]

Akce a festivaly[editovat | editovat zdroj]

  • Andělské adventní neděle
  • ArchiMyšl – Světový den architektury v Litomyšli
  • Den otevřených dveří památek v Litomyšli
  • Gastronomické slavnosti M. D. Rettigové
  • Hradozámecká noc
  • Květiny na zámku v Litomyšli
  • Litomyšlské dny barokní tradice
  • Mladá Smetanova Litomyšl
  • Sjezd automobilových veteránů se vzpomínkovou jízdou na Elišku a Čeňka Junkovy
  • Smetanova Litomyšl
  • Smetanova výtvarná Litomyšl
  • Studentská jízda – studentský festival
  • Svatební veletrh
  • Toulovcovy prázdninové pátky
  • Zámecké sklepení v moci pekelné

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2017
8 597 9 113 9 636 9 651 9 329 8 737 8 638 7 655 8 427 8 884 10 253 10 187 10 358 10 154 10 097
Vývoj počtu domů podle sčítání lidu[15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
1 008 1 019 1 034 1 040 1 074 1 134 1 302 1 440 1 415 1 511 1 677 2 000 2 021 2 186

Správa[editovat | editovat zdroj]

místní část katastrální území počet obyvatel (2011)[16]
Kornice Kornice 150
Lány Lány 428
Litomyšl-Město Litomyšl 6421
Nedošín Nedošín 239
Nová Ves u Litomyšle Nová Ves u Litomyšle 124
Pazucha Pazucha 119
Pohodlí Pohodlí 288
Suchá Záhraď 121
Zahájí Litomyšl 1483
Záhradí Záhraď 985

Část Zahájí rozděluje část Litomyšl-Město na severní straně na dva díly. Nová Ves u Litomyšle a Pohodlí tvoří exlávu na jižní straně, protože je od zbytku města oddělují území obcí Benátky a Osík.

Seznam starostů[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V Litomyšli působí množství společností, mezi nejvýznamnější patří následující. V Nedošíně, na sever od centra, má svůj výrobní závod společnost Adfors patřící do koncernu Saint-Gobain, která se zaměřuje na výrobu průmyslových textilií, skleněných vláken a geomříží pro dopravní stavitelství.[17] V jižní průmyslové zóně (podél silnice na Svitavy) sídlí Tiskárna H.R.G.[18] a společnost Pfahnl, dodavatel pekařských směsí a technologií.[19] V sektoru zemědělství v Litomyšli podnikají firmy Rybářství Litomyšl, která obhospodařuje 220 rybníků v Pardubickém kraji[20] a Školky Litomyšl, ta se zaměřuje na pěstování jehličnatých, listnatých i ovocných stromů a spolupracuje se Střední školou zahradnickou a technickou Litomyšl.[21] Ve městě také sídlí stavební společnosti Profistav[22] a SaM silnice a mosty Litomyšl.[23]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční spojení[editovat | editovat zdroj]

Litomyšl leží na křížení těchto silničních tras:

Autobusové spojení[editovat | editovat zdroj]

Autobusové nádraží se nachází na křižovatce ulic Kapitána Jaroše a Mařákova. Spojení nabízí jak do blízkého okolí (Svitavy, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Choceň, Polička, Proseč), tak dálkové (Pardubice, Hradec Králové, Brno, Liberec, Jihlava). Po silnici I/35 jezdí četné autobusové linky včetně dálkových.

Železniční spojení[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava ve městě má menší význam. Končí zde železniční trať Choceň – Litomyšl se zastávkami Litomyšl-Nedošín, Litomyšl zastávka a Litomyšl (konečná stanice). Na dráze měla být v roce 2011 rozhodnutím kraje zastavena osobní doprava. Po protestech veřejnosti došlo pouze k jejímu zredukování.[24] Česká Třebová potom leží na frekventovaných železničních tepnách č. 010 a 270 propojující Prahu, Pardubice, Olomouc a Ostravu, kde staví dálkové vlaky.

Cyklobusy[editovat | editovat zdroj]

Od června do září v pátky, soboty, neděle a sváteční dny je návštěvníkům k dispozici cyklobus s okružní jízdou po česko-moravském pomezí:[25]

Od června do září v soboty, neděle a sváteční dny jezdí dva cyklobusy do Orlických hor:[26]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Mateřské školy[editovat | editovat zdroj]

  • I. mateřská škola
  • II. mateřská škola
  • III. mateřská škola

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola Litomyšl, Zámecká 496
  • Základní škola Litomyšl, U Školek 1117
  • Základní škola Litomyšl, T. G. Masaryka 1145
  • Základní škola Mozaika, o.p.s. Rychnov nad Kněžnou, pracoviště Litomyšl
  • Speciální základní škola Litomyšl

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

  • Fakulta restaurování Univerzity Pardubice

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Litomyšli se v minulosti držel silný svatojanský kult. Zpodobnění Jana Nepomuckého se nachází na vícero místech ve městě:[27]

  • boční oltář v kostele Nalezení svatého Kříže
  • boční oltář v kostele Povýšení svatého Kříže
  • socha u kostela Povýšení svatého Kříže
  • socha ve výklenku sklepů pivovaru na rohu Zámecké a Jiráskovy ulice
  • socha na Mariánském sloupu na Smetanově náměstí
  • socha ve štítu domu na Smetanově náměstí č. 28
  • socha ve štítu Hostince u Párů v Tyršově ulici č. 262
  • socha v ulici na Lánech
  • socha na Jiráskově náměstí
  • obraz v zámecké kapli

V minulosti se též nacházelo:

  • socha ve štítu domu na Smetanově náměstí č. 139, zmizela po roce 1918
  • zasvěcení kaple pro vězně na radnici

Poutní soše Panny Marie Litomyšlské z kostela Povýšení svatého Kříže byla zasvěcena 22. kaple svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674–1690. Donátorem této kaple byl nejvyšší komorník Jan Bedřich z Trauttmansdorffu.

Kaple sv. Jiří u Litomyšle byla na konci 17. století velmi poškozena, a proto se místní lidé rozhodli prodat její zvon do Lochovic. Avšak paní z Lochovic prohrála zvon v kartách s krumlovskými, a tak zvon skončil v Českém Krumlově.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Narození v Litomyšli[editovat | editovat zdroj]

Působící v Litomyšli[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Litomyšl, s. 642. 
  3. SEVEROVÁ, Michaela. Litomyšl – moderní historické město [online]. litomysl.cz, 2001-11-05 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. 
  4. LUKEŠ, Zdeněk. ARCHITEKTURA: Renesanční město moderní architektury [online]. neviditelnypes.lidovky.cz, 2014-12-09 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. 
  5. Litomyšl – hlavní město současné české architektury [online]. rlm.cz, 2016-10-01 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. 
  6. Litomyšl – moderní historické město [online]. kampocesku.cz, 2015-05-02 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. 
  7. E. Poche, Umělecké památky Čech II., str. 299 an.
  8. E. Poche, Umělecké památky Čech II., str. 292–299.
  9. Synagoga [online]. znicenekostely.cz [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. 
  10. Panský mlýn [online]. vodnimlyny.cz [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. 
  11. Konšelský mlýn, Špitálský mlýn [online]. vodnimlyny.cz [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. 
  12. kaple sv. Jana Nepomuckého [online]. znicenekostely.cz [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. 
  13. kaple Nejsvětější Trojice [online]. znicenekostely.cz [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. 
  14. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-09-07]. Dostupné online. 
  15. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-09-07]. Dostupné online. 
  16. Historický lexikon České republiky 1869–2005 I. díl [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-09-07]. Dostupné online. 
  17. http://www.adfors.com/eu/cz/about-cz
  18. https://www.hrg.cz/#o_nas
  19. https://www.pfahnl-cz.cz
  20. http://www.rybarstvi-litomysl.cz
  21. http://www.skolky.cz/o-firme.htm
  22. http://www.profistav.cz
  23. http://www.sam-lit.cz
  24. Petice za železnici byly zbytečné, vzkázal kraj Svitavský deník, 19. 5. 2011.
  25. Cyklobus Českomoravským pomezím zahajuje provoz [online]. litomysl.cz [cit. 2017-09-07]. Dostupné online. 
  26. Cyklobusy Orlických hor 2017 [online]. euro-glacensis.cz [cit. 2017-09-07]. Dostupné online. 
  27. NEJEDLÝ, Zdeněk. Litomyšl: tisíc let života českého města. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954. S. 97–98. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • AUTRATOVÁ, Ludmila. Píseň o erbu města Litomyšle: K oslavám 300letého trvání gymnasia v Litomyšli... Rovnost, Litomyšl 1948.
  • BOŠTÍK, Martin. Hnízdo kosů litomyšlských 1889–1903: k dějinám spolkového života v Litomyšli na přelomu 19. a 20. století. Regionální muzeum v Litomyšli, Litomyšl 2006. ISBN 80-239-6674-X. Dostupné online
  • BOŠTÍK, Martin. Monstrproces „Stříteský a spol.“ Litomyšl 1950: historická studie o síle a slabosti poválečného člověka. Regionální muzeum v Litomyšli, Litomyšl 2004. ISBN 80-239-2449-4. Dostupné online
  • BOŠTÍK, Martin. Sametová revoluce v Litomyšli: příspěvek k politickým dějinám okresu Svitavy v letech 1989–1991. Regionální muzeum v Litomyšli, Litomyšl 2009. ISBN 978-80-904064-1-4.
  • HOFFMANN, František. Litomyšl v husitském revolučním hnutí. In: 700 let Litomyšle, Vlastivědný sborník. Pardubický kraj, Praha 1959.
  • HOFFMANN, František. Správa a městské knihy litomyšlské od 14. do 16. století. Sborník archivních prací, 57, 2007, s. 451-573.
  • HORSKÝ, Karel. Pokus o rekonstrukci zástavby návrší v Litomyšli v době biskupské ve 14. století. In: Zprávy museí od Trstenické stezky, čís. 7. Vlastivědné muzeum, Litomyšl 1969.
  • JELÍNEK, František. Historie města Litomyšle. Díl 1.–3. Litomyšl 1838–1845.
  • KAPUSTA, Jan. Josef Matička: Sen o Litomyšli. Kruh, Hradec Králové 1972.
  • KAPUSTA, Jan. Nejstarší vyobrazení Litomyšle. In: Zprávy museí od Trstenické stezky, čís. 3. Vlastivědné muzeum, Litomyšl 1967.
  • KMOŠEK, Pavel. Malované terče Litomyšlské střelecké společnosti. Městské muzeum, Litomyšl 1988.
  • KROUPA, Jiří (ed.). Litomyšl: zámecké návrší. 1. vyd. Foibos Books, Praha 2017. ISBN 978-80-88258-01-8
  • KŘIVKA, Josef. Litomyšlský velkostatek za Pernštejnů. In: Sborník příspěvků k dějinám českého velkostatku v 16.–17. století. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1959.
  • KŘIVKA, Josef. O stavbě litomyšlského zámku. In: Sborník příspěvků k dějinám Litomyšle a okolí. Krajský dům osvěty, Pardubice 1959.
  • LAŠEK, František. Litomyšl v dějinách a výtvarném umění. J. R. Veselík, Litomyšl 1945.
  • LAŠEK, František. Oživené litomyšlské paměti, kulturně-historické črty z 2. pol. 19. století. Městské muzeum, Litomyšl 1940.
  • LAŠEK, František. Po stopách litomyšlských Valdštejnů a jich doby: kulturně historická črta. Vlastním nákladem, Litomyšl 1936.
  • LAŠEK, František. Ze staré slávy Litomyšle. In: Od Trstenické stezky. 1. vyd. Litomyšl 1933. 2. vyd. Městská rada, Litomyšl 1937.
  • Heslo Litomyšl. In: Ottův slovník naučný, sv. 16, s. 174.
  • METYŠ, Jaromír. Vlastimil, pěvecký soubor Osvětové besedy v Litomyšli v letech 1932–1952: Struč. přehled činnosti za posledních 20 let. Osvětová beseda, Litomyšl 1953.
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl 1. Dějiny kláštera a biskupství Litomyšlského (do r. 1421). Nákladem osady, města a okresu Litomyšlského 1903, vytiskl Augusta, Litomyšl 1903.
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Litomyšl: tisíc let života českého města. 1. vyd. Výstavní výbor města Litomyšl, Litomyšl 1934. 2. vyd. Díl 1. a 2. Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1954.
  • NEPRAŠ, Jaromír. Litomyšlsko v odboji. OV ČSPB, Okresní muzeum dělnického hnutí, Svitavy 1987.
  • NOVOTNÝ, Vojtěch. Litomyšl před třicetiletou válkou a po ní. In: MÍK, František. Od Trstenické stezky: Vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského. Vlastním nákladem, tiskem Augusty, Litomyšl 1921. Dostupné online
  • Pamětní kniha děkanství litomyšlského.
  • REICHERTOVÁ, Květa. Odkrytí a výzkum románské baziliky v areálu litomyšlského zámku. In: Zprávy památkové péče. Státní nakladatelství, Praha 1962.
  • REICHERTOVÁ, Květa – MERHAUTOVÁ, Anežka. Počátky monumentální architektury v Litomyšli. In Umění, čís. 14. Praha 1966.
  • RŮŽIČKA, Jindřich. Litomyšl 981–1981. Sborník statí o dějinách a současnosti českého města k 1000. výročí první zmínky. TEPS místního hospodářství, Praha 1981.
  • RŮŽIČKA, Jindřich. Litomyšl: duch a tvář českého města v kresbách Karla Vika. Krajský dům osvěty, Pardubice 1959.
  • RŮŽIČKA, Jindřich. Sborník příspěvků k dějinám Litomyšle a okolí. Krajský dům osvěty, Pardubice 1959.
  • SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl 1259–2009: město kultury a vzdělávání. 1. vyd. Město Litomyšl, Litomyšl 2009. ISBN 978-80-254-5129-8. 2. vyd. Město Litomyšl, Litomyšl 2016. ISBN 978-80-905821-4-9.
  • SKŘIVÁNEK, Milan. Materiály k dějinám Litomyšle. Zpráva č. 4: Litomyšlský zámek – stavba a nejdůležitější úpravy do konce XVIII. století. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Litomyšl 1978.
  • ŠKORPIL, Emanuel. Tři sta let Litomyšlského gymnasia 1644–1944. Státní reálné gymnasium Litomyšl, Litomyšl 1948.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladateství V. Kotrba, Praha 1926.
  • ŠTULC, Josef. Obnova národní kulturní památky zámku v Litomyšli. In: Památky a příroda, čís. 8. Praha 1983.
  • VESELÍK, Karel. Vyobrazení Litomyšle na starých litomyšlských tiscích. In: Zprávy museí od Trstenické stezky, čís. 3. Vlastivědné muzeum, Litomyšl 1967.
  • WIRTH, Zdeněk. Inventář zámku litomyšlského z roku 1808. In: Časopis přátel starožitností českých, roč. 21. Společnost přátel starožitností českých v Praze, Praha 1913.

Architektura a současnost[editovat | editovat zdroj]

  • BOŠTÍK, Martin – HUDEČEK, Milan. Litomyšlsko. Mikroregion Litomyšlsko, Litomyšl 2008 Dostupné online
  • BURIAN, Aleš – PELČÁK, Petr – WAHLA, Ivan. Litomyšl a soudobá architektura – Litomyšl and contemporary architecture: 1990–2001. Spolek Obecní dům Brno, Brno 2001.
  • HERZÁN, Lubor. UNESCO je blízko. České dědictví UNESCO, Litomyšl 2012. ISBN 978-80-260-3711-8. Dostupné online
  • HUNŠOVÁ, Helena. Litomyšl: národní kulturní památka. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, Pardubice 1974.
  • JIRÁSEK, Alois. Umělecké památky v Litomyšli. Spořitelna, Litomyšl 1937.
  • KALOVÁ, Zdeňka a kol. Zámek Litomyšl. Národní památkový ústav, Litomyšl 2014. ISBN 978-80-905555-8-7.
  • KŘÍŽOVÁ, Květa. Litomyšl: zámek a město. Ing. Ivan Ulrych – Nakladatelství VEGA-L, Nymburk 2003.
  • Heslo Litomyšl. In: PĚŠINA, Jaroslav a kol. ABC kulturních památek Československa. Panorama, Praha 1985, s. 284–285.
  • LNĚNIČKA, Jindřich. Smetanův dům: 1905–2005. Město Litomyšl, Litomyšl 2005.
  • MATĚJKA, BohumilŠTĚPÁNEK, JosefWIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Litomyšlském. Praha 1908.
  • PÁTA, František. Litomyšl. Litomyšl 1910. Litomyšl 1929.
  • PÁTA, František. Litomyšl: průvodce památkami města. Litomyšl 1921.
  • POCHE, Emanuel a kol. Umělecké památky Čech 2. Academia, Praha 1977.
  • REICHERTOVÁ, Květa. Litomyšl. Odeon, Praha 1977.
  • RANDÁKOVÁ, Alena. Litomyšl na prahu třetího tisíciletí. Město Litomyšl, Litomyšl 2009.Dostupné online
  • RŮŽIČKA, Jindřich. Litomyšl. Olympia, Praha 1978.
  • RŮŽIČKA, Jindřich. Litomyšl (edice Města ČSSR). Pressfoto, Praha 1988.
  • SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl: průvodce městem. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-375-5.
  • SKŘIVÁNEK, Milan. Litomyšl (edice Zmizelé Čechy). Paseka, Praha, Litomyšl 2006. ISBN 80-7185-744-0.
  • SKŘIVÁNEK, Milan – VOPÁLKA, Pavel. Litomyšl, starobylé město. Paseka, Praha 1994. Paseka, Litomyšl Praha 1997.
  • STEHLÍK, František. Zámek Litomyšl: komposiční studie. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1957. Česká architektura, sv. 1.
  • ŠKORPIL, Emanuel. Litomyšl: stručný průvodce městem. J.R. Veselík, Litomyšl 1947.
  • VOLF, Petr. Litomyšl: renesanční město moderní architektury = a renaissance town of modern architecture. Město Litomyšl, Litomyšl 2014. ISBN 978-80-905821-1-8.
  • WIRTH, Zdeněk. Státní zámek v Litomyšli. Orbis, Praha 1949. Státní hrady a zámky, sv. 3.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • BOŠTÍK, Martin. Spasitel všednosti Quido Šimek (1857–1933): život a dílo neobyčejného litomyšlského kupce. Paseka, Praha, Litomyšl 2007. ISBN 978-80-7185-849-2.
  • BOŠTÍK, Martin – VOSYKA, Stanislav. Vladyka z Bídy: malíř a Litomyšlan Bohdan Kopecký. Městská galerie Litomyšl, Regionální muzeum v Litomyšli, Arbor vitae, Řevnice 2016. ISBN 978-80-905617-6-2.
  • GLOSER, Jaroslav Jan. Litomyšl: městem krok za krokem. Argo, Praha 2005. ISBN 80-7203-749-8.
  • KLIMEŠOVÁ, Hana. Josef Portman, knihtiskař litomyšlský. Regionální muzeum v Litomyšli, Litomyšl 2008. ISBN 978-80-254-1161-2.
  • KŘESŤAN, Jiří. Zdeněk Nejedlý: politik a vědec v osamění. Paseka, Praha, Litomyšl 2012. ISBN 978-80-7432-253-2.
  • Heslo Litomyšl. In: KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky po Čechách. Albatros, Praha 1984, s. 150–154.
  • MAREŠOVÁ, Marie. Evžen Savojský píše litomyšlskému pánu Františku Václavovi z Trauttmansdorffu. Edice osmi dopisů z let 1718–1726. In: Prameny k dějinám Pardubického kraje, sv. 3. Univerzita Pardubice, Pardubice 2007.Dostupné online
  • MAREŠOVÁ, Marie. Každodenní život barokního aristokrata Františka Václava z Trauttmansdorffu na počátku 18. století. In: Historie 2004. Brno 2005, s. 68–88.
  • MAREŠOVÁ, Marie. Účet domácí pokladny Františka Václava z Trauttmansdorffu z let 1701–1702. In: Prameny k dějinám Pardubického kraje, sv. 1. Univerzita Pardubice, Pardubice 2005, s. 85–102.
  • RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic: obdivovaná i nenáviděná první dáma království. Vyšehrad, Praha 2016. ISBN 978-80-7429-527-0.
  • VALENTA, Aleš. Finanční a majetkové záležitosti Františka Václava Trauttmansdorfa v první třetině 18. století. In: Numismatické listy, roč. 61, č. 1. Národní muzeum, Praha 2006, s. 11–22.
  • VALENTA, Aleš. Soukromé účty jako pramen k analýze finančního hospodaření aristokracie v raném novověku. Pokladna Františka Václava Trauttmansdorffa v 1. polovině 18. století. In: Časopis Národního muzea, Řada historická, roč. 176, čís. 1–2. Národní muzeum, Praha 2007, s. 59–88.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální zdroje[editovat | editovat zdroj]

Archivní fotografie[editovat | editovat zdroj]