Josef Páta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. Josef Páta

Josef Páta
Narození 27. srpna 1886
Litomyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. června 1942 (ve věku 55 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání pedagog a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Témata Sorabistika
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Páta (27. srpna 1886 Litomyšl[1]24. června 1942 Praha) byl český lingvista, slavista, bohemista, bulharista, paleoslovenista, literární historik, publicista, překladatel, knihovník, vysokoškolský pedagog a především sorabista.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po gymnaziálních studiích v Litomyšli (18961904) vystudoval na Filozofické fakultě UK (1904–1909) bohemistiku a moderní filologii se zřetelem k slavistice,[3] u Adolfa Černého absolvoval kurzy lužické srbštiny[3] a své znalosti si rozšířil v rámci studijních pobytů na univerzitách v Lipsku, Záhřebu, Bělehradě a Sofii.[4]

V roce 1909 získal na FF UK doktorát filozofie (disertační práce Záměna genitivu za akuzativ v církevní slovanštině a staročeštině),[3] poté až do roku 1918 (s přestávkou 1914–1916, kdy sloužil v armádě)[3] působil jako středoškolský profesor na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, 19181919 na pražském gymnáziu v Křemencově ulici.[5] Od roku 1917 do 1920 byl lektorem bulharštiny na pražské technice, v roce 1920 nastoupil ve stejné pozici rozšířené o lužickou srbštinu na FF UK, kde byl po habilitaci (1922) jmenován docentem (1922–1933) a prvním mimořádným profesorem (1933–1942)[5] stolice lužickosrbského jazyka a literatury Univerzity Karlovy. Souběžně přednášel též bulharistiku,[6] jeho pozornost byla zaměřena i na problémy bohemistické a kulturní styky česko-jihoslovanské.[4] Podílel se rovněž na reedicích Gebauerových školních mluvnic češtiny.[7]

Jako sorabista publikoval jak odborné, tak popularizační práce o lužické srbštině, ale také povšechně o Lužických Srbech a jejich životě. Ve věci Lužických Srbů se angažoval nejen společensky, ale i politicky: V roce 1919 například v rámci spolkové činnosti veřejně vyzval k vytvoření samostatného lužického státu.[2] V posilování vztahů mezi slovanskými národy, zejména mezi Čechy a Lužickými Srby, pokračoval i po zbytek života, kritizoval například útlak Lužických Srbů nastupujícím nacismem.

V období protektorátu mu bylo okupačními úřady zakázáno přednášet, po uzavření českých vysokých škol pracoval jako publicista[3] a navázal již na podzim 1939 spolupráci s domácím odbojem.[8] a v knihovně Národního muzea v Praze[9]. V rámci druhé heydrichiády pak byl 9. června 1942 zatčen a po krátkém věznění v Terezíně popraven 24. června na Kobyliské střelnici.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Zlomek evangelistáře XII. stol. Sofijské národní knihovny (č. 397) : studie gramaticko-lexikální (1915)
  • Několik kapitol z dějin styků česko-bulharských (1917)
  • Lužice (1919, 1946; v lužické srbštině 1920 [překlad Jurij Wicaz],1923, v bulharštině 1924)
  • Z dějin Lužických Srbů v Lipsku (1919)
  • Krátká příručka hornolužické srbštiny (1920)
  • Lužickosrbská čítanka (1920)
  • Serbska čitanka (1920)
  • Kapesní slovník Lužicko-česko-jihoslovanský a česko-lužický (1920)
  • Bulharský národní básník Ivan Vazov (1921)
  • Úvod do studia lužickosrbského písemnictví (1925)
  • Jaroslav Vrchlický a Lužice (1927)
  • Introduction à l’étude de la littérature des Serbes de Lusace : (Résumé du texte lusacien) /1929/
  • Josef Dobrovský a Lužice (1929)
  • Co má každý vědět o dnešní Lužici (1930, 1932)
  • Aus dem kulturellen Leben der lausitzer Serben nach dem Weltkriege (Bautzen, 1930)
  • Les Serbes de Lusace : Littérature et culture aprés la Grande guerre (Genéve, 1933)
  • Bulharské písemnictví ve XX. století (1934)
  • Naše styky s Lužicí : jubilejní sborník (s Vladimírem Zmeškalem, 1934)
  • Lužice, Československo a Slovanstvo (1935)
  • Lužická otázka (1936)
  • Lužické stati (1937)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Páta. Akademický bulletin [online]. 2011-01-25, roč. 2011 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 490.
  4. a b Československá slavistika v letech 1918–1939, s. 280.
  5. a b c d Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 227.
  6. Český biografický slovník XX. století II, s. 522.
  7. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 491
  8. a b Český biografický slovník XX. století II, s. 523.
  9. Karel Sklenář, Obraz vlasti příběh Národního muzea. Praha 2005

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 490–492.  
  • DOROVSKÝ, Ivan. Slavista Josef Páta. Boskovice : Albert, 2003. 102 s. ISBN 80-7326-014-X.  
  • Josef Páta : 1886-1942 : písemná pozůstalost / zpracovala Dana Oulehlová. Praha : Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1989. 19 s.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 79–81, 194, 288.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha : Academia, 1977. 469 s. S. 146, 280–281.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 364–366.  
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 166. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha : Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 805–811.  
  • Pražské sorabistické studie : k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) / Marcel Černý a kol. Praha : Společnost přátel Lužice : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy : Budyšín : Serbski institut, 2013. 173 s. ISBN 978-80-905626-0-8.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 522–523.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 209.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]