Josef Páta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Páta
Josef Páta
Josef Páta
Narození 27. srpna 1886
Litomyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. června 1942 (ve věku 55 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání pedagog a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Páta (27. srpna 1886 Litomyšl[1]24. června 1942 Praha) byl český lingvista, slavista, bohemista, bulharista, paleoslovenista, literární historik, publicista, překladatel, knihovník, vysokoškolský pedagog a především sorabista.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po gymnaziálních studiích v Litomyšli (18961904) vystudoval na Filozofické fakultě UK (1904–1909) bohemistiku a moderní filologii se zřetelem k slavistice,[3] u Adolfa Černého absolvoval kurzy lužické srbštiny[3] a své znalosti si rozšířil v rámci studijních pobytů na univerzitách v Lipsku, Záhřebu, Bělehradě a Sofii.[4]

V roce 1909 získal na FF UK doktorát filozofie (disertační práce Záměna genitivu za akuzativ v církevní slovanštině a staročeštině),[3] poté až do roku 1918 (s přestávkou 1914–1916, kdy sloužil v armádě)[3] působil jako středoškolský profesor na Českoslovanské obchodní akademii v Praze, 19181919 na pražském gymnáziu v Křemencově ulici.[5] Od roku 1917 do 1920 byl lektorem bulharštiny na pražské technice, v roce 1920 nastoupil ve stejné pozici rozšířené o lužickou srbštinu na FF UK, kde byl po habilitaci (1922) jmenován docentem (1922–1933) a prvním mimořádným profesorem (1933–1942)[5] stolice lužickosrbského jazyka a literatury Univerzity Karlovy. Souběžně přednášel též bulharistiku,[6] jeho pozornost byla zaměřena i na problémy bohemistické a kulturní styky česko-jihoslovanské.[4] Podílel se rovněž na reedicích Gebauerových školních mluvnic češtiny.[7]

Jako sorabista publikoval jak odborné, tak popularizační práce o lužické srbštině, ale také povšechně o Lužických Srbech a jejich životě. Ve věci Lužických Srbů se angažoval nejen společensky, ale i politicky: V roce 1919 například v rámci spolkové činnosti veřejně vyzval k vytvoření samostatného lužického státu.[2] V posilování vztahů mezi slovanskými národy, zejména mezi Čechy a Lužickými Srby, pokračoval i po zbytek života, kritizoval například útlak Lužických Srbů nastupujícím nacismem.

V období protektorátu mu bylo okupačními úřady zakázáno přednášet, po uzavření českých vysokých škol pracoval jako publicista[3] a navázal již na podzim 1939 spolupráci s domácím odbojem.[8] a v knihovně Národního muzea v Praze[9]. V rámci druhé heydrichiády pak byl 9. června 1942 zatčen a po krátkém věznění v Terezíně popraven 24. června na Kobyliské střelnici.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Zlomek evangelistáře XII. stol. Sofijské národní knihovny (č. 397) : studie gramaticko-lexikální (1915)
  • Několik kapitol z dějin styků česko-bulharských (1917)
  • Lužice (1919, 1946; v lužické srbštině 1920 [překlad Jurij Wicaz],1923, v bulharštině 1924)
  • Z dějin Lužických Srbů v Lipsku (1919)
  • Krátká příručka hornolužické srbštiny (1920)
  • Lužickosrbská čítanka (1920)
  • Serbska čitanka (1920)
  • Kapesní slovník Lužicko-česko-jihoslovanský a česko-lužický (1920)
  • Bulharský národní básník Ivan Vazov (1921)
  • Úvod do studia lužickosrbského písemnictví (1925)
  • Jaroslav Vrchlický a Lužice (1927)
  • Introduction à l’étude de la littérature des Serbes de Lusace : (Résumé du texte lusacien) /1929/
  • Josef Dobrovský a Lužice (1929)
  • Co má každý vědět o dnešní Lužici (1930, 1932)
  • Aus dem kulturellen Leben der lausitzer Serben nach dem Weltkriege (Bautzen, 1930)
  • Les Serbes de Lusace : Littérature et culture aprés la Grande guerre (Genéve, 1933)
  • Bulharské písemnictví ve XX. století (1934)
  • Naše styky s Lužicí : jubilejní sborník (s Vladimírem Zmeškalem, 1934)
  • Lužice, Československo a Slovanstvo (1935)
  • Lužická otázka (1936)
  • Lužické stati (1937)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Páta. Akademický bulletin [online]. 2011-01-25, roč. 2011 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 490.
  4. a b Československá slavistika v letech 1918–1939, s. 280.
  5. a b c d Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 227.
  6. Český biografický slovník XX. století II, s. 522.
  7. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 491
  8. a b Český biografický slovník XX. století II, s. 523.
  9. Karel Sklenář, Obraz vlasti příběh Národního muzea. Praha 2005

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 490–492.  
  • DOROVSKÝ, Ivan. Slavista Josef Páta. Boskovice : Albert, 2003. 102 s. ISBN 80-7326-014-X.  
  • Josef Páta : 1886-1942 : písemná pozůstalost / zpracovala Dana Oulehlová. Praha : Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1989. 19 s.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 79–81, 194, 288.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha : Academia, 1977. 469 s. S. 146, 280–281.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 364–366.  
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 166. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha : Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 805–811.  
  • Pražské sorabistické studie : k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) / Marcel Černý a kol. Praha : Společnost přátel Lužice : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy : Budyšín : Serbski institut, 2013. 173 s. ISBN 978-80-905626-0-8.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 522–523.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 209.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]