Ivan Vazov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Vazov
BASA-937K-1-410-7-Ivan Vazov (cropped).JPG
Narození 9. července 1850
Sopot
Úmrtí 22. září 1921 (ve věku 71 let)
Sofie
Místo odpočinku Hagia Sophia Church, Sofia
Povolání básník, romanopisec, spisovatel, dramatik, soudce a překladatel
Významná díla Pod jařmem
Ocenění Order of Saints Cyril and Methodius
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ16687686
honoris causa
Manžel(ka) Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12272731 (od 1891)
Rodiče Saba Vazova
Příbuzní Georgi Vazov
Vladimir Vazov
Boris Vazov
Kiril Vazov
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Vazov (27. června 1850, Sopot - 22. září 1921, Sofie) byl básník, prozaik, dramatik, publicista a bulharský buditel.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malém městečku Sopot v centrální části Bulharska v rodině obchodníka. Ve svém rodišti také navštěvoval základní školu, kde již jako malé dítě projevil zájem o literaturu, pod vlivem svého učitele, ruského rodáka Partineje Belčeva především o ruskou poezii. V roce 1865 přešel do školy v nedalekém městě - Kalofer. Na místní škole jej vyučoval otec významného bulharského básníka Christo Boteva. Zde se seznámil s díly ruských a francouzských klasiků. Četba evropských klasiků se významným způsobem podílela na Vazovově názorovém vývoji. V roce 1866 začal studovat plovdivské gymnázium, kde se naučil francouzský jazyk, oproti místní konvenci učit se turecky, nebo řecky; zde se mu dostaly do rukou originální vydání díla Victora Huga.

Literární začátky[editovat | editovat zdroj]

Navzdory jeho zájmu o literaturu si jeho otec přál, aby se věnoval obchodu. Vyhověl přání svého otce, ale o obchodnické záležitosti nejevil žádný zájem, do obchodních záznamů si dokonce během pracovního dne zaznamenával své lyrické postřehy. Přestože matka měla pro svého syna pochopení, otec trval na svém a poslal jej do Rumunska, aby se učil obchodu. V Rumunsku, daleko od otce, se věnoval především literární činnosti, seznamoval se s rumunskou literaturou, četl rumunské literární noviny - Svoboda (Bulharsko bylo v této době tureckým vazalem), ve kterých mu také vyšly jeho první básně.

Životní tragédie[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do vlasti se stal krátce učitelem. V roce 1875 se vrátil do svého rodného města, kde se zapojil do protitureckého odboje. Po nepovedeném starozagorském povstání čelil hrozbě perzekuce a odjel opět do Rumunska. Zde mu vyšly první básnické sbírky. V jeho rodišti však došlo k největší tragédii, Turci vyplenili celé město a zabili Vazovova otce.

Návrat zpět do vlasti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1878 se vrátil zpět do vlasti, kde probíhala snaha o osvobození Bulharska od turecké nadvlády. Zapojil se do kulturní a osvětové činnosti. Založil první bulharský literární časopis - Zora, a spolu s dalšími autory napsal první dvousvazkovou bulharskou encyklopedii. Kromě toho se věnoval publicistické činnosti; sdílel sympatie s odbojem a nabádal Bulhary k hrdinskému boji. Po dalším neúspěšném povstání v roce 1886 mu opět hrozilo vězení, proto znovu opustil svoji rodnou zem. Tentokrát nalezl útočiště v tehdy ruské Oděsse. Zde napsal své nejvýznamnější dílo - rozsáhlý román Pod jařmem, ve kterém se pustil do kritiky bulharské povahy; burcoval k odvaze a zodpovědnosti za osud vlasti, pozdějšími vykladači jeho díla získal punc „svědomí národa“ (román přeložen do 30 jazyků, včetně češtiny).

Život v osvobozeném Bulharsku[editovat | editovat zdroj]

Po opětovném návratu do Bulharska se stal členem vlády, zastával funkci ministra kultury. Napsal román Nová země a jako významná morální autorita státu tvrdě kritizoval balkánské války v letech 1912-1918 a bulharskou účast v 1. světové válce na straně Německa. V tomto období vyšla jeho sbírka povídek i několik básnických sbírek, ve kterých reflektoval dobu na začátku 20. století. V roce 1921 mu byl udělen titul Národní básník, o několik měsíců později zemřel.

Jeho jméno nese Bulharské národní divadlo.

Význam díla[editovat | editovat zdroj]

  • významný vliv na "evropizaci" bulharské kultury
  • láska k rodné vlasti a celému balkánskému regionu
  • boj za svobodu Bulharska
  • vyzdvihování hrdinských činů a kritika malosti
  • snaha upozornit na nezájem "západní Evropy" o problémy balkánského poloostrova
  • kritika soudobého morálního a sociálního úpadku (esej: Jen se podívejte!)

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Poezie: Balkánské písně, Prokletí
  • Próza: Pod jařmem, Nová země

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]