František Faustin Procházka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Faustin Procházka

František Faustin Procházka (kreslil Josef Scheiwl 1867)
Narození 13. ledna 1749
Nová Paka
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 2. prosince 1809 (ve věku 60 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Faustin Procházka (13. ledna 1749, Nová Paka2. prosince 1809, Praha) byl český kněz a buditel, spisovatel, překladatel a správce Pražské univerzitní knihovny.

Život[editovat | editovat zdroj]

V Nové Pace vychodil obecnou školu a získal zde základy hudby a zpěvu. Poté studoval v cisterciáckém klášteře ve slezském Křešově (Grüssau, dnes část města Kamienna Góra) a na jezuitské koleji v Jičíně, nakonec filosofii v Praze.

Stejně jako Josef Dobrovský byl žákem a přítelem spisovatele V. F. Durycha. V roce 1767 vstoupil do kláštera ve Vranově na Moravě a jako V. F. Durych se stal členem paulánského řádu. V klášteře přijal řeholní jméno Faustin. Po zrušení kláštera byl později jmenován direktorem všech gymnasií v Čechách a správcem pražské Univerzitní knihovny.[1] Napsal dvě rozsáhlé práce o dějinách české a moravské literatury, spolu s Durychem přeložil a vydal tzv. Bibli Marie Terezie (1780), později vlastní opravený překlad Nového zákona a roku 1804 celé Bible. Vydal Pulkavovu kroniku a Dalimilovu kroniku a psal literární kritiky.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal a vydával své práce v češtině, latině i německy.

Vlastní[editovat | editovat zdroj]

  • De saecularibus liberalium artium in Bohemia et Moravia fatis commentarius (1782), historická práce, česky Rozprava o osudech svobodných umění v Čechách a na Moravě
  • Miscellaneen der böhmischen und mährischen Literatur (1784-1785), 3 svazky historie, které zčásti rozpracovávají staré práce cenzurou dříve zakázané, česky "Rozličnosti z české a moravské literatury".

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Bible česká, tj. celé svaté písmo Starého i Nového zákona (1780), spolu s V. F. Durychem
    • opravené II. vydání (1804)[1]
  • Písmo svaté Nového zákona (1786)
  • Kronika česká od Přibíka Pulkavy, kriticky poupraveno (1786)
  • Dalimilova kronika (1786), byl druhým jejím vydavatelem a přesto zpochybnil její autentičnost.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 1. Praha : Prometheus, druhé vydání 1952. Kapitola František Faustin Procházka, s. 12.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha : Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 113–121.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 640–641.  
  • HANUŠ, Josef. František Faustin Procházka, český buditel a literární historik. Praha : Čes. akademie pro vědy a umění, 1915. 131 s.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 299.  
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha : Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1095–1097.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 566.  
  • POLÁK, Josef. Česká literatura 19. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ISBN 80-04-23906-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]