Slatiňany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slatiňany
Zámek Slatiňany od východu
Znak obce SlatiňanyVlajka obce Slatiňany
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0531 572268
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Okres (LAU 1) Chrudim (CZ0531)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Chrudim
Historická země Čechy
Katastrální výměra 15,60 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 184 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 268 m n. m.
PSČ 538 21
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 5
Katastrální území 4
Adresa městského úřadu T.G. Masaryka 36, 538 21 Slatiňany
Starosta MVDr. Ivan Jeník
Oficiální web: www.slatinany.cz
Email: mesto@slatinany.cz
Slatiňany
Slatiňany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slatiňany jsou město na úpatí Železných hor 4 km jižně od okresního města Chrudim. Žije zde přibližně 4 200[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl podle českého historika Augusta Sedláčka v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. Název města Slatiňany je odvozen od slatí (či slatin), uprostřed kterých původní osada vznikla. Ve Slatiňanech se ovšem traduje i pověst o chasníkovi, honícím divoké prase s dřevěnou tyčí křičíc „S latí na ní!“, což je spíše produkt lidové slovesnosti z pozdější doby.

Roku 1349 je osada zmiňována jako Slatyna Swankonis (Slatina Svaňkova) podle plebána Svaňka. V roce 1371 náležela spolu s dalšími dvěma vesnicemi, tvrzí a přilehlým dvorem Zbyňkovi, řečenému Otháj ze Slatiňan. Od roku 1386 Slatiňany náležely vladykům z Poběžovic a Tuněchod. Jeden z vladyků, Václav ze Slatiňan, se v roce 1415 připojil ke stížnému listu českých a moravských pánů do Kostnice.[2] Od vladyků z Tuněchod získal panství po roce 1415 Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1438 (1437) zastavil Alšovi z Bítovan a Vítkovi z Talmberka. Jeho potomci, synové Matěj a Vítek (1454), a Diviš z Talmberka (1464), maršálek královny Kunhuty, drželi Slatiňany až do roku 1469, kdy byla osada i s tvrzí vypálena vojskem Zdeňka ze Šternberka, který se u Chrudimi spojil s vojskem uherského krále Matyáše Korvína.

V roce 1497 je tvrz i osada uváděna jako pustá. Patřila Šárovcům z Šárova, kteří ji prodali 1525 Chrudimi. V letech 1525 až 1547 byla osada Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi, v roce 1547 však byly Slatiňany spolu s dalšími statky městu zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. Ferdinand I. Habsburský postoupil toto panství roku 1548 Janovi z Pernštejna. Ten jej ještě téhož roku prodal Lhotským ze Zásmuk, od nichž panství v roce 1554 získali Fraňkové z Liběchova. V roce 1575 koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek.

Roku 1595 koupili Slatiňany Karlíkové z Nežetic. Těm (Jiřímu z Nežetic) bylo ovšem za účast na povstání roku 1618 o čtyři roky později panství zkonfiskováno králem a hned nato, v roce 1623 prodáno Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. Od Berků koupil Slatiňany František Adam z Bubna a z Litic, jenž je prodal před rokem 1671 Adamu Zikmundovi Purkartovi z Voděrad. Roku 1710 byly Slatiňany prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandbergu. Od Sandbergů koupil zámek s panstvím roku 1732 František Josef, hrabě ze Schönfeldu, který jej připojil k nasavrckému panství. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se později v roce 1746 provdala za Jana Adama, knížete z Auerspergu, jenž po ní v roce 1773 panství zdědil.

Největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auerspergů. V této době se postupně z bezvýznamné vsi staly Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vznikl zde například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes řeku Chrudimku postavil stavitel František Schmoranz, v roce 1877 pak továrna na umělá hnojiva, parní pila v roce 1901 a v roce 1903 lihovar, vše náležící pod hospodářskou správu Františka Josefa, knížete z Auerspergu.

Mimoto byla ve Slatiňanech v roce 1899 založena pány Cilkem a Trdlicou továrna na výrobu katrů a dřevoobráběcích strojů. Později, z důvodu malého zájmu o její výrobky, továrna změnila nejen majitele (Černý a Němec), ale i sortiment. Nově se v ní montovaly hasičské stříkačky a v roce 1907 továrnu koupil Raimund August Smekal, známý pražský průkopník požární techniky. Továrna po modernizaci začala vyrábět nejen hasičské stříkačky, ale i požární vozy, tělocvičné nářadí a v letech 1912-1913 vyrobila v licenci i několik osobních automobilů. Od roku 1937 vedl po úmrtí R. A. Smékala továrnu prokurista Potůček, který ji rozšířil a zmodernizoval.

Auerspergové vlastnili zámek, pozemky i hospodářskou výrobu ve Slatiňanech až do roku 1938, kdy zemřel František Josef, kníže z Auerspergu. Poté, co zemřel roku 1942 ve Vídni i jeho syn Ferdinand Maria, místní větev Auerspergů vymřela po meči. Po něm zámek, pozemky i hospodářství převzal manžel Ferdinandovy sestry Marie, Karel Josef, hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu, jemuž byl majetek zkonfiskován a zestátněn v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

Také továrna Potůček přešla po znárodnění v roce 1948 pod Sigmu Olomouc jako THZ (továrna hasicích zařízení). K další reorganizaci došlo v roce 1962, kdy byl n.p. THZ Vysoké Mýto začleněn do tehdejšího n. p. Karosa Vysoké Mýto jako závod 03, specializovaný na výrobu kropicích cisteren. Výroba hasicí techniky byla v té době utlumena, vyjma požárního automobilu CAS K16 na podvozku Liaz, který byl odvozen od běžného kropicího vozu. Přesto se ve Slatiňanech vyráběly důležité komponenty pro hasicí vozy, stříkačky i vojenskou techniku - deaktivační cisternový vůz na podvozku V3S. V roce 1994 byla továrna zprivatizována společností prezentující právního nástupce původního majitele a působí jako Strojírna Potůček Slatiňany.

Slatiňany byly povýšeny na město 1. července 1971. V současné době má město spolu s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice 4040 obyvatel.

Památky ve městě a okolí[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek ve Slatiňanech.
Kostel sv. Martina, spojený krytou chodbou se sousedním zámkem

Rodáci a osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Mezi místní rodáky patří zpěvačka Helena Vondráčková a její bratr, skladatel a zpěvák Jiří Vondráček, otec Lucie Vondráčkové. Dále pak Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla v Praze.
  • Pocházel odtud český psycholog Jiří Mrkvička.
  • Slatiňanské hippologické muzeum založil PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc.
  • V roce 1833[3] nebo 1837[4] se ve Slatiňanech usadil český stavitel František Schmoranz starší, který provedl celou řadu regotizací staveb po východních Čechách. Ve Slatiňanech se narodili všichni jeho synové, z nichž do dějin zasáhli nejvíce dva: František Schmoranz mladší, který byl taktéž architektem a Gustav Schmoranz, ředitel Národního divadla.
  • Jaroslav Vrchlický navštěvoval Slatiňany pravidelně od roku 1888 každé univerzitní prázdniny a byl ubytován nejprve v čp. 131 a později v bývalém hostinci U Čiháků (nyní restaurace U zámku). V roce 1908 při letním pobytu ve Slatiňanech onemocněl a po návratu do Prahy utrpěl mozkovou příhodu. Naposledy byl ve Slatiňanech v roce 1909.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Digitální knihovna, České sněmy, List pánuow Českých a Morawských do Konstancie, Wáclaw ze Slatiňan
  3. Dr. Ing. František Mandys, CSc.: Českomoravská vrchovina, Olympia Praha, 1986
  4. Ottův slovník naučný z let 1888-1909

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]