Jaroslav Pešina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Jaroslav Pešina
Narození 27. dubna 1912
Praha-Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. listopadu 1992 (ve věku 80 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Povolání pedagog a kunsthistorik
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Pešina (27. dubna 1912 Praha-Smíchov[1]7. listopadu 1992 tamtéž) byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny (nar. 1871) a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové (nar.1884)[2]. Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936[3] dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980.

Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.[4]. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl.[5] Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké souborné publikace o české gotice.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Knižní vazba v minulosti (1939)
  • Česká moderní grafika (1940)
  • Pozdně gotické deskové malířství v Čechách (1940)
  • Kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta v Praze (1940)
  • Klášter třeboňský (1942)
  • Tektonický prostor a architektura u Giotta, Praha 1945
  • Antonín Slavíček. Chrám sv. Víta, Praha 1948
  • Giotto (1949)
  • Česká malba pozdní gotiky a renesance. Deskové malířství 1450-1550 (1950)
  • Malířská tvorba / Mikoláš Aleš (1954)
  • Mistr litoměřický, Praha 1958
  • Tafelmalerei der Spätgotik und der Renaissance in Böhmen, Praha 1958
  • Altdeutsche Meister. Von Hans von Tübingen bis Dürer und Cranach, Praha 1962
  • České umění gotické (1970) - přeloženo do němčiny
  • Česká gotická desková malba (1976)
  • Gotische Tafelmalerei in Böhmen, Bayreuth 1977
  • Pozdně gotické umění v Čechách 1471 - 1526 (1978), stať Desková malba
  • Mistr Vyšebrodského oltáře, Praha 1982, 1987 - nejpopulárnější dílo, přeložené opakovaně do němčiny (1989) a angličtiny
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1,2 (1984), stať Desková malba

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
  2. Archiv hl.m.Prahy, Policejní přihlášky pražskéhp obyvatelstva z let 1850-1920
  3. rigorózní práce: Pozdně gotické deskové malířství v Čechách do doby kolem r. 1500, 1936
  4. Životopis na stránkách Národní galerie
  5. Josef Krása, Šedesát pět let Jaroslava Pešiny. In: Umění XXV, 1977, č. 6, s. 549-551.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1109-1111, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Ladislav Kesner st., Jaroslav Pešina, In: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-Ž. Praha 1995, str. 609 - 610.
  • Jiří Kropáček, Soupis prací univ. prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc. In: Umění XXV, 1977, č. 6, str. 552-555
  • Jaroslav Pešina, Bibliografie prací Jaroslava Pešiny z let 1977-1987, Umění 35, 1987, s. 274-275
  • Petr Kalina, Bibliografie prací prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc., z let 1987-1992, AUC. Philosophica et Historica. Z dějin umění 5. Na předělu věků. Sborník k poctě prof. PhDr. Jaroslava Pešiny, DrSc, 1992 (vy. 1994), s. 10

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]