V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Matyáš Bernard Braun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Matyáš Bernard Braun
Busta M. B. Brauna
na náměstí v Jaroměři
Narození 25. února 1684
Sautens
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 15. února 1738 (ve věku 53 let)
Praha-Nové Město
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
synovec Antonín Braun

Matyáš Bernard Braun, německy Matthias Bernhard Braun; (24. února 1684, SautensInnsbrucku – 15. února 1738, Praha – Nové Město[1]) byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší bratr Matyášův Dominik byl malířem a jeho synovec Antonín sochařem. Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Ondřeje Thamascheho a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařské umění studoval v Salcburku. Po studiích cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, BolognuŘím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.

Před rokem 1710 založil v Praze vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z r. 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna  Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů.

Kopie Braunova Snu svaté Luitgardy na Karlově mostě. Originál sochy, dnes uložený v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti patří k nejznámějším
a nejcennějším dílům českého baroka.

V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilian KaňkaJan Bernard Fischer z Erlachu). Jeho význačným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálemKuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo pro hraběte Šporka na panství Choustíkovo Hradiště[editovat | editovat zdroj]

Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce

  • sochy trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1515) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě)
  • sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna
  • sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
  • socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna
  • socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí)
  • socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna
  • řerba krucifixu v hrobce Šporků a Sweetsů pod kostelem (před 1725)

Betlém, areál Nového lesa, autorská i dílenská práce

  • reliéf Stigmatizace sv. Františka z Assisi (1721)
  • reliéf Vidění sv. Huberta (před 1724)
  • reliéfy Klanění pastýřů a Příchod Tří králů (před 1727, 1731–1732), (anděl Gloria z původní kompozice přenesen do zahrady hospitalu)
  • řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • sousoší Jákobovy studny (1726–1728)
  • socha poustevníka Juana Garina se psem před jeskyní (1726)
  • socha poustevníka Onufria (1726)
  • socha kající se sv. Máří Magdaleny (před 1726)
  • socha ležícího sv. Jana Křtitele s ovečkou (1726)
  • socha sv. Jeronýma se lvem (před 1729), (socha umístěna v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
  • socha Madony s Ježíškem v Hubertově údolí (1731), (přenesena roku 1742 do Velké Bukoviny)
  • socha Hagar na poušti (1732), (dochována v torzu, přenesena do hospitalu)

Čihadla

  • eremitáž(poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze)
  • eremitáž(poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos)
  • kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (lebky byly zcizeny v 90. letech 20. stol.)

Stanovice – sousoší Nejsvětější Trojice (1720), dílna

Významné soubory u panských sídel[editovat | editovat zdroj]

Citoliby

  • sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg)
  • alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech)
  • sloup Nejsvětější Trojice (1725)

Duchcov

  • panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku)
  • zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun

Valeč

  • sloup Nejsvětější Trojice (1727–1730), dílna
  • zámecký park – pomník Františka Antonína Šporka (po 1733), alegorické a mytologické sochy a sousoší na zámeckých terasách a v zahradě (po 1735), dílna-Antonín Braun, (sochy nahrazeny kopiemi a originály jsou prezentovány v klášteře Kladruby)

Lysá nad Labem

  • kostel sv. Jana Křtitele, ohradní zeď – sochy sv. Jeronýma (kol. 1718), (viz poustevna na Čihadlech), Archanděla Gabriela (kol. 1730), dílna, sv. Františka Serafinského (kol. 1730), sv. Řehoře (kol. 1735), sv. Augustina (kol. 1740) - František Adámek podle Braunova modelu

Mariánské a Trojiční sloupy[editovat | editovat zdroj]

  • Teplice – morový sloup Nejsvětější Trojice (1718–1719), autorská i dílenská práce
  • Liberec – Mariánský sloup (1719–1720), dílna (původně součást kašny na Sokolovském nám.)
  • Jaroměř – Mariánský morový sloup (1722–1727), dílna-Řehoř Thény a další (sochařská výzdoba nahrazena kopiemi a originály uloženy v lapidáriu v pevnosti v Josefově)

Výzdoby kostelů[editovat | editovat zdroj]

Ostatní díla[editovat | editovat zdroj]

Díla pro Prahu[editovat | editovat zdroj]

Sochy na Karlově mostě[editovat | editovat zdroj]

  • sousoší sv. Iva, (1711), (na mostě sekaná kopie, originál v Lapidáriu NM)
  • socha sv. Ludmily s malým Václavem, (kol. 1729), dílna-Antonín Braun?, (do roku 1784 stála na nároží rampy Pražského hradu, na mostě sekaná kopie, originál v sálu Gorlice na Vyšehradě)

Výzdoba paláců, domů a zahrad[editovat | editovat zdroj]

  • Clam-Gallasův palác – sochy antických božstev na atice, sochy atlantů na portálech s reliéfy Herkulových činů, socha Tritona na nádvoří (1714–1717), sochařská výzdoba hlavního schodiště (1729), dílna, (sochy na atice nahrazeny kopiemi, originály začleněny do Lapidária NM a vystaveny NG ve Schwarzenberském paláci)
  • Klementinum – sochy sv. Jana Nepomuckého v jižním štítu a sv. Judy Tadeáše ve východním štítu (1721)
  • Kolovratský palác (Thunovský palác) – sochařská výzdoba hlavního portálu (kol. 1724), mytologická sousoší ve vestibulu (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Vrtbovská zahrada – soubor mytologických zahradních plastik a váz, výzdoba vstupní brány se sochou Atlanta (kol. 1725), dílna (většina soch je nahrazena kopiemi, originál Atlanta je v Lapidáriu NM, ostatní jsou v depozitáři Muzea hlavního města Prahy)
  • Velkopřevorský palác – sochařská výzdoba hlavního portálu a slavnostního schodiště (po 1725), dílna
  • Letohrádek Portheimka – alergické busty Dne a Noci (po 1728), dílna-Antonín Braun
  • Královská zahrada – sochy českých lvů a vázy (1731), dvojice alegorických sousoší Dne a Noci (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší Dne zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Colloredo-Mansfeldský palác – socha Neptuna s delfínem na kašně (kol. 1734), dílna-Antonín Braun (pochází z kašny v Bubenečské oboře)
  • Hartigovská zahrada – sochy antických božstev (kol. 1735), dílna-Antonín Braun, (pocházejí ze zahrady zámku Štiřín)
  • Dům U Schönpflugů (Celetná 592/23) – socha Madony ve výklenku průčelí (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
  • Sixtův dům (Celetná 553/2) – sochy habsburských panovníků (1736), dílna-Antonín Braun
  • Socha sv. Jana Nepomuckého s andělem a putti na průčelí domu Dlouhá 727/41 (konec 30. let), dílna, (zachovány pouze putti na portálu klasicistně upraveného domu)
  • Michnův letohrádek – dvojice alegorických sousoší ročních dob (kol. 1737), dílna-Antonín Braun

Výzdoba kostelů[editovat | editovat zdroj]

Národní Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • řezba Vidění sv. Luitgardy (kol. 1710), (pozlacená soška vznikla jako osobní dar opatovi plaského kláštera Eugena Tyttla)
  • sochy Juno a Ceres (1725– 1726), dílna-Dominik Braun (pochází z roku 1910 zbořeného domu M. Brauna na nároží Jungmannovy a Vodičkovy (čp. 730/2)
  • stolní krucifix (kol. 1725)
  • sochy Flory (alegorie Jara) a Bakcha (alegorie Podzimu) (před 1730), dílna, (sochy pocházejí snad z výzdoby vlastního nezachovaného letohrádku na Zderaze)
  • sochařské modely: Kající se sv. Petr (1715–1720), sv. Zachariáš (po 1720–1730), sv. Jan Křtitel (1723–1724) – pro sloup v Jaroměři, Alegorie Víry (1715 – 1719) – pro sochu v Kuksu, Evangelista Lukáš (kol. 1721)[2]pro řežbu v kostele v Litomyšli, Orel rozpínající křídla (po 1723) – pro portál Kolovratského paláce

Nezachovaná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Praha – řezbářská výzdoba kostela Panny Marie Na louži (kol. 1712), (zachována pouze socha sv. Judy Tadeáše v NG v Praze)
  • Praha, Černínský palác – sochařská výzdoba schodiště se sousoším Merkura, Androniky a Kupida, rám zrcadla ve velké jídelně (1718–1719), dílna (sochařská výzdoba poškozena 1742 a zničena 1757 při pruském obléhání)
  • Praha – sloup se sousoším Pádu kněžny Drahomíry do pekel u Černínského paláce (1728)
  • Praha, kaple sv. Matouše na Hradčanech – sochařská výzdoba průčelí a řezby Kalvárie a Piety (kol. 1731), (kaple byla zbořena roku 1797)
  • Praha, Královská zahrada – alegorické sousoší Dne (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší zničeno 1757 při pruském obléhání)
  • Kuks, Betlém – řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
  • Duchcov, zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
  • Lysá nad Labem – sousoší Pravda odhalována časem před špitálem (1721)
  • Oškobrh, poutní kostel sv. Petra a Pavla – sochy sv. Petra a Pavla a řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1736), dílna (kostel byl roku 1782 zrušen a utilitárně přestavěn)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Nové Město – Sv. Štěpána
  2. LAB.SNG. Matyáš Bernard Braun - Evangelista sv. Lukáš. Web umenia [online]. [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Neumann, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986
  • Blažíček, Oldřich J.: Sochařství vrcholného baroka v Čechách, v: Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2. Praha 1989
  • Kořán, Ivo: Karlův most. Praha: Odeon 1989.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 49. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 70–71. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 144–146. 
  • Hoferica, Jiljí: 3× Mathias Bernard Braun. Praha 2012
  • Hoferica, Jiljí: Mathias Braun a Georg Patzak. Praha 2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]