Cítoliby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cítoliby
Zimní náves v Cítolibech
Znak obce CítolibyVlajka obce Cítoliby
znakvlajka
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0424 542571
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Louny
Historická země Čechy
Katastrální území Cítoliby
Katastrální výměra 6,82 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 091 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 236 m n. m.
PSČ 439 02
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa úřadu městyse Zeměšská 219
439 02 Cítoliby
Starosta Petr Jindřich
Oficiální web: www.obec-citoliby.cz
Email: urad@obec-citoliby.cz
Cítoliby v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Cítoliby
Cítoliby
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Cítoliby se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v něm přibližně 1 100[1] obyvatel. Okolo městyse prochází silnice I/7 a železniční trať Kralupy nad Vltavou – Louny, na které je zřízena železniční zastávka Cítoliby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá čtvercová náves (180 × 180 m) napovídá, že se jednalo o plánovitě založenou kolonizační vesnici, patřící panovníkovi. Tento názor podporuje i první písemná zmínka o obci z roku 1325, kdy Jan Lucemburský potvrdil měšťanům Loun jejich majetky v Cítolibech.[2] V osmdesátých letech 14. století již patřila většina vesnice přednímu šlechtickému rodu Koldiců. V polovině 15. století se zde uvádí panské sídlo. V letech 1569–1630 patřily Cítoliby rodině Hrušků z Března. Ti zde postavili renesanční zámek, zřídili faru, školu a z Cítolib učinili centrum panství. Třicetiletá válka vesnici zpustošila. Berní rula z roku 1654 eviduje z 25 usedlostí 12 opuštěných.[3] Roku 1651 koupili cítolibské panství manželé Arnošt a Markéta Blandina Schützové z Leipoldsheimu. Za jejich vlády došlo k velkému rozvoji obce. Připojením několika dalších vesnic vzniklo rozsáhlé patrimonium se správním centrem v Cítolibech. Zde byla zřízena bažantnice, postaven nový kostel sv. Jakuba a přestavěn zámek, u něhož vznikla okrasná zahrada.

V roce 1720 získal cítolibské panství rod Pachtů z Rájova. Pachtové dokončili proměnu Cítolib v barokní rezidenci, započatou za Schützů. Arnošt Karel Pachta založil zámeckou kapelu. Zaměstnal v ní i několik hudebních skladatelů, kteří vytvořili jádro cítolibské skladatelské školy. Patří do ní Jan Janoušek, Jan Adam Gallina, Jan Nepomuk Vent, Jakub Lokaj a mnozí další. Dalším hudebním ohniskem v obci byla škola, v níž učili příslušníci rodiny Kopřivů, rovněž skladatelé. Cítolibská skladatelská škola patří mezi nejvýznamnější jevy českého hudebního klasicismu.[4]

Roku 1797 prodal Arnošt Karel Pachta panství Cítoliby baronu Jakubu Wimmerovi, od něhož je 1803 zakoupil kníže Josef Schwarzenberg. V této rodině zůstal cítolibský statek až do pozemkové reformy, která v Cítolibech proběhla v letech 1924–1925. V roce 1813 byl na zámku zřízen lazaret pro raněné vojáky z bitvy u Chlumce, kterých zde zemřelo kolem 300. Roku 1879 byly Cítoliby povýšeny na městys, zároveň byla ukončena činnost zdejšího pivovaru.

Od 1. května 1976 do 23. listopadu 1990 byly Cítoliby součástí města Louny, poté se opět osamostatnily.[5] S účinností od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[6] Městys je členem zájmového sdružení obcí Mikroregion Lounské podlesí, založeného roku 2003.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 900 991 1 025 1 235 1 358 1 325 1 305 1 084 1 060 982 994 918 955 1 074
Domy 101 118 130 151 182 219 302 321 301 288 285 336 348 372

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Cítolibech.

Kostel svatého Jakuba Většího[editovat | editovat zdroj]

Dominantou obce je kostel sv. Jakuba Většího, který se stavěl v letech 1713–1715. Jeho architekt je neznámý. Interiér kostela je vyzdoben plastikami Matyáše Bernarda Brauna, oltářní obrazy namaloval Václav Vavřinec Reiner. Současné kostelní varhany postavil v roce 1901 pražský závod Rejna a Černý.[9] Ty nahradily barokní koncertní nástroj, na který hráli mj. členové rodiny Kopřivů a který byl v období socialismu zničen na Novém Hradě. V roce 2009 byly restaurovány barokní věžní hodiny.

Kostel sv. Jakuba od jihovýchodu

Zámek[editovat | editovat zdroj]

V jihozápadní části obce stojí trojkřídlý cítolibský zámek. Jeho podoba je barokní, ale východní (průčelní) a severní křídlo pocházejí ze 16. století. Zámek vznikal postupně v letech 1668–1668, kameníci a políři byli převážně Italové. V 17. století byla kolem zámku zřízena okrasná zahrada, zahradním architektem byl Jan Tulipán. Ještě za Schützů byla východně od vsi zřízena bažantnice. Z ní se dochovaly základy ohradní zdi, správcův domek, rybník a dva mostky přes potok.

Dílo Matyáše Bernarda Brauna[editovat | editovat zdroj]

Až do konce 19. století se v obci dochoval mnohem rozsáhlejší soubor barokní kamenné plastiky než dnes. Koncem druhého desetiletí osmnáctého století byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna a v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka.[10] Celkem se jednalo o 44 plastik. V roce 1907 byly odvezeny k restaurování do Vídně, odkud se již nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg na předměstí Vídně.

Z původní výzdoby se dochovaly následující plastiky. Nejstarší z nich je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1680, který nechala postavit Markéta Blandina jako výraz díků, že se cítolibskému dominiu vyhnula morová epidemie. Dnešní umístění sloupu na návsi není původní. Stál na prostranství před zámkem, kde ho v roce 1715 jiný trojiční sloup, tentokrát z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Ve své dnešní podobě představuje pouhé torzo původního stavu.

Alegorie Stáří (Času) - Chronos, M. B. Braun kolem 1715

Na návsi jsou dále umístěny následující barokní plastiky: svaté Barbory, svatého Linharta, svatého Prokopa a před farou svatého Václava. Posledně jmenovaná plastika pochází z Liběšic u Žatce a na stávající místo byla osazena roku 1976. Za práci z Braunova okruhu lze zřejmě považovat sochu sv. Prokopa. sv. Barbora stávala původně při silnici na Chlumčany. Vrcholnými Braunovými díly jsou alegorie Stáří a Mládí na zdi před kostelem. Plastika polonahého ležícího starce s přesýpacími hodinami v rukou, známá pod názvem Chronos, patří k nejpůsobivějším plastikám českého baroka. Obě sochy jsou kopie, originály jsou umístěny v Lounech v kostele sv. Petra.

Další památky[editovat | editovat zdroj]

  • budova vodárny na návsi, barokní památka z počátku 18. století
  • výklenková kaplička svaté Apolonie – nachází se v ohybu cesty do Brlohu[11]
  • socha svatého Bernarda – původně umístěna ve Všechlapech u Libčevsi, nyní stojí kostela svatého Jakuba
  • socha svatého Jana Nepomuckého – stojí na levé straně silnice do Líšťan
  • socha svatého Petra a Pavla – v blízkosti kostela svatého Jakuba, přemístěna z Líčkova
  • archeologické naleziště hradiště Hrádek – vyvýšené opevněné sídliště
  • zemědělský dvůr Ovčín na ulici Zeměšská
  • venkovská usedlost na Tyršově náměstí č.p. 47
  • špitál skladatele Kopřivy na adrese Na Plevně č.p. 60
  • dělnický dům Zeměšská č.p. 219
  • Akát v Cítolibech – na dvoře u fary[12]

Moderní architekturu zastupuje v Cítolibech kolonie rodinných domků, projektovaná v roce 1922 pražským architektem Františkem Vahalou.

Významné osobnosti spojené s obcí[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenbergschen Besitzungen Citolib, Vršovic, Toužetin, Kornhaus, Jinonic. Praha: nákladem vlastním, 1895. 175 s. S. 5. 
  3. ROEDL, Bohumír. Cítoliby. Louny: Nakladatelství Digon, 2003. 116 s. ISBN 80-903348-0-6. S. 37–38. 
  4. ŠESTÁK, Zdeněk. Musica Antiqua Citolibensis. Louny: Občanské sdružení Knihovna třetího tisíciletí, 2009. 191 s. ISBN 978-80-904113-2-6. S. 131–132. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 74.
  6. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  9. Horák, Tomáš, Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska, Ústí nad Labem 2003, s. 40-43, ISBN 80-86067-77-7
  10. PREISS, Pavel. Braunovské plastiky z Cítolib ve vídeňském Neuwaldeggu. In: JIROUTEK, Jiří. Historická architektura. Sborník k poctě Milana Pavlíka. Praha: Nakladatelství Jalna, 1995. ISBN 80-901743-1-0. S. 141–145.
  11. Cítoliby – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 
  12. Akát v Cítolibech [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brod František, Citoliby, Lučan 20, 1902, č. 43, 45, 47, 48, 50–52.
  • Ebel Martin, Vlček Pavel, Cítoliby – zámek. Stavebně historický průzkum. Uloženo na Obecním úřadu Cítoliby.
  • Ebel Martin, Vlček Pavel, Zámecká zahrada v Cítolibech, Průzkumy památek 2, 1995, s. 23–30.
  • Jásek Jaroslav, Vodní věž v Cítolibech, SOVAK, časopis oboru vodovodů a kanalizací 1993, č. 10, s. 40–43.
  • Kuča Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 1, Praha 1996, s. 439–441. ISBN 80-85983-13-3
  • Kučera František, Štědrý František, Dějiny městyse Cítolib, Cítoliby 1930.
  • Patrovská Zdena, Roedl Bohumír, Biografický slovník okresu Louny, Louny 2000, ISBN 80-86067-50-5.
  • Preiss Pavel, Braunovské plastiky z Cítolib ve vídeňském Neuwaldeggu, in: Historická architektura. Sborník k poctě Milana Pavlíka, Praha 1995, s. 141–154.
  • Roedl Bohumír, Cítoliby, Louny 2003, ISBN 80-903348-0-6.
  • Roedl Bohumír, Nové poznatky o Cítolibech v době baroka, in: Cítolibský zpravodaj 12, 2007, č. 1, s. 20–23.
  • Roedl, Bohumír, Písemná komunikace cítolibské vrchnosti a městské rady v Lounech v 16.–18. století, in: Comotovia 2011, s. 70–90, ISBN 978-80-86971-43-8
  • Šesták Zdeněk, Citoliby – středisko českého hudebního klasicismu, Hudební rozhledy 39, 1986, s. 43–46.
  • Šesták Zdeněk, Musica antiqua Citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla..., Louny 2009, ISBN 978-80-904113-2-6
  • Veselý Johann, Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Besitzungen Citolib, Vršovic, Toužetín, Kornhaus und Jinonic, Praha 1895.
  • V letech 1969–1976 přispěl 15 články o historii obce, založenými na archivním výzkumu, do Kulturního měsíčníku Louny Rudolf Sýkora.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]