Přeskočit na obsah

Lenešice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lenešice
Kostel sv. Šimona a Judy
Kostel sv. Šimona a Judy
Znak obce LenešiceVlajka obce Lenešice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLouny
Obec s rozšířenou působnostíLouny
(správní obvod)
OkresLouny
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 409 (2024)[1]
Rozloha13,73 km²[2]
Katastrální územíLenešice
Nadmořská výška182 m n. m.
PSČ439 23
Počet domů580 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduKnížete Václava 521
439 23 Lenešice
obec@ou-lenesice.cz
StarostaIng. Zdeněk Plaček
Oficiální web: www.ou-lenesice.cz
Lenešice na mapě
Lenešice
Lenešice
Další údaje
Kód obce566322
Kód části obce79928
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lenešice jsou obec v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní přibližně 1 400[1] obyvatel.

Název vesnice je odvozen z osobního jména Leneš (nejspíše zkratka zména Lenart) ve významu ves lidí Lenešových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Lenesic (1226), Lenechicz (1273), Lenessicz (1325), Lenessicz (1369–1399), Lessenicz (okolo roku 1405), Lenešice (1498), Lenessicze (1554), Leneschitz, Lenessice a Lenessowice (1846)[4] a také Lenešovice.[5]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Roku 1324 jsou již Lenešice uváděny jako majetek postoloprtského kláštera. Lenešice však průběhem staletí vícekrát změnily majitele. Až do příchodu industriální éry byla obec v podstatě bezvýznamnou, byl v ní postaven pouze kostel sv. Šimona a Judy. V roce 2008 se zřítila jeho původní románská věž, takže z historického pohledu zbyla již jen loď, jejíž podoba vznikla až v letech 1800–1802, kdy byl kostel přestavěn. O postavení repliky zřícené věže se snaží místní spolek. Na prostranství před kostelem u silnice stojí socha sv. Václava z roku 1849. Na západní části návsi je situován barokní hospodářský dvůr se zámkem, který roku 1599 postavil Jiří Černín z Chuděnic. Nedaleko rybníka u silnice stojí obvodové zdivo mohutné dvoupatrové barokní sýpky. Naproti ní se nachází výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého z 18. století.[6]

Rozvoj obce přišel až v letech 1861–1863, kdy byla vystavěna silnice z Lenešic do Postoloprt. Výstavba železnice byla dokončena v roce 1872, přičemž nádražní budova byla vystavěna roku 1899. S novým dopravním napojením přišla do obce industriální éra, která z ní učinila důležité regionální průmyslové středisko. Postupně tu vznikla továrna na cikorku, rolnický akciový pivovar, koželužna, výrobna cementového zboží a tiskárna na plech.[7] Největší rozvoj a bohatství obci však přinesl v roce na počátku osmdesátých let 19. století vystavěný cukrovar. Od roku 1880 se tak Lenešičtí pyšnili jedním z nejvyšších oktogonálních komínů v Rakousku-Uhersku. Zdaleka viditelná dominanta cukrovaru byla dlouhá léta regionálním symbolem fortelu předchozích generací. V roce 2013 vedení obce rozhodlo o demolici této technické památky. Obec se tak odstřihla od své průmyslové minulosti a přišla svůj nadstandardní turistický potenciál. Mnohokrát přestavovaný barokní zámek se statkem jsou totiž veřejnosti nepřístupné a případným návštěvníkům lze nabídnout jen přírodní zajímavosti (velký Lenešický rybník, meandry Ohře). Na místě rozbořeného cukrovaru budou stát obyčejné rodinné domky. Demolice technické památky byla zásahem do panoramatu obce.

Asi 500 metrů jihovýchodně od Dolního mlýna stávala plnírna minerální vody prodávané ještě v šedesátých letech dvacátého století pod názvem Regulátor. Během první světové války chystali Schwarzenbergové zprovoznění koupelí, ale přes instalaci tří van v domku poblíž studny k zahájení provozu nedošlo.[8]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Studny, ve kterých se jímala minerální voda, se nachází na okraji křídové kry ze středoturonských slínů a slínovců. Středně mineralizovaná sírno-hořečnatá voda s mineralizací 7–10 g·l−1 se jímala z hloubek okolo dvou metrů. Další výskyty minerálních vod jsou známé z oblasti jižně od Lenešic, kde mineralizace vody klesá směrem k Ohři. Lenešické prameny vznikají ve stejné hydrogeologické struktuře jako břvanská minerální voda Praga.[8]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 882 1 466 1 790 1 856 2 018 2 141 2 539 1 779 1 779 1 591 1 379 1 206 1 313 1 401 1 366
Počet domů 136 151 186 186 215 291 452 500 478 469 432 484 499 535 580

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Cukrovar s třetím nejvyšším oktagonálním komínem v ČR (výška 73 metrů) z roku 1880. Komín byl zdemolován 16. května 2013.[11][12]
  • Kostel svatého Šimona a Judy byl postaven v románském slohu ve třináctém století, ale dochovaná podoba je barokní. Dne 3. července 2008 se zřítila kostelní věž, jejíž statika byla narušena při úpravě na počátku devatenáctého století. V roce 2011 byla zahájena její rekonstrukce s náklady odhadnutými na osmnáct miliónů korun.[13][14][15]
  • Sloup se sochou svatého Václava
  • V západní části vesnice stojí lenešický zámek založený okolo roku 1599 Jiřím Theobaldem Černínem.[16]
  • Místo úkrytu Václava Kůrky[zdroj?]
  • Fara – dům čp. 35
  • Sýpka
  • Výklenková kaplička svatého Jana Nepomuckého
  • Jilm u Lenešické tůňky – památný strom, nachází se v břehovém porostu poblíž Lenešické tůně[17]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lenešice, s. 502. 
  5. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 6. Praha: J. Kolář / František Šimáček, 1890. Dostupné online. Heslo Lenešice, s. 833. 
  6. Archivovaná kopie. www.ou-lenesice.cz [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-10. 
  7. Archivovaná kopie. www.ou-lenesice.cz [online]. [cit. 2013-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-10. 
  8. a b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Lenešice, s. 93–94. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. http://www.fabriky.cz/kominy/k_cukrovar_lenesice
  12. http://lenos.cz
  13. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Lenešice, s. 221. 
  14. STRNADOVÁ, Mirka. Věž lenešického kostela pomaličku vstává z mrtvých. Žatecký a lounský deník [online]. 2011-10-13 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  15. KASSAL, Tomáš. Na Lounsku se zřítila věž kostela ze 13. století [online]. iDnes.cz, 2008-07-03 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  16. ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Svazek 1. A–M. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Lenešice, s. 388–391. 
  17. Jilm u Lenešické tůňky [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]