Blažim (okres Louny)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blažim
Kostel svatého Prokopa a sýpka v hospodářském dvoře
Kostel svatého Prokopa a sýpka v hospodářském dvoře
Znak obce BlažimVlajka obce Blažim
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0424 566012
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíŽatec
Okres (LAU 1)Louny (CZ0424)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel293 (2022)[1]
Rozloha9,61 km²
Katastrální územíBlažim
Nadmořská výška261 m n. m.
PSČ440 01
Počet domů86 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBlažim 107
440 01 Louny 1
obecblazim@tiscali.cz
StarostaOldřich Sodomka
Oficiální web: www.blazim.cz
Blažim na mapě
Blažim
Blažim
Další údaje
Kód obce566012
Kód části obce5541
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Blažim (německy Ploscha) se nachází v okrese LounyÚsteckém kraji. Žije v ní 293[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl přivlastňovací příponou z osobního jména Blažim ve významu Blažimův dvůr. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Blazim (1332, 1384–1399, 1386), Blasim (1369, 1391, 1395), Blasin (okolo roku 1405), de Blazima (1393), de Blazyma (1399), de Blazyme (1404), de Blazimie (1416), de Blazin (1427), z Blazyma (1434), v Dlažimi (1514), na Dlažimě (1524, 1579), na Dlažině (1524), na Dlazimi (1543), na dlažníně (1603), na Dlažími (1615), Ploscha, Dlažin a Blazny (1787), Ploscha a Dlaschin (1846) a Blažím či Ploscha (1854–1923).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Blažimi pochází z roku 1332.[3] K roku 1390 je doložena existence blažimské tvrze, na které tehdy sídlil Litolt z Moravěvsi.[4] Část vsi roku 1397 patřila bratrům Václavovi a Hynkovi ze Všehrd, které vystřídal Bušek ze Rvenic, ale v letech 1417–1434 většinu vlastnil Jan z Moravěvsi.[5] Během husitských válek se vesnice zmocnilo město Louny, po němž připadla roku 1454 králi Ladislavovi.[4]

Od panovníka Blažim získal nejspíše Jaroslav z Vřesovic, po němž ji v roce 1467 zdědil Jindřich z Vřesovic (též Jindřich Dlažimský z Vřesovic).[4] Po něm následovali Jaroslav Dlažimský a Jan Dlažimský z Vřesovic,[4] který si nechal Blažim s tvrzí a dvorem zapsat do obnovených zemských desek. Měl více dětí, z nichž statek zdědil Vilém, který zemřel bezdětný v roce 1599. Vesnice tak přešla na jeho bratra Petra, ale v roce 1615 byl jejím majitelem Petrův synovec Jan Habart Kostomlatský, který blažimský statek, spolu s Nehasicemi, roku 1629 prodal Pavlu Michnovi z Vacínova. Jan Habart se téhož roku z náboženských důvodů odstěhoval s rodinou do Pirny.[6] Blažim poté patřila do roku 1671 k Bitozevsi a poté k Postoloprtům.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 414 490 531 522 478 530 554 251 267 266 290 157 191 254
Domy 64 66 70 77 76 77 95 95 68 59 54 64 64 78

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Socha svatého Jana Nepomuckého
Sýpka v hospodářském dvoře

V Blažimi stojí čtyři památkově chráněné objekty:

Kostel svatého Prokopa
Kostel svatého Prokopa je pozdně barokní stavba z let 1778–1781.[9]
Socha svatého Jana Nepomuckého
Socha svatého Jana Nepomuckého pochází z roku 1852.[9] Je vytesána z pískovce a stojí na čtyřbokém podstavci s reliéfy gotizujících oblouků. Samotná socha světce oblečeného do kanovnického roucha a s krucifixem v náruči je kopií původní sochy.[10]
Hospodářský dvůr s barokní sýpkou
Panský dvůr byl postaven Schwarzenbergy podle projektu Pavla Ignáce Bayera v letech 1706–1707.[11]
Areál fary s pozůstatky tvrze
Budova fary pochází z let 1709–1711. Její stavbu navrhl a vedl Pavel Ignác Bayer. Zatímco vnější podoba fary je ovlivněna novodobými úpravami, interiér se dochoval v autentické podobě. Ve dvoře stojí dvě hospodářské budovy propojené ohradní zdí.[12]

Blažimská tvrz byla podle Augusta Sedláčka zchátralá už v letech 1667–1691.[5] Podle Jiřího Úlovce stála v areálu bývalého poplužního dvora a sloužila až do dvacátého století k hospodářským účelům i jako byty zaměstnanců státního statku. Neudržovaná tvrz byla v osmdesátých letech dvacátého století opuštěna a její konstrukce se zhroutila.[13] Podle Památkového katalogu se její zbytky dochovaly v hospodářské budově v areálu fary.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Blažim, s. 97. 
  4. a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Blažim – tvrz, s. 47. 
  5. a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 417. 
  6. BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621–1639. Praha: Scriptorium 228 s. ISBN 80-86197-05-0. S. 19, 188–189. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  9. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Blažim, s. 87–88. 
  10. Socha sv. Jana Nepomuckého [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  11. Zemědělský dvůr [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  12. Fara [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  13. ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 379 s. ISBN 80-7277-017-9. S. 27–28. 
  14. Zbytky tvrze [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]