Velemyšleves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Velemyšleves
Náves s kaplí svatého Antonína
Náves s kaplí svatého Antonína
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566870
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Žatec
Historická země Čechy
Katastrální výměra 16,41 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 335 (2019)[1]
Nadmořská výška 238 m n. m.
PSČ 438 01
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 5
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Velemyšleves 100
43801 Žatec 1
Starosta Miloslav Štípek
Oficiální web: www.velemysleves.cz
Email: velemysleves@tiscali.cz
Velemyšleves v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Velemyšleves
Velemyšleves
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Velemyšleves se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 335[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název obce se vysvětluje z výrazu „Velemyslova ves“.[2] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316, kdy se ve sporu mezi dvěma šlechtici uvádí jako svědek Boheš z Velemyšlevsi.[3] Ve 20. letech 14. století mají predikát "z Velemyšlevsi" ještě rytíři Ondřej a Vintíř. Rytíři z Velemyšlevse drželi celou nebo jen část své rodové vsi až do roku 1582, což je v českých středověkých a raně novověkých poměrech ojedinělé V písemných pramenech se zde poprvé tvrz připomíná roku 1415, nepochybně existovala již mnohem dříve. Roku 1623 byl statek Velemyšleves jeho tehdejšímu majiteli, Janu Mikuláši Hochhauzárovi z Hochhauzu, za podporu stavovského povstání konfiskován. Jeho novými majiteli se stali jezuité, kterým Velemyšleves patřila až do zákazu jeho činnosti v Čechách roku 1773.[4]

Škody způsobené třicetiletou válkou se jezuitům zřejmě podařilo rychle zmírňovat. Berní rula z roku 1654 vykazuje ve Velemyšlevsi 39 usedlostí platících berni, z toho 24 selských a 15 chalupnických.[5] Opuštěné byly jen tři z nich. Jména hospodářů byla většinou německá. Počet obyvatel lze odhadnout na přibližně 200.

Stará tvrz ze 14. století stávala na břehu potoka v severozápadním cípu pozdějšího zámeckého parku. Do dnešní doby z ní zbyla pouze nezřetelná vyvýšenina. Pravděpodobně během 15. nebo 16. století byla stará tvrz stržena a nahrazena novější stavbou, umístěnou zřejmě na místě budoucího zámku. Někdy ve třicátých letech 18. století na jejím místě jezuité postavili novostavbu barokního zámku, která byla demolována v roce 1987.

Barokní sýpka ve vrchnostenském dvoře

Po roce 1773 získal statek Velemyšleves stát. V důsledku toho byly obyvatelům dominia o pět let později zrušeny robotní povinnosti. V roce 1813 stát Velemyšleves prodal do soukromých rukou. Do první pozemkové reformy uzákoněné v roce 1919 se v držení statku ve Velemyšlevsi vystřídalo pět rodin.[6] Při pozemkové reformě bylo ze 196 hektarů příslušejících ke statku přiděleno místním zemědělcům jen 5, zbytek zůstal dosavadním majitelům, rodině Zulegerů.

Až do roku 1885 patřil pivovar ve vsi majitelům panství, pak se jeho majitelé střídali. Roku 1897 bylo dosaženo maximálního výstavu piva, jenž činil 10 730 hektolitrů.[7] V roce 1905 byla ve vsi otevřena samostatná škola, do té doby navštěvovaly děti školu v Minicích. V současnosti je škola zrušena a budova slouží jako byty.

Na začátku 20. století žilo ve Velemyšlevsi v 90 domech 545 obyvatel, převážně Němců. [8] Na polích se pěstoval hlavně ječmen, pšenice, pícniny a cukrovka. V údolí Chomutovky byly rozloženy chmelnice a ovocné zahrady. Proslulé byly velemyšleveské okurky, které jezdili nakupovat i obchodníci ze Saska. Ve vsi bylo pět hostinců. Nejstarším spolkem byli hasiči založení roku 1878.

Po vzniku republiky se počet Čechů v obci posílil až na 10 % obyvatel. Roku 1923 zde byla zřízena česká škola, jejíž jediná třída byla umístěna v německé školní budově. Po druhé světové válce zaujali místa odsunutých Němců kolonisté z českého vnitrozemí a volyňští Češi.

V listopadu 2016 bylo velemyšleveské údolí přemostěno.[9] Silnice I/27 od té doby neprochází obcí, nýbrž vede po mostě.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[10][11]
Obec Velemyšleves
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 096 1 153 1 111 1 158 1 097 1 065 1 079 567 597 449 389 264 290 304
Místní část Velemyšleves
Obyvatelé 473 555 498 545 514 504 548 280 292 221 246 173 227 213
Domy 79 80 80 89 87 87 93 86 134 51 46 45 48 48
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Minice, Truzenice a Zálezly.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé

  • Barokní zámek z 18. století, zbořen 1987
  • Socha Josefa II. z roku 1883, zničena po 1918

Existující

  • Kaple sv. Antonína, novorománská z roku 1863. Její stavbu financoval žatecký měšťan Anton Swoboda
  • Barokní sýpka v hospodářském dvoře z roku 1736
  • Socha svatého Jana Nepomuckého vedle školy z roku 1746
  • Socha svatého Josefa z 2. poloviny 18. století
  • Kříž na návsi postavený na náklady obce v roce 1744
  • Venkovská usedlost čp. 66[12]

Archeologické naleziště[editovat | editovat zdroj]

Archeologické naleziště

Severně nad vsí, po levé straně silnice na Most, v prostoru bývalé pískovny se nalézá rozsáhlé archeologické naleziště.[13]. Nejstarší nálezy pocházejí z roku 1927, kdy zde byly nalezeny nádoby patřící kultuře se zvoncovitými poháry. Odborný výzkum prostoru probíhal s přestávkami v letech 1953–1986. Velemyšleves je největším prozkoumaným sídlištěm knovízské kultury v Čechách. Tato kultura patří do pozdní doby bronzové a datuje se mezi roky 1300 až 1050 před naším letopočtem. Na nalezišti bylo prozkoumáno 494 sídlištních objektů. Rozsah v pravěku osídlené plochy se odhaduje na devět hektarů, z toho 5,8 hektarů bylo prozkoumáno.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Rudolf Löhr (1862 Velemyšleves – 1931 Praha), pedagog. Po působení na školách na Semilsku a v Litoměřicích přešel v roce 1912 do Prahy, kde se stal referentem na Zemské školní radě. Od roku 1921 byl starostou Pražské pěvecké župy. Napsal 10 učebnic německé mluvnice a dějepisu pro obecné a měšťanské školy.[14]
  • Mannis Rollmann (1863 Velemyšleves – 1918 Olomouc), teolog. Domikánský kněz, zprvu profesor církevních dějin ve Vídni. Od 1899 na univerzitě v Düsseldorfu, od 1902 ve Freibergu ve Švýcarsku. Pedagogickou kariéru ukončil jako profesor církevních dějin v Olomouci. Byl také členem Institutu pro rakouský dějezpyt ve Vídni.[15]
  • Ve dvacátých letech (pravděpodobně v roce 1925) zde působil jako zemědělský praktikant československý nacistický politik Franz Karmasin, vůdce Deutsche Partei ve Slovenském státě.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Profous, Antonín, Svoboda, Jan, Místní jména v Čechách,, sv. 4, Praha 1957, s. 489
  3. Úlovec, Jiří, Tvrz a zámek ve Velemyšlevsi, Sborník Okresního archivu v Lounech 10, 2001, s. 73
  4. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, sv. 14, s. 418–419
  5. Lišková, Marie (ed.), Berní rula, sv. 32, kraj Žatecký, Praha 1954, s. 62-63
  6. Úlovec, Tvrz a zámek ve Velemyšlevsi, s. 89–95
  7. Roedl, B., Zahradníček, J., Velemyšleves, Minice, Truzenice, Zálezly, Louny 2007, s. 17, ISBN 978-80-87019-03-0
  8. Tutte, Karl, Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde, Saaz 1904, s. 740–741
  9. Článek v iDnes.cz
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403. 
  11. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307. 
  12. Velemyšleves – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. 
  13. Holodňák, Petr, Labyrintem žateckého pravěku, Žatec 2006, s. 348–353, ISBN 80-86971-18-X
  14. Patrovská, Zdeňka, Roedl, Bohumír, Biografický lexikon okresu Louny, Louny 2000, s. 64, ISBN 80-86067-50-5
  15. Patrovská, Roedl, Biografický lexikon okresu Louny,, s. 82

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]