Očihov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Očihov
Kaplička
Kaplička
Znak obce OčihovVlajka obce Očihov
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566527
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Podbořany
Historická země Čechy
Katastrální výměra 12,45 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 367 (2019)[1]
Nadmořská výška 289 m n. m.
PSČ 439 87
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Očihov 7
439 87 Očihov
Starostka Jana Kronďáková
Oficiální web: www.ocihov.cz
E-mail: obec.ocihov@tiscali.cz
Očihov v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Očihov
Očihov
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Očihov se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 367[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1289, kdy byl jejím majitelem Přibyslav z Očihova.[2] Roku 1307 ji vlastnil Slavata z Očihova, příbuzný Fremutů a Malíkovských, které v té době žil na Moravě. Z dalších držitelů jsou známi Ota z Chrástu (1359), Albert z Kolovrat (1365) a Aleš ze Žeberka na Blšanech (1403). Všichni tři vykonávali patronátní právo ke zdejšímu kostelu svatého Martina. Později měla v Očihově zapsané věno Kunhuta z Ronova, manželka Jana Calty z Kamenné Hory. Zemřela před rokem 1472 a někdy poté byl Očihov připojen k petrohradskému panství.[3]

Pravděpodobně v patnáctém století byla v Očihově postavena tvrz. První zmínka o ní pochází z roku 1544, kdy ji i s příslušenstvím prodal Jan mladší Krakovský z Kolovrat Jeronýmovi Hrobčickému z Hrobčic. Jeroným pustou tvrz obnovil, a když v roce 1571 zemřel, zdědil ji po něm syn Diviš Hrobčický z Hrobčic. Sídlil na ní až do smrti v roce 1596. Divišův syn Kryštof Hrobčický z Hrobčic se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což byl odsouzen ke ztrátě majetku. Očihov poté koupil František Clary da Riva. Během třicetileté války tvrz zchátrala a už nikdy nebyla obnovena.[2] Ještě během války Očihov získali Štrasoldové a roku 1648 vesnici koupil Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, který ji připojil k Podbořanům.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici se nachází dvě studny, ve kterých byla zjištěna minerální voda. Další podobná studna se nachází u hřbitova a padesátých letech dvacátého století byl u vesnice v nivě Blšanky vyhlouben vrt s vydatností tři litry za sekundu. Minerální voda zde obsahuje 3,1 g.l−1 rozpuštěných pevných látek a 2500–2700 mg.l−1 rozpuštěného oxidu uhličitého.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][6]
Obec Očihov
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 796 881 877 915 884 866 832 347 455 431 355 308 297 338
Místní část Očihov
Obyvatelé 587 650 660 682 672 659 643 263 340 329 287 266 260 279
Domy 81 88 101 122 129 136 133 134 121 82 77 100 105 103
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Očihovec.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Na východním okraji vesnice stojí původně románský kostel svatého Martina, jehož dochovaná podoba pochází z přestaveb z let 1790 a 1841.[7]
  • Kaplička

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Očihov – tvrz, s. 356. 
  3. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Podbořan a Jesenice, s. 353. 
  4. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 29. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305. 
  7. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Očihov, s. 522. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]