Lubenec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lubenec
Bývalý zámek, později porcelánka v části Jelení
Znak obce LubenecVlajka obce Lubenec
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566438
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Podbořany
Historická země Čechy
Katastrální výměra 36,68 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 373 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 373 m n. m.
PSČ 439 83 až 441 01
Zákl. sídelní jednotky 10
Části obce 10
Katastrální území 9
Adresa obecního úřadu Podbořanská 51
43983 Lubenec
Starosta Jiří Chaloupecký
Oficiální web: www.lubenec.cz
Email: lubenec@lubenec.cz
Lubenec v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Lubenec
Lubenec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lubenec (německy Lubenz) se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní přibližně 1 400[1] obyvatel. Obcí vede silnice I/6 z Prahy do Karlových Varů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1115, kdy zde byla zastávka na obchodní stezce.[2]

Narodil se tu Franz Tobisch (1868–1917), lékař a politik německé národnosti, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.[3]

Referendum proti úložišti[editovat | editovat zdroj]

Správa úložišť radioaktivního odpadu hledá místo pro ukládání vyhořelého vysoce radioaktivního odpadu z jaderných elektráren a jako jedna z potenciálních lokalit byla vybrána oblast Čertovka zasahující území obcí Blatno, Lubenec, Tis u Blatna a Žihle. Koncem června 2012 proběhlo v Lubenci referendum, ve kterém většina obyvatel odmítla byť i jen geologický průzkum příštího úložiště.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][6]
Obec Lubenec
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 3 051 2 958 2 645 2 663 2 636 2 504 2 766 1 598 1 731 1 628 1 609 1 508 1 555 1 590
Místní část Lubenec
Obyvatelé 932 975 901 948 962 939 1 164 805 1 005 1 036 1 151 1 200 1 237 1 173
Domy 138 143 143 149 156 165 202 195 263 185 178 243 274 293
Tabulka zahrnuje údaje z části Jeleny. Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolní Záhoří, Horní Záhoří, Libkovice, Libyně, ŘepanyVítkovice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Památník obětem pochodu smrti
  • Kostel sv. Vavřince doložený v letech 1352–1355. Nově postavený 1847.[2]
  • Fara z 18. století
  • Kaplička Panny Marie
  • Socha svatého Floriána u hřbitova
  • Pomník 60 obětí pochodu smrti na hřbitově[7]
  • Porcelánka, za obcí, čp. 254
  • Dřevěný kříž s plechovým korpusem
  • Socha svatého Šebestiána a podstavec sochy svatého Řehoře – nacházejí se u kostela svatého Vavřince[8]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého u pošty
  • Na konci Lubence směrem na Prahu se nachází bývalý zámek. Do roku 2008 sloužil jako porcelánka a nyní je v něm umístěn domov pro seniory.[9]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. a b Toulavá kamera 1, str. 41, ISBN 80-7316-228-8
  3. LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 328. (česky) 
  4. Lubenec: 517 hlasů bylo proti průzkumu, 111 bylo pro
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. 
  6. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305. 
  7. PADEVĚT, Jiří. Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích. Praha: Academia, 2015. 684 s. ISBN 978-80-200-2484-0. Heslo Lubenec, s. 384-385. 
  8. Lubenec – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. 
  9. Seniorcentrum Camino

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]