Přípona (mluvnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojmem přípona se v lingvistice označuje jednotlivý morfém (tzv. derivativní sufix), který se nachází ve slově, za kořenem slova, nejde-li o další kořen slova nebo o koncovku. Koncovkou se nazývá zejména ta část na konci slova, která se přidává nebo ubírá v jednotlivých tvarech při ohýbání (skloňování nebo časování) slova.

Příponou lze v češtině jemně odstínit význam slova, např. rozlišit slova dřevní, dřevitý, dřevnatý, dřevěný, dřevný. Pomocí přípony lze také měnit například slovní druh, slovesný vid, zdrobňovat či odvozovat slova a podobně.

Přípon, podobně jako předpon, může být v jednom slově i více za sebou. Příklady lze hledat mezi nejdelšími českými slovy: nejneobhospodařovávatelnějšími, nejnevykrystalizovávatelnějšími či nejnerestrukturalizovávatelnějšími. Přípona -ovat vyjadřuje činnost odvozením slovesa z podstatného jména, -ovávat systematickou, opakovanou činnost, -tel- označuje způsobilost objektu strpět činnost, -ější je přípona druhého stupně přídavného jména.

Označení přípona se nepoužívá jen v přirozených jazycích, ale i v umělých kódech. Přípona souboru je závěrečná část názvu počítačového souboru, popisující jeho typ. Příponou se také někdy nazývá označení domény nejvyššího řádu na konci internetové adresy. Přirozené jazykové koncovky přídavných jmen využil Vojtěch Šafařík v jedinečném českém umělém názvoslovném systému oxidů.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo přípona ve Wikislovníku