Deštnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Deštnice
Letecký pohled
Znak obce DeštniceVlajka obce Deštnice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566128
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Žatec
Historická země Čechy
Katastrální výměra 10,74 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 198 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 346 m n. m.
PSČ 439 31
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Deštnice 112
43801 Žatec 1
Starosta Martina Bartošová
Oficiální web: www.destnice.cz
Email: obecdestnice@tiscali.cz
Deštnice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Deštnice
Deštnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Deštnice se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije zde 198[1] obyvatel. Vesnicí protéká Sádecký potok.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámeček čp. 1
Požární nádrž, v pozadí bývalá škola

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1368. Tehdy vystupuje jako svědek na jedné z majetkových transakcí Albrechta z Kolovrat "strenuus virus dominus Henricus de Bezdiecow, residens in Destnicz", tedy udatný muž pan Jindřich z Bezděkova sídlem v Deštnici.[2] Před husitskými válkami byla Deštnice rozdělena mezi několik majitelů. První známý šlechtic, který se psal podle vesnice, byl v roce 1401 jistý Hrzek z Deštnice, který v přídomku užíval i označení "z Nedvídkova", což byl statek nedaleko od Deštnice.[3] Z uvedeného je zřejmé, že už ve 14. století existovalo v Deštnici panské sídlo. S největší pravděpodobností stávalo v areálu poplužního dvora, kde dnes stojí barokní panský dům čp. 1.[4] Od konce 15. století až do 30. let 16. století patřila Deštnice rytířské rodině Strojetických ze Strojetic. Jejich erbem, modrými parohy na zlatém štítu, je inspirovaný znak obce.[5] Strojetičtí zřejmě připojili k Deštnici sousední Sádek. Roku 1545, když Deštnici prodával Jan Mašťovský z Kolovrat Jeronýmu Šlikovi, už panství tvořily obě celé vesnice.

Deštnicko-sádecké panství šlo z ruky do ruky. V roce 1549 byla do desek zemských zapsána kupní smlouva mezi Šebestiánem z Veitmile a Jindřichem Všetatským ze Všebořic, důležitá tím, že je v Deštnici poprvé uvedená tvrz a chmelnice.[6] Ve skutečnosti obojí ve vsi existovalo o mnoho dříve. V Deštnici se v té době také pěstoval šafrán a kolem se rozkládal neurčený počet rybníků. Roku 1552 koupil Deštnici se Sádkem Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a připojil je ke svému panství Líčkov. Posledními předbělohorskými majiteli Deštnice byli Sekerkové ze Sedčic. Bedřich Sekerka se angažoval ve stavovském povstání a v roce 1623 mu byl majetek konfiskován. Deštnici se Sádkem pak koupil Jan Kryštof svobodný pán z Paaru a připojil je k panství Měcholupy, kde zůstaly až do zrušení poddanství v roce 1848.

Kostel Navštívení Panny Marie

Po třicetileté válce žilo v Deštnici podle Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 pouhých 52 osob, z toho tři v poplužním dvoře.[7] Podle o tři roky mladší berní ruly bylo v Deštnici 18 statků, z nichž byly 4 opuštěné nebo placení berně neschopné. Roku 1700 se měcholupská vrchnost, svobodný pán František z Janialli a Jangangu, rozhodl prodat poddaným na celém panství statky, na nichž hospodařili. Hned onoho roku tuto možnost využilo 16 deštnických hospodářů.[8] V té době už byla jména obyvatel vesnice německá, stejně tak jako pomístní jména. Někdy v té době už ve vsi stál kostel Navštívení Panny Marie. Dokládá to fakt, že kostel ve vsi je zakreslený na Müllerově mapě Čech.

Počátek deštnického školství spadá do roku 1787, kdy se v místních kostelních účtech poprvé vyskytuje "der teschnitzer Schulmeister" (deštnický učitel). Roku 1860 byla stará škola stržena a postavena nová, dnešní čp. 50, které ovšem od té doby prošlo mnoha přestavbami. Škola byla dvojtřídní, patřila pod školu v Nečemicích a až do roku 1904 do ní chodily i děti ze Sádku.[9]

Roku 1860 zakoupil velkostatek Měcholupy včetně Deštnice pivovarnický podnikatel Anton Dreher. V Deštnici byl jeden z hospodářských dvorů velkostatku. Během pozemkové reformy v roce 1925 přešla jeho větší část do majetku státu.[10] V souvislosti se stavbou Buštěhradské dráhy byla roku 1870 poblíž obce postavena ojedinělá stavba: dvojitý železniční viadukt. Zastávka ale byla ve vsi zřízena až roku 1903. Nejstarším spolkem v Deštnici byl sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1872.[11] Roku 1926 byla do obce zavedena elektřina.

Busta Karla Osvalda v areálu statku
Železniční viadukt

V roce 1925 byla v Deštnici v prostorách bývalého vrchnostenského dvora a dreherovského velkostatku čp. 1 založena Státní výzkumná stanice chmelařská. Působil na ní hned od počátku přední chmelařský odborník Karel Osvald. Ten zde prováděl klonování chmele, v čemž dosáhl významných úspěchů. Žatecký poloraný červeňák, který má chráněné označení původu, je výsledkem zejména Osvaldovy šlechtitelské práce. Za 2. světové války se stanice přestěhovala do Rakovníka (Deštnice byla součástí Velkoněmecké říše). Po válce se do Deštnice vrátila, ale na Osvaldův popud se roku 1947 přemístila do Žatce.[12]

Češi tvořili v Deštnici menšinu i za 1. republiky. Přes odpor místních Němců se jim v roce 1920 podařilo založit menšinovou školu. V roce 1922 následovala pobočka Národní jednoty severočeské a v roce 1928 česká mateřská škola.[13]

Od března do listopadu 1946 bylo z Deštnice odsunuto 396 Němců. Z německých majetků byly vytvořeny příděly. Ze 41 soukromých přídělů obdrželi 11 volyňští Češi.[14]

Roku 1951 bylo v Deštnici založeno Jednotné zemědělské družstvo, 1953 kolaudována nová školní budova, 1954 zřízeno kino (vybavení včetně promítacího přístroje se dochovalo), 1966 dokončena stavba kulturního domu, 1973 postaveny paneláky na návsi a vodovod, 1976 zrušena škola, 1978 postaveno koupaliště, 1981 zrušen MNV a Deštnice se stala součástí Měcholup, 1990 vznikl obecní úřad, 1992 ukončena činnost státního statku, 2004 udělil Parlament České republiky obci znak a prapor.[15]

V roce 1966 došlo v obci k železniční tragédii, když vlak na přejezdu smetl nákladní auto se školáky mířícími na chmelovou brigádu. Deset z nich srážku nepřežilo.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 zde podle Stručného popisu politického okresu Žateckého žilo 571 obyvatel, z toho 78 Čechů (14 %) a 493 Němců (86 %).

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[16][17]
Obec Deštnice
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 858 766 772 757 778 788 838 485 455 371 259 201 188 165
Místní část Deštnice
Obyvatelé 665 591 583 554 559 571 620 337 338 271 216 183 171 132
Domy 63 77 81 91 103 98 117 114 117 77 64 82 96 74
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Sádek.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. BOROVÝ, Clemens (ed). Libri erectionum Archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV., sv. 2. Praha: [s.n.], 1878. 259 s. Dostupné online. S. 150. (latinsky) 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, sv. 1. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947. 726 s. Dostupné online. S. 382. 
  4. ROEDL, Bohumír. Deštnice, Sádek, Nová Hospoda. Deštnice: Obec Deštnice, 2018. 125 s. ISBN 978-80-270-3875-6. S. 15.  (Dále jen Roedl 2018).
  5. Pojednání o znaku na stránkách obce.
  6. Roedl 2018, s. 16
  7. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva (eds). Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Národní archiv, 1997. Dostupné online. ISBN 978-80-7469-072-3. S. 360–361. 
  8. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Velkostatek Měcholupy, pozemková kniha Deštnice, inv. č. 10.
  9. Roedl 2018, s. 30–34.
  10. Roedl 2018, s. 37–38.
  11. Roedl 2018, s. 120.
  12. Rosa, Zdeněk, 16. dubna 2008 - 60 let od úmrtí doc. dr. ing. Karla Osvalda, nejvýznamnějšího českého šlechtitele chmele, Portál agris.cz, přístup 11. 10. 2018.
  13. POLÁNEK, Karel; FENCL, Josef. Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní Jednoty Severočeské. Praha: Národní Jednota Severočeská, 1936. 186 s. S. 22–23. 
  14. Roedl 2018, s. 52–54.
  15. Roedl 2018, s. 120–123 (zprávy z obecních kronik).
  16. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  17. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  18. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Deštnice, s. 258. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]