Pomístní jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vlastní jméno pomístní, anoikonymum, dříve též mikrotoponymum, místní vlastní jméno nesídlištní. Anoikonymy rozumíme všechna vlastní jména neživých přírodních objektů na planetě Zemi (např. pohoří) a všech člověkem vytvořených objektů na planetě Zemi, které nejsou určené k obývání (např. dálnice).

Mezi pomístní jména patří například hydronyma (jména vodních toků, ploch a děl), oronyma (jména horopisná – pohoří, kopce, údolí, sedla, nížiny atd.), pozemková jména (agronyma – jména polí, luk a lesů – mezi nejčastější patří jména polních tratí), hodonyma (jména cest) a urbanonyma (názvy ulic, veřejných prostranství a nesídelních staveb v zastavěných sídelních územích), jména jednotlivých přírodních útvarů (skála, strom), nesídelních staveb v krajině (altány, gloriety, kaple), atd.

Termín pomístní jméno zavedl v roce 1860 historik Hermenegild Jireček.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zbyněk Holub: Jména pomístní, Český rozhlas Plzeň, Jazykový koutek, 28. 5. 2004

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Libuše Olivová-Nezbedová: Pomístní jména v Čechách – O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest, Academia, Praha, 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]