Chožov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chožov
Obec z Chožovské hory
Obec z Chožovské hory
Znak obce ChožovVlajka obce Chožov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0424 566241
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíLouny
Okres (LAU 1)Louny (CZ0424)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel527 (2022)[1]
Rozloha21,28 km²
Nadmořská výška225 m n. m.
PSČ439 22, 440 01
Počet domů281 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduChožov 154
439 22 Chožov
ouchozov@seznam.cz
StarostaJaroslav Koubek
Oficiální web: www.chozov.cz
Chožov na mapě
Chožov
Chožov
Další údaje
Kód obce566241
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Chožov se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 527[1] obyvatel. Severovýchodně od vesnice se nachází přírodní památka Třtěnské stráně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Chožově pochází z roku 1057 a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly. Od čtrnáctého století je ve vsi uváděn farní kostel.[3] V roce 1370 byla poprvé zmíněna chožovská tvrz a samotná vesnice byla rozdělena na dva zemanské statky.[4] Dělili se o ně blízce příbuzní Jan a Záviš z Chožova. První je v historických pramenech zmiňován v letech 1370–1394 a druhý v letech 1370–1379. Oba měli v erbu orlici a Závišovi patřily také Bělušice. Záviš měl syny Jindřicha a Božetěcha (Bozděcha), z nichž Jindřich, zvaný též Bělušický, se stal poručníkem nezletilých dětí zemřelého Jana. Loupil ale na silnicích, a král Václav IV. jej proto funkce zbavil a převedl ji na Božetěcha. Po Božetěchově smrti Jindřich roku 1397 daroval lounskému klášteru plat v Chožově.[3]

Chožovská hora s Chožovem na úpatí
Sbor a fara Církve československé husitské

Janovy děti nejspíše svou část vsi prodaly, protože roku 1408 se o Chožov s Jindřichem dělil Jindřich Kovář ze Strhař. Jindřich Bělušický měl ještě v roce 1416 patronátní právochožovskému kostelu, ale roku 1418 už byl mrtev. Na jeho majetek mělo být uplatněno odúmrtní právo, ale vzhledem k vypuknutí husitských válek k tomu nedošlo.[3] Během nich vesnici nejspíš ovládalo město Louny, protože v bitvě u Želenic padlo 22 bojovníků žatecko-lounského svazu z Chožova.[4] K provolání odúmrti po Jindřichovi došlo až v roce 1437.[3] O statek se přihlásili Jan z Hrádku a z Třebívlic a Matěj z Dubce, kteří dokládali své příbuzenství s Jindřichem,[4] ale soud majetek přiřkl Jindřichově dceři Anně, vdově po Hanušovi ze Skalky.[3]

Další dějiny vsi jsou nejasné. Podle Augusta Sedláčka Chožov od té doby až do konce patnáctého století patřil k panství hradu Skalka a tvrz ve vsi zanikla. Na začátku šestnáctého století statek vlastnil Mikuláš Žehrovský z Kolovrat a roku 1504 zastavil část příjmů ze vsi Václavovi ze Svinař a Kateřině Zachrašťanské z Brus. Po Mikulášově smrti koupil jeho část vesnice v roce 1514 Jan Křinecký z Ronova. O pět let později ji zase prodal a dalšími majetkovými přesuny roku 1521 získal Chožov, s výjimkou zastaveného platu, Děpolt z Lobkovic. Od té doby vesnice patřila nejprve k Bílině a později k Duchcovu, Dolnímu Jiřetínu nebo k Vršovicím.[3] Jiná varianta dějin uvádí, že roku 1457 část vsi získal Petr z Chrástu, po něm Bernard Barchanec z Baršova a Mikuláši Žehrovskému tak od roku 1501 patřil pouze jiný díl.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][6]
Obec Chožov
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 216 1 389 1 321 1 369 1 335 1 296 1 290 899 819 741 591 513 559 556
Místní část Chožov
Obyvatelé 482 575 540 570 570 559 520 408 371 332 293 312 323 320
Domy 67 91 98 100 101 112 129 132 115 115 96 130 133 136

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Barokní kontribuční sýpka
  • Kostel svatého Michaela
  • Socha Panny Marie – pouze sokl
  • Socha svatého Mikuláše – pouze povalený sokl, leží při cestě na Orasice
  • Zemědělský dvůr čp. 22
  • Sbor a fara Církve československé husitské – dům čp. 115
  • místo dělnických srazů a slavností – nachází se pod Chožovským vrchem
  • Chožovská tvrz stávala v sousedství kostela. Zachovalo se z ní sklepení v domě čp. 34 a gotický svorník s erbem orlice, který byl uložen v lounském muzeu.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Vršovic, s. 433. 
  4. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Chožov – tvrz, s. 175. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]