Dolní Jiřetín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dolní Jiřetín
Kostel sv. Mikuláše v Dolním Jiřetíně
Kostel sv. Mikuláše v Dolním Jiřetíně
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Domů 11
Lokalita
PSČ 434 01
Obec Horní Jiřetín
Okres Most
Katastrální území Dolní Jiřetín a Čtrnáct Dvorců (7,81 km²)
Zeměpisné souřadnice
Dolní Jiřetín
Dolní Jiřetín
Další údaje
Kód části obce 29262
Zaniklé obce.cz 253
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Jiřetín (německy Niedergeorgenthal) je zaniklá obecokrese MostÚsteckém kraji. Nacházela se šest kilometrů severozápadním směrem od bývalého města Mostu v nadmořské výšce 235 metrů s katastrální výměrou 776 hektarů. K horní části Dolního Jiřetína přiléhala jeho osada Čtrnáct Dvorců a vytvářely souvislý pás osídlení podél Jiřetínského potoka až k dnešnímu Hornímu Jiřetínu. Obec byla zlikvidována v letech 1980–1983.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším písemným dokladem o existenci Jiřetína je listina z roku 1263, kde se však ještě nerozlišuje Dolní a Horní Jiřetín. Tehdejší majitel jménem Protiva upravil jiřetínským obyvatelům vrchnostenské dávky. Další zpráva o obci pochází z roku 1273, kdy král Přemysl Otakar II. udělil mosteckým měšťanům mílové právo, ze kterého vyčlenil Kopisty, Komořany a Jiřetín, kde se směl prodávat chléb, maso a pivo zakoupené v Mostě. Přes Jiřetín vedla ve středověku obchodní cesta z ChomutovaErvěnic do Saska.

Ze 14. století pocházejí první písemné zmínky o tvrzi v Jiřetíně, na které jsou zaznamenáni v roce 1354 Keruňk z Lomu, roku 1394 Petr z Gablence a 1399 Kašpar z Gablence. V roce 1409 je zmiňována jako držitelka Anna z Koldic a Jiřetín spadal k bílinskému panství tohoto šlechtického rodu. Za držby pánů z Koldic obdržel Jiřetín několik výsad. V roce 1473 byli obyvatelé svými majiteli osvobozeni od roboty a v roce 1485 obdrželi od krále Vladislava II. právo vařit pivo.

Fara v Dolním Jiřetíně se poprvé připomíná již k roku 1352. V roce 1409 Anna z Koldic oddělila horní část Jiřetína a založila zde novou farnost Horní Jiřetín. Tak začal postupný proces oddělování obou vesnic, který byl dokončen kolem roku 1459. V roce 1492 poslední majitel z rodu Koldiců, Těma zastavil oba Jiřetíny Václavovi Vlčkovi z Čenova. Dolní Jiřetín je zde zmiňován jako městečko, zatímco Horní Jiřetín zůstal vsí až do roku 1914, kdy byl povýšen na město.

V 16. století se vystřídalo několik majitelů Dolního Jiřetína. Jáchym z Malcánu a po něm páni z Veitmile. Šebestián z Veitmile se uvádí ještě v roce 1549 jako držitel zdejší tvrze. Kolem roku 1562 koupil ves Václav Popel z Lobkovic a ten přikoupil ještě část vsi, která patřila Zdeňkovi Želenskému ze Sebuzína. V této době se rovněž z Dolního Jiřetína vyčlenila osada Čtrnáct Dvorců. V roce 1583 zdědil Dolní Jiřetín i s tvrzí Jan Václav z Lobkovic. Když přikoupil statek Horní Litvínov, kam přenesl své sídlo, náležel Dolní Jiřetín k hornolitvínovskému panství. V roce 1642 přešel Dolní Jiřetín do majetku Valdštejnů a součástí jejich panství Duchcov-Horní Litvínov zůstal až do roku 1848.

Dne 31. srpna 1571 obdržel Dolní Jiřetín od císaře Maxmiliána II. městský znak a pečeť s právem pečetit zeleným voskem a právo na konání výročních trhů. Toto privilegium v následujících staletích potvrdili a rozšířili o další trhy císař Leopold I. (1682) a Josef II. (1785). V 17. století prošlo městečko obdobím úpadku. V roce 1621 jej postihl rozsáhlý požár. Nepříznivě zasáhla do osudů Dolního Jiřetína také třicetiletá válka a po ní roku 1680 morová epidemie. V témže roce vyhořel poplužní dvůr. Městečko ztratilo většinu předchozích privilegií, včetně práva vařit pivo. Teprve v 18. století Dolnímu Jiřetínu císařové Josef I. HabsburskýKarel VI. vrátili jeho ztracené svobody.

Obyvatelé se živili především zemědělstvím a rybolovem. Už na počátku 16. století existovaly jižně od městečka rybí sádky. Vedle nich zde byl ještě velký Starý rybník. Během 18. století se zde rozšířilo tkalcovství a punčochářství. Příslušníci všech zdejších řemesel byli členy cechů v Horním Litvínově, který byl střediskem panství. Na počátku 19. století však tato řemesla zaznamenala úpadek následkem zavedení vysokých exportních cel a tedy omezení vývozních možností. Obyvatelstvo se proto vrátilo k převážně zemědělskému způsobu obživy, především pak pěstování zeleniny, neboť to bylo umožněno postupným vysoušením Komořanského jezera.

Po zrušení vrchnostenské správy v roce 1848 obec Dolní Jiřetín zahrnující ještě katastrální obec Čtrnáct Dvorců připadla do obvodu politického a soudního okresu Most. Dne 5. srpna 1862 byl Dolní Jiřetín povýšen z městečka na město.

Koncem sedmdesátých let 19. století se začaly v blízkém okolí otevírat hnědouhelné doly. Na katastru města byla těžba v prvním dole Quido I zahájena v roce 1880. V krátké době byly otevřeny doly Quido II (1882), Humboldt I (1887), Centrum (1889), Humboldt II (1891) a Quido III (1904). Tím se naskytla řada nových pracovních příležitostí, které přilákaly do města značné množství lidí, především z vnitrozemí. Během jediného desetiletí zažilo město velký nárůst obyvatelstva, kdy z 958 obyvatel v roce 1880 vzrostl jejich počet na 2 836 v roce 1890. O dalších deset let zde žilo již 3 947 osob. Nárůst počtu obyvatel vedl k vybudování mnoha městských zařízení. Roku 1889 byla postavena nová školní budova. V roce 1894 byl v obci zaveden vodovod, roku 1898 postaven městský chudobinec. Obyvatelstvo, které se do obce koncem 19. století stěhovalo za prací, bylo převážně české národnosti. V roce 1907 byla v obci otevřena česká obecná škola. Po první světové válce byl rovněž založen spolek Sokol, který v roce 1931 otevřel sokolovnu.

V roce 1932 vypukla na dole Humboldt II stávka, která se posléze rozšířila i na další doly, a která získala označení Velká mostecká stávka.

Po okupaci českého pohraničí v roce 1938 a připojení k Německé říši zůstal Dolní Jiřetín několik let samostatným sídelním útvarem, avšak roku 1943 došlo k jeho sloučení a připojení spolu s Mariánským Údolím k Hornímu Jiřetínu. Nicméně městský úřad zůstal umístěn až do konce války na dolnojiřetínské radnici. Po skončení druhé světové války byl úřad nahrazen místním národním výborem a Dolní Jiřetín se opět osamostatnil. V roce 1944 při spojeneckých náletech na chemické závody v Záluží zasáhla řada bomb území obce a došlo ke zničení řady domů a ke ztrátám na životech.

Obec byla zbořena v letech 1980–1983 kvůli stanovení pásma hygienické ochrany chemických závodů a postupu důlní těžby a katastrální území bylo připojeno k Hornímu Jiřetínu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel v obci[editovat | editovat zdroj]

Počty obyvatel mezi lety 1850 až 1970 dle sčítání lidu[3]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Počet obyvatel 556 591 658 2361 3471 3238 3182 3485 2710 2201 1661
Počty obyvatel mezi lety 1971 až 1983 (k 31. 12.)[4]
Rok 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983
Počet obyvatel 1863 1832 1764 1740 1714 1637 1588 1529 1457 892 682 235 0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice – kostel sv. Mikuláše, kat. území: Dolní Jiřetín [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-15]. Identifikátor záznamu 444564 : Důl Centrum. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1, Praha 1977, s. 512–513
  4. Český statistický úřad ve formátu .xls

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Sýkorová, Zmizelé domovy, Most 2000, s. 14-15
  • L. Kocourek, Historický vývoj Dolního Jiřetína, Most 1982

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]