Holedeč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Holedeč
Most přes Blšanku
Znak obce HoledečVlajka obce Holedeč
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0424 566187
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Louny (CZ0424)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Žatec
Historická země Čechy
Katastrální výměra 18,55 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 595 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 219 m n. m.
PSČ 439 31
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 4
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Holedeč 30
43801 Žatec 1
Starosta Zdeněk Krejčík
Oficiální web: www.holedec.cz
Email: ouholedec@seznam.cz
Holedeč v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Holedeč
Holedeč
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Holedeč (německy Groß Holletitz) se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije zde 595[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318. Tehdy pohnal Jindřich z Holedeče několik šlechticů z okolních vesnic k zemskému soudu za to, že mu učinili škodu "na zbraních a různých domácích věcech".[2] V názvu vesnice je ukryto staročeské vlastní jméno. Může to být Holedek, jak se domníval Josef Mrázek,[3] nebo Goleda podle Antonína Profouse.[4] Pořadí vzniku Holedeče a sousedního Holedečku není jasné: menší Holedeček se stal sídlem církevní správy, když zde vznikl kostel sv. Bartoloměje a později i škola, větší Holedeč byl sídlem majitele panství – podobně jako ve většině jiných případů se ve středověku o vesnici dělilo několik vlastníků.

Holedeč po povodni v květnu 1872

Poslední člen rytířské rodiny, která se psala podle Holedeče, Oldřich, je ve vsi uvedený v roce 1497. Erbovní figurou rytířů z Holedeče byl obrácený klobouk, z něhož vyrůstala kyta (několik per tvořících kytici).[5]

V 16. století se v držení Holedeče vystřídalo několik rodin, mj. Čelechovcové z Kralovic, Hýzrlové z Chodů a Údrčtí z Údrče.[6] V kupní smlouvě mezi Zikmundem Čelechovcem a Jindřichem Hýzrlem z Chodů z roku 1527 je jmenovitě uvedeno všech 16 majitelů statků ve vsi (a všech 6 v Holedečku). Ve smlouvě je rovněž zmíněn panský mlýn.[7] Z roku 1535 je známo první jméno holedečského krčmáře, kterým byl Švehla.[8]

Z hlediska vlastnických vztahů byl pro Holedeč významný rok 1579. Tehdy prodal Jindřich z Údrče Holedeč s Holedečkem městu Žatec. Součástí prodeje byla mj. tvrz, ovčín, mlýn, výsadní krčma a dvůr Radkov. V kupní smlouvě jsou zahrnuty rovněž rybníky, vinice a lesy.[9] Zejména nákup lesů byl důležitý – lesy okolo Holedeče jsou majetkem Žatce i dnes; spravuje je organizace Městské lesy Žatec.[10]

Vodárna v Holedeči

Za účast na stavovském povstání byl Žatci všechen nemovitý majetek včetně Holedeče konfiskován. Protože ale město nebylo schopno odvádět kontribuci na válečné výdaje, umožnila jí královská komora v roce 1628 zpětně si od ní Holedeč včetně lesů odkoupit.[11] Během třicetileté války, konkrétně roku 1639, vypálila menší švédská vojenská jednotka v Holedeči vrchnostenský dvůr, dvě chalupy a krčmu. Důvodem bylo, že Žatec Švédům včas neodevzdal předepsaný proviant. Tehdy zřejmě zanikla i tvrz, která stávala v areálu dvora. V dalších letech ji prameny už nezmiňují.[12] Po třicetileté válce, roku 1651, žilo v Holedeči jen 70 obyvatel.[13] Roku 1781 byli v rámci raabizace všichni poddaní na žateckém panství včetně Holedeče propuštěni z poddanství a byl jim odprodán majetek, na kterém hospodařili. Žatec si ponechal jen holedečské lesy.

Nový mlýn

Roku 1843 byl postavený nový most přes Blšanku, z roku 1854 je první zmínka o Novém mlýnu, 1858 byl u vsi nalezený poklad složený ze stříbrných mincí, uložený do země po roce 1471, ze kdy pochází nejmladší ražba. Roku 1870 byla na holedečském katastru postavena stanice Sádek, ležící na Buštěhradské dráze. Místní hasičský spolek vznikl v roce 1879, cyklistický spolek roku 1928.[14]

V noci z 25. na 26. května 1872 zasáhla Holedeč ničivá povodňová vlna Blšanky, nazývané též Goldbach (Zlatý potok), která zpustošila velkou část vesnic ležících na jejím toku. Holedeč byla tou nejpostiženější. Povodeň si zde vyžádala 43 lidských životů. Materiální škody byly odhadnuty na 156 000 zlatých. Na Berounce měla tato povodeň dosáhnout úrovně tisícileté vody.[15]

Podle sčítání lidu v roce 1921 žilo v Holedeči 657 obyvatel, z toho 57 Čechů (9 %) a 600 Němců (91 %).

Řopík v Holedeči – muzeum

V místní části Holedeček žilo 214 obyvatel, z toho 12 Čechů (6 %) a 202 Němců (94 %). Důležitými událostmi pro Holedeč za 1. republiky bylo v roce 1922 zavedení elektřiny a roku 1934 kolaudace úpravny pitné vody (vodárny). Její projekt zpracovala kancelář L. Bill a spol. z Ústí nad Labem, která také stavbu realizovala. V letech 1967–1969 proběhla rekonstrukce vodárny. V roce 2018 je Holedeč jeden ze tří zdrojů skupinového vodovodu Žatec.[16] V letech 1937–1938 se v okolí Holedeče vybudovala síť lehkých pevnůstek – řopíků.

Po 2. světové válce se národnostní složení obyvatel Holedeče i Holedečku zcela změnilo. V roce 1946 bylo odtud odsunuto 613 Němců. Nahradili je osídlenci z českého vnitrozemí a volyňští Češi. Vnitrozemští kolonisté mírně převažovali – bylo jich zhruba 60 %.[17] Předválečného počtu obyvatel však už nikdy nebylo dosaženo.

Od vzniku obecního zřízení v roce 1849 byla Holedeč vždy samostatnou obcí s výjimkou let 1981–1990, kdy byla součástí Měcholup. Od 24. listopadu 1990 je vesnice opět sídlem obecního úřadu.[18]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[19][20]
Obec Holedeč
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 312 1 459 1 456 1 549 1 476 1 444 1 536 798 799 735 621 509 495 535
Místní část Holedeč
Obyvatelé 532 630 653 685 697 657 718 421 429 396 334 282 301 328
Domy 67 81 89 99 119 112 138 145 218 106 101 118 123 134
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Holedeček, Stránky a Veletice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Bartoloměje v místní části Holedeček.
  • Venkovská usedlost čp. 8 v místní části Holedeček.
  • Soukromé muzeum předválečného opevnění, jehož součástí je rekonstruovaný interiér pevnůstky (řopíku) z července 1937.
  • Tisovec v Holedeči – nachází se v parku u mateřské školky.[21]

Archeologické nálezy[editovat | editovat zdroj]

Holedečská rytina ryby

V roce 1912 bylo poblíž Schneiderovy cihelny při těžbě cihlářské hlíny v hloubce asi tří metrů objeveno tábořiště ze starší doby kamenné. Nalezly se zde pazourkové a křemencové nástroje a zvířecí kosti. Z bohatství nálezů se usuzuje na to, že se jednalo o dílnu, kde se nástroje vyráběly. Teprve v roce 1927, při odborném zpracování nálezu v Národním muzeu, byla na jedné z kostí – mamutím žebru – objevena rytina ryby. Rytina není dochovaná celá. Její stáří se odhaduje na 30 000 let. Pokud je datace správná, jedná se patrně o nejstarší umělecký výtvor v Čechách.[22]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Obcí protéká říčka Blšanka. Jihovýchodně od obce se nachází vodárna, vybudovaná v letech 1930–1934, se zachovalým původním vybavením. Podzemní voda je čerpána z několika vrtů v pískovcovém podloží svrchní křídy. Čerpací stanice Holedeč zásobuje velkou část města Žatec pitnou vodou.

Pěší turisté a cyklisté mohou navštívit lesní Naučnou stezku Holedeč, která začíná u vodárny asi půl kilometru za obcí. Tvoří ji 6 km dlouhý okruh. Trasa je vedena po zpevněné cestě, prochází jehličnatými lesy a podél výslunné louky Na Pískách s bohatou teplomilnou vegetací.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. EMLER, Josef (ed). Pozůstatky desk zemských Království českého r. 1541 pohořelých I. Praha: Jindřich Jaroslav Clam Martinic, 1870. 606 s. Dostupné online. S. 34. 
  3. MRÁZEK, Josef. Rozbor jmen vesnic a jmen na Žatecku. Žatec: České museum, 1928. 27 s. S. 18. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947. 726 s. Dostupné online. S. 664–665. 
  5. SEDLÁČEK, August; RŮŽEK, Vladimír. Atlas erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty II. Praha: Academia, 2002. 510 s. ISBN 80-200-0935-3. S. 147. 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého XIV, Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1936. 462 s. S. 406. 
  7. Národní archiv, desky zemské větší, inv. č. 6, fol. J 23.
  8. ČERNÝ, Jan. Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnostipáni sousedé a přátelé naši milí. In: Rakovnický historický sborník. Rakovník: Státní okresní archiv Rakovník, 2006. ISBN 80-86772-23-3. S. 175, 185.
  9. ROEDL, Bohumír; TARABA, Pavel; TARABA, Slavomír. Holedeč, Holedeček, Veletice, Stránky. Holedeč: Obec Holedeč, 2018. 197 s. S. 28–29.  (Dále jen Roedl a kol. 2018).
  10. Stránka organizace na oficiálních stránkách Žatce.
  11. TUTTE, Karl (ed). Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Saaz: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins, 1904. 918 s. S. 509. 
  12. Roedl a kol. 2018, s. 57.
  13. ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Národní archiv, 1997. 758 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7469-072-3. S. 677–678. 
  14. Roedl a kol. 2018, s. 163.
  15. Roedl a kol. 2018, s. 82–86.
  16. Roedl a kol. 2018, s. 114–116.
  17. Roedl a kol., str. 124–129.
  18. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1277-8. S. 151. 
  19. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  20. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  21. Tisovec v Holedči [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  22. HOLODŇÁK, Petr. Labyrintem žateckého pravěku. Ústí nad Labem: Albis international, 2006. 487 s. ISBN 80-86971-18-X. S. 178–180. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]