Veletice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veletice
Usedlost čp. 36
Usedlost čp. 36
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 86 (2011)
Domů 61 (2009)
Lokalita
PSČ 439 31
Obec Holedeč
Okres Louny
Historická země Čechy
Katastrální území Veletice (4,67 km²)
Zeměpisné souřadnice
Veletice
Veletice
Další údaje
Kód části obce 40932
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veletice jsou vesnice, část obce Holedeč v okrese Louny. Nachází se asi 2 km severovýchodně od Holedeče. Prochází tudy železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov. V roce 2009 zde bylo evidováno 61 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 86 obyvatel.

Veletice je také název katastrálního území o rozloze 4,67 km².[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi v podobě přídomku pochází z roku 1340.[3] Tehdy na kupní smlouvě mezi augustiniány z Roudnice a vladyky z Blahotic vystupuje šlechtic Bohunek z Veletic. Vladykové s přídomkem "z Veletic" se naposledy v písemných pramenech připomínají v roce 1466, pak se z historie ztrácejí. Veletice byly založeny při Blšance jako ulicová vesnice. Při západní části komunikace procházející vsí ležel vrchnostenský dvůr s tvrzí. Od začátku 16. století na ní sídlili příslušníci rodu Sekerků ze Sedčic.[4] To trvalo až do roku 1623. Tehdy byly Veletice konfiskovány Bedřichu Sekerkovi, který se aktivně zúčastnil stavovského povstání. Od královské komory je koupil Jan Kryštof svobodný pán z Paaru, který byl dědičný poštmistr ve Štýrsku[5] a postupně tento titul získal i pro Čechy, Slezsko a Uhry. Veletice se tak načas staly součástí panství Měcholupy, které bylo rovněž v rukou Paarů. V roce 1750 koupil Veletice se Stránkami hrabě Leopold Clary-Aldringen a připojil je k panství Dobříčany, kde zůstaly až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1849.

Ve vsi se už od období raného novověku pěstoval chmel, Veletice patřily do žatecké chmelařské oblasti. Roku 1878 zde byla v čp. 2 zřízena jednotřídní škola, hasičský sbor vznikl roku 1899. Zhruba od poloviny 17. století se Veletice postupně poněmčovaly. Při sčítání lidu roku 1921 se z 372 obyvatel k české národnosti přihlásilo jen 14 osob. V průběhu roku 1946 bylo z Veletic odsunuto 269 Němců. Nahradili je přídělci z řad volyňských Čechů a osídlenců z vnitrozemí, kteří co do počtu přídělů lehce převažovali (28:20).[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 396 399 404 461 400 372 394 180 175 161 118 102 82 86
Domy 60 61 64 76 73 82 84 65 . 47 40 56 56 58
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Holedeč.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  4. ROEDL, Bohumír; TARABA, Pavel; TARABA, Slavomír. Holedeč, Holedeček, Veletice, Stránky. Holedeč: Obec Holedeč, 2018. 199 s. Kapitola Veletice, s. 154–156.  (Dále jen Roedl a kol. 2018).
  5. TUTTE, Karl (ed). Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Saaz: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins, 1904. 918 s. S. 738. 
  6. Roedl a kol., str. 158–161.
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-01-20]. Identifikátor záznamu 154786 : Venkovská usedlost. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]