Roudnice nad Labem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Roudnice nad Labem
Zámek z Karlova náměstí

Zámek z Karlova náměstí

znak obce Roudnice nad Labemvlajka obce Roudnice nad Labemznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0423 565555
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Litoměřice (CZ0423)
obec s rozšířenou působností: Roudnice nad Labem
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 16,67 km²
počet obyvatel: 13 005 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 195 m
PSČ: 413 01
zákl. sídelní jednotky: 21
části obce: 2
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Karlovo náměstí 21
41301 Roudnice nad Labem
starosta / starostka: Vladimír Urban
Oficiální web: http://www.roudnicenl.cz
E-mail: mesto@roudnicenl.cz
Roudnice nad Labem na mapě
Roudnice nad Labem
Red pog.png
Roudnice nad Labem
Roudnice nad Labem, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Roudnice nad Labem (něm. Raudnitz an der Elbe) je město ležící na levém břehu řeky Labe v okrese Litoměřice. V Roudnici nad Labem žije přes 13 tisíc obyvatel. Město se rozkládá na ploše 16,67 km² a patří k němu ještě vesnice Podlusky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie města Roudnice nad Labem je velmi bohatá, jsou doloženy prehistorické stopy osídlení u brodu přes řeku Labe. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst, původní název Rúdník či Rúdnica odvozen od vyvěrajícího rudného pramene. První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, městská práva získalo již ve 12. století. Na přelomu 12. a 13. století zde byl vystavěn kamenný románský hrad, který byl druhou kamennou světskou stavbou v Čechách.

Znak biskupa Jana vylovený z Labe při stavbě železného mostu přes Labe v Roudnici nad Labem a umístěný nyní na novém mostě.

Ve 13. a 14. století výstavba pokračovala, biskup Jan IV. z Dražic (kolem 1280-1343) vybudoval v roce 1333 třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe. S největší pravděpodobností zde byl na kněze vysvěcen Mistr Jan Hus. Na hradě pobýval i císař Karel IV., na jeho příkaz zde byl internován tribun Cola di Rienzo. Koncem 14. století bylo vystavěno Nové Město roudnické (dnes nám. Jana z Dražic a Husovo nám.) a spolu se starým městem obehnáno hradbami. V 15. století město několikrát dobyli a vyplenili husité (1421 Jan Žižka, 1425 Jan Roháč z Dubé, 1428 Václav Carda z Petrovic).

Po husitských válkách město i hrad několikrát mění majitele (1431 Jan Smiřický, 1453 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, od roku 1467 královské město. V roce 1577 město získává Vilém z Rožmberka, ten započal s přestavbou a rozšířením roudnického hradu, zároveň zde měl své alchymistické dílny, o rozkvět města se přičinil i Jakub Krčín, který zde za jeho vlády působil. Po Vilémově smrti získává celý jeho majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna, ta se v roce 1603 provdává za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ten pokračoval v rozšiřování a zvelebování roudnického panství.

Projekt na barokní přestavbu hradu vypracovali nejpřednější stavitelé a architekti své doby Pietro de Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Carlo Lurago. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Stavbu zámku dokončil v roce 1684, za vlády Václava Eusebia z Lobkowicz, stavitel Antonio della Porta. Václav Eusebius taktéž ustanovil Roudnici jako hlavní a nedělitelný rodový majetek (tzv. fideikomis), což platilo až do roku 1945.

V 19. století se stala Roudnice průmyslovým a hospodářským centerm Podřipska, k čemuž přispělo několik velkých strojírenských továren a železnice. V roce 1910 byl na místě původního, zbořeného, gotického mostu postaven nový železný most přes řeku Labe. Roku 1936 se Roudnice dostala několikráte do centra zájmu novinářů, díky Svatoslavu Štěpánkovi, což byl několikanásobný vrah, žijící v Roudnici. V roce 1945 byl roudnický zámek zestátněn, jeho cenný depozitář (především knihovna a Lobkowiczká obrazárna) byl zničen nebo umístěn do jiných zámků či muzeí v ČR. Od roku 1957 na zámku sídlí Vojenská hudební škola Víta Nejedlého, zámek veřejnosti zpřístupněn r. 2012. V bývalé zámecké jízdárně je zřízena Galerie moderního umění 19. a 20. století, k nejcennějším vystavovaným autorům patří Antonín Slavíček. V městě je také možno navštívit Podřipské muzeum nebo galerii ve věži Hláska.

Město má velmi dobrou občanskou vybavenost. Nachází se zde pošta, nemocnice s poliklinikou, několik supermarketů, školy (roudnické gymnázium a Střední zemědělská technická škola), lékárny, městská knihovna, kino (v současně době nefunguje), kulturní dům, zrekonstruovaný plavecký bazén, zimní stadion, fotbalová hřiště, atd. Při jihozápadním okraji města se nachází letiště Roudnice, na němž se každé dva roky pravidelně koná oblíbená letecká přehlídka Memorial Air Show.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město leží ve svažitém terénu řeky Labe na jeho levém břehu, nedaleko hory Říp a asi 35 km severně od Prahy.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Karlovo náměstí

Přes město vede železniční koridor Praha-Drážďany. Roku 1850 byla zprovozněna tato státní železniční dráha podél levého břehu Labe a Vltavy, dnešní koridorová trať 090, jejímuž vybudování padla za oběť cenná část městského centra. Trať s nádražím na severní straně ohraničuje městské centrum. Roku 1900 byla zprovozněna odbočná trať do Zlonic (dnes jednokolejná regionální dráha 096), která stoupá serpentinou přes město z údolí Labe směrem na Slánsko. Na hlavní trati je v Roudnici jediné nádraží, na vedlejší trati jsou na jejím území ještě zastávky Roudnice nad Labem-Bezděkov (ve východní části města u místa rozdělení obou tratí), Roudnice nad Labem město (asi 300 metrů jižně od Karlova náměstí) a Roudnice nad Labem-Hracholusky (u průmyslového areálu v jižní části města). V turistické sezóně (od června do září) je možné k přepravě využít i historické vláčky - Podřipský a Středohorský motoráček.

Přes město vedou tyto páteřní komunikace: silnice 240 (Praha - Kralupy nad Vltavou - Velvary - Roudnice), silnice 246 (Louny - Libochovice - Roudnice - Mělník) a kolem města dálnice D 8 (Praha-Ústí nad Labem-Drážďany). V současné době je město velmi zatíženo automobilovou i nákladní dopravou (až 16 000 vozidel denně projede hlavní třídou). Hlavní část obchvatu, na kterou se čeká od roku 1984 dosud nebyla postavena. Lodní dopravu na Labi tvoří většinou nákladní lodě, ale pluje zde také turisticky oblíbená loď Porta Bohemica.

Městskou autobusovou dopravu tvoří linka 556001, kterou do roku 2010 provozoval Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s., od roku 2011 získala zakázku na pět let Veolia Transport Praha s. r. o. Linka jezdí jen v pracovních dnech.[2]

Autobusové nádraží v Roudnici leží v centru města, na Karlově náměstí.[3] Regionální autobusovou dopravu v oblasti zajišťoval až do krize v roce 2006 dominantní krajský dopravce (v poslední fázi Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s.), poté jej nahradila ČSAD Slaný a. s., do města zajíždí též řada linek ČSAD Střední Čechy a. s. a několik linek dalších dopravců (ČSAD Česká Lípa a. s., Květoslav Jirásek – CarBus, Martin Lihm – autobusová doprava, DPÚK a. s.).

Železný most přes Labe v Roudnici nad Labem z roku 1910, pohled od zámku. Vlevo socha Čechie. Kamenný most stával ve stejných místech, ale v jiném úhlu

Roudnické mosty[editovat | editovat zdroj]

Starý kamenný most byl třetím nejstarším kamenným mostem, který byl v Čechách postaven. Byl ovšem prvním kamenným mostem přes řeku Labe. Zásluhu na jeho stavbě má hlavně biskup Jan IV. z Dražic a stavební mistr Vilém, kterého biskup přivedl ze svého nedobrovolného pobytu v Avignonu, kde 11 let vedl církevní soud se žebravými řády. 24. srpna 1333 byl položen základní kámen s ostatky svatých uprostřed řeky. Most byl postaven za 7 let – každý rok byl postaven jeden pilíř a jedna klenba. Dokončen byl tedy 2. října 1340. Za dva roky přestál první zatěžkávací zkoušku, povodeň, která mu neuškodila. V Praze jí však padl za oběť Juditin most.

Díky tomuto mostu se z Roudnice stalo významné město severních Čech. Další osudy mostu však nejsou příliš známé. Ví se jen, že přes něj táhlo několik vojsk a že prodělal několik dalších povodní v letech 1536, 1537, 1539. V roce 1610 stihla most další pohroma, když se Roudnice připojila k českým stavům, kteří se vzbouřili proti své katolické vrchnosti. Stavové tehdy obsadili most několika sty vojáky, aby ho střežili. Po zprávě, že stavovská vojska byla poražena na Bílé hoře, odtáhli, ale před tím ještě most zapálili. Dřevěná část mostu shořela a most byl hodně poškozen. Rok poté se začalo s opravou mostu, která byla dokončena v roce 1625. Ne zcela opravený most se ale stal obětí třicetileté války. Švédové mu zasadili poslední ránu, když na most stříleli z děl. Tím byl zničen a už nikdy nebyl obnoven.

Později byl na jeho místě zřízen přívoz. Byly vytvořeny dokonce dva plány na opravu mostu, z finančních důvodů ale ani jeden z nich nebyl realizován. Západní mostecká věž společně s kostelem ze 14. století byly odstraněny při stavbě Severní státní dráhy v polovině 19. století.

Až v letech 19061910 zde byla vztyčena železná konstrukce nynějšího mostu na nových pilířích a torza starých pilířů byla odstraněna.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Roudnický hrad a zámek[editovat | editovat zdroj]

Roudnický zámek, pohled z Hlásky
Související informace naleznete také v článku Roudnice nad Labem (zámek).

Mohutný zámek je dominantou Roudnice. Na místě skalnatého ostrohu nad řekou se však kdysi tyčil velkolepý hrad. Byl asi 40 metrů dlouhý a 15 metrů vysoký, jeho zdi byly silné 2 metry a byly zpevněny na severní straně a na nárožích věžicemi. V přízemí stavby byl velký sál, nad ním zřejmě slavnostní síň. Komplex ještě obsahoval menší užitkové budovy na jih od stavby, obehnané hradbou s opevněnou bránou.

Tento hrad byl první český kamenný hrad, který nebyl postaven panovníkem. Z původního hradu se dodnes dochovalo obvodové zdivo a velký přízemní sál, rozčleněný pozdějšími vestavbami. Hrad byl oblíbeným sídlem většiny pražských biskupů, jedním z nich zde měl být vysvěcen na kněze i Jan Hus. Církev ho později prodala Janu Smiřickému, který později, jak se doba měnila, začal s přestavováním, doplňováním a upravováním. V polovině 16. století přibyla na jihovýchod od hradu nová obytná renesanční budova. Za ní pak přistavěli několik menších objektů spojených s hradem chodbou. Celý prvek byl poněkud nesourodý, takže ho pak nechal Václav Eusebius z Lobkovic přestavět na raně barokní zámek, jak se zachoval dodnes.

Kratochvílova rozhledna[editovat | editovat zdroj]

Kratochvílova rozhledna

Kratochvílova rozhledna byla postavena roku 1935 Rolnickou záložnou podřipskou, která tehdy slavila 60 let svého trvání. O projekt se potom postaral pražský architekt Ing. Dr. Štěpánek a o její stavbu provedli stavitelé Hádl a Hájek.

Rozhledna má vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce 13 metrů.

U paty věže je žulová pamětní deska věnovaná Václavu Kratochvílovi (1820-1893), rodáku z nedalekých Mlčechvost. Rolnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy. Na přelomu roku 2004 prošla rozhledna rekonstrukcí.

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Roudnici nad Labem.
  • Městská věž "Hláska" z 15. století s ochozem a barokní střechou slouží dnes jako rozhledna.
  • Gotický kostel Narození Panny Marie, založený Janem z Dražic roku 1333 jako součást augustiniánského kláštera, stavěl francouzský architekt Vilém z Avignonu a v letech 1725-1750 přestavěl Octavio Broggio ve slohu barokní gotiky. K jižní lodi kostela přiléhá gotická křížová chodba se zbytky fresek.
  • Renesanční kostel sv. Václava z let 1615-1628 při bývalém klášteře kapucínů, přestavěn 1729.
  • Barokní kaple sv. Viléma na Purkyňově náměstí z roku 1729 od O. Broggia s freskami a oltářním obrazem od V. V. Reinera.
  • Starý židovský hřbitov z roku 1613 s cennými barokními, renesančními a klasicistními náhrobky. Je kulturní památkou ČR.[4]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Vyšší odborná škola[editovat | editovat zdroj]

Ostatní školy[editovat | editovat zdroj]

Židovská komunita[editovat | editovat zdroj]

Starý židovský hřbitov v Třebízského ulici

Nejstarší dochovaný záznam o židovském osídlení Roudnice pochází z roku 1541 a jde o zmínku o pogromu.[5] Poměrně početná židovská komunita se dočasně zmenšila v důsledku třicetileté války. V polovině 17. století žilo ve městě 218 židů a v druhé polovině století posílily roudnické židovstvo rodiny z českých zemí, Uher a Polska. V roce 1713 vymřela celá třetina všech roudnických židů na mor.[6] Krátce po něm se však přistěhovalo 58 nových rodin a již v roce 1724 žilo ve městě 448 osob. V Roudnici vznikla významná komunita, která byla jednou z nejpočetnějších židovských komunit v Čechách.[6] V roce 1880 zde žilo již 523 židů; poté však následoval postupný pokles s 326 osobami v roce 1900 a 166 v roce 1930. O významu Roudnice vypovídá, že zde v 19. století sídlil krajský rabín a židovská náboženská obec zde fungovala nepřetržitě od konce 16. století až do druhé světové války.[6]

Ve městě postupně existovaly dvě židovské čtvrti. První z nich se nacházela jihovýchodně od zámku, na východním okraji městského jádra. Datum jejího vzniku není známé, koncem 16. století zde však stálo 16 až 18 domů, první synagoga a hřbitov. V letech 1613 až 1614 se z ní židé museli vystěhovat a čtvrť byla zbořena. Na jejím místě byl v následujících letech postaven kapucínský klášter.[5] Po zrušení první čtvrti vznikla nová západně od mostu přes Labe v Havlíčkově ulici. Šlo o 300 metrů dlouhé ulicové ghetto se zástavbou po obou stranách ulice, které bylo od vlastního města původně odděleno bránou.[7] Z počátku šlo pouze o 12 domů odkoupených od křesťanů, postupně se však čtvrť rozrůstala a v roce 1718 již sestávala z 51 domů. V letech 1727 až 1728 byla východní část ghetta v blízkosti kostela zrušena. I tak ve čtvrti v roce 1840 stálo 63 domů. Část z nich, zejména v severní části ghetta, byla zbořena v 19. století v důsledku stavby železnice. Další část byla zbourána po roce 1970, většina (zejména v jižní části Havlíčkovy ulice) se však v různých přestavbách dochovala do současnosti.[7]

Z cenné pseudomaurské obřadní síně na novém židovském hřbitově zbyly pouze obvodové zdi

Synagogy existovaly v Roudnici postupně tři. Nejstarší z nich byla výše zmíněná synagoga v první židovské čtvrti. Datum její výstavby není známé a byla zbořena spolu se čtvrtí. Druhá synagoga z roku 1619 stávala v ghettu v Havlíčkově ulici a v roce 1851 byla zbořena v souvislosti se stavbou železnice. V reakci na to byla v letech 1852 až 1853 postavena třetí synagoga, a to částečně na místě nedávno zbořená synagogy. Stavba novorománského slohu sloužila svému účelu do druhé světové války. Po válce byla přestavěna na středoškolský internát a stavebně upravena. V roce 2009 v ní sídlila firma prodávající nábytek.[6] V současnosti se zde nachází populární restaurace Maják.

Tři byly v Roudnici i židovské hřbitovy. Nejstarší stával v místě první židovské čtvrtě a zanikl v roce 1613. Několik náhrobků z něj bylo přeneseno na starý židovský hřbitov založený téhož roku. Hřbitov, nacházející se v Třebízského ulici, čítá na 1700 náhrobků, mezi nimiž jsou cenné stély vyvedené v barokním, renesančním a klasicistním slohu.[6] Pohřbívalo se zde do roku 1896. V 90. letech 20. století byl hřbitov rekonstruován a je chráněn jako kulturní památka.[4] Po vyčerpání kapacity starého hřbitova byl v roce 1890 na západním okraji města založen hřbitov nový. Pohřby se na něm konaly i po druhé světové válce.[8] Za minulého režimu byl hřbitov zdevastován, náhrobky a stejně tak i obvodová zeď byly rozkrádány jako stavební materiál. Po roce 1990 došlo k zabezpečení hřbitova a od roku 2002 probíhá jeho rekonstrukce.[9]

Osobnosti spjaté s Roudnicí nad Labem[editovat | editovat zdroj]

Z historie[editovat | editovat zdroj]

Ze současnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. Veolia Transport Praha zahájí provoz MHD v Roudnici nad Labem, BUSportál.cz, 15. 12. 2010, tisková zpráva Veolia Transport
  3. Tomáš Pokorný: BUSmonitor: Roudnice: autobusové nádraží zprovozněno, BUSportál.cz, 31. 7. 2007, převzato z http://litomericko24.cz/clanek/clanek.aspx?id_clanku=2141, litomericko24.cz, 30. 7. 2007
  4. a b MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2012-03-19]. Záznam IdReg 118433: Židovský hřbitov. Dostupné online.  
  5. a b FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 145-146.  
  6. a b c d e VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 145-147.  
  7. a b ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno : Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 348-349.  
  8. EHL, Petr; PAŘÍK, Arno; FIEDLER, Jiří. Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy. Praha : Paseka, 1991. 173 s. ISBN 80-85192-10-1. S. 167.  
  9. Roudnice nad Labem – Nový židovský hřbitov [online]. Židovské památky Čech, Moravy a Slezska, [cit. 2012-03-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Roudnice. Sv. 21, str. 1021
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Roudnice. Sv. 10, str. 759
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980. Str. 237-248

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu