František Odkolek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Odkolek
Narození 29. srpna 1817 nebo 1817
Roudnice nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. prosince 1876 (ve věku 59 let) nebo 1876 (ve věku 58–59 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Děti Zdeňka Pinkasová
Příbuzní Zdenka Flipo a Ladislav Pinkas (vnuci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Historizující křídlo Sovových mlýnů postavené Františkem Odkolkem

František Serafinský Odkolek (29. srpna 1817 Roudnice nad Labem[1]25. prosince 1876 Praha[2]) byl pražský mlynář, pekař a zakladatel firmy František Odkolek.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl vyučeným mlynářem, který 1840 přišel pracovat do Prahy do Sovových mlýnů na Kampě k mlynáři Františku Trödlovi. Oženil se s mlynářovou nejstarší dcerou Marií (26. října 1840[3]) a když 1850 po smrti Trödla mlýn získal, založil firmu František Odkolek. V roce 1858 přestavěl mlýn na parní s vysokým komínem, na přestavbě 1867 působili i architekti Josef Schulz a Josef Zítek.[4] Odkolek založil i vlastní pekárnu a vytvořil síť prodejen. Díky prosperující firmě Odkolek od Lichtenštejnů odkoupil nedaleký Lichtenštejnský palác, zahrada na Kampě mezi mlýny a palácem se pak nazývala Odkolkovská.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Bratrem Františka Serafina byl Josef František Odkolek[5] a synovcem Adolf Odkolek, syn Josefa Františka.

Domnělý šlechtický původ[editovat | editovat zdroj]

V literatuře bývá někdy zmiňována příslušnost Františka Odkolka resp. jeho rodiny ke šlechtickému rodu Odkolků z Újezdce. Mluví o ní např. August Sedláček v Ottově slovníku naučném.[6] František měl být údajně potomkem linie Viléma Jindřicha Odkolka z Újezdce, resp. jeho syna Ferdinanda, který měl ztratit svůj šlechtický titul sňatkem s dcerou svého poddaného. Jan Županič však zmiňuje případ, kdy Františkův příbuzný litoměřický lékárník Karl Odkolek podal v roce 1889 žádost na c. k. ministerstvo vnitra o potvrzení šlechtického stavu právě s odkazem na odvozovaný původ od Ferdinanda Odkolka. Ministerstvo se žádostí zabývalo, ale vyjádřilo pochybnosti o takové příbuzenské vazbě. Předložené dokumenty podle něj nebyly dostatečné a rodový původ se šlechtickým rodem Odkolků neprokazovaly. Požádalo proto ještě o vyjáření české místodržitelství, které po své analýze došlo ke stejnému závěru. Šlechtický titul tak rodině nebyl přiznán.[7] Dle Županiče Sedláček Karla Odkolka sice zmiňoval, ale nedokázal jej konkrétně do rodokmenu šlechtického rodu Odkolků z Újezdce zařadit. Stejný problém se zařazením Karla resp. jeho roudnické rodiny Odkolků měl i genealog Jan Dobřenský.[7]. Podle Petra Maška nebyl rod pokládán za šlechtický, přičemž rovněž zmiňuje neúspěšnou žádost Karla Odkolka o uznání šlechtictví.[8]

Firma František Odkolek[editovat | editovat zdroj]

V roce 1850 zemřel mlynář František Trödl a jeho zeť František Odkolek se stal majitelem mlýna a založil firmu „František Odkolek“. Po jeho smrti v roce 1876 se podniku na Kampě ujal jeho syn Jindřich Odkolek, který ustanovil dědičkou svou nejmladší sestru Zdeňku. V roce 1896 mlýn na Kampě do základů vyhořel a Zdeňka, provdaná za JUDra Ladislava Pinkase (přísedícího zemského výboru, finančního referenta zem. výboru, zemského poslance, později i předsedu správní rady »Parního mlýna a továrny na chléb ve Vysočanech«) měla v úmyslu mlýn obnovit, k čemuž pražská obec nedala svolení. Hlavně kvůli znečištění ovzduší kouřem z mlýnského komína. Pekárna a obchod zůstaly po celou dobu v provozu. V roce 1915 převzala pekárny někdejší firmy Odkolek a spol. na Kampě správa města Prahy, která zde ve své režii vyráběla ze svých vlastních moučných zásob pro obyvatele města válečný chléb.[9] V roce 1928 napsal Karel Hašler píseň Já mám holku od Odkolků a vzpomínku jí věnoval Johannes Urzidil v povídce Od Odkolka k Odradkovi.

Požár (1896)[editovat | editovat zdroj]

Hlavni mlýnská budova, jedna z nejtypičtějších budov pražských, utrpěla pohromu velikou. Mlýn tento stojí zde od nepamětných dob. Již dávno je majetkem staré pražské rodiny Odkolkovy, v které tato živnost přecházela z člena na člena. Posledním mužským majitelem byl nedávno zesnulý, stejné co občan i odborník vážený p. Jindřich Odkolek. Po jeho smrti ujala sе správy závodu slečna Zdenka Odkolková. Závod sám byl jeden z největších svého druhu v Praze, spojuje v sobě průmysl mlynářský se závodem pecnářským, jehož výrobky v Praze v četných filiálkách se těší dobré pověsti.

Národní politika, 30.1.1896, s. 2

Při požáru zasahovaly hasičské sbory: sbor pražský, sbor smíchovský, sbor karlínský, sbor vinohradský, sbor holešovický, sbor libeňský, sbor bubenečský a vojenská požární hotovost všech pražských pluků č. 88, č. 73, č. 28, č. 91 a č. 22. K požáru se dostavili mimo jiné také místodržící hrabě Thun, dvorní rada Jiří Dörfl, velicí plukovník Reiche, starosta měst pražských p. Gregor Čeněk , jeho náměstek dr. Srb, městští radní pánové Vendulák a Parůžek, členové ochranné stanice s předsedou p. Suchým, celá řada důstojníků a úředníků atd. Škoda byla podle znalců odhadována na více jak 300.000 zlatých, ale závod byl naštěstí dostatečně pojištěn u pojišťovny „Riunione Adriatica di Sicurtà”.[10] Budova byla rekonstruována teprve v roce 2000 pro Museum Kampa.

Obnova provozu[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. listopadu 1897 byla firma „Fr. Odkolek” v Praze přepsána z firem jednotlivců mezi firmy společenstev a závod tak přešel do majetku obchodního společenstva, jehož veřejnými účastníky se stali Zdeňka Pinkasová (rozená Odkolková a choť advokáta L. Pinkase v Praze) a pražský soukromník Vincenc Gőtzl (bratr předsedy Pražské úvěrní banky Viléma Gőtzla). Oba samostatně firmu zastupovali a podepisovali.[11] Prodej svých výrobků (mouky, chleba a luštěnin) fy „Fr. Odkolek” zařídila nejprve na Král. Vinohradech na Havlíčkově třídě čp. 55.[12] V červnu roku 1898 už disponovala prodejními sklady: na Malé Straně (Ostrov Kampa, Radeckého náměstí), na Starém Městě (Martinská ulice, Ovocný trh, Eliščina třída), na Novém Městě (Václavské náměstí, Žitná ulice), na Smíchově (Kinského třída č. 27 a 60), v Karlíně (Hlavní třída č. 27), na Král. Vinohradech (Havlíčkova ulice č. 55).[13] V roce 1906 přibyl prodejní sklad na Jungmannově třídě čp. 45.[14]

MOUKU, CHLÉB, VAŘENINU,

v uznané nejlepší jakosti lze koupiti ve skladech firmy FR. ODKOLEK a sice:

Na Malé straně: Ostrov Kampa č. 2 „Na sovách”, Radeckého náměstí čís. 1.
Na Starém městě: Martinská ulice číslo 6, Ovocný trh (v Bazaru)
Na Novém městě: Václavské náměstí č. 49, Žitná ulice číslo 47.
Na Smíchově: Kinského třída číslo ST, Kinského třída číslo 60.
Na Kr. Vinohradech: Tylovo náměstí čís. 27, Palackého třída čís. 38.
V Karlíně: Královská třída číslo 38.
V Žižkově: Prokopovo náměstí č. 11.
Každý bochník chleba je firmou „FR. ODKOLEK” znamenán.

—Národní listy, 4.6.1899[15]

Firma součástí nové akciové společnosti[editovat | editovat zdroj]

V květnu roku 1901 Sbor obecních starších královského města Prahy schválil návrh na uzavření nájemních smluv s firmou „Fr. Odkolek”, týkajících se pekárny na Kampě (čp. 502—III) a o obytných místností (čp. 503, 504 a 527-III), na dobu od 1. února 1902, následně pak od 1. února 1903 do konce ledna roku 1908.[16] Na začátku srpna 1911 se v tisku objevila zpráva, že firma „Fr. Odkolek” bude Pražskou úvěrní bankou přeměněna na akciovou společnost, přičemž při akciové společnosti bude vybudována nová moderní továrna na chléb.[17]

V polovině ledna 1912 to potvrdil starosta Vysočan Jan Němec během slavnostního otevření nové radniční budovy, kdy uvedl, „že se započíná stavba velikého parního mlýna a pekárny firmy Fr. Odkolek, akciové společnosti ve Vysočanech, dle způsobu velikých podniků tohoto druhu ve světových městech, který má zásobovati velikou Prahu moukou a chlebem a že se vyjednává o koupi několika bloků na stavbu továrny.”[18] K založení akciové společnosti došlo 3. března 1912 a 5. dubna 1912 k její registraci pod názvem Fr. Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb se sídlem ve Vysočanech u Prahy.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. S.R.O., Bach systems. Archivní pomůcky SOA Litoměřice. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  2. S.R.O., Bach systems. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  3. S.R.O., Bach systems. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  4. Archivovaná kopie. www.museumkampa.cz [online]. [cit. 2017-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-06. 
  5. Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  6. SEDLÁČEK, August. Ottův slovník naučný - Osmnáctý díl. [s.l.]: Nakladatelství Jan Otto, 1902. Dostupné online. S. 628. 
  7. a b ŽUPANIČ, Jan. Šlechtický archiv c.k. ministerstva vnitra. Praha: Agentura Pankrác, 2014. 1047 s. ISBN 978-80-86781-24-2. S. 186. 
  8. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II N–Ž. Praha: Argo, 2010. 664 s. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 34–35. 
  9. Kramerius, Světozor, 02.04.1915, s. 59.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  10. Kramerius, Národní politika, 30.1.1896, s. 2. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-06]. Dostupné online. 
  11. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 8.12.1897, 37(339). s. 14.
  12. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 3.3.1898, 38(62). s. 8.
  13. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 12.6.1898, 38(160). s. 7.
  14. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 25.11.1906, 46(325, ranní vydání). s. 7.
  15. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 4.6.1899, 39(153, ranní vydání). s. 6.
  16. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 14.5.1901, 41(132, ranní vydání). s. 2.
  17. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.8.1911, 51(215, ranní vydání). s. 17.
  18. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 17.1.1912, 52(16, večerní vydání). s. 2.
  19. MCP Věstník Ročník IV., Číslo 4 [online]. Praha: 27. dubna 2011. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]