Knihovna (instituce)
Knihovna (řidčeji též bibliotéka[1] nebo moderně jako mediatéka[2]) je instituce sloužící primárně ke zpřístupnění knihovních jednotek (tj. jakýchkoli samostatně evidovaných jednotek, nejen knih)[3] veřejnosti.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Za první knihovny můžeme považovat archívy, úložiště tehdejších písemností. Nejstarší nálezy jsou z oblastí chrámů ve starém Sumeru, kde byly uloženy hliněné destičky s klínovým písmem[4]. Mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna Alexandrijská. Ve středověku knihovnickou funkci převzaly křesťanské kláštery. První taková klášterní knihovna na území českých zemí vznikla v břevnovském klášteře na konci 10. století.[zdroj?] V období vrcholného středověku vznikají v klášterech skriptoria, písařské dílny sloužící k rozmnožování literárních děl. V roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy je založena též první světská knihovna v českých zemích. Knihy zejména ve středověku byly v knihovnách řazeny pomocí pultovního systému.
Po vynálezu knihtisku dochází v 16. století k vytváření velkého množství knihoven patřících různým šlechtickým a měšťanským rodinám. Na konci 18. století nastává období rušení významného množství klášterů a jejich knihoven, místo toho vznikají knihovny veřejné.
Knihovny v současnosti[editovat | editovat zdroj]
Moderní knihovny přitom svému návštěvníkovi (čtenáři) neposkytují pouze služby spojené s knihami či periodiky (novinami a časopisy neboli seriály), ale nabízejí také další datové nosiče (MC kazety, CD disky, nejnověji i čtečky elektronických knih) a přístup na internet, někdy včetně přístupu do některých placených databází (např. Městská knihovna v Praze, MKP). Tatáž knihovna (MKP) disponuje i mobilními pobočkami (bibliobusy). Na ulici stojící volně přístupné knihovničky se někdy označují jako knihobudky (na ulici stojící skříně s knihami, ptačí budka-like skříňky[5], na nádraží v rámci projektu Kniha do vlaku[6], nebo bývalé telefonní budky[7]), v současnosti (říjen 2018) je jich v Praze okolo patnácti v rámci projektu KnihoBudka a další nezávisle na tomto projektu,[8] další jsou např. v Kaplici a Chrášťanech v jižních Čechách.[9] Knihovny mohou být umístěny v různých netradičních prostorech, jako např. v ochozu bývalé bankovní dvorany (MFF UK v Praze na Malé Straně), bývalé zbrojnici (UP Olomouc), synagoze (Uherské Hradiště) nebo kině (Knihovna Kroměřížska). Moderní (novodobé) knihovny už většinou neslouží pouze jako půjčovny knih, ale jako zprostředkovatelské instituce médií a děl různého druhu a typu, pro jejich označování (ať už instituce jako celku nebo jejich dílčích částí) se proto kromě termínu knihovna užívá také dalších termínů s širším či užším významem jako např. mediatéka (zprostředkovává obrazové, zvukové a audiovizuální dokumenty), artotéka (zprostředkovává díla výtvarného umění), fonotéka (zprostředkovává zvukové dokumenty), lekotéka (zprostředkovává hry a hračky) aj.
Skenováním a zpřístupňováním knih, u nichž už vypršela autorskoprávní ochrana, na internetu, se knihovny zabývají v rámci Projektu Kramerius.
Vyhledávání a orientaci v knihovnách usnadňuje knihovní katalog, který může mít formu jmennou, předmětovou, systematickou, digitalizovanou či digitální.
Veřejné knihovnické a informační služby (VKIS) je standard vymezený metodickým pokynem Ministerstva kultury, který určuje, které veřejné knihovnické a informační služby mají být poskytovány knihovnami zřizovanými nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky.
Dělení[editovat | editovat zdroj]
podle přístupnosti[editovat | editovat zdroj]
- Soukromé (osobní, rodinné)
- Veřejné (často je však míra veřejnosti omezena, např. pouze pro registrované uživatele), zpřístupňují širokému okruhu čtenářů především beletrii a populárně-naučnou literaturu
podle regionální působnosti[editovat | editovat zdroj]
- Národní - provozuje je stát, jejich hlavním úkolem je shromažďování a uchovávání knižní produkce, která na daném území vyšla
- Krajské - provozují je kraje
- Místní - provozovány obcemi
podle zaměření[editovat | editovat zdroj]
- veřejné, všeobecné (Městská knihovna v Praze)
- odborné (speciální)
- polytematické (Národní technická knihovna)
- specializované
- oborově (knihovny vysokých škol)
- druhově (knihovna Úřadu průmyslového vlastnictví)
Systém[editovat | editovat zdroj]
Systém knihoven se v České republice řídí podle knihovního zákona (zákon č. 257/2001 Sb.)[10] K 1. červnu 2016 se v České republice nacházelo 6 104 knihoven.[11]
Dělení[editovat | editovat zdroj]
Jedna knihovna může být zařazena ve více kategoriích (například Městská knihovna v Praze je jak knihovnou krajskou, tak knihovnou základní).
- knihovny zřizované Ministerstvem kultury ČR (NK, MZK, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana)
- knihovny krajské - zřizované krajem
- knihovny základní (místní) - provozují obce
- knihovny speciální - např. knihovny vysokých škol
Významné české knihovny[editovat | editovat zdroj]
- Národní knihovna České republiky
- Národní technická knihovna
- Moravská zemská knihovna
- Knihovna Strahovského kláštera
- Kroměřížská arcibiskupská zámecká knihovna
- Knihovna Jiřího Mahena v Brně
- Knihovna Akademie věd České republiky
- Vědecká knihovna v Olomouci
- Městská knihovna v Praze
- Národní lékařská knihovna
- Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana
- Pedagogická knihovna J. A. Komenského (dříve Národní pedagogická knihovna)
Významné zahraniční knihovny[editovat | editovat zdroj]
- Britská knihovna v Londýně
- Knihovna Kongresu ve Washingtonu
- Rakouská národní knihovna ve Vídni
- Vatikánská apoštolská knihovna
- Národní knihovna Izraele
- Ruská národní knihovna
- Ruská státní knihovna
- Széchényiho národní knihovna v Budapešti
- Medicejská knihovna ve Florencii
- Slovenská národní knihovna
Shrnutí[editovat | editovat zdroj]
V knihovnách se můžeme snadno orientovat pomocí třídění podle: a) písmen, kterým začíná jméno autora, b) druhu a zaměření knih. Už v dávných dobách byly založené knihovny, ale mnoho z nich zaniklo. Knihovny dělíme podle: PŘÍSTUPNOSTI, REGIONÁLNÍ PŮSOBNOSTI, ZAMĚŘENÍ. Mezi významné české knihovny patří např. Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna, Vědecká knihovna v Olomouci a Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana. Mezi známé zahraniční knihovny patří např. Knihovna kongresu ve Washingtonu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého: Bibliotéka
- ↑ SAKÁLOVÁ, Elena. Mediatéka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002037&local_base=KTD.
- ↑ Knihovní řád Národní knihovny, část první, bod 2
- ↑ CASSON, Lionel. Libraries in the Ancient World. Yale: Yale University Press, 2002. 112 s. Dostupné online. (english)
- ↑ http://www.5plus2.cz/default.aspx?n=PETPLUSDVA&d=13.06.2014&e=CA-BUDEJOVICE#strana=4
- ↑ Kniha do vlaku. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), 2010-2018. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/propagace-cetby-a-knihoven/kniha-do-vlaku-projekt-mestske-knihovny-mikulov-a-cd-1
- ↑ http://www.prahamestoliteratury.cz/cz/aktuality/91-praha-6-ma-poulicni-knihovnu/
- ↑ http://knihobudka.cz/mapa/
- ↑ http://jihocesky-kraj.5plus2.cz/jihoceske-obce-zrizuji-knihovnicky-v-budkach-fnv-/ceske-budejovice.aspx?c=A140612_124815_ppd-ceske-budejovice_p2tse
- ↑ Knihovní zákon 257/2001 Sb. a návazné prováděcí přepisy [online]. Národní knihovna České republiky, 2018-10-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Evidence knihoven - mkcr.cz
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu knihovna ve Wikimedia Commons 
Téma Knihovna ve Wikicitátech- Knihovna (instituce) v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Přehled knihoven v České republice na Knižní databázi
- Knihovna, kam se podíváš. Česko je světový unikát, píší New York Times
