Knihovna (instituce)

Univerzitní knihovna v San Diegu

Detail studovny ve školní knihovně, Gymnázium Dr. Karla Polesného

Knihovna (řidčeji bibliotéka nebo moderně též jako mediatéka) je instituce sloužící primárně ke zpřístupnění knihovních jednotek veřejnosti. Moderní knihovny přitom svému návštěvníkovi (čtenáři) neposkytují pouze služby spojené s knihami či periodiky (novinami a časopisy neboli seriály), ale nabízejí také další datové nosiče (MC kazety, CD disky, nejnověji i čtečky e-knih) a přístup na internet, někdy včetně přístupu do některých placených databází (např. Městská knihovna v Praze, MKP). Tatáž knihovna (MKP) disponuje i mobilními pobočkami (bibliobusy). Na ulici stojící volně přístupné knihovničky se někdy označují jako knihobudky (na ulici stojící skříně s knihami, ptačí budka-like skříňky nebo bývalé telefonní budky), v současnosti je jich v Praze sedm v rámci projektu KnihoBudka a další nezávisle na tomto projektu, další jsou např. v Kaplici a Chrášťanech v jižních Čechách. Knihovny mohou být umístěny v různých netradičních prostorech, jako např. v historické rotundě (MFF UK v Praze na Malé Straně), bývalé zbrojnici (UP Olomouc), synagoze (Uherské Hradiště) nebo kině (Knihovna Kroměřížska). Moderní (novodobé) knihovny už většinou neslouží pouze jako půjčovny knih, ale jako zprostředkovatelské instituce médií a děl různého druhu a typu, pro jejich označování (ať už instituce jako celku nebo jejich dílčích částí) se proto kromě termínu knihovna užívá také dalších termínů s širším či užším významem jako např. mediatéka (zprostředkovává obrazové, zvukové a audiovizuální dokumenty), artotéka (zprostředkovává díla výtvarného umění), fonotéka (zprostředkovává zvukové dokumenty), lekotéka (zprostředkovává hry a hračky) aj.

Skenováním a zpřístupňováním knih, u nichž už vypršela autorskoprávní ochrana, na internetu, se knihovny zabývají v rámci Projektu Kramerius.

Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku, mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna Alexandrijská. Ve středověku knihovnickou funkci převzaly křesťanské kláštery. První taková klášterní knihovna na území Česka vznikla v břevnovském klášteře na konci 10. století. V období vrcholného středověku vznikají v klášterech skriptoria, písařské dílny sloužící k rozmnožování literárních děl. V roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy je založena též první světská knihovna v českých zemích. Knihy zejména ve středověku byly v knihovnách řazeny pomocí pultovního systému.

Po vynálezu knihtisku dochází v 16. století k vytváření velkého množství knihoven patřících různým šlechtickým a měšťanským rodinám. Na konci 18. století nastává období rušení významného množství klášterů a jejich knihoven, místo toho vznikají knihovny veřejné.

Vyhledávání a orientaci v knihovnách usnadňuje knihovní katalog, který může mít formu jmennou, předmětovou, systematickou, digitalizovanou či digitální.

Veřejné knihovnické a informační služby (VKIS) je standard vymezený metodickým pokynem Ministerstva kultury, který určuje, které veřejné knihovnické a informační služby mají být poskytovány knihovnami zřizovanými nebo provozovanými obcemi a kraji na území Česka

Dělení

podle přístupnosti

• Soukromé (osobní, rodinné)
• Veřejné (často je však míra veřejnosti omezena, např. pouze pro registrované uživatele), zpřístupňují širokému okruhu čtenářů především beletrii a populárně-naučnou literaturu

podle regionální působnosti

• Národní - provozuje je stát, jejich hlavním úkolem je shromažďování a uchovávání knižní produkce, která na daném území vyšla
• Krajské - provozují je kraje
• Místní - provozovány obcemi

podle zaměření

• veřejné, všeobecné (Městská knihovna v Praze)
• odborné (speciální)
  • polytematické (Národní technická knihovna)
  • specializované
    • oborově (knihovny vysokých škol)
    • druhově (knihovna Úřadu průmyslového vlastnictví)

Systém knihoven v České republice podle knihovního zákona (zákon č. 257/2001 Sb.)

Podrobnější informace naleznete v článku Knihovny v Česku.

K 1. červnu 2016 se v České republice nacházelo 6 104 knihoven.

Dělení

Jedna knihovna může být zařazena ve více kategoriích (například Městská knihovna v Praze je jak knihovnou krajskou, tak knihovnou základní).

• knihovny zřizované Ministerstvem kultury ČR (NK, MZK, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana)
• knihovny krajské - zřizované krajem
• knihovny základní (místní) - provozují obce
• knihovny speciální - např. knihovny vysokých škol

Významné české knihovny

• Národní knihovna České republiky
• Národní technická knihovna
• Moravská zemská knihovna
• Knihovna Strahovského kláštera
• Kroměřížská arcibiskupská zámecká knihovna
• Knihovna Jiřího Mahena v Brně
• Knihovna AV ČR
• Vědecká knihovna v Olomouci
• Městská knihovna v Praze
• Národní lékařská knihovna
• Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana
• Pedagogická knihovna J. A. Komenského (dříve Národní pedagogická knihovna)

Významné zahraniční knihovny

• Knihovna Britského muzea v Londýně
• Knihovna Kongresu ve Washingtonu
• Nationalbibliothek ve Vídni

Shrnutí

V knihovnách se můžeme snadno orientovat pomocí třídění podle: a) písmen, kterým začíná jméno autora, b) druhu a zaměření knih. Už v dávných dobách byly založené knihovny, ale mnoho z nich zaniklo. Knihovny dělíme podle: PŘÍSTUPNOSTI, REGIONÁLNÍ PŮSOBNOSTI, ZAMĚŘENÍ. Mezi významné české knihovny patří např. Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna, Vědecká knihovna v Olomouci a knihovna K.E. Macana. Mezi známé zahraniční knihovny patří např. Knihovna kongresu ve Washingtonu.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu knihovna ve Wikimedia Commons
• Téma Knihovna ve Wikicitátech
• Knihovna (instituce) v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Přehled knihoven v České republice na Knižní databázi
• Knihovna, kam se podíváš. Česko je světový unikát, píší New York Times

Autoritní data: GND: 4006439-6 | PSH: 6536 | LCCN: sh85076502 | WorldcatID: lccn-sh85076502

Portály: Informační věda a knihovnictví