Skriptorium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Středověký písař ve skriptoriu, 14. století, Lille
Burgundská písařská dílna z let 1478-1480

Skriptorium je latinský termín, označuje středověkou písařskou dílnu, zprvu klášterní, kde mniši opisovali a iluminovali knihy. Vlastní dvorské skriptorium měl už císař Karel Veliký kolem roku 700. Od přelomu 14. s 15. století existovala také ve velkoměstech světská skriptoria.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Autoportrét iluminátora Rufilla, Bodmerův kodex, 13. století

Od starověku až do 6. století se uchovávala většina rukopisů v podobě svitků. Dvoj- až čtyřlisty se pak dávaly svázat. První klášter se skriptoriem v Evropě založil učenec a senátor Cassiodorus v jižní Itálii a nazval jej Vivarium.

Další středověké rukopisy, psané nebo také iluminované od 7. do konce 14. století vznikaly v klášterních skriptoriích. Tradici zavedl řád benediktinů, po nich následovali zejména cisterciáci a kartuziáni. Skriptorium bylo součástí budov kláštera, většinou umístěno v knihovně a společně s archivem, vždy v klauzuře. Umístění a dispozice benediktinského skriptoria z 10.-12. století je známa z dochovaného půdorysného plánu kláštera Sankt Gallen.

V dílnách se pracovníci dělili podle činnosti: opisovači, iluminátoři, knihvazači. Zhotovování knih bylo náročné na čas, vzdělání a dovednosti písaře, také opatřování předloh pro opis bylo náročně a nákladné. Často tedy místo knih cestovali mezi kláštery profesionální písaři a iluminátoři.

Od přelomu 14. a 15. století se profesionální práce písařů a iluminátorů začala přesunovat do měst. Umělecky zdobeny byly i světské knihy jako je Codex Manesse nebo rytířské romány. Další skriptoria vznikala při biskupských a arcibiskupských kapitulách. V 15. století začaly převládat městské písařské a iluminátorské dílny, iluminátoři se sdružovali v malířském cechu. Během 2. poloviny 15. století se začal šířit knihtisk. Tištěné knihy, do roku 1500 zvané prvotisky či inkunábule, dlouho nedosahovaly výtvarné kvality iluminovaných rukopisů. V 16.až 17. století trvala paralelní produkce rukopisných i tištěných knih.

Česká skriptoria[editovat | editovat zdroj]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výzkumem skriptorií a určováním původu rukopisů se zabývá paleografie, která zkoumá také psací látky, a kodikologie. Výzkum iluminací podnikají historikové umění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Plocek, Václav: Svatojiřské skriptorium. In: Documenta Pragensia, sv. 10/1, 1990, s. 23-29.
  2. Flodr, Miroslav: Skriptorium olomoucké: k počátkům písařské tvorby v českých zemích. Praha-Brno 1960

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander, J. J. G. Mediaeval Illuminators and Their Methods of Work. New Haven: Yale University Press, 1992.
  • Nees, Lawrence: Early Medieval Art. Oxford: Oxford U Press, 2002.
  • Siegfried Both: Die Schreibstube im Kloster des Mittelalters. Michael Imhof : Petersberg 2007, ISBN 978-3-86568-216-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]