Psací látky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Psací látky je pojem používaný v pomocných vědách historických, jímž se označují jak látky, na které se píše, tak i látky, kterými je psáno.

Psací podklad[editovat | editovat zdroj]

  • kámen - tesání (obvykle se jedná o skálu, náhrobek, pomník či patník)
  • sušené hliněné destičky (starověká Mezopotámie)
  • papyrus (starověký Egypt) – nejstarší klasický psací materiál, vyráběný z lisovaných proužků nilského rákosu
  • voskové tabulky - byly to destičky (nejčastěji vyráběné ze dřeva ale i z drahých materiálů) pokryté vrstvou vosku. Tato vrstva umožňovala snadné odstranění staršího textu, a proto se používaly převážně pro záznamy krátkodobé povahy. Užívaly se ve starověkém Řecku, ve starověkém Římě, ale i po celý středověk. V ojedinělých případech se užívaly i v novověku.
  • pergamen (Malá Asie) – psací materiál, vyráběný z hlazené ovčí, kozí, příp. jiné kůže. Oproti papyru byl trvanlivější a vhodnější ke psaní, ale také podstatně dražší
  • papír (Čína) - do Evropy se papír dostal ve 12. století prostřednictvím arabských obchodníků
  • hedvábí (nebo jiná vhodná tkanina)
  • tabule (nebo jiná vhodná deska)
  • břidlice

Psací náčiní[editovat | editovat zdroj]

Ruční[editovat | editovat zdroj]

Chronologicky:

Strojní[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době je ruční psaní nahrazováno velmi často psaním strojním, jedná se např. o tato zařízení :

Psací materiál[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. s. 29-32.
  • KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. s. 25-33.