Psací látky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Psací látka je podklad, na který se píše. Ovšem v pomocných vědách historických se tímto pojmem označují jak látky, na které se píše, tak i látky, kterými je psáno (psací potřeby). Psacím materiálem je pak např. inkoust.

Jednotlivé psací podklady[editovat | editovat zdroj]

  • kámen – tesání; obvykle se jedná o skálu, náhrobek, pomník či patník
  • sušené hliněné destičky (starověká Mezopotámie)
  • papyrus (starověký Egypt) – nejstarší klasický psací materiál, vyráběný z lisovaných proužků nilského rákosu
  • voskové tabulky – byly to destičky (nejčastěji vyráběné ze dřeva ale i z drahých materiálů) pokryté vrstvou vosku. Tato vrstva umožňovala snadné odstranění staršího textu, a proto se používaly převážně pro záznamy krátkodobé povahy. Užívaly se ve starověkém Řecku, ve starověkém Římě, ale i po celý středověk. V ojedinělých případech se užívaly i v novověku.
  • pergamen (Malá Asie) – psací materiál, vyráběný z hlazené ovčí, kozí, příp. jiné kůže. Oproti papyru byl trvanlivější a vhodnější ke psaní, ale také podstatně dražší
  • papír (starověká Čína) – do Evropy se papír dostal ve 12. století prostřednictvím arabských obchodníků
  • hedvábí nebo jiná vhodná tkanina
  • tabule nebo jiná vhodná deska
  • břidlice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Ivan, KAŠPAR, Jaroslav, NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. s. 29–32.
  • KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. s. 25–33.