Václav Eusebius Popel z Lobkovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Eusebius Popel z Lobkovic

Vévoda zaháňský
Ve funkci:
1646 – 1677
Nástupce Ferdinand August z Lobkovic

2. kníže z Lobkovic
Ve funkci:
1628 – 1677
Předchůdce Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nástupce Ferdinand August z Lobkovic

2. vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci:
16. červen 1628 – 22. duben 1677
Předchůdce Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nástupce Ferdinand August z Lobkovic

Prezident tajné rady a 1. ministr
Ve funkci:
1669 – 1774
Panovník Leopold I.

Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1665 – 1674
Panovník Leopold I.
Předchůdce Jan Ferdinand z Porcia
Nástupce Jan Maximilián z Lambergu

13. prezident dvorské válečné rady
Ve funkci:
1652 – 1665
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce Jindřich Šlik
Nástupce Annibale Gonzaga

Dvorský válečný rada
Ve funkci:
1636 – ?
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.

Narození 20. ledna 1609
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 22. dubna 1677 (ve věku 68 let)
Roudnice nad Labem Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť 1. Johana Myšková ze Žlunic
2. Augusta Žofie Bavorská
Rodiče Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic a Polyxena z Pernštejna
Děti Ferdinand August z Lobkovic
Ocenění 1644 Řád zlatého rouna (č. 403)
Commons Kategorie Václav z Lobkowicz
1672 potvrzení říšského knížecího stavu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Eusebius Popel z Lobkovic (20. leden 1609, Praha22. duben 1677, Roudnice nad Labem), druhý panující kníže z Lobkovic, vévoda zaháňský (od r. 1646), byl český šlechtic a vojevůdce.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným synem Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic a Polyxeny z Pernštejna. Po skončení studií se věnoval vojenské službě. V roce 1631 byl jmenován plukovníkem, od roku 1636 velel vojenskému oddílu a v roce 1646 stal se vrchním velitelem říšské armády. V roce 1636 byl jmenován dvorským válečným radou, v roce 1640 polním podmaršálem, v roce 1647 vrchním polním maršálem, v roce 1652 prezidentem dvorské válečné rady. Úřad nejvyššího císařského hofmistra zastával od roku 1665, prvním ministrem říše jej císař jmenoval v roce 1669. Vládl téměř neomezeně a snažil se o spojenectví s Francií. V roce 1674 přivodila španělská strana jeho pád, 19. října byl zatčen a vykázán na Roudnici.

Pohřben byl v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

V roce 1644 byl přijat do Řádu Zlatého rouna. Císař v roce 1641 povýšil jeho říšské panství Neustadt a. d. W. a Störnstein na okněžněné hrabství Sternstein (Sterneck) a v roce 1653 jej uvedl do kolegia říšských knížat (říšská knížecí rada). V roce 1646 získal knížectví Zaháňské a s ním i vévodský titul.

Václav Lobkovicz medal av.jpg
Václav Lobkowicz medal rv.jpg


Majetek[editovat | editovat zdroj]

Roudnice nad Labem, Chlumec, Litomyšl, Lobkovice, Waldthurn, Schönsee

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  • První manželka (3. 11. 1638) Johana hraběnka Myškovna ze Žlunic (1600 – 17. 1. 1650, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem), dcera Karla Častovce Myšky ze Žlunic († 1602) a Magdaleny Kaplířové ze Sulevic († 1617), vdova po Václavu Štastném Pětipeském z Chýš († 1638); bezdětné manželství
  • Druhá manželka (20. 1. 1653) evangelička Augusta Žofie falckraběnka na Rýně ze Sulzbachu (22. 11. 1624 – 30. 4. 1682 Norimberk), dcera Augusta Bavorského (1582-1632), falckraběte rýnského z Sulzbachu, a Hedviky princezny z Holstein-Gottorup (1603-1657), narodilo se jim pět dětí:
    • syn (*/† 31. 1. 1654)
    • Ferdinand August Leopold (1655 – 1715)
    • Filip Ferdinand Adalbert (12. 9. 1656 – 2. 1. 1659)
    • Marie Hedvika Zofie (30. 4. 1658 – 24. 3. 1660)
    • František Vilém Ignác (15. 9. 1659 – 6. 1. 1698)

Mezi přímé potomky Václava Eusebia z Lobkovic patří např. ruský car Mikuláš I., ale také anglický král Jiří VI. (a tedy i jeho dcera Alžběta) anebo princ Filip, vévoda z Edinburghu. Aktuální následník britského trůnu Charles je tedy přímým potomkem Václava Eusebia ze strany obou rodičů.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice : Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 130.  
  • KUBEŠ, Jiří. Český šlechtic řídil chod monarchie. Živá historie. březen 2010, s. 48-50.  
  • POLÍVKA, Eduard. Pět století lobkowiczkých numismatických památek 1547-1958. Praha : Česká numismatická společnost, 1998.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]